3 Ads 110/2009 — Nejvyšší správní soud

22 A 91/2013- 42 - text  pokračování 12 22 A 91/2013 22 A 91/2013-42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní žalobkyně: Ing. D. D., bytem B. P. 1833/10, Š., zast. Mgr. Hanou Dejmkovou, advokátkou se sídlem Masarykova 413/34, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2013, č. j. MPSV-UM/3869/13/9S-JMK, sp. zn. SZ/562/2013/9S-JMK, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 4. 9. 2013, č. j. MPSV-UM-3869/13/9S-JMK, sp. zn. SZ/562/2013/9S-JMK a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně, ze dne 13. 2. 2013, č. j. MPSV-UP/167181/13/AIS-ZDP s e z r u š u j í a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4.719 Kč, a to k rukám právní zástupkyně Mgr. Hany Dejmkové, advokátky se sídlem Masarykova 413/34, 602 00 Brno do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 9. 2013, č. j. MPSV-UM/3869/13/9S-JMK, sp. zn. SZ/562/2013/9S-JMK, bylo odvolání žalobkyně směřující proti rozhodnutí úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně ze dne 13. 2. 2013, č. j. MPSV-UP/167181/13/AIS-ZDP (dále jen „správní orgán I. stupně“) zamítnuto a uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 13. 2. 2013 nebyl žalobkyni přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením dle ust. § 34, § 35 a § 36 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, neboť z posudkového zhodnocení, byť byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, nebyla prokázána neschopnost zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace. Žalobkyně podala dne 11. 11. 2013 prostřednictvím právní zástupkyně žalobu, v níž vyslovila nespokojenost s posouzením zdravotního stavu a hodnocením úkonů základní životní potřeby v oblasti mobility a orientace. Uvedla, že postupem obou správních orgánů byla zkrácena na jejích procesních právech, rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Pochybení spatřovala v porušení ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť na základě jí podané opravy a doplnění žádosti o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením, vyjádřením k podkladům rozhodnutí a návrhu na doplnění dokazování ze dne 7. 1. 2013 požádal úřad práce přípisem ze dne 11. 1. 2013 LPS OSSZ Brno-venkov o nové posouzení jejího zdravotního stavu pro účely řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Dne 11. 2. 2013 byl úřadu práce doručen požadovaný posudek ze dne 5. 2. 2013, č. j. LPS/2013/590-BO-CSSZ týkající se hodnocení jejího zdravotního stavu, o jeho existenci se dozvěděla až dne 15. 2. 2013, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 13. 2. 2013. Citovaný posudek, kterým jí nebyl přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením, byl stěžejním podkladem pro vydání rozhodnutí, nebyla jí však dána možnost se k němu vyjádřit, došlo tak k porušení postupu dle § 36 odst. 3 správního řádu. Jelikož tak správní orgán I. stupně závažně zasáhl do jejích procesních práv, navrhla v odvolání ze dne 1. 3. 2013, aby žalovaný v souladu s ust. § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 13. 2. 2013 zrušil a věc vrátil tomuto orgánu k novému projednání. Na rozdíl od žalovaného se domnívá, že citované procesní pochybení spočívající v odnětí práva seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a práva vyjádřit se k těmto podkladům ust. § 36 odst. 3 správního řádu představuje natolik závažné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, že zakládá nezákonnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Dále namítla i nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí, neboť žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí rekapituluje dosavadní průběh řízení a cituje obsah a závěry posudků PK MPSV ČR ze dne 24. 5. a 24. 7. 2013, aniž by tyto posudky podrobil náležitému hodnocení z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti, a závěrem pouze formálně konstatuje, že PK MPSV souhlasí s posudkovým závěrem lékaře OSSZ v nepřiznání průkazu osoby se zdravotním postižením“. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2013 dále plyne, že podkladem pro vypracování posudků PK MPSV byl záznam ze sociálního šetření ze dne 23. 10. 2012 a že tento záznam měl být proveden „samostatně pro účely řízení o vydání průkazu“. Jelikož žádné sociální šetření v řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením dne 23. 