5 As 60/2016 — Nejvyšší správní soud

62 A 85/2022- 114 - text pokračování 8 62 A 85/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobkyně: S. M. bytem X zastoupena Mgr. Monikou Janouškovou, advokátkou sídlem Zarámí 4077, Zlín proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín za účasti: I. CETIN a.s. sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 II. EG.D, a.s. sídlem Lidická 1873/36, Brno III. P. D. bytem X zastoupen Mgr. Petrem Velikovským, advokátem sídlem Dlouhá 2699, Zlín IV. I. D. bytem X zastoupena Mgr. Petrem Velikovským, advokátem sídlem Dlouhá 2699, Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2022, č.j. KUZL 77954/2022, sp. zn. KUSP 60352/2022 ÚP-Str, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2022, č.j. KUZL 77954/2022, sp. zn. KUSP 60352/2022 ÚP-Str, kterým bylo zamítnuto její odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Napajedla, odboru stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 12. 4. 2022 (jak plyne z údajů o jeho vypravení), sp. zn. SÚ/2021/5725/ŠP, kterým stavební úřad rozhodl podle § 92 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, o umístění stavby energetického zařízení určeného k distribuci elektrické energie odběratelům (součást distribuční sítě NN) „Napajedla, Došla, kabel NN“ na pozemku parc. č. X (ostatní plocha, ostatní komunikace), parc. č. XA (zahrada), parc. č. XB (orná půda), a par. č. XC (ostatní plocha, zeleň), parc. č. XD (ostatní plocha, zeleň), vše v k. ú. X. I. Shrnutí procesního postoje žalobkyně 2. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Poukazuje na vadu procesního postupu stavebního úřadu, která spočívá v porušení § 34 odst. 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť stavební úřad doručoval písemnosti i přes existenci zastoupení pouze žalobkyni. Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na judikaturu správních soudů a dovozuje, že uvedené pochybení nelze zhojit doručením přímo účastníku řízení. V důsledku této vady nezapočal běh lhůty pro podání odvolání, ani nedošlo k seznámení se s podklady pro rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Smyslem § 36 odst. 3 správního řádu je poskytnout prostor účastníku řízení k procesním návrhům tak, aby rozhodnutí vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci; porušení tohoto ustanovení je závažnou procesní vadou s vlivem na zákonnost napadeného rozhodnutí. 3. Žalobkyně dále namítá, že se žalovaný dostatečně nezabýval zásahem stavby do vlastnického práva žalobkyně. Realizací stavby vznikne na pozemku žalobkyně ochranné pásmo ve smyslu § 46 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“). Vznik ochranného pásma podle žalobkyně přináší podstatné omezení v užívání této části pozemku, zákaz stavebních prací a dotýká se možnosti výsadby zeleně. Proto žalobkyně považuje rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby bez jejího souhlasu a bez poskytnutí finanční náhrady za nepřípustné omezení jejího vlastnického práva. 4. Žalobkyně dále namítá, že dokumentace doložená pro účely územního řízení nesplňuje požadavky vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb (dále jen „vyhláška č. 499/2006 Sb.“), a související přílohy č. 1 této vyhlášky, k čemuž vznesla konkrétní námitky již v řízení před stavebním úřadem; podle žalobkyně k odstranění nedostatků nedošlo ani následným doplněním této dokumentace. 