19 Az 42/2025 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 42/2025- 24 - text  6 19 Az 42/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: V. A. N. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 zastoupen Mgr. Ing. Janem Klikem, Ph.D., advokátem sídlem 323 00 Plzeň, Karlovarská 87/130 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2025 č. j. OAM-760/BA-BA01-HA15-2025, o udělení mezinárodní ochrany takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). 2. Žalobce nejprve obecně namítal, že správní orgán porušil § 3, § 2 odst. 4 a § 68 odst. 3 správního řádu, zejména správnímu orgánu vytkl, že nebyl zjištěn v potřebném rozsahu stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a došlo tedy k jednostrannému a nesprávnému zhodnocení věci. Dále uvedl, že se jedná zejména o posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany z hlediska ust. § 14 zákona o azylu, tedy udělení azylu z humanitárních důvodů. Konstatoval, že před svým zadržením žil na území České republiky již delší dobu, a to od roku 2020. Nikdy se nedostal do konfliktu se zákonem, nikdy nebyl trestně stíhán ani přestupkově postižen. Řádným životem žil také v době svého předchozího pobytu ve Vietnamské socialistické republice či v Rumunské republice, a tudíž nepředstavuje žádné ohrožení pro bezpečnost, veřejný pořádek či veřejné zdraví v České republice. Za účelem možnosti pobývat v Evropě a získat peněžní prostředky ze zaměstnání, se ve Vietnamu zbavil veškerého majetku. V Rumunské republice, kde získal pobytové oprávnění, se stal obětí nekorektního jednání místního zaměstnavatele s následkem ztráty cestovního dokladu. Ve Vietnamu nemá zajištěné žádné bydlení, jeho rodinné vztahy s dětmi i bývalou manželkou jsou narušené. Možnosti uplatnění na trhu práce ve Vietnamu jsou podstatně snížené, a to do určité míry vzhledem k jeho věku, bez specifické kvalifikace a téměř po 5 letech strávených mimo domovský stát. Ve Vietnamu nemá nárok na žádné sociální zabezpečení či důchodového zabezpečení, na bezplatnou zdravotní péči, jednoznačně by se ocitl v pozici nezaopatřené osoby. Žalobce žalovanému vytkl, že žádnou z uvedených okolností nijak neprověřoval, ač tak měl učinit, spokojil se pouze s informacemi získanými na základě jeho výslechu. Bylo na místě vyžádat si informace o průběhu jeho pobytu v Rumunské republice. S manželkou, která žije ve Vietnamu s jejich dospělými dětmi, není v kontaktu, ve Vietnamu nebyl od roku 2020. Na území České republiky má vytvořeno určité sociální zázemí, mnoho přátel ve Vietnamské komunitě i mimo ni. Žalobce dále v žalobě označil osoby, u kterých by bydlel a které by mu poskytly finanční zajištění v případě, že by byl propuštěn ze zajištění s tím, že ani tyto okolnosti žalovaný neprověřoval a neučinil potřebná zjištění. 3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, z něhož citoval, stejně tak i z relevantní judikatury. K tomu, že žalobci nebyl udělen národní humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu, postačí uvést, že předpokladem jeho udělení je existence případu hodného zvláštního zřetele. Teprve je-li takovýto důvod dán, nastupuje prostor pro správní uvážení žalovaného (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 105/2004-72). K výkladu pojmu „případ hodný zvláštního zřetele“ a důvodům pro udělení národního humanitárního azylu existuje ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu. Žalovaný příkladmo odkázal na konkrétní rozsudky Nejvyššího správního soudu. Žalovaný dále uvedl, že neshledal, že by u žalobce byl dán důvod hodný zvláštního zřetele. Tento závěr v napadeném rozhodnutí dostatečně odůvodnil a skutečnost, že žalobce zde chce setrvat, není důvodem zvláštního zřetele hodným. K namítané dlouhé délce pobytu v České republice žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2021 ve věci sp. zn. 4 Azs 401/2020, z něhož citoval. 4. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění, v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění, rozhodl o žalobě bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání soudu ve stanovené lhůtě nesdělil. 5. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že dne 8. 7. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V žádosti a v rámci údajů a v pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce uvedl kromě jiného, že z Vietnamu vycestoval v únoru roku 2020 na základě pracovního víza do Rumunska. Tam pobýval 15 měsíců a poté odcestoval do České republiky. Zde se zdržuje od května 2022 doposud. V minulosti disponoval rumunským pracovním vízem, platným asi na 3 měsíce. Vietnam opustil z finančního důvodu. Po odjezdu z vlasti, při hraniční kontrole apod., neměl žádné problémy, ani se státními orgány a bezpečnostními složkami. Ve vlasti nebyl trestně stíhán, neměl tam žádné potíže kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. Na dotaz, co mu hrozí v případě návratu do vlasti odpověděl, že je to komplikované, ve Vietnamu není dobrá finanční situace, teď se mu nechce vycestovat. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že mu tady vyhovuje podnebí a práce, chtěl by zde zůstat. Když opouštěl Vietnam, měl v plánu pracovat 1 až 2 roky v cizině. Svůj dluh už splatil. Disponuje pouze občanským průkazem, cestovní pas zadržují v továrně v Rumunsku, kde pracoval. Rumunskou kartičku obdržel proto, že zalhal, že potřebuje k lékaři, a proto mu ji vydali. V zemích Evropské unie nemá rodinné příslušníky. Na dotaz, proč požádal o mezinárodní ochranu až po zajištění policií a ne dříve, když zde pobývá od roku 2022, žalobce odpověděl, že o této možnosti nevěděl. Informace o tom získal až při zadržení policií. Na dotaz, zda správní orgán má tomu rozumět tak, že pokud by nebyl zajištěn Policií České republiky, tak by o mezinárodní ochranu nepožádal, žalobce prohlásil „ne, nepožádal bych o to, prošlo mi to 4 roky, tak ne“. Žalobce dále sdělil, že neuvažoval o tom, že by si svůj pobyt na území České republiky nějakým způsobem legalizoval. Na otázku, co mu brání v návratu do Vietnamu, odpověděl, že rodinné problémy, které nechce rozebírat, proto se odmítá vrátit do Vietnamu. Přeje si zůstat v České republice. Na podporu svých tvrzení žalobce následně prostřednictvím svého zástupce správnímu orgánu doložil listinu označenou jako příslib ubytování a finanční záruky ze dne 25. 7. 2025. 6. Součástí správního spisu jsou rovněž informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Žalovaný konkrétně vycházel z Informace OAMP, Bezpečnostní a politická situace v zemi Vietnam, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 23. 5. 2025. 7. Ze správního spisu se dále podává, že v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu byla dne 8. 9. 2025 žalobci dána možnost se v rámci seznámení se s podklady rozhodnutí seznámit se s uvedenými informacemi, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či uvést, jakékoliv nové skutečnosti nebo informace. Žalobce této možnosti prostřednictvím svého zástupce nevyužil, zástupce žalobce se k seznámení s podklady rozhodnutí nedostavil. 8. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je legalizace jeho pobytu na území České republiky, neboť zde chce zůstat, jelikož mu vyhovuje zdejší podnebí, dobrá práce a líbí se mu tady. Návrat do vlasti odmítá z ekonomických a rodinných důvodů. 9. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, obstaral si dostatek informací k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické, bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Z rozhodnutí je patrné, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. 10. Krajský soud považuje rovněž za potřebné odkázat