10. 2012 provedeno nebylo, vychází posudky PK MPSV ze dne 24. 5. a 24. 7. 2013, taktéž i posudek LPS OSSZ Brno-venkov ze dne 7. 12. 2012 a ze dne 5. 2. 2013 ze skutkového stavu, který je v rozporu se spisy. Již v podání ze dne 7. 1. 2013 namítla, že sociální šetření ze dne 23. 10. 2012 se uskutečnilo v řízení o příspěvku na mobilitu, tedy v rámci jiného řízení. V uvedeném podání proto navrhla, aby bylo doplněno dokazování v řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením o provedení sociálního šetření v místě jejího trvalého pobytu za účasti lékaře LPS OSSZ. Navržené sociální šetření však uskutečněno nebylo, správní orgán I. stupně se v rozhodnutí ze dne 13. 2. 2013 s navrženým důkazem nevypořádal. Na danou skutečnost upozornila i v odvolání ze dne 1. 3. 2013 a v podáních ze dne 6. 6. a 16. 8. 2013. PK MPSV tak ve svých posudcích vycházela z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, který vyžaduje zásadní doplnění, neboť tímto jejím postupem nebyly řádně zjištěny její potřeby. Namítla dále, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů i proto, že z jeho obsahu se nelze dovědět, jakými úvahami se žalovaný řídil při hodnocení podkladů pro vydání svého rozhodnutí a při výkladu jím aplikovaných právních předpisů, ani jak se žalovaný vypořádal s jejími návrhy (s výjimkou návrhu na odstranění tvrdosti), s jejími námitkami a s jejími vyjádřeními k podkladům pro vydání rozhodnutí, které byly obsaženy v jejím odvolání ze dne 1. 3. 2013 a podáních ze dne 6. 6., 5. 7. a 16. 8. 2013. Rozhodnutí tak zjevně odporuje požadavkům, které na odůvodnění rozhodnutí ve správním řízení klade ust. § 68 odst. 3 správního řádu. Uvedla dále, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal zejména s její námitkou uplatněnou v odvolání ze dne 1. 3. 2013, sice že spis správního orgánu I. stupně neobsahoval ke dni 2. 1. 2013 ani ke dni 20. 2. 2013 soupis všech jeho součástí, včetně příloh, s určením data, kdy byly do spisu vloženy. Na chybějící spisový přehled upozornila už během řízení před správním orgánem I. stupně v podání ze dne 7. 1. 2013, námitka však nebyla zodpovězena. Další námitkou, s níž se žalovaný nevypořádal, je, že její zdravotní stav pro účely řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením nemohl být posuzován ke dni 1. 10. 2012, jelikož rozhodnutím Magistrátu města Brna ze dne 10. 2. 2011, č. j. MMB/0051087/2011 jí byly na základě posudku LPS MSSZ v Brně, jehož platnost byla stanovena do dne 1. 12. 2012, přiznány mimořádné výhody II. stupně ode dne 15. 12. 2010 do dne 1. 12. 2012. Z tohoto důvodu byla až do dne 1. 12. 2012 držitelkou průkazu osoby se zvlášť těžkým zdravotním postižením – průkazu ZTP, a nebylo tudíž možné, aby v téže věci – posouzení jejího zdravotního stavu ke dni 1. 10. 2012 – existovaly vedle sebe dva zcela protichůdné lékařské posudky. Tuto skutečnost sdělila v podání ze dne 7. 1. 2013, rovněž i v odvolacím řízení. Žalovaný se dále nevypořádal i s její námitkou vůči posudku LPS OSSZ Brno-venkov o jejím zdravotním stavu ze dne 5. 2. 2013 uplatněnou v odvolání ze dne 6. 6. 2013 spočívající v tom, že se LPS OSSZ ani PK MPSV při posouzení jejího zdravotního stavu ke dni 1. 10. 2012, resp. ke dni 3. 10. 2012 nijak nevyjádřili k tomu, zda došlo ke zlepšení jejího zdravotního stavu oproti předchozímu posouzení LPS MSSZ a o jaké zlepšení se mělo jednat. Žalovaný se dále nevypořádal i s jejím návrhem na doplnění dokazování provedením sociálního šetření v místě jejího trvalého pobytu za účasti lékaře PK MSPV a vypracováním nového posudku na základě takto provedeného sociálního šetření, učiněným v rámci řízení před žalovaným v podáních ze dne 6. 6. a 16. 8. 2013. Obdobný návrh na doplnění dokazování provedením sociálního šetření v místě jejího trvalého pobytu podala už v rámci řízení před správním orgánem I. stupně v podání ze dne 7. 1. 2013. K návrhu na doplnění dokazování v uvedeném směru se posudková komise vyjádřila nedostatečně, toliko sdělila, že „PK MPSV neshledala odůvodnění v provedení dalšího sociálního šetření s účastí lékařů PK MPSV v bytě posuzované.“ K návrhu na doplnění dokazování učiněnému v podání ze dne 16. 8. 2013 se žalovaný nevyjádři