9 As 280/2019 — Nejvyšší správní soud

62 A 117/2017- 137 - text 15 pokračování 62 A 117/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: T. C. bytem E. 2, B. zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.3.2017, č.j. JMK 40631/2017, sp. zn. S-JMK 31148/2017/OD/Př, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.3.2017, č.j. JMK 40631/2017, sp. zn. S-JMK 31148/2017/OD/Př, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Židlochovice, odboru dopravy (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 1.12.2016, č.j. OD/57286/2015, kterým bylo rozhodnuto o správním deliktu podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl žalobce dopustit tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu. 2. Podle prvostupňového orgánu byla dne 8.6.2015 v 13:05 hodin v Židlochovicích na ulici Žerotínovo nábřeží, sil. II/425 v km 7,6 automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích zadokumentována jízda motorového vozidla RZ „X“, jehož je žalobce provozovatelem, přičemž nezjištěný řidič řídil vozidlo rychlostí 63 km/h (60km/h po odečtu tolerance 3 km/h) v místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h, čímž byl porušen § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a byly naplněny znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu. Za uvedené jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč společně s povinností uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. I. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobce namítá, že prvostupňový orgán neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, proto nebyla splněna podmínka projednatelnosti správního deliktu podle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu. 4. Žalobce dále namítá porušení § 125g odst. 2 zákona o silničním provozu z toho důvodu, že prvostupňový orgán nevedl o všech správních deliktech společné řízení. Žalobce tak byl poškozen mj. na svých majetkových právech. 5. Žalobce dále namítá, že skutková podstata správního deliktu provozovatele vozidla, především povinnost stanovená v § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, je protiústavní. 6. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Prvostupňový orgán neuvedl, jaké důkazy a jakým způsobem provedl, jaké skutečnosti z dokazování vyplynuly a jak je subsumoval pod příslušná právní ustanovení. Obdobné platí také pro napadené rozhodnutí. Není zjevné, jak prvostupňový orgán dospěl k závěru, že v místě, kde došlo ke změření rychlosti, platil rychlostní limit 50 km/h a že se jednalo o obec ve smyslu § 2 písm. cc) zákona o silničním provozu. Prvostupňový orgán se nezabýval umístěním dopravních značek IP 12a a IP 12b, případně zastavěností území. Je známo, že v Židlochovicích je na několika místech obecná úprava nejvyšší dovolené rychlosti místní úpravou zvýšena. Místo měření nebylo konkretizováno, přičemž odkaz na údaj 7,6 km nebyl blíže vysvětlen a není zřejmé, odkud prvostupňový orgán počítal kilometry a zda se jednalo o obec; výrok prvostupňového rozhodnutí je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nelze zjistit, z čeho prvostupňový orgán dovodil, že došlo k překročení rychlosti, a to na uvedeném místě, a že k překročení rychlosti došlo vozidlem, jehož provozovatelem byl v kritické době žalobce. 7. Prvostupňový orgán se dále nezabýval tím, zda byl použitý rychloměr ověřen a zda se jednalo o tzv. automatizovaný technický prostředek používaný bez obsluhy ve smyslu § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu. Z prvostupňového rozhodnutí nelze zjistit ani typ použitého rychloměru. 8. Dále se podle žalobce prvostupňový orgán nezabýval naplněním podmínky § 79a zákona o silničním provozu, tedy zda obecní policie postupovala v součinnosti s Policií České republiky a zda měřila rychlost na tzv. určeném úseku. Pokud by použitý rychloměr byl automatem, musela by obecní policie jeho zprovoznění uveřejnit podle § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „zákon o obecní policii“), což nebylo prokazováno. 9. Podle žalobce dále z výroku ani odůvodnění prvostupňového rozhodnutí není zřejmé, zda rychlostní limit, který měl být řidičem žalobcova vozidla porušen, vyplýval z dopravní značky nebo z obecné právní úpravy. 10. Žalobce dále uvádí, že šablonovitost správních rozhodnutí dokládá, že správní orgány neprovedly řízení o správním deliktu se zájmem o zjištění skutečného stavu věci, ale postupovaly čistě formálně až mechanicky. 11. Žalobce také namítá, že se správní orgány nezabývaly otázkou, zda nová právní úprava, která nabyla účinnosti poté, co měl být spáchán přestupek, není pro žalobce příznivější ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, resp. ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o přestupcích. Prvostupňový orgán uložil žalobci pokutu podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu, přestože toto ustanovení v době spáchání údajného deliktu ještě neexistovalo; postup podle novější právní úpravy, pokud je pro obviněného příznivější, musí být odůvodněn. 12. Žalobce nesouhlasí s publikováním rozhodnutí vydaných v jeho věci na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu způsobem, ze kterého by se z textu zveřejněného rozhodnutí podávalo jméno a příjmení žalobce, případně jeho iniciály. Také jeho právní zástupce nesouhlasí se zveřejněním jména a příjmení a iniciál ani svého sídla. § 39 odst. 3 písm. d) a e) Směrnice č. 9/2011, Kancelářského a spisového řádu Nejvyššího správního soudu nemají oporu v zákonech a ústavních zákonech. 13. Žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňové zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného 14. Žalovaný nesouhlasí se žalobou a věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. 15. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci 16. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 17. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 18. O věci zdejší soud rozhodoval poté, co byl ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšším správním soudem zrušen jeho předchozí rozsudek ze dne 18.6.2020, č.j. 62 A 117/201793, kterým žalobu žalobce zamítl, když po provedeném dokazování dospěl k závěru, že „informace o stacionárních radarech v obci Židlochovice jsou zveřejňovány na webových stránkách města https://www.zidlochovice.cz/cs/mesto-zidlochovice/mestsky-urad/jak-si-vyridit-formulare/odbor dopravy/objektivni-odpovednost-provozovatele-vozidla-mereni-stacionarnimi-radary-mp-zidlochovice.html/; ve vztahu k nyní posuzované věci to plyne z printscreenu těchto stránek ke dni 3.8.2016. Informace o umístění stacionárního radaru na Žerotínově nábřeží v Židlochovicích pak plyne i ze Zpravodaje města Židlochovice, konkrétně z jeho vydání z listopadu 2013 (na str. 1 a 2 v článku Slovo starosty); tam se uvádí, že „…stejné zařízení (zařízení, které měří a zaznamenává rychle jedoucí automobily) bylo instalováno na Žerotínově nábřeží…“. Lze tedy konstatovat, že podmínka provádění měření rychlosti ve smyslu § 24b odst. 2 zákona o obecní policii byla splněna. V odvolání nadto žalobce její nesplnění nenamítal; není proto pochybením žalovaného, pokud k této otázce v řízení vedeném v roce 2017 nedokazoval, jak žalobce namítal v žalobě.“. 19. Ve zrušujícím rozsudku zavázal Nejvyšší správní soud zdejší soud právním názorem, že „Krajský soud při jednání provedl dokazování dvěma listinami – otiskem obrazovky (printscreenem) webových stránek města Židlochovice a obsahem Zpravodaje města Židlochovice vydaného pro měsíc listopad 2013 (konkrétně článku „Slova starosty“). Otisk obrazovky obsahoval informace o stacionárních radarech v obci Židlochovice, které j