6 As 22/2013 — Nejvyšší správní soud

78 A 8/2024- 34 - text  6 78 A 8/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobkyně: R. Š. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc za účasti: J. Š. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Městský úřad Šumperk (dále „MÚ“) vydal dne 22. 4. 2024 rozhodnutí č. j. X, jehož výrokem II. uznal žalobkyni vinnou spácháním přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 26 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Uvedeného přestupku se žalobkyně dopustila tím, že dne 17. 3. 2023 v Šumperku na parkovišti ul. Jesenická jako spolujezdkyně na předním sedadle při vystupování z vozidla VW Polo otevřela dveře v okamžiku, kdy na vedlejší parkovací místo zajíždělo vozidlo Škoda Yeti ve vlastnictví pana H., čímž došlo ke střetu s levým předním blatníkem a kolem tohoto vozidla, přičemž na obou vozidlech došlo ke vzniku hmotné škody. Za spáchání tohoto přestupku uložil MÚ žalobkyni pokutu ve výši 1 500 Kč. Výrokem III. rozhodnutí MÚ přiznal částečně nárok na náhradu škody ve výši 23 409 Kč poškozenému vlastníku vozidla VW, J. Š. 2. Poškozený M. H., vlastník vozidla Škoda, byl původně také stíhán, a to za přestupek spočívající v porušení § 4 písm. a) zákona o silničním provozu tím, že se téhož dne na stejném místě nechoval ohleduplně a ukázněně a při zajíždění na parkovací místo narazil levým předním blatníkem svého vozidla do otevřených pravých předních dveří vozidla VW poškozeného J. Š., čímž vznikla hmotná škoda na obou vozidlech. Výrokem I. rozhodnutí MÚ bylo ale řízení ve věci podezření ze spáchání přestupku M. H. zastaveno, neboť se skutek nestal. 3. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeném rozhodnutí tak, že jej zamítl a výrok č. II. rozhodnutí MÚ potvrdil. B) Shrnutí obsahu podání účastníků Žaloba 4. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného i MÚ. Namítla, že správní orgány dospěly k závěru, že jedinou příčinou dopravní nehody bylo jednání žalobkyně, přičemž vycházely jen z odborného vyjádření Ing. K., které žalobkyně opakovaně rozporovala. Žalovaný se však omezil jen na konstatování, že skutková verze žalobkyně byla odborným vyjádřením znalce označena za nepravděpodobnou a technicky neproveditelnou. Jedná se přitom jen o odborné vyjádření, nikoliv o znalecký posudek, a sám jeho autor na str. 6 uvedl, že je otázkou jiného než technického posouzení, zda je možné po žalobkyni požadovat, aby vyčkala až vedlejší vozidlo zaparkuje (v daném případě by se žalobkyně nedostala z vozidla), a zda lze od řidiče vozidla Škoda vyžadovat, aby parkoval se zvýšeným odstupem. K těmto otázkám se však správní orgány nevyjádřily. 5. Správní orgány se podle žalobkyně taktéž nezabývaly širší situací parkoviště a rozhledovými poměry, ačkoli směr, z kterého vozidlo Škoda přijíždělo, a okolní zástavba mají na rozhledové poměry vliv (viz přiložená mapka). Dále správní orgány bagatelizovaly rychlost přijíždějícího vozidla Škoda, jež nebyla v původním odborném vyjádření řešena a v jeho doplňku odborná osoba uvedla jen to, že vozidlo Škoda nemohlo jet rychlostí 30 km/h, neboť by narazilo do zídky za parkovištěm a deformace obou vozidel by byla podstatně rozsáhlejší, neuvedla však žádný údaj o pravděpodobné rychlosti vozidla Škoda. Otázka rychlosti vozidla je přitom zásadní s ohledem na námitku žalobkyně, že vozidlo Škoda neviděla, a to se objevilo z ničeho nic. Taktéž správní orgány neřešily, že vozidlo Škoda zajížděl za vozidlem VW cca 4 vteřiny, a proto musel jeho řidič vidět, že vozidlo VW zajíždí na parkoviště, že se rozsvěcují jeho brzdová světla a že jsou ve vozidle 2 osoby, o nichž musel předpokládat, že budou vystupovat, a nezabývaly se ani námitku žalobkyně, že paní H. začala po incidentu na pana H. křičet, proč jel tak rychle a proč najížděl tak blízko k vozidlu VW. Odstup od jiného právě parkujícího vozidla nebyl správními orgány řešen přesto, že nutnost posouzení této otázky naznačilo i odborné vyjádření na str. 6. Správní orgány přitom nevypořádáním se s jejími námitkami porušily § 2, § 3 a § 68 odst. 3 ve spojení s § 93 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 6. Řízení bylo podle žalobkyně vedeno tendenčním a jednostranným způsobem, o čemž svědčí skutečnost, že správními orgány nebylo ohlášeno spáchání pojistného podvodu panem H., na nějž žalobkyně opakovaně upozorňovala. 