3 Ads 106/2013 — Nejvyšší správní soud

65 Ad 4/2019- 107 - text  17 65 Ad 4/2019 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: MUDr. Z. M. bytem X zastoupen advokátem prof. JUDr. Ivo Telcem, CSc. sídlem Solniční 14, Brno proti žalované: Česká lékařská komora sídlem Lužická 419/14, Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 6. 2019, č. j. X takto: I. Rozhodnutí Čestné rady České lékařské komory ze dne 14. 6. 2019, č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 200 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám prof. JUDr. Iva Telce, CSc., sídlem Solniční 14, Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V záhlaví označeným rozhodnutím Čestná rada České lékařské komory (dále jen „Čestná rada ČLK“), uznala žalobce vinným ze spáchání disciplinárního provinění proti povinnostem člena České lékařské komory (dále jen „ČLK“), stanoveným v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., České národní rady o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře (dále jen „zákon o ČLK“) a podle § 7 odst. 2 písm. a) Stavovského předpisu č. 1 ČLK – Organizačního řádu ČLK, jehož se měl žalobce dopustit tím, že jako praktický lékař pro děti a dorost v Podivíně v období od 11. 12. 2014 do 6. 11. 2015 nepostupoval na náležité odborné úrovni při provádění povinného očkování pacientky A. N., nar. X, a to tak, že dne 11. 12. 2014 buď nesprávně aplikoval, anebo neprovedl vůbec očkování vakcínou Infanrix Hexa, aniž by navíc dále bylo pokračováno v očkování touto vakcínou ve stanoveném časovém harmonogramu, dále dne 3. 2. 2015 buď nesprávně aplikoval, anebo neprovedl vůbec očkování vakcínou Priorix, dále dne 6. 11. 2015 buď nesprávně aplikoval, anebo neprovedl vůbec očkování vakcínou Hexacima, přičemž šlo navíc o nepříslušnou vakcínu a v pozdním termínu, přičemž ve zdravotnické dokumentaci a v rozvaze lékaře absentovalo jakékoli opodstatnění k této odchylce od standardního postupu, tedy nestanovil individuální očkovací plán pro pacientku, který by zaznamenal do zdravotnické dokumentace a který by reflektoval stávající situaci, a naopak do zdravotnické dokumentace a očkovacího průkazu zaznamenal provedená očkování nepříslušnou vakcínou a v nepříslušných termínech, a dále vydáním nedatovaného potvrzení, přijatým mateřskou školou dne 2. 3. 2015, pro účely umístění pacientky do této mateřské školy nepravdivě uvedl, že je pacientka řádně očkována, čímž porušil § 45 odst. 1 ve spojení s § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Za popsané provinění uložila Čestná rada ČLK žalobci disciplinární opatření podle § 18 odst. 3 písm. b) zákona o ČLK, a to podmíněné vyloučení z ČLK se zkušební dobou v trvání 1 roku. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 2. Žalobou odeslanou soudu dne 26. 9. 2019 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Čestné rady ČLK. Žalobní body soud stručně shrnuje takto: a) Čestná rada ČLK rozhodla v nesprávném obsazení, neboť se rozhodování účastnilo jen 8 jejích členů, ačkoli dle § 18 odst. 2 zákona o ČLK má Čestná rada ČLK členů 9; b) rozhodnutí obsahuje nesprávné poučení o opravném prostředku; c) atrahováním věci k rozhodnutí v prvním stupni Čestnou radou ČLK bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces, neboť byl zbaven možnosti odvolání; d) byl porušen § 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť stížnost otce nezl. dítěte v rámci jeho sporů s matkou dítěte umožňovalo smírné odstranění rozporů; e) Čestná rada ČLK zatížila řízení procesní vadou, když nevyřídila stížnosti žalobce na nevhodné chování úřední osoby při jednání 14. 6. 2019 a stížnosti na další porušení zákona ze 7. 2. 