5 Azs 273/2023 — Nejvyšší správní soud

18 Az 14/2023- 20 - text [OBRÁZEK]č. j. 18 Az 14/2023-20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., v právní věci žalobce: D. P. státní příslušnost Ukrajina zastoupen JUDr. Dagmar Soukenkovou, advokátkou sídlem Čs. Legií 1364/20, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2023, č. j. OAM-1451-7/ZR-2023, o odnětí oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2023, č. j. OAM-1451-7/ZR-2023, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 8 228 Kč k rukám JUDr. Dagmar Soukenkové, advokátky, sídlem Čs. Legií 1364/20, Ostrava, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Specifikace věci 1. Výše označeným rozhodnutím žalovaný odňal žalobci oprávnění k pobytu na území České republiky za účelem dočasné ochrany podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2002 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění účinném ke dni jeho rozhodování, (dále pro zjednodušení jen „zákon č. 65/2022 Shodu s prvopisem potvrzuje M.R. 2 18 Az 14/2023 Sb.“), a to s odkazem na § 10 odst. 2 a § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 221/2003 Sb.“). 2. Žalovaný tak učinil s odůvodněním, že žalobce jako žadatel o poskytnutí dočasné ochrany uvedl nepravdivé údaje; konkrétně zamlčel, že před podáním žádosti o udělení dočasné ochrany v České republice podal již takovou žádost na území Rumunska, kde měl dočasnou ochranu i získat. II. Relevantní skutková zjištění 3. Žalobci byla na základě jeho žádosti ze dne 22. 9. 2022 podané v České republice udělena dle § 3 zákona č. 65/2022 Sb. dočasná ochrana, na jejímž základě v České pobývá až do současnosti. Dlužno z hlediska podstaty souzené věci dodat, že bodem III.3 tiskopisu žádosti o dočasnou ochranu odpověděl žalobce na otázku, zda žádal o dočasnou ochranu v jiném státě EU, negativně, a to formou zaškrtnutí políčka „ne“. 4. Dne 23. 1. 2023 žalovaný zahájil s žalobcem správní řízení ve věci odnětí oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, neboť dle zjištění jeho odboru azylové a migrační politiky žalobce před udělením dočasné ochrany v České republice požádal o udělení dočasné ochrany v jiném členském státě EU. 5. Ve správním spise je dále mj. založen výpis z databáze označené jako „platforma pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (tzv. temporary protection platfom“ či „platforma TPD“) ze dne 23. 1. 2023, podle něhož byla dne 19. 9. 2022 registrována žádost o dočasnou ochranu žalobce v Rumunsku. 6. Ve spise figuruje též kopie cestovního dokladu žalobce. 7. Žalovaný ve věci rozhodl napadeným rozhodnutím dne 12. 2. 2023, ve znění jeho opravného rozhodnutí ze dne 6. 3. 2023, s právní mocí k 8. 3. 2023. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že žalovaný prostřednictvím platformy TPD zjistil, že žalobce požádal o dočasnou ochranu již dne 19. 9. 2022 v Rumunsku, aniž by uvedenou skutečnost zmínil v tiskopise žádosti o dočasnou ochranu, jíž podal v České republice dne 22. 9. 2022. Z uvedeného správní orgán dovodil, že žalobce v žádosti o dočasnou ochranu uvedl nepravdivé informace. Žalovaný je přesvědčen, že pokud by žalobce vyplnil tiskopis pravdivě, nikdy by dočasnou ochranu na území České republiky nezískal. Dle žalovaného by totiž žádost žalobce o dočasnou ochranu byla v případě, kdy by uvedl pravdivé informace, tj. že o udělení dočasné ochrany v jiném členském státě již požádal a byla mu udělena, vyhodnocena jako nepřijatelná dle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. Svým jednáním naplnil žalobce důvod pro odnětí dočasné ochrany předpokládaný v § 10 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb. III. Obsah žaloby 8. Žalobce napadl rozhodnutí o odnětí oprávnění za účelem dočasné ochrany včasnou žalobou, v níž rozhodnutí žalovaného rozporuje v celém jeho rozsahu. 9. Popírá, že by v žádosti o dočasnou uvedl vědomě nepravdivé údaje. Popisuje, že z Ukrajiny vycestoval dne 19. 9. 2022 přes Rumunsko, které opustil dne 20. 9. 