6 As 57/2014 — Nejvyšší správní soud

30 A 67/2014- 53 - text 15 pokračování 30A 67/2014 Číslo jednací: 30A 67/2014 - 53 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobců: a) M. K., a b) J. K. obou zast. JUDr. Evou Ropkovou, LL.M., advokátkou se sídlem AK v Chocni, Husova 89, PSČ 565 01, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, PSČ 500 03, za účasti: 1. V. D. a 2. Města Špindlerův Mlýn, Špindlerův Mlýn 173, PSČ 543 51, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 6. 2014, č.j. 1727/UP/2014/Hš, a ze dne 2. 6. 2014, č.j. 1729/UP/2014/Hš, t a k t o: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2014, č.j. 1727/UP/2014/Hš, a ze dne 2. 6. 2014, č.j. 1729/UP/2014/Hš, jakož i rozhodnutí Městského úřadu Špindlerův Mlýn ze dne 27. 1. 2014, č. j. DOK/Vyst/Jeb/126/2014, a ze dne 27. 1. 2014, č.j. DOK/Vyst/Jeb/127/2014, se zrušují a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení v celkové výši 18.120,-Kč, a to do 8 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejich zástupkyně JUDr. Evy Ropkové, LL.M., advokátky se sídlem AK v Chocni, Husova 89, PSČ 565 01. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Rozhodnutími žalovaného ze dne 2. 6. 2014, č.j. 1727/UP/2014/Hš, a ze dne 2. 6. 2014, č.j. 1729/UP/2014/Hš, žalovaný zamítl odvolání žalobců M. K. a J. K. proti usnesením Městského úřadu Špindlerův Mlýn ze dne 27. 1. 2014, č.j.: DOK/Vyst/Jeb/126/2014 a č.j.: DOK/Vyst/Jeb/127/2014, a tato potvrdil. Uvedenými usneseními prvoinstanční správní orgán rozhodl, že žalobci nejsou účastníky stavebního řízení ve věci povolení stavby „Penzion HAPPY – zastřešení parkovacího stání“ na stavební parc. č. 363 a parc. č. 708/88 v katastrálním území Bedřichov v Krkonoších. Citovaná rozhodnutí žalovaného napadli žalobci společnou žalobou, když jejich žalobní námitky jsou shodné, tak jako jsou shodné i důvody jich se dotýkajících žalovaných rozhodnutí, kterou odůvodnili následujícím způsobem. I. Obsah žaloby Žalobci nejdříve shrnuli dosavadní průběh řízení, na jehož konci bylo vydání žalovaných rozhodnutí, podle nichž žalobci nejsou účastníky stavebního řízení ve věci povolení stavby označené jako „Penzion HAPPY – zastřešení parkovacího stání“ (dále jenom „stavba“) na stavební parcele č. 363 a pozemkové parcele č. 708/88 v kat. území Bedřichov v Krkonoších. Pod bodem II. žaloby poté popsali skutkový stav věci, pro který mají za to, že účastníky uvedeného stavebního řízení být měli. Předně uvedli, že mají ve společném jmění manželů stavební pozemek parc. č. 520 a na něm stojící budovu čp. 117, jakož i parcely č. 708/59 a č. 708/62 v kat. území Bedřichov v Krkonoších. Stavebník V. D. je vlastníkem sousední stavební parcely č. 363, na ní stojící budovy čp. 113 a pozemku parc. č. 708/88. Žalobci provozují v čp. 117 penzion Karolína, stavebník provozuje v čp. 113 penzion HAPPY. Žalobci dále konstatovali, že doposud vždy byli účastníky stavebních řízení, jejichž předmětem byla stavba penzionu HAPPY a naopak V. D. byl účastníkem stavebních řízení týkajících se penzionu Karolína ve vlastnictví žalobců. Tak tomu bylo zpočátku i v přezkoumávané věci, kdy stavební úřad žalobce nejdříve označil za účastníky daného stavebního řízení a takto s nimi také jednal do chvíle, než dospěl k závěru, že žalobci účastníky řízení nejsou a rozhodl o tom. Náhlá změna názoru stavebního úřadu ohledně účastenství žalobců v předmětném stavebním řízení podle nich nabourává zásadu, podle které by měl správní orgán jednat v obdobných věcech shodně (§ 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., o správním řízení, v platném zněn, dále jen „správní řád“). Stavební úřad přitom došel k tomuto závěru a rozhodl o jejich neúčastenství až poté, kdy uplatnili ve stavebním řízení námitky ze dne 4. 10. 2013 a 22. 10. 2013 a kdy jim bylo dokonce stavebním úřadem doručeno vyrozumění o skončení dokazování a seznámení se s podklady rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu. Vyloučení žalobců jako účastníků stavebního řízení navrhl stavebník ve svém podání z 12. 11. 