5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

22 A 145/2013- 37 - text pokračování - 10 - 22 A 145/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., ve věci žalobců a) N. P. a b) M.P., zastoupených JUDr. Igorem Krajčíkem, advokátem se sídlem Horní Lipová 271, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.9.2013, č.j. KUOK 78774/2013, ve věci umístění a povolení stavby, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobci se žalobou podanou k soudu v zákonné lhůtě domáhají přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Jeseník (dále jen „stavební úřad“) ze dne 10.12.2012, č.j. MJ/02123/2012/14/OSMI/Ca, jímž bylo dle § 79 a 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) a § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, rozhodnuto o umístění a povolení stavby „novostavba autodílny v Lipové-lázních na pozemcích parc. č. X, X, X a X v k.ú. Dolní Lipová“ žadatelům K. a V. V.Úvodem krajský soud uvádí, že pasivní legitimaci v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) svěřuje § 69 s.ř.s. správnímu orgánu, který rozhodl v posledním stupni. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tak není osoba žalovaného určena tvrzením žalobce, ale určuje ji zákon. Soud proto v řízení jako s žalovaným jedná jen s tím, kdo skutečně žalovaným má být (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12.10.2004, č.j. 5 Afs 16/2003-55), tj. v dané věci Krajský úřad Olomouckého kraje, ačkoli žalobci označili jako žalovaného rovněž Městský úřad Jeseník. Žalobci, kteří byli účastníky spojeného územního a stavebního řízení jakožto vlastníci stavby (domu č.p. 647) a pozemků sousedících s pozemkem žadatelů parc. č. 818/14, v žalobě namítali, že: 1) žalovaný se nevypořádal s jejich odvolací argumentací a správní orgány obou stupňů nepostupovaly v souladu s ostatními správními předpisy a správním řádem, tudíž nemohlo být rozhodnuto ve veřejném zájmu; 2) správní orgány se spokojily s tím, že účastníci řízení ČEZ Distribuce, a.s. a ČEZ ICT Servis, a.s. při podání nového stanoviska pouze změnili datum na původních stanoviscích; 3) žalovaný přistoupil k výkladu obecně závazné vyhlášky č. 1/2006, o vyhlášení závazné části územního plánu obce Lipová-lázně (dále jen „ÚP obce Lipová-lázně“) účelově; 4) žalovaný směšuje účelově obecně technické požadavky na výstavbu s obecně technickými požadavky na provoz, ačkoli se jedná o odlišné kategorie; 5) žalovaný rozhodnutím z 5.1.2009 nepovolil, aby byla stavba autodílny umístěna také na pozemku parc. č. X, neboť se jedná o pozemek rodinného domu. Stavebníci proto umístili stavbu na pozemek parc. č. X a na pozemek parc. č. X umístili pouze dešťovou kanalizaci. Ve skutečnosti tak došlo k posunu jen o dva a půl metru dál od pozemků určených k bydlení; 6) stavebníci tvrdí, že prostor autodílny je projektován pro dvě vozidla uvnitř dílny a dvě na venkovní odstavné ploše. Ve skutečnosti však činí součet vnitřní a venkovní zpevněné plochy cca 284 m2, tudíž žalobci důvodně nevěří tvrzení stavebníků o týdenní kapacitě autodílny. Množství aut umístěných v autodílně má přitom vliv na závažnost následků případné havárie; 7) žalovaný účelově tvrdí, že zařazení autodílny není striktně určeno právním předpisem nebo územním plánem a je věcí každého jednotlivce, zda opravu silničních vozidel považuje za výrobu, službu či jinou činnost. Dle žalovaného vzhledem k charakteru vykonávané činnosti, kterou jsou opravy vozidel, nelze stavbu autodílny podřadit stavby pro průmyslovou výrobu a skladování a pod zemědělské stavby, přičemž opomněl napsat, že do této skupiny patří také čerpací stanice a autobazary; 8) chybí znalecký posudek k posouzení hladiny hluku, neboť osazení stavby autodílny prvky ke snížení hladiny hluku dle upravené projektové dokumentace jsou naprosto nedostatečné; 9) tvrzení žalovaného, že pokud jde o nejednotnost čl. 10 ÚP a jeho přílohy 1, neměl autor ÚP na mysli stanovení nulové tolerance, tedy, že by hranice pozemku nesměl překročit vůbec žádný hluk a emise, ale že negativní vlivy přesahující hranice pozemku nesmí dosahovat takových hodnot, aby narušovaly pohodu bydlení, je jen akademické a účelové; 10) okresní hygienická stanice své vyjádření odbyla, neboť se zabývala jen hlučností provozu autodílny a zcela opomněla vliv provozu na čistotu spodních vod a na ži- votní prostředí, zejména kontaminaci půdy a ovzduší; 11) nebyl vyžádán posudek Hasičského záchranného sboru k možným rizikům vzniku požárů, výbuchů nebo kontaminace půdy chemikáliemi; 12) žalovaný se nezabýval peticí proti umístění předmětné stavby, podepsanou sto sedmi občany obce. