8 Afs 66/2008 — Nejvyšší správní soud

43 A 62/2018- 29 - text 15 43 A 62/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobců: a) J. J., b) M. J., oba bytem X, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2018, č. j. 042839/2018/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2018, č. j. 042839/2018/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci a podání účastníků 1. Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jejich odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu B. (dále jen „stavební úřad“) ze dne 5. 12. 2017, č. j. 04085/2017/MUBY/AČe (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad J. K. (dále jen „stavebník“) dodatečně povolil stavbu označenou jako zábrana proti poškození sousedního oplocení (konstrukce z lešenářských trubek s výplní) na pozemku p. č. X v k. ú. N. u B.. 2. Žalobci uvádí, že dle stavebníka měla být účelem stavby ochrana plotu žalobců před chováním jeho psa. Stavebník namísto jiných běžných způsobů zvolil stavbu z nepropustných desek o výšce přesahující dva metry, čímž podstatně zhoršil podmínky na pozemku žalobců z hlediska proudění vzduchu a provětrávání. Jelikož k ohrožení plotu žalobců ze strany psa stavebníka došlo pouze v jednom případě, žalobci se domnívají, že šlo o zástupný problém. 3. Žalobci namítají, že nebylo konkretizováno, jaká stavba byla povolena. Někde je označena jako plot, jinde jako ochrana proti činnosti psa. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dle žalobců nejasně uvedl, že jde o stavbu plnící funkci plotu. Nebylo též specifikováno, kde přesně má být umístěna stavba. Stavebník tak může stavbu libovolně přiblížit pozemku žalobců a volit její výši. Nemusí také respektovat požadavek plynoucí ze stanoviska Městského úřadu B., odboru životního prostředí, jako vodoprávního úřadu, resp. P. V., státního podniku (dále jen „P. V.“), aby byla stavba ukončena ve vzdálenosti šesti metrů od koryta potoka. Stavební úřad tuto podmínku plynoucí ze závazného stanoviska nezohlednil, neuvedl, kam přesně může stavba zasahovat, přičemž v současnosti je stavba provedena až na břehovou hranu potoka. 4. Žalobci tvrdí, že stavba zasahuje do jejich práv, neboť se opírá o jejich plot, poškozuje jej uvolněnými díly a nedůvodně zhoršuje poměry na jejich pozemku. Namítají, že vzhledem k vzdálenosti povolené stavby od jejich plotu byla znemožněna jeho údržba. Tím byl dle žalobců porušen § 1020 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Žalobci vytýkají správním orgánům, že se nevypořádaly s jejich námitkou týkající se nedodržení vzájemných odstupů. Mají za to, že odstup 0 až 3 cm je vzhledem k výši zábrany v rozporu s § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/1996 Sb. [pozn. soudu: zjevně míněna vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“)] a § 152 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (čl. II bod 10 zákona č. 225/2017 Sb.). 5. Dle žalobců je stavba vzhledem k těsné blízkosti plotu žalobců a svému stavu umístěna v rozporu s § 1013 občanského zákoníku. Upozorňují, že ke stavbě nedali souhlas a její provedení s nimi nebylo předem projednáno. Správní orgány nevzaly v úvahu § 152 stavebního zákona. 6. Žalobci spatřují nezákonnost rozhodnutí správních orgánů též v tom, že pro stavbu nebylo vydáno rozhodnutí o jejím umístění. Tím dle žalobců došlo k porušení § 80 odst. 3 písm. a) stavebního zákona. 7. Žalobci dále tvrdí, že došlo k porušení § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, neboť jim není známo, že byl dán souhlas k provedení stavebního záměru, a § 115 stavebního zákona, neboť nebyly stanoveny podmínky pro užívání stavby. 8. Dle žalobců byl porušen § 1012 občanského zákoníku, neboť stavba nad míru přiměřenou poměrům ruší práva žalobců, § 1013 občanského zákoníku, neboť došlo k podstatnému omezení užívání pozemků žalobců, a § 1017 odst. 1 občanského zákoníku, protože túje stavebníka, které dosahují výšky 4 metrů, byly vysazeny ve vzdálenosti 50 cm od plotu žalobců. Žalobci se domnívají, že byl porušen též § 1021 (patrně míněn § 1020) občanského zákoníku, neboť mají rozumný důvod bránit se proti povolení stavby, a § 1024 občanského zákoníku týkající se rozhrad. Tvrdí, že došlo k porušení § 2 odst. 1 a 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť rozhodnutí neodpovídají zákonům. 9. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Odmítá, že by stavební úřad nerespektoval závazné stanovisko vodoprávního úřadu, neboť bylo zapracováno do podmínek pro dokončení stavby v bodu 6 prvostupňového rozhodnutí. Uvádí, že správní orgány nemohou stavebníku diktovat formu provedení stavby nad rámec zákonných požadavků. Označení stavby převzal stavební úřad z žádosti o dodatečné povolení. Dle žalovaného stavba svým vzhledem i účelem plní funkci oplocení pozemku p. č. X. Poloha stavby byla vymezena ve výroku prvostupňového rozhodnutí, v němž je uvedeno, že je umístěna v bezprostřední blízkosti, a to cca 3 cm od stávajícího oplocení. V řízení o dodatečném povolení stavby se nepostupuje dle § 79 stavebního zákona a nevyžadují se souhlasy vlastníků sousedních pozemků. Nelze aplikovat ani § 152 stavebního zákona, neboť stavba již byla provedena. Dle žalovaného nebylo porušeno ustanovení § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by stavba žalobcům znemožnila opravu plotu na jejich pozemku. Oplocení pozemku stavebníka jim nebrání v přístupu k vlastnímu oplocení. Je povinností vlastníka provádět údržbu tak, aby nevstupoval na cizí pozemek. Žalovaný vyšel z § 1025 občanského zákoníku pouze v tom směru, že umožňuje existenci dvojité rozhrady mezi pozemky; toto ustanovení však proces jejich povolování neupravuje. Žalobci neuvádí, v čem spatřují konkrétní zásahy do svých práv dle občanského zákoníku. Jelikož se stavba nachází v těsné blízkosti souvislé zeleně, která ji převyšuje, k zásahům, které by nad míru přiměřenou poměrům rušily práva žalobců a podstatně omezovaly obvyklé užívání jejich pozemku, nedošlo. 10. V replice žalobci trvají na tom, že nebylo dodrženo závazné stanovisko vodoprávního úřadu, které odkázalo na nutnost dodržení stanoviska P. V., neboť stavba je umístěna podél celé délky plotu žalobců a zasahuje až na hranici potoka. Žalobci se domnívají, že jde o účelovou stavbu, a proto měl být konkretizován její účel. V rozhodnutí mělo být uvedeno, kdo poškozuje plot žalobců a do kdy bude stavba trvat. Zdůrazňují, že k poškození jejich plotu psem došlo pouze jednou, nejde o stav trvalý či opakovaný. Domnívají se, že zábrana z pevných desek ve vzdálenosti do 3 cm od plotu pevně přivařená k nosným plotovým sloupkům překračuje účel stavby a záměrně zhoršuje podmínky užívání pozemků žalobců. Označení stavby jako „zábrany proti poškození sousedního oplocení“ je dle žalobců neurčité a možnosti stavby tak mohou být stavebníkem měněny. Uvádí, že stavba zábrany nevylučuje nebezpečí poškození. Práva žalobců jako účastníků se nevyčerpávají podáním námitek, ale musí být též řádně vypořádány, což se nestalo. Průběh stavby není konkrétně vymezen a stavebník jej může měnit. Při ohledání stavby bylo zjištěno, že případná oprava či údržba plotu bude možná pouze z pozemku žalobců, což je v rozporu s § 1021 občanského zákoníku, který předpokládá, že oprava bude umožněna z obou stran. Jestliže dojde k poškození podezdívky plotu na straně pozemku stavebníka, je její oprava v důsledku stavby vyloučena. Hrozí také, že se stavba skloní na jejich oplocení. V mezeře mezi ploty mohou uvíznout zvířata, bude též postupně naplňována odpadem z tújí, a to bez možnosti zajistit odstranění tohoto stavu. Dodatečné povolení stavby v rozporu s § 1013 občanského zákoníku zasahuje do práv žalobců, neboť dojde k zastínění jejich pozemku, snížení provětrávání či ohrožení hlukem, a odporuje § 1020 občanského zákoníku. Dodatečným povolením stavby správní orgány vyloučily možnost žalobců provádět opravy poškození základů oplocení pozemku žalobců, které je ohrožováno v současnosti prorůstáním kořenů tújí pod jeho základy. Považují za nereálné, že by stavebník zábranu v potřebném rozsahu odstranil, aby žalobcům přístup umožnil. Podmínky ř