2022 (hraniční přechod Petea) a téhož dne vstoupil do Maďarska (hraničním přechodem Scengersima), odkud pokračoval do České republiky, kde požádal o dočasnou ochranu. Není si vědom, že by v Rumunsku požádal o jakékoliv vízum. Připouští, že v Rumunsku podepsal celníkům či policistům „listinu“, jejímuž Shodu s prvopisem potvrzuje M. R. 3 18 Az 14/2023 textu nerozuměl, neboť text byl v rumunském a anglickém jazyce. Tlumočníkem mu ovšem bylo sděleno, ať se ničeho neobává, podepíše, a může pokračovat v cestě do České republiky. 10. Žalobce upozornil, že dle otisků razítek v jeho cestovním dokladu strávil v Rumunsku v podstatě jeden den, Rumunsko pro něj bylo pouhou tranzitní zemí na jeho cestě do České republiky, kde chtěl setrval. Od okamžiku, kdy mu byla v České republice poskytnuta dočasná ochrana, se zde zdržuje, bydlí a pracuje. Žalobce se domnívá, že z podpisu jedné listiny nelze dovodit jeho úmysl požádat o dočasnou ochranu v Rumunsku, k němuž nikdy neměl a nemá žádné vazby. 11. Napadené rozhodnutí má za bezdůvodné, přičemž je přesvědčen, že nedošlo k naplnění důvodů pro odnětí dočasné ochrany stanovených v § 10 odst. 2 a 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí. IV. Vyjádření žalovaného 12. Vyjádřením ze dne 12. 5. 2023 žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 13. Poukázal na skutečnost, že teprve po udělení dočasné ochrany žalobci prostřednictví databáze TPD zjistil, že žalobce již dne 19. 9. 2022 požádal o udělení dočasné ochrany v Rumunsku, kde mu i byla udělena a kde jí nadále požívá, neboť „tento záznam v platformě stále ještě figuruje“. 14. Žalovaný pochybuje o tom, že žalobce nerozuměl dokumentům, které v Rumunsku podepsal, přičemž zdůraznil, že žalobce disponuje biometrickým pasem, a proto mohl jako občan Ukrajiny vstoupit do Rumunska a následně i na území států Schengenského prostoru pouze na základě tohoto cestovního dokladu. Uvedené muselo být žalobci známo, neboť z otisků razítek v jeho cestovním dokladu plyne, že na území Maďarska i Rumunska v minulosti opakovaně vstupoval bez potřeby obstarání si jakéhokoliv víza. 15. Tvrzení žalobce, že nevěděl, že požádal o udělení dočasné ochrany v Rumunsku, má žalovaný za nevěrohodné a rozvíjí právní názor o tom, že dle dikce § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb. je nerozhodné, zda uvedení nepravdivých údajů žalobcem bylo úmyslné či nikoliv. 16. Pokud by disponoval informací o tom, že žalobci byla před podáním žádosti o dočasnou ochranu v České republice udělena dočasná ochrana v jiném členském státě, pak by žalovaný žádost žalobce ze dne 22. 9. 2022 vyhodnotil jako nepřijatelnou ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) zákon č. 65/2022 Sb. a tuto mu vrátil dle § 5 odst. 2 téhož zákona. 17. Závěrem doplnil, že členské státy informace do platformy TPD zasílají s různou frekvencí, což bylo nejspíše důvodem, proč žalovaný při přijetí žádosti žalobce o dočasnou ochranu o jeho dočasné ochraně v Rumunsku nevěděl. V. Posouzení věci krajským soudem 18. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“). O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 19. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje M. R. [OBRÁZEK]4 18 Az 14/2023 20. Z hlediska procesního krajský soud předně uvádí, že dle vyznění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2023, č. j. 10 As 290/2023-30, je namístě dočasnou ochranu zahrnout do pojmu věc mezinárodní ochrany, kterýžto výklad dopadá též na pravidla soudního řádu správního, která hovoří o věcech mezinárodní ochrany, tedy i na § 31 odst. 2 s. ř. s. (rozhodování specializovaného samosoudce) a § 56 odst. 3 s. ř. s. (přednostní rozhodování ve věcech mezinárodní ochrany). 21. K institutu dočasné ochrany úvodem soud též v obecné rovině (shodně s výše citovaným rozhodnutím kasačního soudu) konstatuje, že ji lze charakterizovat jako „flexibilní nástroj mezinárodní ochrany, který poskytuje útočiště na omezenou dobu osobám prchajícím před humanitární krizí“. Po zkušenostech s poskytováním dočasného útočiště uprchlíkům ze zemí bývalé Jugoslávie se členské státy EU shodly na přijetí Směrnice Rady 2001/55/ES, ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v sou