1 As 207/2018 — Nejvyšší správní soud

62 Af 23/2023- 43 - text pokračování 6 62 Af 23/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: Masařík, s.r.o. sídlem Štěpnická 1140, Uherské Hradiště zastoupen JUDr. Paulínou Skaličkovou, advokátkou sídlem Jindřicha Průchy 310, Uherské Hradiště proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.5.2023, sp.zn. 38216-3/2019-640000-12, č.j. 16125-2/2023-900000-311, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16.5.2023, sp.zn. 38216-3/2019-640000-12, č.j. 16125-2/2023-900000-311, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 21.2.2023, č.j. 8085-16/2023-640000-12, kterým byly žalobci předepsány podle § 116 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), exekuční náklady v celkové výši 4 420 Kč za provedení exekuce nařízené exekučním příkazem ze dne 22.12.2022, č.j. 98448-8/2022-640000-12. 2. Celní úřad provedl exekuci dle správního řádu v průběhu řízení, v němž byl žalobce dne 21.2.2023 uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále jen „zákon o hazardních hrách“), kterého se dopustil tím, že provozoval technická herní zařízení (dále jen „THZ“) bez povolení. Vzhledem k tomu, že v řízení o přestupku vyvstala potřeba zpřístupnit schránky na peněžní prostředky u zadržených THZ, celní úřad předběžným opatřením ze dne 5.12.2022, č.j. 98448-7/2022-640000-12, nařídil žalobci jejich zpřístupnění. Protože žalobce ve stanovené lhůtě uloženou povinnost nesplnil, vydal celní úřad exekuční příkaz k provedení exekuce náhradním výkonem. Provedenou exekucí (zámečnické práce) byly ve schránkách na finanční hotovost u THZ zjištěny peněžní prostředky (protokol ze dne 25.1.2023, č.j. 8085-2/2023-640000-12). Za tyto zámečnické práce byla celnímu úřadu vystavena faktura na částku 2 420 Kč. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 3. Žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Argumentuje tak, že v nebyl v procesním postavení povinné osoby. Má za to, že v průběhu řízení dostatečným způsobem prokázal, že není ani vlastníkem THZ ani jejich provozovatelem, a proto nebyl povinen zpřístupnit schránky u THZ. Z tohoto důvodu byly podle žalobce dány důvody pro zastavení exekuce podle § 115 písm. e) správního řádu. 4. Žalobce dále uvádí, že řádně zajistil vstup úředních osob do prostor provozovny, kde se nacházela THZ. Žalobce tyto nebytové prostory pouze pronajal jiné osobě. Obsluhu THZ pak zajišťovala společnost Development Trade s.r.o. Podrobnou argumentací žalobce dovozuje, že nebyl ani vlastníkem, ani provozovatelem THZ, a zdůrazňuje, že nedisponoval jakýmkoli příslušenstvím nezbytným k obsluze THZ, zejména klíči, a proto nemohl dostát splnění uložené povinnosti. Žalobce má za to, že v případě, že není zřejmý vlastník THZ, není zde osoba povinná ke zpřístupnění jejich schránek. Protože žalobce nebyl vlastníkem předmětných THZ, nebyl ani oprávněn do nich zasahovat. Žalobce nesplňuje definici osoby povinné, tudíž nemůže být adresátem povinnosti, která mu byla nesprávně celním úřadem uložena. Skutečnost, že celní úřad není schopen dohledat vlastníka THZ, nemůže jít k tíži žalobce. 5. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 6. Žalovaný se žalobou nesouhlasí, setrvává na závěrech uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhuje zamítnutí žaloby. 7. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 9. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a bez jednání za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s.