1 As 116/2014 — Nejvyšší správní soud

29 Af 78/2013- 49 - text 11 pokračování 29 Af 78/2013 29 Af 78/2013-49 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobce M. A., právně zast. Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Husova 242/9, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem v Brně, Žerotínovo nám. 3/5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2013, č. j. JMK 33191/2013, sp. zn. S - JMK 33191/2013 OSP, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 9. 9. 2013, č. j. JMK 33191/2013, sp. zn. S - JMK 33191/2013 OSP, s e z r u š u j e a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokátky Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí [1] Žalobce se žalobou ze dne 1. 11. 2013, doručenou Krajskému soudu v Brně téhož dne, domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna č.j. MMB/0036919/2013 ze dne 18. 2. 2013, kterým bylo zamítnuto odvolání proti platebním výměrům a hromadným předpisným seznamům na místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (dále jen „místní poplatek“) za kalendářní roky 2003 až 2011, a odvolací řízení proti těmto rozhodnutím zastavil. [2] Žalobce, narozen v roce X, byl od roku 2000 na základě rozhodnutí soudu umístěn v ústavní výchově, konkrétně v Dětském domově Boskovice. V letech 2005-2012 mu byly doručovány platební výměry a hromadné předpisné seznamy, kterými mu byl vyměřován místní poplatek za provoz systému nakládání s komunálními odpady. Výměry za rok 2003 až 2008 mu byly doručovány na adresu trvalého pobytu B. 268/80, B., přičemž na obálce byl adresát označen jako „A. M., ročník X“. Byly vždy vráceny jako nedoručené, k osobnímu převzetí písemnosti zákonným zástupcem nedošlo. Písemnosti byly vráceny s poznámkou – na uvedené adrese neznámý. Bylo proto použito náhradního způsobu doručení. Následně byly za roky 2003 až 2006 zaslány v roce 2007 výzvy k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě, tyto byly opět vráceny poštou s poznámkou – adresát na uvedené adrese neznámý. Opět tedy bylo použito náhradního způsobu doručení. Poplatky za roky 2007 a 2008 byly vyměřeny v roce 2009, lhůta pro jejich zaplacení trvala do 31. 12. 2015. K zaplacení poplatku za rok 2009 až 2011 byl žalobce vyzván hromadným předpisným seznamem, ve všech případech vydaných v únoru 2012. Tento hromadný předpisný seznam byl v obou případech předepsaným způsobem zpřístupněn, což bylo oznámeno veřejnými vyhláškami vyvěšenými na úřední desce Magistrátu města Brna po stanovenou dobu. V lednu roku 2013 žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně písemně sdělil magistrátu, že mu nikdy nebylo žádné rozhodnutí ve věci místního poplatku doručeno. Požádal o řádné doručení všech rozhodnutí ve věci místního poplatku. V lednu 2013 bylo na základě uvedené žádosti žalobci doručeno „sdělení k místnímu poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů“ vydané magistrátem dne 8. 1. 2013, ke kterému byl přiložen dokument nadepsaný „přehled předpisů a úhrad ke dni 7. 1. 2013“. Rovněž byly přiloženy kopie všech platebních výměrů a hromadných předpisných seznamů, kterými byl vyměřen žalobci místní poplatek za roky 2003 až 2011. [3] V napadeném rozhodnutí žalovaný zejména uvedl, že správce poplatku při vydávání platebních výměrů postupoval v souladu se zákonem. Dle § 11 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, (dále jen „zákon o místních poplatcích“), byl povinen vyměřit místní poplatky platebním výměrem, jestliže nebyly zaplaceny včas nebo ve správné výši, a to ve stanovené lhůtě. Od tohoto postupu se správce poplatku nemohl odchýlit. Žalobce byl poplatníkem, a to ve smyslu § 10 odst. 1 písm. a) zákona o místních poplatcích, neboť měl na území města Brna trvalý pobyt. Jeho nepřítomnost nebyla důvodem pro zbavení povinnosti poplatek uhradit. Nespadal do žádné skupiny osvobozených poplatníků. Umístění žalobce v ústavní výchově není pro trvání poplatkové povinnosti rozhodné, rozhodná není ani tvrzená výchovná nezpůsobilost jeho rodičů. Veškerá rozhodnutí správce poplatku byla doručována žalobci v souladu se zákonem. Platební výměry vyměřující místní poplatky za roky 2003 až 2008 byly žalobci doručovány na adresu trvalého pobytu B. 268/80, B., na obálce bylo označení adresáta A. M., roč. X. K osobnímu převzetí zákonným zástupcem nedošlo, proto byla písemnost poštou vrácena s poznámkou „na uvedené adrese neznámý“. Následně došlo k náhradnímu doručení veřejnou vyhláškou dle ust. §19 o správě daní a poplatků. Za roky 2009 a 2011 byly předmětné poplatky vyměřeny hromadným předpisným seznamem dle §50 odst. 1 daňového řádu. Dle odst. 2 tohoto ustanovení došlo v případě poplatku za rok 2009 k doručení dne 29. 