7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 53/2022- 28 - text  - 5 - 52 A 53/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem ve věci žalobce: R. A. M. A. B. státní příslušnost Egyptská arabská republika t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort sídlem Opočínek 57, 530 02 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 7. 2022, č. j. KRPE-66309-25/ČJ-2022-170022-SV, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal u zdejšího soudu přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí, kterým byl žalobce zajištěn dle§ 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., zákon o pobytu cizinců, v platném znění (dále jen jako „zákon o pobytu cizinců“), za účelem správního vyhoštění, přičemž doba zajištění byla dle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena na 60 dní. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou odůvodnil následujícím způsobem. 2. Hlavní nesprávnost žalovaného rozhodnutí spatřuje žalobce ve skutečnosti, že žalovaná (dále v textu i též jako „žalovaný“) ve svém rozhodnutí uvádí, že posledním místem pobytu žalobce byl Egypt, tudíž by správní vyhoštění mělo být realizováno do Egypta. Žalovaný však přehlédl, že posledním trvalým pobytem žalobce je Sýrie, kde se svou rodinou před odchodem žil (matka je Syřanka a otec Egypťan). Správně by tedy správní vyhoštění mělo být realizováno do Sýrie, což však vzhledem k aktuální bezpečnostní situaci není možné. Žalobce dále v žalobě popisuje bezpečnostní situaci v Sýrii, když odkazuje například na nejnovější studii organizace Refugee Protection Watch nebo na průzkum organizace Innovation for Poverty Action nebo Syrské asociace pro syrskou důstojnost a Syrské sítě pro lidská práva. Dle žalobce ze zmíněných studií jasně vyplývá, že Sýrie není momentálně bezpečnou zemí pro návrat, jelikož zde panuje vysoká nezaměstnanost, všude jsou přítomny ozbrojené síly, politický režim upevňuje svoje postavení za použití násilí, dochází ke svévolnému zatýkání, mučení a vydírání. Žalobce je tedy toho názoru, že jeho zajištění je nezákonné, jelikož nebude možné jej navrátit zpět do Sýrie. 3. Jako další pochybení spatřuje žalobce tu skutečnost, že žalovaný ve svém rozhodnutí neuvedl jednotlivé dílčí kroky potřebné pro správní vyhoštění žalobce a neuvedl ani jejich časovou náročnost. Žalovaný tak nedostatečně odůvodnil dobu zajištění, která činí 60 dní. 4. Závěrem žalobce vytkl žalovanému, že ve svém rozhodnutí nezohlednil problémy žalobce v rodné zemi, jelikož žalovaný v rámci pohovoru, a de facto v celém řízení, nezjistil veškeré informace nutné k posouzení, zda by správním vyhoštěním nebyla porušena zásada non-refoulement. 5. Žalovaný ve svém vyjádření setrval na svých závěrech uvedených v žalovaném rozhodnutí. Žalovaný především upozornil, že žalobce má občanský průkaz a cestovní pas Egypta, ve kterém též pobýval před odchodem, tudíž jeho správní vyhoštění do této země je možné. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen jako „s.ř.s.“), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 7. Dne 22. 7. 2022 byl žalobce kontrolován hlídkou Oddělení pobytových agend Odboru cizinecké policii Jihomoravského kraje, přičemž žalobce na výzvu k prokázání totožnosti a předložení oprávněnosti k pobytu na území České republiky nepředložil žádné vízum ani doklad totožnosti definovaný v zákoně o pobytu cizinců, ani nebyl schopen svou totožnost, věk a státní příslušnost prokázat listinným dokladem ani obrazovým záznamem umístěných na elektronickém nosiči, v mobilním telefonu či sociálních sítích. Z tohoto důvodu byl žalobce dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb. zajištěn a eskortován na pracoviště správního orgánu Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Odboru cizinecké policie Pardubického kraje, kde byly provedeny úkony směřující ke zjištění totožnosti, přičemž z informačních systémů ČR bylo zjištěno, že na danou identitu nebylo vydáno žádné pobytové oprávnění, ani v systému AFIS a EURODAC nebyla zjištěna žádná shoda. Dne 23. 7. 2022 bylo zahájeno řízení ve věci správního vyhoštění z území členských státu EU z důvodu § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a 4 zákona o pobytu cizinců. Žalobce byl dne 8. 8. 2022 vyslechnut v rámci řízení před správním orgánem. Při své výpovědi uvedl, že se narodil a vyrůstal v Sýrii, matka je křesťanka, občanka Sýrie, otec je muslimského vyznání, občan Egypta. Žalobce s rodiči a sourozenci žije v Sýrii ve městě Tartús. Nikdy mu kromě rodného listu nebyl státními autoritami Sýrie vydán jiný průkaz totožnosti. Cestovní pas mu byl vydán Egyptem v dubnu 2022. Žalobce dále uvedl, že zhruba před měsícem vycestoval na zmíněný pas do Libanonu a dále do Turecka, odkud již cestoval mimo hraniční přechody, jelikož neměl platné povolení ke vstupu. Tímto způsobem cestoval přes Řecko, Albánii, Kosovo a Srbsko do Maďarska, odkud byl několikrát vrácen zpět na území Srbska. Naposledy jeho cesta vedla přes Maďarsko a Slovensko až na území ČR, kde byl zadržen. Žalobce uvedl, že jeho cílovým státem je Německo, jelikož zde žijí jeho bratranci, kteří zde dostali azyl. 8. Dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání. 9. Dle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. 10. Dle § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody. 11. Dle ustálené judikatury platí, že „správní orgán má povinnost zabývat se v řízení o zajištění cizince podle § 124, § 124b nebo § 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, možnými překážkami správního vyhoštění, vycestování nebo předání tohoto cizince podle mezinárodní smlouvy v případech, kdy jsou mu tyto překážky v době rozhodování o zajištění známy nebo v řízení vyšly najevo. V takové situaci je povinen možné překážky před rozhodnutím o zajištění cizince předběžně posoudit a učinit si úsudek o tom, zda je správní vyhoštění, vycestování nebo předání cizince alespoň potenciálně možné“ (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010 - 150). Dále nelze opomenout, že „podle § 126 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je policie povinna po celou dobu zajištění zkoumat existenci důvodů zajištění, proto je povinna posoudit podmínky pro možné uložení zvláštního opatření (§ 123b téhož zákona) také při rozhodování o prodloužení doby zajištění“ (podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2011, č. j. 11 A 117/2011-9). 12. Krajský soud tak přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů a ve světle výše zmíněné právní úpravy a ustálené judikatury, přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Hlavní a jako stěžejní otázku vnímá krajský soud otázku možnosti realizovat v případě žalobce správní vyhoštění do Egypta, a nikoliv do Sýrie. Jak plyne z vyjádření žalovaného, mezi stranami není sporu, že aktuálně vzhledem k bezpečnostní situaci v Sýrii nelze realizovat správní vyhoštění do této země. Žalovaný je však toho názoru, že v případě žalobce lze realizovat správní vyhoštění do Egypta, tedy do bezpečné země, která žalobci vydala cestovní pas a ve které se žalobce po jistou dobu zdržoval. S tímto názorem žalovaného se krajský soud ztotožňuje. 14. Dle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců se správním vyhoštěním rozumí ukončení pobytu cizince na území, které je spojeno se stanovením doby k vycestování z území členských států Evropské unie a doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských stát