2 As 44/2005 — Nejvyšší správní soud

62 A 73/2015- 229 - text 18 pokračování 62A 73/2015 62A 73/2015-229 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobců: a) I. K. a b) J. K., oba bytem Z. 1284/6, B., zastoupeni Mgr. Pavlem Barešem, advokátem se sídlem Dřevařská 855/12, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Dominikánské nám. 1, Brno, za účasti: Statutární město Brno, městská část Brno Slatina, se sídlem Budínská 88/2, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.4.2015, č.j. MMB/0099431/2015, sp.zn. OUSR/MMB/0089408/2015/2, t a k t o : I. Rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 3.4.2015, č.j. MMB/0099431/2015, sp.zn. OUSR/MMB/0089408/2015/2, a rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno – Slatina, odboru výstavby a územního rozvoje, ze dne 11.12.2014, č.j. MCBSLA/06143/14/OVÚR-SÚ/Mach, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení k rukám Mgr. Pavla Bareše, advokáta se sídlem Dřevařská 855/12, Brno, ve výši 40 638 Kč, ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3.4.2015, č.j. MMB/0099431/2015, sp.zn. OUSR/MMB/0089408/2015/2, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno – Slatina, odboru výstavby a územního rozvoje (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 11.12.2014, č.j. MCBSLA/06143/14/OVÚR-SÚ/Mach, kterým bylo vydáno společné územní rozhodnutí a stavební povolení pro stavbu sběrného střediska odpadů na pozemcích parc. č. 1571/1, 1565/4 a 1572 v katastrálním území Slatina, obci Brno. I. Podstata věci Prvostupňový orgán vydal k žádosti osoby zúčastněné na řízení ve společném územním a stavebním řízení rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení pro stavbu „Sběrné středisko odpadů Zemanova/Černozemní, Brno – Slatina“ na pozemcích parc. č. 1571/1, 1565/4 a 1572 v katastrálním území Slatina, Brno. Prvostupňový orgán se zabýval mimo jiné námitkami žalobců týkajícími se narušení pohody bydlení a neshledal je důvodnými. Pokud jde o povahu stavby, jedná se podle prvostupňového orgánu o provozovnu sloužící potřebám obyvatel dotčeného území. Stavební záměr je podle prvostupňového orgánu v souladu s územním plánem města Brna a též s požadavky zvláštních právních předpisů a závazných stanovisek dotčených správních orgánů. Žalobci proti prvostupňovému rozhodnutí brojili odvoláním, které žalovaný zamítl, neboť se ztotožnil se závěry prvostupňového orgánu. Rozhodnutí žalovaného napadají žalobci žalobou. II. Shrnutí žalobní argumentace Žalobci namítají, že napadené rozhodnutí žalovaného je nedostatečně odůvodněné a nesrozumitelné, neboť žalovaný při posuzování souladu s právními předpisy toliko cituje právní úpravu, aniž by předložil vlastní přesvědčivou úvahu. Žalovaný se rovněž nedostatečně vypořádal s některými odvolacími námitkami. Žalobci dále namítají, že povolený stavební záměr není v souladu s územním plánem města Brna, a to jak s jeho obecnými regulativy, tak s konkrétními regulativy stanovenými pro příslušnou funkční plochu. Žalobci dále dovozují, že prvostupňový orgán vycházel z jiného právního stavu než žalovaný, protože v době vydání prvostupňového rozhodnutí platil aktualizovaný územní plán města Brna, kdy na ploše dotčené předmětným stavebním záměrem byla zahrnuta prostřednictvím tzv. „plovoucího symbolu“ plocha pro technické vybavení města Brna. Žalovaný však, s ohledem na následné zrušení předmětné aktualizace, vycházel z původního právního stavu, který tento symbol neobsahoval, přičemž vyslovil souhlas s vyhodnocením záměru učiněným prvostupňovým orgánem. Žalovaný tak de facto znemožnil žalobcům uplatnit opravný prostředek proti novému vyhodnocení souladu stavebního záměru s územním plánem a dalšími právními předpisy. Podle žalobců žalovaný také nereflektoval podmínku územního plánu, že provozovna má sloužit potřebám obyvatel daného území. Žalobci zastávají názor, že v daném případě je provozovna zcela závislá na zákaznících ze širšího územního okruhu. Žalovaný naplnění této podmínky posoudil pouze tak, že bez bližšího vysvětlení citoval definici provozovny. K definici nerušící provozovny žalobci namítají, že sběrné středisko odpadů pod ni spadat nemůže, především s ohledem na skutečnost, že v daném prostředí vyvolává dopravu nepřiměřenou svým