7 As 26/2009 — Nejvyšší správní soud

65 A 86/2023- 54 - text  7 65 A 86/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobce: S. N. J., IČO X sídlem T. 41, X Š. proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 32, 110 00 Praha za účasti: S. J. s. r. o., IČO X sídlem A. S. 1076/33a, X P. zastoupená advokátem Mgr. Luďkem Šikolou sídlem Ovocný trh 1096/8, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 9. 10. 2023, č. j. KUOK 111671/2023, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 6. 12. 2023, č. j. KUOK 134399/2023, ve věci vyloučení odkladného účinku odvolání, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 9. 10. 2023, č. j. KUOK 111671/2023 ve znění opravného rozhodnutí ze dne 6. 12. 2023, č. j. KUOK 134399/2023 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce je spolkem vystupujícím proti možnosti výstavby větrných elektráren (dále jen „VTE“) v obci J. a jejím okolí. Žalobce byl účastníkem společného řízení vedeného Městským úřadem Šternberk, v němž bylo dne 11. 11. 2019 vydáno společné povolení č. j. MEST 154937/2019, jímž byla podle § 94a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017, umístěna a povolena stavba nazvaná Větrný park J. zahrnující 5 VTE o instalovaném výkonu 10 MW, příjezdové komunikace, zpevněné plochy a podzemní kabelové vedení. 2. Žalobce společně s paní L. Š. proti němu brojili odvoláními. Krajský úřad Olomouckého kraje o nich rozhodl tak, že je rozhodnutím ze dne 4. 11. 2022, č. j. KUOK 115795/2022 zamítl a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil. Jeho rozhodnutí však zrušil zdejší soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2023, č. j. 65 A 10/2023-123 v rozsahu, v jakém bylo zamítnuto odvolání žalobce. Kasační stížnost proti němu byla zamítnuta rozsudkem NSS ze dne 25. 6. 2024, č. j. 4 As 334/2023-62. 3. Krajský úřad Olomouckého kraje se podaným odvoláním znovu zabýval a napadeným rozhodnutím rozhodl o tom, že podle § 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) vylučuje odkladný účinek žalobcova odvolání. Poté vydal v záhlaví specifikované opravné rozhodnutí, kterým opravil zřejmou nesprávnost spočívající v tom, že správně mělo být ve výroku rozhodnutí uvedeno ustanovení § 85 odst. 2 písm. c) správního řádu, a dále opravil číslo jednací napadeného rozhodnutí. Rovněž je vhodné doplnit, že z úřední činnosti je soudu známo, že odvolací řízení již bylo skončeno, když rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 21. 12. 2023, č. j. KUOK 139517/2023 bylo rozhodnutí stavebního úřadu částečně změněno a částečně potvrzeno. 4. Žalobce v podané žalobě, kterou se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, předně namítal, že podle § 85 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) musí být výrok o vyloučení odkladného účinku součástí rozhodnutí ve věci. Z toho vyplývá, že o této skutečnosti musí rozhodnout prvostupňový správní orgán a je nemyslitelné, aby tak učinil krajský úřad po podání odvolání. Argumentace krajského úřadu, že nelze po účastníkovi požadovat, aby navrhl vyloučení odkladného účinku odvolání v průběhu řízení na prvním stupni, je nesprávná. Dodatečné vyloučení odkladného účinku je v tomto případě vyloučeno. Dále žalobce nesouhlasil s tím, jak krajský úřad posoudil dobrou víru stavebníka a s tím, jak si krajský úřad vyložil usnesení zdejšího soudu ze dne 22. 2. 2023, č. j. 65 A 10/2023-84, jímž nebyl přiznán odkladný účinek žalobě žalobce směřující vůči dřívějšímu rozhodnutí krajského úřadu o odvolání. 5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Předně uvedl, že ve výroku napadeného rozhodnutí je písařská chyba, kdy správně mělo být uvedeno, že bylo rozhodnuto dle § 85 odst. 2 písm. c) správního řádu. Tomu také odpovídá odůvodnění rozhodnutí. Tuto písařskou chybu žalovaný opravil vydáním opravného rozhodnutí. K možnosti rozhodnout o vyloučení odkladného účinku dle tohoto ustanovení i po podání odvolání odkázal žalovaný na svou argumentaci v napadeném rozhodnutí. Tu soud pro přehlednost zmíní v hodnotící části rozsudku. 6. Stavebník navrhl, aby soud žalobu odmítl, resp. zamítl. Předně poukázal na to, že výrok o vyloučení odkladného účinku je vyloučen ze soudního přezkumu podle § 70 s. ř. s. pro jeho dočasnou povahu. Rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 7. 