2019; f) Čestná rada ČLK zaměnila svědky, tudíž byl žalobce zkrácen na právu klást svědkovi otázky; g) členka Čestné rady ČLK, dr. Ť., položila svědkyni sugestivně kapciózní otázku; h) neustanovením znalce k posouzení odborných otázek porušila Čestná rada ČLK § 56 správního řádu. U prof. P. není zřejmé, zda se jedná o posouzení Ministerstvem zdravotnictví nebo posouzení soukromého spolku a znalecké posudky MUDr. P. neodpovídají § 56 správního řádu, neboť byly objednány stěžovatelem a znalkyně nevyšetřila dítě; i) Čestná rada ČLK rozhodla v rozporu s obsahem spisu a nesprávně hodnotila důkazy, neboť - důkazy svědčící ve prospěch žalobce neprovedla nebo předem dehonestovala jejich původce, - v rozhodnutí hovoří o znalcích, ačkoli jediným znalcem byla MUDr. P., která však nevyšetřila dítě, nýbrž vycházela ze zprávy prof. L., který věc toliko e-mailem konzultoval toliko na základě informací selektovaných otcem dítěte, který je v soudním sporu s jeho matkou, - vycházela z (vzájemně rozporných) hodnocení teoretických lékařů, nikoli z individuálního posouzení konkrétní pacientky klinickým lékařem, - nesprávně zhodnotila výsledky vyšetření včetně hladin protilátek i proti dávivému kašli, které nebyly stanoveny ani k tomu příslušným testem; j) Čestná rada ČLK nemístně politizovala proces hodnocením spolku R.; k) Čestná rada ČLK v pochybnostech nerozhodla dle zásady in dubio pro reo; l) Čestná rada ČLK nevyslechla očitého svědka (zdravotní sestru), ačkoli takový důkaz nelze při existenci odporujících si vyjádření považovat za nadbytečný; m) Čestná rada ČLK apriorně, paušálně a spekulativně hodnotila nestrannost navržených svědků; n) Čestná rada ČLK nesprávně kvalifikovala skutek; o) návrh na zahájení disciplinárního řízení ze dne 3. 12. 2015 trpí vadami (nejasnosti, duplicity, vágnost, absence vytýkaných konkrétních ustanovení), tudíž jde od počátku o nezákonnost. 3. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Předně namítla nedostatek své pasivní legitimace z důvodu, že právní subjektivita náleží toliko ČLK jako takové, nikoli jejím orgánům. K žalobním bodům uvedla, že dle § 2 odst. 4 Jednacího řádu ČLK, vydaného na základě zmocnění v § 15 odst. 2 písm. a) zákona o ČLK, je orgán ČLK usnášeníschopný, je-li přítomna nadpoloviční většina jeho členů, a jeho rozhodnutí je platné, hlasovala-li pro něj nadpoloviční většina jeho členů, přičemž obě podmínky byly splněny. Poučení o opravném prostředku bylo souladné se zákonem, což vyplývá i z usnesení soudu ze dne 9. 10. 2019. Atrahování věci k rozhodování Čestnou radou ČLK v prvním stupni nelze považovat za nezákonné, neboť je zakotveno v Disciplinárním řádu ČLK (dále jen „DŘ“), jehož existenci předpokládá zákon. Žádný předpis neukládá disciplinárním orgánům ČLK ustanovit znalce k posouzení odborných otázek, odborná vyjádření byla tudíž k posouzení věci dostatečná. Tvrzení žalobce o „odsouzení předem“ se neopírají o konkrétní skutečnosti. Důkazy hodnotila Čestná rada ČLK pečlivě a shledala-li některé důkazy nadbytečnými, zdůvodnila proč. Právní kvalifikace je dostatečně uvedena ve výrokové části a plně koresponduje s odůvodněním. Návrh na zahájení disciplinárního řízení ze dne 3. 12. 2015 vydaný Revizní komisí OS ČLK v Břeclavi má veškeré náležitosti. 4. Žalobce v replice uvedl, že žalovaná je označena v žalobě správně, neboť žalovaným je dle s. ř. s. správní orgán, nikoli zájmová veřejnoprávní korporace jako taková. Naopak namítl, že vyjádření k žalobě bylo podepsáno „za právní kancelář ČLK“, a tudíž není zřejmé, zda se jedná o podání učiněné osobou oprávněnou jednat za správní orgán. Dále namítl rozpor mezi nahrávkou jednání ve věci a jeho písemným přepisem, který nezahrnuje zejména ústní podání lékařského zástupce žalobce prof. MUDr. T. Pochybnosti o spravedlivosti procesu plynou z toho, že Čestná rada ČLK ve vícero případech porušila zákon v jeho neprospěch. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud bez nařízení jednání. 6. Krajský soud se předně zabýval otázkou pasivní legitimace žalované. Vycházel přitom z § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy (dále jen "správní orgán"). Citované ustanovení tedy výslovně označuje za správní orgán pouze „orgán moci výkonné“ a „orgán územního samosprávného celku“ (což ČLK není), a následně pod legislativní zkratku „správní orgán“ řadí mj. „právnickou osobu, pokud jí bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy“, tj. právnickou osobu jako takovou, nikoli orgán této právnické osoby. To je právě př