druhem, frekvencí a kapacitou dané lokalitě. Žalobci dále namítají, že předmětný záměr je neslučitelný s požadavky na pohodu bydlení, kvalitu prostředí a ochranu hodnot území a není v souladu se základními cíli územního plánování, zejména s charakterem dotčeného území ve smyslu § 90 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), jakož i s obecnými požadavky na využívání území ve smyslu § 90 písm. c) stavebního zákona. V této souvislosti žalobci odkazují na stanovisko Magistrátu města Brna, odboru životního prostředí, ke konceptu nového územního plánu města Brna, z něhož vyplývá obecná neslučitelnost sběrných středisek odpadů s pohodou bydlení, zejména v případech jejich umístění v blízkosti objektů k bydlení. Jakkoli je otázka souladu s požadavky na pohodu bydlení podle žalobců zásadní, žalovaný se jí v napadeném rozhodnutí věnuje toliko okrajově a bez jakékoli vlastní argumentace odkazuje na prvostupňové rozhodnutí. K odkazu žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.5.2011, č.j. 1 Ao 2/2011-17, žalobci uvádějí, že jsou jako vlastníci domu k bydlení ochotni strpět spravedlivou míru omezení, nicméně tou není realizace sběrného střediska odpadů v těsné blízkosti jejich domu. Nepřípustnosti stavebního záměru se přitom dovolávají předně z důvodu obecné nevhodnosti daného typu provozu (vyšší provozní hluk, prašnost i zápach) s přihlédnutím k tomu, že sběrné středisko odpadů se má realizovat v těsné blízkosti jejich obydlí; žalobci proto nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že nedisponují konkrétními důkazy ohledně zhoršení kvality prostředí nad rámec zákonných předpisů. Žalobci dále poukazují na zřejmou funkční podjatost spočívající v tom, že žadatelem o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení je Statutární město Brno, městská část Brno – Slatina (osoba zúčastněná na řízení). V replice k vyjádření žalovaného žalobci uvádějí, že je nepřípustný takový záměr, který je způsobilý být zdrojem závad nebo vlivů, které jsou dle charakteru dané lokality neslučitelné s pohodou bydlení v lokalitě samotné nebo v jejím okolí, nebo pokud stavby počtem, polohou, stavebním objemem, rozlohou nebo účelem odporují charakteru předmětné lokality. Uvedené platí i tehdy, je-li záměr dle konkrétního funkčního typu přípustný. Dále žalobci poukazují na skutečnost, že ve smyslu územního plánu sběrná střediska odpadů nemusí být vždy považována za tzv. provozovny nerušící bydlení, z čehož dovozují nutnost posuzovat naplnění této definice případ od případu. S ohledem na výše uvedené žalobci navrhují, aby zdejší soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zdůrazňuje, že stejně jako prvostupňový orgán posuzoval stavbu z hlediska platného územního plánu. Prvostupňový orgán na straně 35 svého rozhodnutí uvedl, že v rámci územního plánu města Brna před provedenou aktualizací byla sběrná střediska odpadů považována za provozovny nerušící bydlení, které je možné umístit do všech funkčních ploch umožňujících jejich umístění včetně plochy předměstského bydlení. Žalovaný poté s ohledem na tuto skutečnost a též z důvodu hospodárnosti a ekonomie řízení v napadeném rozhodnutí pouze rozvedl a doplnil důvody pro soulad stavby s platným územním plánem, když vrácení věci k novému projednání by bylo přepjatým formalismem. Žalovaný tedy s odkazem na platný územní plán konstatuje, že sběrná střediska odpadů lze považovat za provozovny nerušící bydlení a je možné je umístit do funkčních ploch připouštějících umístění nerušících provozoven. Dále poukazuje na výklad regulace plochy předměstského bydlení, jež výslovně připouští umístění provozoven služeb sloužících potřebám obyvatel. Nelze tak podle žalovaného souhlasit se žalobní námitkou, že by stavební záměr odporoval územnímu plánu. Co se týká posouzení stavebního záměru z pohledu pohody bydlení, resp. kvality prostředí, žalovaný upozorňuje, že v napadeném rozhodnutí převzal rozsáhlou a odůvodněnou argumentaci prvostupňového orgánu (strany 15 až 45 prvostupňového rozhodnutí), z níž plyne nedůvodnost námitek žalobců, neboť tatáž stavba se již v lokalitě nachází a v rámci předmětného záměru dojde toliko k jejímu přemístění. K námitce podjatosti žalovaný sděluje, že tu je nezbytné uplatnit podle § 14 ods