ř.s. dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Sporu mezi účastníky řízení je výhradně o otázku právní, neboť žalobce svůj nesouhlas s povinností hradit náklady exekuce (náhradního výkonu nepeněžitého plnění) opírá o argument, že nemohl být adresátem povinnosti uložené exekučním příkazem, neboť nebyl ani vlastníkem, ani provozovatelem THZ, jejichž schránky byly v rámci exekuce zpřístupněny. Pokud jde o samotnou výši nákladů exekuce zahrnující paušální částku ve výši 2 000 Kč a hotové výdaje ve výši 2 420 Kč, které byl celní úřad povinen uhradit dodavateli služby (zámečníkovi), o nich sporu není. 11. Podle § 61 odst. 1 správního řádu správní orgán může z moci úřední nebo na požádání účastníka před skončením řízení rozhodnutím nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze účastníkovi nebo jiné osobě přikázat, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco strpěl, anebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek, nebo věc, která může být předmětem exekuce. 12. Podle § 112 správního řádu se exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby: a) náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění, b) přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo c) ukládáním donucovacích pokut. 13. Podle § 115 písm. e) správního řádu exekuční správní orgán prováděnou exekuci na žádost nebo z moci úřední usnesením, proti kterému se nelze odvolat, zastaví, jestliže se zjistí, že exekuce byla nařízena k vymožení neexistující povinnosti nebo vůči neexistujícímu povinnému. 14. Podle § 116 správního řádu hradí exekuční náklady povinný, pokud exekuce nebyla zastavena podle § 115 písm. e) nebo f) tohoto zákona (odst. 1/). Náhrada exekučních nákladů spočívá v úhradě paušální částky ve výši 2 000 Kč a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění exekuce. Povinnost nahradit exekuční náklady exekuční správní orgán rozhodnutím uloží povinnému. Hotové výdaje zálohově hradí ze svého rozpočtu exekuční správní orgán (odst. 3/). Povinný hradí exekuční náklady za výkon exekuce vždy, jestliže byl vydán exekuční příkaz nebo jestliže při exekuci odebráním movité věci oprávněná úřední osoba přistoupila k odebrání věci nebo při exekuci přímým vynucením přistoupila k vyklizení (odst. 4/). 15. Podle § 119 odst. 1 správního řádu ukládá-li exekuční titul, aby povinný podle něho provedl nějakou práci nebo výkon, které může vykonat i někdo jiný než povinný, vydá exekuční správní orgán exekuční příkaz, na jehož základě provedením prací nebo výkonů pověří jinou osobu, pokud ta s tím souhlasí; práce nebo výkony se provádějí na náklad a nebezpečí povinného. 16. Totožnou argumentaci, jakou žalobce vznáší v žalobě, uplatnil již v řízení před žalovaným, který se s ní v napadeném rozhodnutí podrobně a dostatečně vypořádal, přičemž se věcně zabýval i námitkami zpochybňujícími vztah žalobce k předmětným THZ. Žalovaný uvedl, že z obsahu spisového materiálu, zejména z protokolů o kontrole, vyjádření zaměstnanců žalobce a předložených smluv o nájmu je zřejmé, že žalobce je osobou, která měla k THZ určitý vztah, neboť je měla ve své dispozici. Podle žalovaného byl žalobce disponentem s THZ (nikoliv jejich vlastníkem). Byla-li tato zařízení umístěna v provozovnách žalobce a jeho pracovníci zajišťovali vyplácení výher, měl je v držení, a proto podle žalovaného nemůže obstát námitka, že žalobce nebyl jejich vlastníkem ani provozovatelem. Právní úprava obsažená v § 61 správního řádu neváže uložení povinností na existenci vlastnictví k předmětné věci. Podle žalovaného musí být povinnost něco vykonat fakticky možná, nicméně žalobce nebyl povinen zjistit osobu vlastníka, popřípadě jej donutit k součinnosti; bylo na něm určit způsob, jak obsah schránek zpřístupní. Žalobce byl bezesporu osobou, která měla v době kontroly k předmětným THZ minimálně detenční vztah. V řízení o přestupku vznikla potřeba dočasně upravit poměry žalobce, který měl v době zajištění technická zařízení ve své dispozici, a současně nebyla zjištěna osoba, která by k nim měla bližší vztah. Proto byla povinnost zpřístupnit schránky s penězi u zajištěných THZ uložena žalobci a bylo na něm, jak