8 Tdo 493/2019 — Nejvyšší soud

8 Tdo 493/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 5. 2019 Spisová značka:8 Tdo 493/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.493.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Cizí věc Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1,2,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 8. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 493/2019-382 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2019 o dovolání obviněného J. F., nar. XY, trvale bytem XY, adresa označená pro účely doručování XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 28 To 35/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 57/2018, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného XY odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 6 T 57/2018, byl obviněný J. F. uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Za to byl podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro zde popsaný skutek, jímž měl spáchat přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému J. Ch. škodu ve výši 71 000 Kč a poškozeným E. K. a V. K. škodu ve výši 54 500 Kč. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený M. R. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně, a to proti jeho odsuzující části, podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 28 To 35/2018, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný označeného přečinu dopustil tím, že 1/ v XY, v restauraci XY, dne 13. 6. 2016 uzavřel jako zprostředkovatel s D. S., nar. XY, a I. Š., nar. XY, jako budoucími kupujícími, smlouvu o rezervaci nemovitosti – části pozemkové parcely č. XY o celkové rozloze 13191 m², v katastrálním území XY, obec XY, kdy předmětná část pozemku byla definována zákresem do snímku katastrální mapy označené číslem 6 s budoucí výměrou 500 m² za kupní cenu ve výši 888 250 Kč, vč. dodatku ze dne 30. 8. 2016, a dne 15. 6. 2016 obdržel na bankovní účet č. XY rezervační poplatek ve výši 46 750 Kč, stanovený v článku III. rezervační smlouvy, který použil pro vlastní potřebu, a přestože nedodržel v rezervační lhůtě do 31. 10. 2016 své závazky vyplývající z článku II. rezervační smlouvy, spočívající v zahájení činnosti a jednání vedoucích k uzavření kupní smlouvy, rezervační poplatek D. S. do současné doby nevrátil, ačkoliv k tomu byl podle bodu 2 článku V. rezervační smlouvy povinen nejpozději do 10 dnů od uplynutí rezervační lhůty, čímž poškozenému D. S., nar. XY, způsobil škodu ve výši 46 750 Kč, 2/ v XY, na parkovišti u prodejny Tesco Stores ČR, a. s., dne 3. 12. 2016 uzavřel jako zprostředkovatel s E. K., nar. XY, a V. K., nar. XY, smlouvu o rezervaci nemovitosti – část pozemkové parcely č. XY o celkové rozloze 13191 m², katastrální území XY, obec XY, kdy předmětem rezervace byla část pozemku parcelní číslo XY o výměře 500 m², definovaná geometrickým plánem č. 2212-176/2016 schváleným Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště XY, dne 8. 10. 2016 za kupní cenu ve výši 1 035 500 Kč, a dne 7. 12. 2016 obdržel na bankovní účet č. XY rezervační poplatek ve výši 54 500 Kč, stanovený v článku III. rezervační smlouvy, který použil pro vlastní potřebu, a přestože nedodržel v rezervační lhůtě do 28. 2. 2017 své závazky vyplývající z článku II. rezervační smlouvy, spočívající v zahájení činnosti a jednání vedoucích k uzavření kupní smlouvy, rezervační poplatek E. K. a V. K. do současné doby nevrátil, ačkoliv k tomu byl podle bodu 2 článku V. rezervační smlouvy povinen nejpozději do 10 dnů od uplynutí rezervační lhůty, čímž poškozeným E. K., nar. XY, a V. K., nar. XY, způsobil škodu ve výši 54 500 Kč, 3/ v XY, v restauraci XY, dne 20. 3. 2017 uzavřel jako zprostředkovatel s J. Ch., nar. XY, smlouvu o rezervaci nemovitosti – část pozemkové parcely č. XY o celkové rozloze 12552 m², v katastrálním území XY, obec XY, kdy předmětná část pozemku byla definována zákresem do snímku katastrální mapy s budoucí výměrou 650 m², za kupní cenu ve výši 1 359 000 Kč, a dne 22. 3. 2017 obdržel na bankovní účet č. XY rezervační poplatek ve výši 71 000 Kč, stanovený v článku III. rezervační smlouvy, který použil pro vlastní potřebu, a přestože nedodržel v rezervační lhůtě do 30. 6. 2017 své závazky vyplývající z článku II. rezervační smlouvy, spočívající v zahájení činnosti a jednání vedoucích k uzavření kupní smlouvy, rezervační poplatek J. Ch do současné doby nevrátil, ačkoliv k tomu byl podle bodu 2 článku V. rezervační smlouvy povinen nejpozději do 10 dnů od uplynutí rezervační lhůty, čímž poškozenému J. Ch., nar. XY, způsobil škodu ve výši 71 000 Kč, a to přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 5. 2013, č. j. 5 T 60/2012-326, v právní moci dne 28. 5. 2013, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb. a přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 15 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu odnětí svobody na zkušební dobu v trvání 3 let, a jehož výrok o trestu byl zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 7. 2014, č. j. 3 T 104/2013-356, v právní moci téhož dne, a obžalovanému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem výkonu trestu a stanovením zkušební doby v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu, který dosud nevykonal. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 28 To 35/2018, podal obviněný J. F. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení. 5. Předně uvedl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou v rozporu s právním názorem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. 11 Tdo 731/2007, a ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 7 Tdo 882/2018. Konkrétně namítal, že mu bylo obžalobou kladeno za vinu, že nedodržel své závazky, spočívající v zahájení činnosti a jednání vedoucích k uzavření kupní smlouvy, přičemž nalézací soud toto tvrzení doslova převzal do svého rozhodnutí, ačkoliv z dokazování v rámci výslechu svědků při hlavním líčení, ale i z listinných důkazů vyplynulo, že tento závěr nekoresponduje s vykonanou činností, jelikož obviněný skutečně práce pro zájemce podle smluv začal konat a vykonal, ačkoliv ve většině případů je z objektivních důvodů nemohl dokončit. 6. Dále soudům nižších stupňů vytýkal, že se nesnažily o přesný výklad smluv uzavřených se zájemci o koupi, zejména pokud jde o část smlouvy týkající se naložení s rezervačním poplatkem, ač toto zjištění je podstatnou skutkovou okolností, která musí být přiléhavě hmotněprávně posouzena, a to podle občanského práva, kde jsou upraveny otázky závazkových vztahů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. 11 Tdo 731/2007). Uvedl, že skutečnost, že uzavíral smlouvu o rezervaci nemovitosti, kterou lze podřadit pod zprostředkovatelskou smlouvu (neboli smlouvu o obstarání věci podle § 733 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), neznamená, že by rezervační poplatek nepřešel do vlastnictví obviněného. Podle jeho názoru ze všech smluv vyplývá, že poskytnutý rezervační poplatek netvořil součást kupní ceny a měl být ve shodné výši započten do provize, a nikoliv do kupní ceny. Jiná situace by podle něj nastala, pokud by měl být rezervační poplatek použit na částečnou úhradu kupní ceny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 7 Tdo 882/2018). Obviněný tedy měl za to, že nebyl povinen vracet rezervační poplatek, ale měl v případě nesplnění závazku podle smlouvy zaplatit smluvní pokutu ve výši odpovídající složenému rezervačnímu poplatku. Jedná se tedy o zcela odlišné právní tituly, přesto jsou zařazeny pod jedním článkem smlouvy o rezervaci nemovitosti. Upozornil, že smlouv