2013, a to ve zřejmé návaznosti na žalobci podané námitky. Z uvedeného žalobci dovozovali, že stavební úřad neměl pochybnosti o jejich účastenství v řízení a že vzhledem k tomu je z něho vyloučil zcela překvapivě a k návrhu stavebníka. Žalovaný se s postupem stavebního úřadu ztotožnil. Poté žalobci uvedli důvody, pro něž s nimi mělo být jako s účastníky stavebního řízení jednáno. Své účastenství odvozovali od § 109 odst. 1 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „nový stavební zákon“, neboť pozemky včetně budov žalobců a stavebníka spolu přímo sousedí. Nesouhlasí s tím, že by se stavba nedotýkala vlastnického práva žalobců, a to z celé řady důvodů. Jednak jde o stavbu situovanou ve specifickém prostředí – rekreační oblasti, a je zájmem žalobců, aby toto bylo zachováno, protože necitelné stavební akce v jejich okolí přímo ovlivňují návštěvnost a oblíbenost penzionu, na němž jsou finančně závislí. Zachování rekreačního rázu nejbližšího okolí stavby penzionu a pozemků žalobců má pak přímý vliv nejen na cenu jejich nemovitostí, ale i na komfort bydlení a kvalitu výkonu užívacích práv, které jim k penzionu Karolína a přilehlým pozemkům náleží. Byť tyto námitky uplatnili ve svém odvolání, žalovaný se k nim vůbec nevyjádřil. Pouhé sdělení, že jde o důvod irelevantní, totiž postrádá základní náležitosti každého správního rozhodnutí, v důsledku čehož je nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé. Totéž lze říci i o námitkách ohledně kotvení předmětné stavby do garáže, která dle žalobců není postavena v souladu se stavebním povolení, a o níž je vedeno řízení o odstranění stavby. Účastníky tohoto řízení, které dosud není skončeno, přitom žalobci naopak jsou, což je pro ně nepochopitelné. Nebýt účastníkem řízení ohledně zastřešení parkovacích míst, když toto zastřešení na garáž navazuje a je do ní zakotveno. V každém případě však podle žalobců zcela absentuje jakékoliv odůvodnění závěru žalovaného k této otázce, což žalobci rovněž považují za nezákonné. V odvolání žalobci dále namítali, že přilehlá komunikace ve vlastnictví obce je jedinou cestou k penzionu Karolína a je tak jejich oprávněným zájmem, aby stavby přímo navazující na komunikaci nikterak nebránily nebo neznemožňovaly její užívání nejen hostúm jejich penzionu, ale zejména vozidlům požární, záchranné nebo technické služby. Konstatovali, že výkres situace – širší vztahy z 12/2012 neodpovídá skutečnosti, neboť z něho není zřetelná hranice mezi nemovitostmi ve vlastnictví stavebníka a přilehlé místní komunikace. Žalovaný se s touto otázkou vypořádal odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2014, sp.zn. 6 As 57/2014, s tím, že účastenství podle stavebního zákona nelze zakládat tvrzením o dotčení práva obecného užívání pozemních komunikací. Žalobci namítali, že tento odkaz je nepřípadný, neboť zmíněný rozsudek naopak hovoří v jejich prospěch, když uvádí, že o jinou situaci se jedná v případě, kdy jde o jedinou dopravní spojnici k nemovitosti a dopravní dostupnost by byla povolovanou stavbou zásadně ovlivněna. Tak jako je tomu v přezkoumávaném případě. S ohledem na charakter a podobu stavby (železobetonová deska v úrovni komunikace) je nepochybné, že stavba bude prováděna za použití dané komunikace a jelikož se jedná o jedinou přístupovou cestu k penzionu žalobců, jsou jejich vlastnická práva prováděním stavby tímto přímo dotčena. Je proto důležité, aby z výkresu byla jednoznačně zřetelná zmiňovaná hranice, zvláště když jde o úzkou komunikaci a v zimě těžko průjezdnou. Žalovaný se rovněž nevyjádřil k odvolací námitce, že se střecha dotýká vlastnických zájmů žalobců. Pro střechu je přitom používáno podle projektové dokumentace různých pojmů (pochůzná střecha, přístřešek parkovací plochy), takže z ní nelze ani zjistit její skutečný účel. I tím mohou býti oprávněné zájmy žalobců významně ohroženy. Žalovaný se nevypořádal ani s námitkou, že z důvodu zachování podnikání v rodinném penzionu společně s přilehlými pozemky, není v zájmu žalobců, aby se rozšiřovala stavba penzionu HAPPY na úkor stísněnosti okolí penzionu Karolína, včetně jeho úplného zakrytí při pohledu z cesty, odkud přicházejí turisté. K tomuto žalovaný pouze uvedl, že se nejedná o odvolací důvod, ale pouze o spekulativní domněnky. Tento názor žalobci nesdílí, když tvrdí, že k zastřešení není třeba železobetonové monolitické desky a naopak se domnívají, že se může jednat o přípravu na další nástavbu, která by vedla k prohloubení stísněnosti a dalšího zakrytí penzionu Karolína. Krom toho bude zvolená betonová krytina střechy působit nepřirozeně a neslučitelně s horským prostředím. I touto formou se zamýšlená stavba přímo d