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že pozemek parc. č. X, na němž je umístěna předmětná stavba autodílny, je dle ÚP obce Lipová-lázně zařazen do funkční plochy území obytné (U-O). Regulativy pro výstavbu v dané ploše jsou obsaženy v příloze č. 1 k ÚP, podle níž jsou v území obytném přípustné nejen stavby pro bydlení, ale mj. i stavby pro řemeslnou výrobu, jejichž provoz nebude narušovat pohodu bydlení ve smyslu § 4 odst. 1 vyhl. č. 137/1998 Sb. Dále jsou v předmětné příloze vyjmenovány stavby, jejichž umístění je v území obytném nepřípustné, jimiž jsou jednak stavby pro průmyslovou výrobu a skladování a zemědělské stavby, mezi něž nelze stavbu autodílny podřadit vzhledem k charakteru vykonávané činnosti, a dále autobazary a stavby čerpacích stanic pohonných hmot, mezi něž však dle žalovaného rovněž nelze stavbu autodílny zařadit, neboť se sice jedná o stavu pro motorismus, avšak stavby vyjmenované jako nepřípustné mají jiný účel užívání než autodílna. Nelze tudíž konstatovat, že by stavba byla dle ÚP nepřípustná. Projektová dokumentace ke byla zpracována před účinností vyhl. č. 268/2009 Sb., tudíž je stavbu nutné posuzovat v souladu s § 56 této vyhlášky dle tehdy platné vyhl. č. 137/1998 Sb., avšak s výjimkou § 4, který byl zrušen již dříve, a to k 31.12.2006 vyhl. č. 502/2006 Sb. Dále žalovaný uvedl, že nelze klást významově na roveň plochy bydlení dle § 4 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, a pozemky staveb pro bydlení dle § 21 téže vyhlášky. Pozemek stavby pro bydlení dle § 21 vyhl. č. 501/2006 Sb. není v právních předpisech nijak definován, přičemž dle žalovaného nelze dovodit ze skutečnosti, že je určitý pozemek součástí plochy určené pro výstavbu staveb pro bydlení, že by na něm nutně musel stát rodinný nebo bytový dům. Pojmu pozemek rodinného či bytového domu jsou dle žalovaného významově nejbližší pojmy stavební pozemek a zastavěný stavební pozemek definované v § 2 odst. 1 písm. b) a c) stavebního zákona, tudíž je třeba vyjít z údajů v katastru nemovitostí. Předmětný pozemek parc. č. X je veden jako ostatní plocha se způsobem využití jiná plocha, na rozdíl od sousedního pozemku parc. č. X, na němž je umístěn rodinný dům stavebníků, a který je veden jako zastavěná plocha. Pozemek parc. č. X tedy není pozemkem stavby pro bydlení a § 21 vyhl. č. 501/2006 Sb. na něj nelze použít. O výjimku z § 21 odst. 6 vyhl. č. 501/2006 Sb. (pozn. ve znění účinném do 31.12.2012) stavebníci původně žádali, protože se měla budova autodílny nacházet nejen na pozemku parc. č. X, ale také sousedním pozemku parc. č. X, který je pozemkem rodinného domu. Po zamítnutí žádosti o povolení výjimky proto upravili návrh tak, že na pozemek parc. č. X umístili již jen dešťovou kanalizaci k dílně. Autoopravny a autoservisy se sice ve „stavebních předpisech“ někdy uvádí ve spojení s čerpacími stanicemi, avšak ne všechna ustanovení platí pro tyto stavby stejně – např. § 24 odst. 5 vyhl. č. 501/2006 Sb. znemožňuje umísťovat v plochách bydlení, rekreace a veřejných prostranství čerpací stanice, avšak pro autoopravny nebo autodílny obdobné omezení nestanoví. Do jaké kategorie staveb náleží provozovna autodílny, nestanoví jednoznačně žádný právní předpis a ani ÚP obce Lipová-lázně výslovně provozovny autodílen nezmiňuje. Bylo proto na stavebním úřadu, aby si učinil samostatný úsudek, což tento učinil za pomocí ČSN 736059 a příslušných ustanovení zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu je v souladu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.“), proto je považuje žalovaný za dostačující. Žalovaný sám má za to, že je spíše věcí názoru každého jednotlivce, zda považuje opravnu silničních vozidel za výrobu, službu či jinou činnost,