7 Azs 322/2015 — Nejvyšší správní soud

62 A 48/2018- 33 - text - 6 - pokračování 62A 48/2018 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobkyně: nezl. N. B. U. N. zastoupena matkou B. T. T. Q. obě bytem K. 1257/11a, B právně zastoupena JUDr. Jiřím Gottweisem, advokátem sídlem Kapucínské nám. 303/5, Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14.2.2018, č.j. MV-979-4/SO-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 14.2.2018, č.j. MV-979-4/SO-2018, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 30.10.2017, č.j. OAM-21298-10/DP-2017, kterým bylo podle § 169 odst. 8 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 14.8.2017 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zastaveno správní řízení vedené pod sp. zn. OAM-21298/DP-2017, neboť žalobkyně podala žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území, ač k tomu nebyla oprávněna. II. Shrnutí žaloby 2. Žalobkyně předně namítá, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její právo na rodinný život a především soužití s matkou, neboť její otec v minulém roce zemřel. Žalovaná dle názoru žalobkyně při posouzení její žádosti nepostupovala v souladu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušila její právo na respektování rodinného života podle Úmluvy o právech dítěte. 3. Žalobkyně dále namítá, že žalovaná porušila základní zásady činnosti správních orgánů, a to zásadu individuálního posouzení každé věci, zásadu materiální pravdy a zásadu uplatňování pravomoci v souladu s účelem, k němuž byla správnímu orgánu zákonem nebo na základě zákona svěřena. 4. Žalobkyně připouští, že je napadené rozhodnutí v souladu se zákonem, nicméně je příliš formalistické a tvrdé. 5. Ze shora uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby zdejší soud zrušil napadené i jemu předcházející rozhodnutí. Na svém procesním stanovisku setrvala po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí vyjádření žalované 6. Žalovaná se žalobou nesouhlasí a navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Na svém procesním stanovisku setrvala během celého řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 7. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 8. Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; rozhodoval bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s.ř.s. 9. Podle § 169 odst. 8 písm. c) zákona o pobytu cizinců zastaví správní orgán řízení o žádosti usnesením, jestliže cizinec podal na území žádost o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, ač k podání žádosti na území není oprávněn. 10. Podle § 42a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území oprávněn podat cizinec, který je nezletilým nebo zletilým nezaopatřeným dítětem cizince s povoleným pobytem. Podle § 42a odst. 4 zákona o pobytu cizinců žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podává cizinec na zastupitelském úřadu. Podle § 42a odst. 5 zákona o pobytu cizinců může cizinec v průběhu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo na povolení k dlouhodobému pobytu vydané za jiným účelem žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podat na území ministerstvu. 11. Prvostupňový správní orgán v posuzované věci dospěl k závěru, že žalobkyně není oprávněna žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podat na území ministerstvu, neboť v době podání žádosti na území nepobývala ani na dlouhodobé vízum, ani na povolení k dlouhodobému pobytu vydanému za jiným účelem. Právě nesplnění jedné ze základních podmínek pro podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území bylo důvodem pro zastavení řízení o žádosti podle § 169 odst. 8 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Uvedené závěry přitom žalobkyně v žalobě nerozporuje. Naopak výslovně uvádí, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem. 12. Pokud jde o porušení práva žalobkyně na rodinný život a její soužití s matkou, pak soud nemůže dát žalobkyni zapravdu. Jak bylo rekapitulováno výše, řízení o žádosti žalobkyně bylo zastaveno pro nesplnění podmínek řízení – žalobkyně nebyla oprávněna podat žádost u ministerstva, nýbrž měla povinnost ji podat na zastupitelském úřadu. Ze strany žalované, resp. prvostupňového správního orgánu nedošlo k meritornímu posouzení žádosti žalobkyně, kde by eventuálně byl prostor pro posouzení naplnění podmínek pro udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Naopak v případě zastavení řízení nepřichází posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žadatele v úvahu, jelikož o žádosti není meritorně rozhodováno (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.11.2015, č.j. 6 Azs 226/2015-27). Pokud totiž nejsou splněny podmínky projednání žádosti, tj. pokud byla žádost podána na území České republiky, ačkoliv k tomu nebyly splněny podmínky, nemá správní orgán jinou možnost, než řízení podle § 169 odst. 8 písm. c) zákona o pobytu cizinců zastavit. 13. Namítá-li žalobkyně porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zakotvuje právo na respektování rodinného a soukromého života, pak dodržení závazků vyplývajících z citovaného článku Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je zajištěno tím, že posouzení přiměřenosti dopadu do soukromého a rodinného života cizince je vyžadováno v rámci rozhodování o případném uložení správního vyhoštění podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.1.2019, č.j. 1 Azs 266/2018-27). Soud proto nespatřuje ani rozpor napadeného, resp. prvostupňového rozhodnutí s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obdobně dle názoru zdejšího soudu v posuzované věci nelze spatřovat rozpor napadeného, resp. prvostupňového rozhodnutí s čl. 10 Úmluvy o právech dítěte. Podle čl. 10 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte za účelem spojení rodiny a v souladu se závazkem podle čl. 9 odst. 1 státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, posuzují žádosti dítěte nebo jeho rodičů a vstup na území státu, který je smluvní stranou úmluvy, nebo o jeho opuštění pozitivním, humánním a urychleným způsobem. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, dále zabezpečí, aby podání takové žádosti nemělo žádné nepříznivé důsledky pro žadatele nebo členy jeho rodiny. V souladu s čl. 10 odst. 2 úmluvy dítě, jehož rodiče pobývají v různých státech, má až na výjimečné okolnosti právo udržovat pravidelné osobní kontakty a přímé styky s oběma rodiči. Za tímto účelem a v souladu se svým závazkem podle čl. 9 odst. 1 státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte a jeho rodičů opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vstoupit do své vlastní země. Právo opustit kteroukoli zemi podléhá pouze takovým omezením, která stanoví zákon a která jsou nutná pro ochranu národní bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky nebo práv a svobod druhých a která jsou v souladu s ostatními právy uznanými v této úmluvě. K naplnění uvedených povinností plynoucích žalované z Úmluvy o právech dítěte však nedochází při posouzení splnění podmínek pro podání žádosti, jako je tomu v posuzované věci, nýbrž při meritorním posouzení žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území. Soud tak, ač srozuměn s obtížnou situací žalobkyně, jí nedává za pravdu ani v tomto. 14. K námitce tvrdosti a přehnanému formalismu soud uvádí, že zákon v případě nesplnění podmínek podání žádosti žalované neposkytuje jinou možnost, než takové řízení zastavit. I přesto, že důsledky takového postupu mohou pro žalobkyni představovat významné komplikace, není tato skutečnost sama o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Nadto soud nepřehlédl, že žalovaná v napadeném rozhodnutí žalobkyni poskytla „doporučení“ spočívající v postupu podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců ve znění zákona č. 222/2017 Sb., podle něhož lze v odůvodněných případech od povinnosti podat žádost u zastupitelského úřadu osobně upustit. 15. Žalobkyně dále namítá, že žalovaná porušila základní zásady činnosti správní