6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 4/2017- 256 - text  38 29 Ad 4/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Petra Pospíšila ve věci žalobce: E. P. zastoupený advokátem JUDr. Radoslavem Dostálem sídlem Lazaretní 4298/11a, 615 00 Brno proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2017, č. j. 4356/1.30/16-13, sp. zn. S9-2015-189, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále také jen „Inspektorát“) ze dne 7. 4. 2016, č. j. 13322/9.30/15-47, sp. zn. S9-2015-189. Inspektorát jím rozhodl o povinnosti uhradit paušální částku nákladů správního řízení a především o tom, že se žalobce jako podnikající fyzická osoba dopustil správního deliktu dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) tím, že umožnil výkon nelegální práce, jak je definována v § 5 písm. e) bod 1. a 2. zákona o zaměstnanosti, když umožnil dne 26. 6. 2014 na pracovišti v areálu společnosti Vodňanská drůbež, a.s., na adrese Chrlická 522, Modřice, specifikovaným 16 fyzickým osobám, cizincům vietnamské státní příslušnosti (dále také jen „cizinci“), výkon závislé práce dělníků ve výrobě mimo pracovněprávní vztahy, čímž porušil § 3 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), a bez povolení k zaměstnání, čímž porušil § 89 zákona o zaměstnanosti. Za tento správní delikt byla žalobci uložena dle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti pokuta ve výši 10 000 000 Kč. 2. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 26. 6. 2014 provedl Inspektorát v areálu společnosti Vodňanská drůbež, a.s. na adrese Chrlická 522, Modřice, kontrolu dle § 5 odst. 1 písm. a) v rozsahu § 3 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce“) a dle § 125 v rozsahu § 126 zákona o zaměstnanosti. Daného dne byli na uvedeném místě zjištěni při výkonu práce mj. cizinci vietnamské státní příslušnosti, kteří měli při kontrole do „Seznamu kontrolovaných fyzických osob“ uvést, že pracují na živnostenský list. O výsledku kontroly byl dne 12. 12. 2014 pořízen protokol č. j. 14263/9.71/14/15.2 (dále také jen „protokol o výsledku kontroly“), a to se závěrem, že uvedení cizinci vykonávali na předmětném pracovišti závislé práce, a že tyto práce vykonávali pro žalobce, který jim tak umožnil výkon nelegální práce. Žalobce následně podal námitky proti protokolu o výsledku kontroly, když základ jeho argumentace se opíral o tvrzení, že se nemohl dopustit vytýkaného jednání, neboť cizinci, stejně jako on, byli účastníky sdružení založeného smlouvou ze dne 2. 1. 2007 dle § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník z roku 1964“) a posléze společnosti dle § 2716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dál jen „občanský zákoník“) a nevykonávali tak práci pro žalobce, nebyli mu podřízeni a žalobce jim nevydával pokyny, nýbrž všichni práce vykonávali ve prospěch společnosti bez právní subjektivity (dle § 2716 a násl. občanského zákoníku) Servis Group; všichni tak měli vykonávat nezávislou práci a podnikatelskou činnost. Dle žalobce také z žádného předloženého dokumentu nevyplývá, že by pro něj cizinci skutečně závislou práci vykonávali. Žalobcovy námitky byly vedoucím inspektorem Inspektorátu Mgr. F. B. dne 22. 1. 2015 pod č. j. 1473/9.71/15 zamítnuty. 3. Dne 13. 5. 2015 bylo následně zahájeno správní řízení pro možné spáchání správního deliktu dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. V rámci ústního jednání dne 11. 1. a 12. 1. 2016 byli za přítomnosti žalobce vyslechnuti svědci a o věci byl sepsán protokol (svědky byli inspektoři Ing. R. K., Ing. L. D. a Bc. J. R., zaměstnankyně společnosti Vodňanská drůběž, a.s. paní L. D. a paní E. H., pověřený ředitel provozovny společnosti Vodňanská drůbež, a.s. v Modřicích Ing. P. K., bývalý ředitel dané provozovny pan J. Š., bývalý ředitel závodu v Mirovicích společnosti Vodňanská drůbež, a.s. pan I. H. a paní R. L.). Po proběhnuvším správním řízení Inspektorát vydal své výše specifikované rozhodnutí ze dne 7. 4. 2016, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání předmětného správního deliktu, kdy pro něj měli daní cizinci vykonávat závislou práci. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které se opíralo o obdobné argumenty a námitky, které uváděl již v kontrolním řízení (zejména existence sdružení podnikatelů bez právní subjektivity a některá tvrzená procesní pochybení). Toto odvolání bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného a rozhodnutí Inspektorátu jím bylo potvrzeno. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobce v žalobě obecně namítl porušení svých práv, neboť napadené rozhodnutí má být nezákonné, neboť spočívá na nesprávně a neúplně zjištěném skutkovém stavu a nesprávném posouzení tohoto skutkového stavu. Nezákonnost má zakládat také nesprávný procesní prostup správních orgánů obou stupňů. 5. Žalobce dále vyjádřil přesvědčení, že již vzhledem k výši sankce je třeba na věc uplatnit optiku trestního práva a požadovat přísné splnění procesních i hmotněprávních standardů pro vydání příslušných rozhodnutí, jak v rovině dokazování, tak v rovině právního posouzení jemu vytýkaného jednání. 6. Co se týká konkrétních námitek, uvádí žalobce v prvé řadě to, že námitky proti protokolu o výsledku kontroly nebyly řádně vyřízeny, resp. vyřízení absentuje. Daný akt totiž postrádá náležitosti dle § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), přičemž samo vyřizování námitek proti kontrolnímu protokolu je aktem správního orgánu, který má povahu rozhodnutí ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu. Dané vyřízení námitek postrádá označení ustanovení, dle kterého byly vyřízeny, což se následně projevuje i v rozhodnutí Inspektorátu, dle kterého došlo k zamítnutí námitek pro jejich opožděnost. Nemůže se jednat o zřejmou nesprávnost, jak namítá žalovaný. Daná vada má za následek, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť vůbec nemohlo být vedeno správní řízení o „uložení pokuty“ neboť nedošlo ke splnění žádné ze zákonných podmínek pro ukončení kontroly ve smyslu § 18 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). 7. Dále byly dle žalobce dány vady doručování v řízení a nesprávná byla i forma rozhodnutí správních orgánů. Listiny obsahující akty správních orgánů obou stupňů totiž žalobci nebyly doručeny v podobě požadované zákonem; nastal rozpor s § 69 odst. 3 správního řádu. Dokumenty byly žalobci zasílány v podobě prosté kopie, špatně čitelné či dokonce nečitelné. Ve spise také není nic o tom, že byla provedena řádná konverze daných dokumentů. Nemůže se tak jednat o rozhodnutí v elektronické formě. Nelze tak mít za osvědčené, že dotčené listiny byly doručovány v kompletní a čitelné podobě, což žalobce dává opět do kontextu s přísnými požadavky vyplývajícími z toho, že je na věc třeba nahlížet optikou trestního řízení. 8. Dle žalobce také nebyly vyhotoveny protokoly o výsleších svědků, jak předpokládá § 18 odst. 1 a 2 správního řádu. Nepostačuje odkaz Inspektorátu na to, že byly výpovědi nahrávány na zvukové zařízení. Takový záznam nemůže řádný protokol nahradit. S tím souvisí i navazující úprava týkající se oprav nesprávností protokolu a vyřízení námitek proti jeho obsahu. Pakliže žalobce ve správním řízení brojil proti obsahu protokolu o výslechu svědka, mělo s jeho podáním být nakládáno ve smyslu § 18 odst. 6 nebo § 175 správního řádu; žalovaný se však v tomto kontextu spokojil pouze se zmínkou o náročnosti přepisu výpovědi, aniž by řádně o námitce žalobce rozhodl. Výpovědi svědků jsou přitom ve věci klíčové, kdy sám Inspektorát ve svém rozhodnutí uvádí, že povaha kontroly neumožňuje, aby příslušné kontrolní zjištění bylo podloženo doklady. 9. Žalobce se rovněž domnívá, že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci a nastala situace opomenutých důkazů. Správní orgány nezjišťovaly naplnění znaků závislé práce z hlediska subjektivního náhledu zúčastněných osob a porušily tak § 4 odst. 4 a § 50 odst. 3 správního řádu. To nastalo, ačkoli žalobce navrhoval výslech svědků v podobě osob, které měly závislou práci vykonávat. Jejich náhled je klíčový, správní orgány však těmto důkazním návrhům nevyhověly, nebo se věnovaly výslechům svědků, které nelze považovat za relevantní. 10. Další nesprávnost napadeného rozhodnutí má představovat nezákonný úsudek o předběžné otázce dle § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalobce především poukazuje na to, že nedošlo-li k tomu, že by jednotliví účastníci sdružení byli stíháni a pravomocně uznáni vinnými pro přestupek dle § 139 odst. 1 písm. c) zákona o zamě