29 A 17/2025 – Krajský soud v Brně

29 A 17/2025- 30 - text 6 29 A 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka v právní věci žalobce: P. S. zastoupený advokátem JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D. sídlem Bráfova tř. 52, 674 01 Třebíč proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Ke Skalce 5907/47, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2025, č. j. KUJI 15186/2025, sp. zn. OUP 440/2024 Šk takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podanou žalobou brojí proti výše označenému rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil odvoláním napadené rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí, odbor výstavby a územního rozvoje (dále též „stavební úřad“) ze dne 4. 10. 2024, č. j. VÝST/64626/2024-kř/13070/2024. Tímto rozhodnutím stavební úřad podle § 294 odst. 1 písm. a) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, zakázal provádění dalších prací na stavbě oplocení mezi pozemky parc. č. XA a XB v kat. území X. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 ve spojení s odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), žalobce navrhuje, aby krajský soud napadená rozhodnutí žalovaného, jakož i stavebního úřadu zrušil. 3. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného spočívající jednak v nedostatku důvodů rozhodnutí, neboť se žalovaný zcela nedostatečně vypořádal s odvolacími námitkami žalobce, jednak v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, kdy stručné závěry žalovaného nemají oporu ve spisu, resp. se odkazují pouze na fotografie pořízené sousedy, bez jakéhokoli místního šetření nebo ohledání věci na místě. Tím je narušena zásada, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce dále namítal, že v rozhodnutí absentuje zdůvodnění toho, jaké konkrétní parametry má mít údajná stavba, která byla pozastavena. V neposlední řadě žalobce namítá i nezákonnost ústního pokynu (výzvy učiněné telefonicky) stavebního úřadu ze dne 2. 10. 2024 k bezodkladnému zastavení prací, která předcházela rozhodnutí stavebního úřadu o zákazu. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně poukazuje na chybné posouzení včasnosti podaného odvolání žalobce v napadeném rozhodnutí, a to z důvodu chybného určení počátku běhu lhůty při doručování rozhodnutí stavebního úřadu Městskou policií Velké Meziříčí ve smyslu § 19 ve spojení s § 24 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. žalobcem dne 23. 10. 2024 podané odvolání tak mělo být zamítnuto jako opožděné, nikoliv meritorně posouzeno. Tato skutečnost by tak měla být krajským soudem zohledněna při přezkumu napadeného rozhodnutí a způsobu vypořádání odvolacích námitek žalobce. Pokud se tedy žalovaný nevyjádřil ke všem odvolacím námitkám, nemůže toto pochybení nahlíženo optikou § 65 odst. 1 s. ř. s. být důvodem pro zrušení rozhodnutí, neboť žalovaný nebyl povinen se věcnými námitkami vůbec zabývat a žalobce tudíž nebyl nikterak zkrácen na svých právech. Nadto pokud by soud přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí, žalovaný by musel v novém řízení odvolání zamítnout právě pro jeho opožděnost. 5. Nad rámec toho žalovaný poukazuje na skutečnost, že žalobcem realizovaná stavba v podobě oplocení mezi pozemky přesahující výšku 2 m, které se nachází v zastavěném území nebo zastavitelné ploše, je dle stavebního zákona (příloha č. 2) jednoduchou stavbou, kterou lze realizovat pouze na základě stavebního povolení stavebního úřadu. 6. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného odmítá argumentaci žalovaného stran opožděnosti podaného odvolání. Žalovaný v odvolacím řízení výslovně konstatoval včasnost odvolání a meritorně o něm rozhodl. Ostatně je to vlastně jediné, čemu se při posuzování odvolání věnoval a nějak to odůvodnil. Tím založil legitimní očekávání účastníka, že odvolací řízení proběhnout mělo a jeho odvolání bylo podáno včas. Následná snaha popřít platnost tohoto postupu až v řízení před soudem představuje účelovou argumentaci, k níž nelze přihlížet. Žalobce přesto pro jistotu uvádí, že odvolání bylo podáno včas. Při doručování totiž nebyl poučen o následcích odepření zásilky, ani nebyl ze strany městské policie učiněn nějaký takový pokus. Žalovaný tak nebyl poučen o tom, že by se snad lhůta pro podání odvolání měla počítat od setkání s městkou policií a nikoli od uběhnutí lhůty pro uložení zásilky. Žalobce dále trvá na tom, že žádný plot v dané době nestavěl, budoval pouze ochranné zábradlí – chybějící (ze zákona povinný) prvek, tento prvek má ze strany sousedky výšku navíc jen maximálně 1 – 1,3 m (složitý svažitý terén), tedy přesně takovou zábranu, aby přes něj nepřepadly osoby k na terasu či schody žalobce. IV. Posouzení věci soudem 7. Krajský soud, za splnění podmínek pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná [§ 78 odst. 7 s. ř. s.]. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce v podané žalobě uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, zabýval se krajský soud nejprve otázkou, zda je napadené rozhodnutí způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je totiž vadou natolik závažnou, k níž je krajský soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex offo) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušeno. 9. Nepřezkoumatelnost je vadou správního rozhodnutí, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2003, č. j. 2 Ads 33/2003-78, rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016, č. j. 1 As 287/2015-51, bod 24) vyplývá, že „[p]řezkoumatelné rozhodnutí je rozhodnutí srozumitelné, s dostatkem důvodů podporujících výrok rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřel-li soud rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem nebo pokud zcela opomněl vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (viz např. rozsudek ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007–58, rozsudek ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004–73).“ Ačkoliv byl tento právní názor vysloven ve vztahu k soudnímu rozhodnutí, lze jej vztáhnout i rozhodnutí správních orgánů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74). Současně je třeba zdůraznit, že na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je třeba v rámci soudního přezkumu nahlížet jako na jeden celek, tedy že rozhodnutí se mohou vzájemně argumentačně doplňovat v obou směrech (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu dne 14. 10. 2021, č. j. 7 As 447/2019-60). Nemůže být sporu o tom, že pokud by žalovaný zcela opomenul vypořádat některou z odvolacích námitek, která by mohla ve prospěch žalobce ovlivnit výrok rozhodnutí, a k jejímu implicitnímu vypořádání by nedošlo ani argumentačním základem napadeného rozhodnutí, bylo by takové rozhodnutí nepřezkoumatelné. 10. Tak tomu ovšem v nyní projednávané věci nebylo, a proto krajský soud neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Krajský soud sice přisvědčuje tvrzení žalobce, že v napadeném rozhodnutí žalovaného absentuje podrobnější vypořádání některých odvolacích námitek. Žalovaný v odůvodnění pouze stručně konstatuje, že odvolání mělo charakter rekapitulace dosavadních událostí, resp. obecně reaguje pouze na některé odvolací námitky. Nicméně, byť ve stručnosti, z odůvodnění rozhodnutí žalovaného (i stavebního úřadu) vyplývá, na základě jakých skutečností a jakých podkladů dospěly správní orgány k závěrům, které se odrazily ve výrocích rozhodnutí a v přijetí opatření v podobě zákazu provádění stavebních prací. Paradoxně nejpodrobnější úvahy v tomto směru vyjevil stavební úřad pouze v přípisu „předání spisu odvolacímu správnímu orgánu“, kde vymezil stanovisko stavebního úřadu, které žalovaný zohlednil v odvolacím řízení ve zdůvodnění přijetí opatření v podobě zákazu provádění stavebních prací omezujících práva žalobce. 11. Krajský soud uvedenou otázku posuzoval především v kontextu procesních specifik rozhodování stavebního úřadu dle § 294 odst. 1 stavebního zákona, podle něhož „stavební úřad může i bez provedené kontroly zakázat … a) staveb