5. Z uvedených důvodů, na které odkázala i v podané replice, žalobkyně navrhuje, aby zdejší soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobkyně setrvala po celou dobu řízení před zdejším soudem, i při jednání, které ve věci proběhlo. II. Shrnutí procesního postoje žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasí a věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí, které považuje za správné a odůvodněné. Žalovaný dále souhlasí s tím, že stavební úřad pochybil při doručování, když písemnosti nedoručoval přímo zástupkyni žalobkyně. Zástupkyně žalobkyně však ve správním řízení se stavebním úřadem komunikovala, a to ve lhůtách stanovených stavebním úřadem. Žalobkyni tak nebylo znemožněno účinně hájit svá práva. Pokud jde o námitku týkající se výsadby zeleně v ochranném pásmu, které zasahuje do pozemku žalobkyně v šíři cca 70 cm, žalovaný odkazuje na § 1017 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle něhož platí, že nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. V tomto ohledu tedy nelze zásah ochranného pásma vnímat jako nepřiměřený. Žalovaný rovněž zdůrazňuje, že pokud jde o výtky vůči projektové dokumentaci, ty žalobkyně blíže nekonkretizuje; stavebník přitom k výzvě stavebního úřadu v průběhu řízení doložil dokumentaci odpovídající příloze č. 1 vyhlášky č. 499/2006 Sb. 7. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem, i při jednání soudu, které ve věci proběhlo. III. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení II. 8. Osoba zúčastněná na řízení II. (dále jen „stavebník“) uvádí, že stavba bude umístěna do travnatého pásu podél komunikace tak, aby nebyl narušen provoz na této komunikaci, a bude umístěna v dostatečné hloubce. Smyslem ochranného pásma přitom není omezit vlastnická práva, nýbrž chránit zařízení sloužící veřejnému zájmu, která jsou pro běžný život i rozvoj společnosti nepostradatelná. Žaloba proto podle stavebníka není důvodná. IV. Posouzení věci 9. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 10. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Žalobkyně je spoluvlastníkem pozemků parc. č. XE, parc. č. XF a parc. č. XG v k.ú. X, přičemž není sporu o to, že v důsledku umístění stavby energetického zařízení (nový zemní kabel nízkého napětí sloužící k distribuci elektrické energie) dojde ke vzniku ochranného pásma ve smyslu § 46 odst. 5 energetického zákona, podle něhož ochranné pásmo podzemního vedení elektrizační soustavy do napětí 110 kV včetně a vedení řídicí a zabezpečovací techniky činí 1 m po obou stranách krajního kabelu; u podzemního vedení o napětí nad 110 kV činí 3 m po obou stranách krajního kabelu. (Je přitom všeobecně známo, že NN, tedy nízké napětí je napětí do 1000 V, pozn. soudu). 12. Podle § 46 odst. 8 energetického zákona je v ochranném pásmu nadzemního a podzemního vedení, výrobny elektřiny a elektrické stanice zakázáno a) zřizovat bez souhlasu vlastníka těchto zařízení stavby či umisťovat konstrukce a jiná podobná zařízení, jakož i uskladňovat hořlavé a výbušné látky, b) provádět bez souhlasu jeho vlastníka zemní práce, c) provádět činnosti, které by mohly ohrozit spolehlivost a bezpečnost provozu těchto zařízení nebo ohrozit život, zdraví či majetek osob, d) provádět činnosti, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k těmto zařízením. 13. Podle § 46 odst. 10 energetického zákona je v ochranném pásmu podzemního vedení zakázáno vysazovat trvalé porosty a vedení bez ochranných prvků přejíždět mechanismy o celkové hmotnosti nad 6 t. 14. Žalobkyně předně namítala vadný postup stavebního úřadu spočívající v tom, že, ač byla řádně zastoupena, stavební úřad doručoval písemnosti pouze žalobkyni osobně. 15. Podle § 34 odst. 2 správního řádu se písemnosti doručují s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak. 16. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud kupř. v rozsudku ze dne 12. 1. 2017, č.j. 5 As 60/2016-26, „[n]edoručení určité písemnosti zástupci účastníka správního řízení, nezakládá a priori nezákonnost procesního postupu, pro kterou by bylo nutné vždy následně vydané rozhodnutí zrušit. Vždy je ale nutné posoudit, zda se zástupce účastníka správního řízení i přes uvedené pochybení prokazatelně seznámil s doručovanou písemností, případně zda dané pochybení vedlo ke zkrácení práv účastníka řízení (s