2 As 217/2015 — Nejvyšší správní soud

32 A 59/2019- 34 - text Pokračování 12 32 A 59/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: R. B. bytem X zastoupeného Zdeňkem Machálkem, advokátem se sídlem Růžová 1254, 686 01 Uherské Hradiště proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí ze dne 17. 7. 2019, č. j. KUZL-14867/2019-3, sp. zn. KUSP-14867/2019/DOP/Ti, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce se včasně podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“), domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Zlína (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 20. 12. 2018, č. j. MMZL 163348/2018, sp. zn. MMZL-129958/2017-MM-PŘ-00SA-4789/2017 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „silniční zákon“), kterého se dopustil tím, že dne 9. 10. 2017 v čase blízkém 7:10 hodin ve Zlíně, na silnici III. třídy číslo 49016, na ulici Gahurova, v místě křižovatky se silnicí I. třídy číslo 49, ve směru jízdy od zastávky MHD „U Zámku“, řídil motorové vozidlo tovární značky Ford Tranzit, registrační značky X, na němž nebyla na přední části vozidla umístěna tabulka státní poznávací značky, což znamená, že na vozidle nebyly umístěny obě tabulky státní poznávací značky, které byly vozidlu přiděleny. Tímto jednáním porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona, ve vazbě na ustanovení § 38 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“). 3. Současně byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona, kterého se dopustil tím, že dne 9. 10. 2017 v čase blízkém 7:10 hodin ve Zlíně, na silnici III. třídy číslo 49016, na ulici Gahurova, v místě křižovatky se silnicí I. třídy číslo 49, řídil motorové vozidlo tovární značky Ford Tranzit, registrační značky X, které bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožovalo ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, a to tím, že na vozidle nebyl umístěn nárazník a přední maska, čímž na přední části karoserie vznikly ostré hrany a také na vozidle chyběly přední světlomety. Tímto jednáním porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona, ve vazbě na ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel a ustanovení § 40 vyhlášky č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. 4. Za spáchání přestupků byla žalobci podle ustanovení § 35 písm. b), c), § 46 a § 47 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a dle ustanovení § 125c odst. 5 písm. d), § 125c odst. 6 písm. b) silničního zákona uložena pokuta ve výši 6 000 Kč a sankce zákazu činnosti v trvání 6 měsíců od data nabytí právní moci rozhodnutí. Současně byla žalobci podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč. 5. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí ve výroku o vině změněno v bodu 2 tak, že výše uvedeným řízením motorového vozidla technicky nezpůsobilého k provozu žalobce porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona ve spojení s § 49 písm. b) a c) zákona o podmínkách provozu vozidel s odkazem na vyhlášku č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel – příloha č. 7 a Věstník dopravy bod č. 6.1.4.1.2, 4.1.1.1.3., 4.4.1.1.2. a 6.2.1.2.3. ve znění účinném do 30. 9. 2018, a dopustil se tak z nedbalosti přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba 6. V žalobě žalobce předně uvedl, že napadenému rozhodnutí vytýká nezákonnost a napadá procesní postup, kterým došlo ke zkrácení jeho subjektivních práv. 7. Žalobce namítá, že správnímu orgánu I. stupně vytýká nedostatečné zjištění skutkového stavu a neprovedení žalobcem navrhovaných důkazů. Správní orgán I. stupně považoval popis skutkového děje žalobcem za nepravdivý, aniž by skutkový děj objasnil a provedl dokazování. Všechny pochybnosti mohly a měly být odstraněny výslechem navrhovaných svědků. Správní orgán však nestandardně požádal orgán Policie ČR šetřící nehodu v Brně o vyjádření a od výslechů policistů a účastníků nehody upustil, neboť je považoval za nadbytečné. Jsou tedy dány pochybnosti o tom, že žalobci byla policisty povolena další jízda a co policisté zamýšleli povolením další jízdy žalobci. Dále nebyl správním orgánem I. stupně proveden důkaz ohledně technického stavu vozidla (ohledáním, znaleckým posudkem) a bez odborných znalostí byl učiněn závěr o technické nezpůsobilosti vozidla na nejvyšším stupni závažnosti, tj. bezprostředního ohrožení ostatních účastníků provozu. Žalovaný tyto závěry potvrdil, aniž by bylo zřejmé, z čeho vycházel při svém hodnocení. 8. Podle žalobce se dále správní orgány nezabývaly jeho námitkou ohledně významu pokynu policisty řidiči k možnosti dojezdu vozidla do místa bydliště a zavinění řidiče pro případ, pokud by stav vozidla skutečně nebyl způsobilý ani pro nouzový dojezd. Žalobce se domnívá, že nejednal zaviněně a tedy nemohl spáchat přestupek, když na jeho chování mělo vliv výše uvedené jednání policistů, tedy povolení k dojezdu do místa bydliště, a jednal v dobré víře, že ničeho neporušuje. Toto nebylo správními orgány nikterak zohledněno, ani co se týče přestupku absence registrační značky, kdy se jednalo o výjimečnou situaci. Absence registrační značky nebyla způsobena motivem ztížení identifikace, ale v důsledku dopravní nehody s následnou jízdou v nouzovém režimu. 9. Závěrem žalobce konstatoval, že došlo k porušení ustanovení o řízení před správními orgány, které mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci, a navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření s podanou žalobou nesouhlasil. Jeho rozhodnutí totiž vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci, i způsob vedení řízení byl v mezích správního řádu, přestupkového zákona i zákona o silničním provozu. K jednotlivým žalobním námitkám pak žalovaný uvedl následující. 11. O skutkovém stavu není pochyb bez ohledu na to, jak by vypovídali policisté, kteří asistovali při řešení dopravní nehody dne 8. 10. 2017 v Brně, nebo policisté, kteří vozidlo kontrolovali dne 9. 10. 2017 v ranních hodinách ve Zlíně. O stavu vozidla pochybovat nelze, bez nárazníku má ostré hrany, které ohrožují ostatní účastníky silničního provozu již jen svojí přítomností na pozemní komunikaci, což je patrné z fotodokumentace a není třeba bližšího zkoumání. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 221/2014 – 46 a č. j. 5 As 175/2019 – 24 vyplývá, že posouzení závady jako bezprostředně ohrožující ostatní účastníky silničního provozu není vázáno na katalog závad v prováděcí vyhlášce a už vůbec ne na tehdejší § 40 vyhlášky č. 341/2014 Sb., který byl vytvořen bez zákonného zmocnění v § 91 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Žalovaný tedy uvádí, že neexistuje rovnítko mezi přestupkem dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona a závadou nebezpečnou ve smyslu § 49 písm. c) zákona o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, a může se stát, že závada, která je klasifikována jako vážná, za určitých podmínek bude současně závadou bezprostředně ohrožující ostatní účastníky silničního provozu. Žalovaný zjištěné závady specifikoval a vysvětlil, proč v nyní projednávané věci považuje chybějící nárazník, včetně světlometů a čelní masky za bezprostředně ohrožující ostatní účastníky silničního provozu. Nejvyšší správní soud vysvětlil např. v rozsudku č. j. 9 As 76/2010 – 76, že správní orgány si mohou učinit úsudek i z hlediska odborného. K posouzení výše těchto závad žádné speciální znalosti potřeba není. Není třeba, aby každé rozhodování správního orgánu či soudu bylo podpořeno znaleckým posud