62 A 19/2025- 67 - text
6 62 A 19/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci
žalobkyně: V. K.
bytem X
zastoupena JUDr. Adamem Valíčkem, MBA, advokátem
sídlem nám. Svobody 87/18, Brno
proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje
sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno
za účasti: obec Skrchov
sídlem Skrchov 19
o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 12. 3. 2025, č. j. JMK 40747/2025, sp. zn. S – JMK 155593/2024 OKSÚ,
takto:
I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 12. 3. 2025, č. j. JMK 40747/2025, sp. zn. S – JMK 155593/2024 OKSÚ, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 269 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Adama Valíčka, MBA, advokáta.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Shrnutí podstaty věci
1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí, kterým bylo podle § 94 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zastaveno přezkumné řízení zahájené usnesením žalovaného ze dne 30. 12. 2024 ve věci kolaudačního souhlasu vydaného Městským úřadem Boskovice, odborem dopravy, ze dne 5. 1. 2024, č. j. DMBO 1003/2024/DOP, kterým bylo povoleno užívání stavby „Cyklotrasa na polní cestě Meziříčko – Skrchov, k. ú. Skrchov“ umístěné na p. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF a XG v k. ú. Skrchov.
2. Žalobkyně vlastní pozemek, na němž je část stavby umístěna. Poté, co bylo kolaudačním souhlasem ze dne 5. 1. 2024 povoleno užívání stavby a co se o tom žalobkyně dozvěděla, podala podnět k provedení přezkumného řízení. V něm namítala, že stavba byla provedena v rozporu s projektovou dokumentací; v rozsahu stavebního objektu SO 300 Odvodnění bylo potrubí a vyústění dešťové kanalizace provedeno jinak polohově i výškově, délka potrubí byla výrazně zkrácena, vyústění je zkráceno a umístěno níže, čímž se výrazně změnil sklon potrubí. Oproti stavu, jenž by odpovídal projektové dokumentaci, podle žalobkyně voda neodtéká do koryta a podmáčí její pozemek, zvýšilo se i riziko záplavového ohrožení domu. Žalovaný přezkumné řízení zahájil, dospěl v něm k závěru, že při vydávání kolaudačního souhlasu skutečně došlo k pochybení (stavebník nepředložil všechny doklady, stavba byla provedena odlišně od projektové dokumentace, chyběla vyjádření dotčených orgánů), avšak dovodil, že k tomuto pochybení došlo výlučně na straně veřejné moci, že stavebníkovi svědčí dobrá víra a že zrušení rozhodnutí by bylo nepřiměřeným zásahem do práv stavebníka. Proto žalovaný přezkumné řízení zastavil.
II. Shrnutí procesního postoje žalobkyně
3. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť v přezkumném řízení byly zjištěny závažné procesní i hmotněprávní vady řízení o kolaudaci stavby, které nepřiměřeně zasahují do práv žalobkyně. Žalovaný proto zastavením přezkumného řízení pochybil.
4. Napadené rozhodnutí je podle žalobkyně založeno na nesprávně zjištěném skutkovém stavu; stavebník si především byl dobře vědom rozporu provedení stavby s projektovou dokumentací, a proto nemohl nabýt práva z kolaudačního souhlasu v dobré víře.
5. Žalobkyně tedy navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. Na svém procesním postoji žalobkyně setrvala po celou dobu řízení před zdejším soudem.
III. Shrnutí procesního postoje žalovaného
6. Žalovaný plně odkazuje na napadené rozhodnutí, které nadále považuje za správné. Uvádí, že veškerá argumentace byla vypořádána již v napadeném rozhodnutí, a proto nepovažuje za nezbytné se k žalobě blíže vyjadřovat.
7. Žalovaný tedy navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. I žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem.
IV. Posouzení věci
8. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“) a včas (§ 72 odst. 1 s.ř.s., § 306 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon). Žaloba je přípustná (především § 65, § 68, § 70 s.ř.s.). Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáváno v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.).
9. Zdejší soud rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
10. Podle § 94 odst. 4 správního řádu platí, že jestliže správní orgán po zahájení přezkumného řízení dojde k závěru, že ačkoli rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, byla by újma, která by jeho zrušením nebo změnou vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, řízení zastaví.
