8 Tdo 475/2019 — Nejvyšší soud

8 Tdo 475/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 4. 2019 Spisová značka:8 Tdo 475/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.475.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Subsidiarita trestní represe Ultima ratio Dotčené předpisy:§ 21 odst. 1 tr. zákoníku § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 13 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 8. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 475/2019-1341 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2019 o dovolání podaném obviněnými M. A., nar. XY, trvale bytem a E. A., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 2 To 87/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 82/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. A. a E. A. odmítají. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. 5 T 82/2015, byli obvinění M. A., E. A. a společnost M. se sídlem XY, IČ XY (dále „společnost M.“) uznáni vinnými v bodě 1) přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a v bodě 2) pokusem přečinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jichž se dopustili skutky popsanými tak, že dne 5. 6. 2013 v N. J. na ulici XY č. p. XY po předchozí vzájemné dohodě za účelem vylákání vysokých dávek nemocenského pojištění – peněžité pomoci v mateřství pro E. A., předložila společnost M. jako zaměstnavatel na Okresní správu sociálního zabezpečení (dále „OSSZ“) v Novém Jičíně přihlášku do registru zaměstnavatelů a oznámení o nástupu do zaměstnání dnem 1. 6. 2013 pojištěnce E. A., následně ve dnech 3. 7. 2013 a 19. 7. 2013 předložila společnost M. na OSSZ v Novém Jičíně žádost o peněžitou pomoc v mateřství pro obviněnou E. A., s předpokládaným příjmem ve výši 50.000 Kč, a dne 23. 7. 2013 se započitatelným příjmem ve výši 37.500 Kč (odpovídající počtu odpracovaných dnů), přičemž částka 50.000 Kč rozhodná pro stanovení vyměřovacího základu byla mezi zaměstnavatelem a obviněnou E. A. sjednána jako výše hrubého příjmu v pracovní smlouvě mezi společností M. a obviněnou E. A. ze dne 1. 6. 2013, podle které měla vykonávat pracovní činnost ředitelky – řízení firmy s platovým výměrem na mzdu ve výši 50.000 Kč, když smlouva byla sjednána a následně uzavřena za zaměstnavatele jednatelem a jediným společníkem společnosti M. obviněným M. A., manželem obviněné E. A., ačkoliv obvinění byli od počátku uzavření pracovní smlouvy srozuměni s tím, že pracovní poměr a výše platu jsou předstírány a nejsou myšleny vážně, a obviněná E. A. pracovní činnost spočívající v řízení firmy na pozici ředitelky vykonávat nebude, když tato bude stejně jako před uzavřením pracovního poměru v pozici osoby samostatně výdělečně činné (dále „OSVČ“) pro společnost M. vykonávat toliko administrativní činnost, jež spadala do běžné provozní činnosti společnosti M., jejíž hodnota činila nejvýše 27.000 Kč, v důsledku čehož obviněná E. A., která jako osoba samostatně výdělečně činná (do 31. 5. 2013) si nehradila dobrovolné nemocenské pojištění po dobu nejméně 180 kalendářních dnů a neměla nárok na vyplacení dávek nemocenského pojištění, v období od 22. 6. 2013 do 3. 1. 2014 pobírala neoprávněně dávky nemocenského pojištění – peněžitou pomoc v mateřství z takto nesprávně stanoveného vyměřovacího základu, v celkové výši 174.250 Kč, čímž obvinění způsobili České republice, zastoupené OSSZ v Novém Jičíně, škodu ve výši 174.250 Kč, 2) dne 2. 6. 2014 v XY na ulici XY č. p. XY, po předchozí vzájemné dohodě za účelem vylákání vysokých dávek nemocenského pojištění – peněžité pomoci v mateřství pro E. A. předložila obviněná společnost M. na OSSZ v Novém Jičíně žádost o peněžitou pomoc v mateřství pro obviněnou E. A. s nástupem od 28. 5. 2014, přičemž v příloze této žádosti bylo uvedeno, že započitatelný příjem E. A. za rozhodné období od 1. 6. 2013 do 30. 4. 2014 činil částku 37.500 Kč v měsíci červnu 2013 (odpovídající počtu odpracovaných dnů), přičemž částka 50.000 Kč rozhodná pro stanovení vyměřovacího základu byla mezi zaměstnavatelem společností M. a obviněnou E. A. sjednána jako výše hrubého příjmu v pracovní smlouvě mezi společností M. a obviněnou E. A. ze dne 1. 