9. 2010, č. j. 7 As 26/2009-58, č. 2191/2011 Sb. NSS není na věc přiléhavý, protože se týkal správního vyhoštění. Dále stavebník poukázal na to, že odvolací řízení již bylo skončeno, proto zanikly právní účinky napadeného rozhodnutí, čímž zanikl předmět soudního řízení. Stavebník rovněž poukázal na to, že žalobce v žalobě nespecifikoval, jaká jeho hmotná práva jsou dotčena. Žaloba obsahuje toliko obecná tvrzení o možné újmě na životním prostředí. Tato tvrzení zdejší soud neakceptoval, když posuzoval, zda dřívější žalobě téhož žalobce přizná odkladný účinek. Žalobní tvrzení proto nezakládají procesní legitimaci žalobce. Jinak stavebník uvedl, že se plně ztotožňuje s napadeným rozhodnutím. 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. 8. Úvodem krajský soud připomíná, že z důvodu přechodu působnosti ve smyslu § 69 s. ř. s. jednal na straně žalovaného s Ministerstvem průmyslu a obchodu (blíže srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 12. 6. 2024, č. j. 65 A 86/2023-49). 9. Dále krajský soud odkazuje na stavebníkem zmíněný rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 7. 9. 2010, č. j. 7 As 26/2009-58, č. 2191/2011 Sb. NSS, v němž NSS dospěl k závěru, že výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání podle § 85 odst. 2 správního řádu je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. a není vyloučen ze soudního přezkumu. Stavebníkovi lze přisvědčit v tom, že NSS tento závěr přijal na podkladu rozhodnutí o správním vyhoštění. Jeho úvahy o posouzení povahy výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání a o jeho případných výlukách ze soudního přezkumu však byly obecné a nepochybně se vztahují k jakémukoliv výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání směřujícího proti rozhodnutí. Napadené rozhodnutí tedy je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a tento zákon jej ze soudního přezkumu nevylučuje, jak podrobně odůvodnil NSS ve zmíněném rozsudku, na který zdejší soud pro stručnost odkazuje. 10. Krajský soud nesouhlasí se stavebníkem ani v tom, že by předmět řízení zanikl z důvodu, že bylo ve věci samé vydáno rozhodnutí o odvolání a věc tak byla pravomocně skončena. NSS ve shora uvedeném rozsudku skutečně uvedl, že výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání zasahuje do práv adresátů rozhodnutí pouze s výrokem věcným. Výrok o vyloučení odkladného účinku má dočasnou povahu a jeho právní účinky stojí a padají s existencí věcného výroku prvostupňového rozhodnutí, resp. že padají s právní mocí prvostupňového rozhodnutí nastávající oznámením rozhodnutí o odvolání účastníkům (srov. odst. 15 shora uvedeného rozsudku NSS). 11. Vydáním rozhodnutí odvolacího orgánu pozbývá výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání právní účinky. Nelze ale dojít k závěru, že v okamžiku rozhodnutí o odvolání proti věcnému výroku napadeného rozhodnutí automaticky dochází ke zrušení výroku o vyloučení odkladného účinku. Ve vztahu k účinkům jsou oba výroky provázané a také NSS dovodil ohledně této vlastnosti akcesorický vztah mezi nimi, ale ve vztahu k samotné existenci se jedná o dva odlišné výroky, které na sobě nejsou závislé. Jakkoliv tedy výrok o vyloučení odkladného účinky pozbude právních účinků, stále existuje. K odmítnutí žaloby z důvodu zániku předmětu řízení však může soud přistoupit, dojde-li ke zrušení napadeného aktu. Pozbytí jeho právních účinku tento následek nemá (srov. např. rozsudek NSS ze dne 10. 10. 2018, č. j. 9 Azs 182/2018-21, odst. 20 a násl.; shodně také KÜHN, Z., KOCOUREK, T., a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, str. 366-367). Nutno dodat, že případným zrušením výroku o vyloučení odkladného účinku soudem může být dotčeným osobám otevřena cesta k náhradě škody, na což upozornil také rozšířený senát NSS ve výše uvedeném rozhodnutí. 12. V nyní řešené věci vydal krajský úřad rozhodnutí, kterým částečně změnil a částečně potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu. Právní mocí tohoto rozhodnutí zanikly toliko právní účinky nyní napadeného rozhodnutí. Jeho exis