11. Zdejší soud vychází z toho, že zastavit přezkumné řízení podle § 94 odst. 4 správního řádu lze jen tehdy, zjistí-li přezkumný orgán (tu žalovaný), že rozhodnutí (tu kolaudační souhlas) bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, tedy je nezákonné, následně identifikuje újmu, jež by zrušením nebo změnou tohoto rozhodnutí byla přivozena tomu, kdo z rozhodnutí v dobré víře nabyl subjektivní práva, dále pak identifikuje újmu, jež by vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu bez zrušení či změny rozhodnutí, tyto újmy následně poměří a dospěje k řádně odůvodněnému závěru, že újma, která by zrušením nebo změnou vznikla tomu, kdo nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, by byla významně větší („ve zjevném nepoměru“) než újma, která vznikla někomu jinému (nebo veřejnému zájmu) bez zrušení či změny rozhodnutí. Rozhodnutí o zastavení řízení podle § 94 odst. 4 správního řádu tedy musí obsahovat správní úvahu, jejímž základem bude vymezení obsahu obecného pojmu „újma“ u každé z posuzovaných stran (jež jsou z povahy věci ve vzájemné kontradikci); má-li být nepoměr mezi oběma újmami důvodem pro zastavení řízení, musí být vymezeno, jaké újmy v jejich konkrétní podobě správní orgán posuzoval, jakými kritérii je posuzoval a z jakých důvodů dospěl k upřednostnění práva, jež bylo získáno sice v dobré víře, avšak na základě postupu správního orgánu, který byl v rozporu s právním předpisem (obdobně například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. 22 A 160/2010-32 ze dne 31. 1. 2013). Otázka újmy, jež by někomu (stavebníkovi) mohla ze zrušení či ze změny rozhodnutí vzniknout bez toho, že by mu mohla svědčit dobrá víra v zákonnost (správnost) rozhodnutí, je pro účely § 94 odst. 4 správního řádu nepodstatná. Současně ve vztahu k § 94 odst. 4 správního řádu platí, že je-li správní rozhodnutí v rozporu s objektivním právem (nebo vydáno na základě vad řízení), musí správní orgán při svém rozhodování v přezkumném řízení zohlednit nejen to, jaké následky by jeho zrušení či změna měla, nýbrž také to, z jakých důvodů k přijetí takového rozhodnutí došlo. Je tedy třeba jednotlivé případy v konkrétních skutkových poměrech hodnotit z hlediska dobré víry oprávněných z rozhodnutí, jejich důvěry v zákonnost rozhodnutí, ale též jejich podílu na důvodech nezákonnosti rozhodnutí (obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 17/16). Dobrou víru v to, že rozhodnutí bylo vydáno správným postupem (je zákonné, správné), je třeba dovozovat a zohledňovat tehdy, má-li rozpor rozhodnutí s právními předpisy původ výlučně v postupu správního orgánu, aniž by k tomu ten, jemuž má dobrá víra údajně svědčit, svým jednáním jakkoli přispěl (obdobně například rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 203/2015-141 ze dne 30. 8. 2016). Pokud jde o dobrou víru stavebníka, ten se v přezkumném řízení stěží může úspěšně dovolávat dobré víry, realizoval-li záměr způsobem výrazně odlišným od schválené projektové dokumentace, anebo sám způsobil, že stavební úřad nemohl řádně splnit svoji zákonnou povinnost posoudit záměr a vydat takové rozhodnutí, které by vycházelo z pravdivého vylíčení rozhodných skutečností (obdobně například rozsudky Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 241/2014-36 ze dne 12. 2. 2015 nebo č.j. 1 As 334/2021-26 ze dne 14. 3. 2022).
12. Mezi žalobkyní a žalovaným je nesporné, a odpovídá to i obsahu správního spisu, že kolaudační souhlas je nezákonný; stavba byla provedena v rozporu se chválenou projektovou dokumentací, ale kolaudační souhlas vychází z toho, že stavba byla realizována beze změn. Sporu je mezi žalobkyní a žalovaným o to, zda stavebník (osoba zúčastněná na řízení) nabyl práva z kolaudačního souhlasu v dobré víře a zda tato okolnost, spolu s tím, že nezákonnost kolaudačního souhlasu byla způsobena výlučně pochybením stavebního úřadu, jak dovodil žalovaný, měla vést žalovaného k zastavení přezkumného řízení. Sporu je tedy, zkráceně řečeno, o otázkách dobré víry stavebníka a poměřování újmy stavebníka s újmou žalobkyně.
13. Dobrá víra ne