6. 2013, která byla uzavřena za zaměstnavatele jednatelem a jediným společníkem obviněným M. A., manželem obviněné E. A., a podle které měla vykonávat obviněná E. A. pracovní činnost spočívající v řízení firmy na pozici ředitelky, ačkoliv obvinění byli od počátku uzavření pracovní smlouvy srozuměni s tím, že pracovní poměr a výše platu jsou předstírány a nejsou myšleny vážně a obviněná E. A. pracovní činnost spočívající v řízení firmy jako ředitelka vykonávat nebude, nýbrž, stejně jako před uzavřením pracovního poměru v pozici OSVČ, bude toliko vykonávat pouze administrativní činnost, jež spadala do běžné provozní činnosti společnosti M., jejíž hodnota činila nejvýše 27.000 Kč, v důsledku čehož by obviněná E. A. jako osoba samostatně výdělečně činná (do 31. 5. 2013), která si nehradila dobrovolné nemocenské pojištění po dobu nejméně 180 kalendářních dnů a neměla tak nárok na vyplacení dávek nemocenského pojištění – peněžitou pomoc v mateřství v období od 28. 5. 2014 do 9. 12. 2014 z vyměřovacího základu, který byl nesprávně vyměřen, pobírala neoprávněně peněžitou pomoc v mateřství ve výši 174.636 Kč, čímž by České republice zastoupené OSSZ v Novém Jičíně, obvinění způsobili škodu ve výši 174.250 Kč, k čemuž nedošlo, neboť OSSZ v Novém Jičíně nezahájila výplatu dávek nemocenského pojištění. 2. Za tyto trestné činy byli obvinění odsouzeni podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku tak, že obviněným M. A. i obviněné E. A. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jim byl podle § 82 odst. 1, 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku jim bylo uloženo, aby během zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil uhradili škodu trestným činem způsobenou. Rozhodnuto bylo rovněž o vině a trestu obviněné právnické osoby M. a o povinnosti všech obviněných k náhradě škody. 3. Proti citovanému rozsudku podali odvolání všichni obvinění, kteří tak učinili proti všem jeho výrokům, a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně jej podal v neprospěch obviněných E. A. a M. A. proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací o těchto odvoláních rozhodl usnesením ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 2 To 87/2017, tak, že I. z podnětu odvolání obviněné právnické osoby M. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty uloženém této obviněné právnické osobě. II. Odvolání obviněných M. A., E. A. a státního zástupce jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z dovolání obviněných 4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podali obvinění M. A. a E. A. prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. společné dovolání. V jeho obsahu poukázali na dosavadní průběh řízení, zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1447/2017, který v této věci rozhodl o jejich předchozím dovolání a vyslovil právní názor, v němž zhodnotil zjištěný skutkový stav věci jako plně respektující pravidla spravedlivého procesu s tím, že rozsah a způsob provedeného dokazování nenasvědčuje, že by řízení bylo zatíženo vadami a nedostatky spočívajícími v záměrném nedocenění či přecenění některých důkazů. Proto se nyní dovolatelé nezabývají skutkovými závěry, které byly shledány správnými, ani otázkou subjektivní stránky podvodného jednání, protože formální stránka posuzovaných činů již byla přezkoumána, a oni závěry Nejvyššího soudu v tomto smyslu respektují. Své výhrady proto zaměřili jen proti nesprávnému právnímu posouzení hledisek subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku ze strany odvolacího soudu. 5. Obvinění nejprve zdůraznili zásady plynoucí z ustanovení § 12 odst. 2 a § 13 tr. zákoníku s poukazem na názor týkající se aplikace citovaného zákonného ustanovení i u kvalifikovaných skutkových podstat vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1362/2016, uveřejněném pod č. 31/2017 Sb. rozh. tr. Dospěli k závěru, že se v předmětné věci jedná právě o případ, kdy je třeba využít jeho zvláštností a jde o čin z důvodu nedostatku společenské škodlivosti neodpovídající spodn