8 Tdo 189/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 189/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 3. 2023 Spisová značka:8 Tdo 189/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.189.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Legalizace výnosů z trestné činnosti Organizovaná zločinecká skupina Spravedlivý proces Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1,3 písm. a) tr. zákoníku § 216 odst. 1,4 písm. a,c) tr. zákoníku § 107 odst. 1 tr. zákoníku § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 6. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1758/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 189/2023-6237 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 3. 2023 o dovolání obviněného T. D., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2022, č. j. 5 To 54/2021-6105, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 7/2017, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. D. odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný T. D. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2021, č. j. 30 T 7/2017-5990, uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě I. výroku rozsudku), zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019 spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě II. výroku rozsudku) a zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy (jednání popsaná ve výroku citovaného rozsudku) byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 108 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu právnické osoby na dobu 7 (sedmi) let. Krajský soud v Ostravě mu dále uložil podle § 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest propadnutí části majetku specifikovaného ve výroku uvedeného rozsudku, a to finanční hotovosti získané ze splatných směnek a cihliček ze žlutého kovu (viz blíže rozsudek soudu prvního stupně). Týmž rozsudkem byla uznána vinnou a odsouzena též právnická osoba – obchodní společnost K., se sídlem XY, IČ XY. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný, státní zástupce (výlučně do výroku o trestech v neprospěch obviněných) i obviněná právnická osoba – obchodní společnost K., se sídlem XY, IČ XY, odvolání, která Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 8. 6. 2022, č. j. 5 To 54/2021-6105, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím obhájců JUDr. Radima Mikety a JUDr. Petra Poledníka dovolání, ve kterých uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) tr. ř. Vzhledem ke skutečnosti, že se uplatněné námitky v obou dovoláních prolínají, provedl Nejvyšší soud z důvodu srozumitelnosti a stručnosti jejich shrnutí. Obviněný předně nesouhlasí s hodnocením výpovědí svědkyň O. a K., ke kterým uvedl, že mu žádné vratky nikdy nepředávaly, u předávání údajných vratek neasistovaly a ani jim nikdy nebylo sděleno, že by jakékoliv vratky byly obviněnému vráceny. Poukazuje rovněž na to, že přestože svědkyně jednoznačně hovoří o existenci nedůvěry, obelhávání a uvádění v omyl ze strany M. a V. P., soudy činí závěr přesně opačný a dovozují mezi nimi naprostou důvěru, loajálnost a pochopení. Dovolatel dále nesouhlasí s výší stanovené škody, neboť závěr o nákladech na reklamu ve výši 20 % fakturované částky je založen toliko na domněnkách uvedených svědkyň a postrádá elementární základ. Tato částka není podle obviněného zjištěna na základě jakéhokoliv relevantního důkazu. V této souvislosti nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně ve vztahu ke znaleckému posudku Dr. Ing. Vítězslava Hálka, MBA., Ph.D., neboť znalec řešil do značné míry ryze odborné kategorie, které soud přezkoumávat nemůže, neboť k nim nemá potřebné znalosti. Soudy podle obviněného vzaly do úvahy toliko cenu plnění, za kterou bylo plnění pořízeno v samém počátku, a dále již neuvažovaly v té rovině, že nelze brát v úvahu pouze primární výši ceny plnění, nýbrž je třeba vzít v potaz výši zvýšenou, za kterou společnost K. předmětné plnění nakupovala od bezprostředně předcházejícího subjektu. Dovolatel dále uvedl, že v příslušném řízení nebyla prokázána existence organizované zločinecké skupiny, s tím, že se vyjma osob O., K. a M. s nikým dalším z údajné zločinecké skupiny nestýkal a neznal. V tomto ohledu nelze podle dovolatele přehlédnout, že nalézací soud posoudil jeho jednání jako jednání člena organizované zločinecké skupiny až poté, co mu byla věc vrácena odvolacím soudem, ačkoliv ze strany obou soudů nebylo provedeno žádné doplňující dokazování. Podle obviněného tak odvolací soud nepřípustně zasáhl do pravomoci nalézacího soudu při zjišťování skutkového stavu, když učinil kategorický pokyn adresovaný soudu prvního stupně ke změně jeho skutkových zjištění, což soud prvního stupně učinil, aniž jakékoliv dodatečné relevantní dokazování realizoval. Tímto postupem tak bylo podle dovolatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Rovněž nesouhlasí s uložením trestu propadnutí majetku, když argumentuje tím, že ten postihuje část majetku manželky, který patří do společného jmění manželů, přičemž manželka se žádné trestné činnosti nedopustila. V tomto ohledu nebyl podle názoru dovolatele v usnesení odvolacího soudu uveden jediný argument, který by vyvrátil závěr, že předmětné směnky a zlato společné jmění manželů tvoří. Obviněný rovněž namítl, že svým jednáním nenaplnil objektivní stránku zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku, neboť to, že z jeho strany mělo docházet k rozdělování peněz získaných z trestné činnosti při vkládání na bankovní účty či nakupování směnek, nelze vnímat jako naplnění znaku „zastíral původ věcí, které byly získány trestným činem spáchaným na území České republiky“. Stejně tak nelze podle dovolatele shledat naplnění znaku „takovým činem získal pro sebe prospěch velkého rozsahu“, neboť popis skutku uvedený v bodě II. rozsudku soudu prvního stupně takové okolnosti neobsahuje. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2022, č. j. 5 To 54/2021-6105, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2021, č. j. 30 T 7/2017-5990, zrušil a Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 4. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta k námitkám obviněného předně uvedla, že z dostupného spisového materiálu není zřejmé, že by se soudy při hodnocení svědeckých výpovědí L. O. a H. K. dopustily zásadní deformace jejich vypovídací hodnoty, neboť je posuzovaly v souladu s jejich skutečným obsahem, přičemž tyto výpovědi jsou podporovány i dalšími provedenými důkazy, jako jsou domovní prohlídky, prohlídky jiných prostor a pozemků, sledování osob a existence vratek. Podle státní zástupkyně soudy své hodnotící úvahy vysvětlily zcela logicky a přijatelně. Pokud jde o námitky týkající se výše způsobené škody, podle státní zástupkyně je podstatné, že společnost K. do svého účetnictví zahrnula nereálnou cenu za poskytnuté reklamní služby, resp. cenu, kterou nikdy nezaplatila, a ta byla odečtena od základu daně, čímž došlo k neoprávněnému snížení daňové povinnosti této společnosti v rozsahu, který si pak nárokovala. Podle jejího názoru pak představuje rozdíl mezi skutečnou platbou ve výši 20 % z fakturované částky a tzv. vratkou do jejich 100 % způsobený daňový únik spočívající v neoprávněném vylákání nadměrného odpočtu DPH a neoprávněném snížení daňového základu daně z příjmu právnických osob. Státní zástupkyně dále odmítla n