7. Závěrem žalobkyně namítla, že bylo manipulováno s protokolem o nehodě sepsaným na místě, neboť na něm bylo dopsáno, že žalobkyně a poškozený J. Š. souhlasí se zaviněním, což ale ani jeden z nich nepodepsal. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a zopakoval argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí. Uvedl, že skutková verze žalobkyně byla v odborném vyjádření označena za nepravděpodobnou a technicky neproveditelnou, přičemž toto vyjádření označil za dostačený podklad, jelikož bylo zpracováno odborně způsobilou osobou. Podotkl také, že žalobkyně mohla předložit vlastní znalecký posudek, kterým by závěry učiněné v odborném vyjádření zpochybnila, což neučinila. Širší situaci na parkovišti a rozhledové poměry označil žalovaný za irelevantní, jelikož došlo k spáchání přestupku tím, že žalobkyně otevřela dveře vozidla v okamžiku, kdy vozidlo Škoda zajíždělo na vedlejší parkovací místo. Rychlost vozidla Škoda vyhodnotil doplněk odborného vyjádření jako přiměřenou, což bylo podloženo tabulky se vzorci. Tvrzené spáchání pojistného podvodu panem H. nespadá do kompetence žalovaného, žalobkyně se podle něj mohla sama obrátit na orgány činné v trestním řízení, případně pojišťovnu. C) Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud ve věci bez jednání. 10. Správní orgány při posuzování, zda by přestupek spáchán, vycházely z pořízené fotodokumentace (založené ve správním spise na č. l. 31-39, 50-51) zachycující škodu na obou vozidlech, z vyjádření všech zúčastněných osoba, a dále z odborného vyjádření ze dne 28. 11. 2023, č. j. 3087/23, zpracovaného Ing. I. K., znalcem z oboru dopravy, a jeho doplňku ze dne 5. 3. 2024. Tato odborná vyjádření byla přitom s ohledem na rozpornost výpovědí zúčastněných osob pro posouzení věci klíčová. Mechanismus kontaktu obou vozidel, příčiny vzniku tohoto kontaktu i možnost odvrácení vzniku dopravní nehody znalec v odborném vyjádření ze dne 28. 11. 2023 podrobně popsal, přičemž jeho závěry, včetně reakce znalce na námitky žalobkyně a její tvrzení o skutkových okolnostech (míře otevření dveří vozidla VW a absenci pohybu těchto dveří v okamžiku kontaktu obou vozidel) žalovaný věrně reprodukoval na str. 6 a 7 napadeného rozhodnutí, na něž krajský soud v podrobnostech odkazuje. 11. Krajský soud souhlasí s žalobkyní, že odborné vyjádření není znaleckým posudkem a nelze jej bez dalšího klást naroveň znaleckému posudku (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 As 22/2013-127, dostupný, stejně jako ostatní rozsudky zde zmíněné na www.nssoud.cz, na www.nssoud.cz), což se pak mimo jiné promítá i v tom, že odborné vyjádření musí být hodnoceno jako prostý listinný důkaz podle § 53 správního řádu. Skutečnost, že určitý podklad vyhotovil odborník, sama o sobě nezakládá fikci správnosti tohoto podkladu (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2018, č. j. 5 A 94/2015-48). Obsah odborného vyjádření, jakož i jeho hodnocení správními orgány, mohou účastníci řízení zpochybnit. Žalobkyně však ke kvalitě odborného vyjádření a relevanci závěrů znalce v něm uvedených uvedla v žalobě jen to, že toto vyjádření v řízení před správními orgány opakovaně rozporovala, aniž se však domáhala přezkumu konkrétních, jí údajně v řízení před správními orgány namítaných rozporů. Žalobkyně však byla povinna popsat, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl žalovaný vůči ní dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti [k tomu viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58]. Každý žalobní bod je pak způsobilý projednání v té míře obecnosti, ve které byl formulován. Míra preciznosti žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobkyni u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu může správní soud p