3. 2012, v případě poplatku za rok 2010 a 2011 dne 4. 4. 2012. Správce poplatku postupoval správně, pokud zamítl odvolání žalobce, a odvolací řízení zastavil. Důvodem bylo podání odvolání po lhůtě. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [4] Ve včas podané žalobě žalobce podrobně shrnul skutkový stav věci, obsah odvolání proti platebním výměrům a hromadným předpisným seznamům, rozhodnutí magistrátu o tomto odvolání, dále obsah odvolání proti rozhodnutí magistrátu. Konstatoval, že rozhodnutí magistrátu i žalovaného jsou nezákonná, způsobená nesprávnou aplikací a výkladem právních předpisů. Žalovaný se dle žalobce nevypořádal žádoucím způsobem s argumentací žalobce ohledně včasného podání jeho odvolání proti platebním výměrům a hromadným předpisným seznamům. [5] Tato rozhodnutí mu byla magistrátem poprvé řádně doručena až prostřednictvím jeho právní zástupkyně dne 10. 1. 2013. Před tímto datem žalobce nevěděl, zda magistrát rozhodnutí ukládající mu zaplacení místního poplatku vůbec vydal. Mezi žalobcem a jeho rodiči byl v řízení, ve kterém byly vydávány platební výměry a hromadné předpisní seznamy, střet zájmů, pro který rodiče nemohli žalobce zastupovat. Žalobce argumentoval ust. § 37 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, který zakotvuje nepřípustnost zastoupení dítěte rodiči v případě právních úkonů ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem. Dále argumentoval § 26 odst. 1 písm. a) daňového řádu, podle kterého správce daně ustanoví zástupce osobě, pokud nemá zákonného zástupce nebo nemůže-li ji zákonný zástupce zastupovat. Podle těchto ustanovení bylo povinností správce daně ustanovit žalobci zástupce. Bylo nezákonné a protiústavní vyměřovat místní poplatek přímo nezletilému žalobci. Žalobce již v odvolání proti rozhodnutí magistrátu uvedl skutečnosti svědčící o tom, že střet zájmů mezi ním a jeho rodiči byl reálný. Magistrátu bylo z jeho úřední činnosti známo, že rodiče žalobce dlouhodobě nezajistili péči o něj (matka ve výkonu trestu a otec neprojevoval zájem o něj a souhlasil s ústavní výchovou), v důsledku čehož byl žalobce umístěn do ústavní výchovy. Magistrát jako orgán statutárního město Brna byl totiž kolizním opatrovníkem žalobce v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 24 Nc 152/1994. [6] Žalovaný své rozhodnutí opřel o mechanickou citaci ustanovení § 10b odst. 1 zákona o místních poplatcích, tedy, že poplatníkem je každá fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt. Umístění žalobce v ústavní výchově není podle žalovaného rozhodné pro povinnost platit místní poplatek. Názory žalovaného jsou v rozporu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami. Žalobce poukázal na judikaturu Ústavního soudu ČR, podle které orgány veřejné moci se smí odchýlit od doslovného znění zákonného ustanovení, pokud to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona nebo některý z principů, jenž mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu. O tom, že vyměřování a vymáhání místního poplatku po nezletilých osobách nebo po osobách zletilých, jejichž poplatková povinnost vznikla v době jejich nezletilosti, není v souladu s ústavním pořádkem ČR, svědčí i současná novela zákona o místních poplatcích, podle které Místní poplatek nelze vyměřit nezletilým poplatníkům, nýbrž pouze jejich zákonným zástupcům. [7] Žalobce dále poukázal na znění čl. 27 odst. 2 a 4 Úmluvy o právech dítěte a na čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 32 odst. 1 LZPS. Konstatoval, že rozhodnutí správních orgánů jsou nezákonná rovně pro rozpor s těmito předpisy. III. Vyjádření žalovaného k žalobě [8] Žalovaný konstatoval, že se v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval otázkou doručení jednotlivých platebních výměrů a hromadných předpisných seznamů na místní poplatek. Zákon o místních poplatcích stanoví, kdo je p