3 Ads 131/2010 — Nejvyšší správní soud

49 Ad 13/2021- 39 - text 9 49 Ad 13/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce: R. J., narozený X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2021, č. j. MPSV-2021/91452-920, sp. zn. SZ/MPSV-2021/60593-912, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2021, č. j. MPSV-2021/91452-920, sp. zn. SZ/MPSV-2021/60593-912, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami ze dne 5. 2. 2021, č. j. 14887/21/BE, sp. zn. 1191-20-BE, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 59 Kč. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou dne 7. 7. 2021, domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání podané proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami (dále jen „úřad práce“) ze dne 5. 2. 2021, č. j. 14887/21/BE, sp. zn. 1191-20-BE (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce nepřiznal žalobci příspěvek na bydlení ode dne 1. 5. 2019 na základě § 54 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 580/2020 Sb. (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). 2. Žalobce nejprve upozornil na to, že o téže věci úřad práce rozhodoval již od roku 2019, nicméně žalovaný mu věc vracel k novému rozhodnutí. Dále poukázal na to, že veškeré údaje, které uvedl a snažil se doložit, jsou pravdivé, úřad práce jich však nedbal a odmítl je přijmout. Nepřiznání příspěvku na bydlení přitom žalobci přináší existenční problémy, neboť mu tyto finanční prostředky chybí. Žalobce proto nesouhlasí ani s napadeným rozhodnutím, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný totiž vycházel z nepravdivých podkladů. Žalobce popsal jeho bytovou situaci od prosince 2018 s tím, že od května 2019 žije v domě služeb na adrese X, kde není možné mít byt k trvalému bydlení. Jeho vlastník, pan P. M., jemu ani úřadu práce nevydal kolaudační listinu, pročež byl byt žalobce shledán nezkolaudovaným. Tehdy začaly žalobcovy potíže se všemi jeho žádostmi o dávky. Pracovnice úřadu práce, paní J. K., po žalobci požadovala, aby si vypůjčil finanční prostředky na bydlení a vynaložené částky pak uplatnil žádostí o mimořádnou okamžitou pomoc. Tím se žalobce dostal do finančních potíží, neboť hradil splátky, ale neměl na nájemné ani jídlo. Žalobce popsal i jeho zdravotní problémy s tím, že se momentálně zotavuje po hospitalizaci. 3. K žalobě žalobce přiložil dvě kopie žádosti o ustanovení advokáta podané u Okresního soudu v Berouně dne 21. 6. 2021 a kopii prohlášení o jeho zdravotním stavu podané u tamního soudu dne 7. 7. 2021. Byť žalobce v žalobě uvedl, že důkazy doplní postupně, neboť jsou obsáhlé, žádné další ani k výzvě soudu nenavrhl. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul obsah žaloby, podrobně popsal průběh předcházejícího správního řízení a citoval vybraná ustanovení zákona o státní sociální podpoře, přičemž kladl důraz na ustanovení § 54 odst. 1 a 2. Na tomto základě žalovaný uvedl, že žalobce žádostí ze dne 31. 1. 2020 žádal o přiznání příspěvku na bydlení již ode dne 1. 5. 2019, přičemž ani na výzvu úřadu práce ze dne 15. 1. 2021 a po poučení, že nárok na výplatu dávky zaniká uplynutím tří měsíců ode dne, od kterého dávka nebo její část náleží, neprovedl změnu data, od kdy o příspěvek žádá. Protože úřad práce nemohl jednostranně provést změnu obsahu jeho žádosti (překvalifikovat ji bez vědomí žalobce), rozhodoval o nároku na vyplacení dávky právě od 1. 5. 2019. Nemohl totiž rozhodovat o nároku od pozdějšího data. Tento postup žalovaný shledal v souladu s § 49 a § 54 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře, což podle něho potvrzuje i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2021, č. j. 9 Ads 15/2021-31. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. 5. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 31. 1. 2020 požádal o přiznání příspěvku na bydlení ode dne 1. 5. 2019. K této žádosti, která byla zaevidována pod č. j. 23672/20/BE, přiložil doklad o výši čtvrtletního příjmu a o výši nákladů na bydlení za 3. čtvrtletí 2019. Na výzvy úřadu práce pak sice doložil další podklady, nicméně podle názoru úřadu práce rozhodné skutečnosti neosvědčil. Proto rozhodnutím ze dne 4. 6. 2020 úřad práce žalobci příspěvek na bydlení ode dne 31. 10. 2019 nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 8. 2020 zamítl jako opožděné. Rozhodnutí úřadu práce však zrušil v rámci přezkumného řízení rozhodnutím ze dne 15. 9. 2020, č. j. MPSV-2020/186539-922, a věc úřadu práce vrátil k novému projednání. Oznámením ze dne 8. 1. 2021 úřad práce žalobci oznámil, že pokračuje v řízení, a výzvou ze dne 15. 1. 2021 ho vyzval, aby odstranil nedostatky žádosti ze dne 31. 1. 2020 s odůvodněním, že podle § 54 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře „nelze uplatnit nárok na dávku více než 3 měsíce od 31.01.2020“. Dne 5. 2. 2021 vydal úřad prvostupňové rozhodnutí, které žalovaný k odvolání žalobce napadeným rozhodnutím potvrdil dne 25. 5. 2021 – nosné důvody obou rozhodnutí soud shrne až níže. 6. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Příspěvek na bydlení je dávkou státní sociální podpory poskytovanou v závislosti na výši příjmu podle § 2 písm. a) bodu 2 zákona o státní sociální podpoře. Podrobnosti k této dávce jsou vymezeny v § 24 – § 28 zákona o státní sociální podpoře. Část čtvrtá tohoto zákona (§ 49 – § 73b) je pak společná pro všechny dávky státní sociální podpory. 8. Podle § 49 zákona o státní sociální podpoře je třeba rozlišovat mezi nárokem na dávku, který vzniká dnem splnění všech podmínek stanovených tímto zákonem (odst. 1), a nárokem na výplatu dávky, který vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na dávku a na její výplatu a podáním žádosti o přiznání dávky (odst. 2). Nárok na výplatu dávky tedy vzniká až dnem podání žádosti a náleží při splnění zákonných podmínek zásadně od data uplatnění do budoucnosti. 9. Podle § 6 písm. a) zákona o státní sociální podpoře je u příspěvku na bydlení rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem (definovaný v § 4 citovaného zákona), období kalendářního čtvrtletí předcházející kalendářnímu čtvrtletí, na které se nárok na výplatu dávky prokazuje, popřípadě nárok na dávku uplatňuje. Podle § 51 odst. 3 věty první zákona o státní sociální podpoře pak platí, že příspěvek na bydlení se přiznává na období od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku nebo v rámci tohoto období na dobu kratší, jsou-li splněny podmínky nároku na tuto dávku jen po tuto kratší dobu. 10. Podle § 51 odst. 3 zákona o státní sociální podpoře se příspěvek na bydlení přiznává na období od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku nebo v rámci tohoto období na dobu kratší, jsou-li splněny podmínky nároku na tuto dávku jen po tuto kratší dobu. Příspěvek na bydlení náležející podle věty první se v rámci uvedeného období vyplácí vždy po období kalendářního čtvrtletí nebo v rámci tohoto kalendářního čtvrtletí po dobu kratší, trval-li nárok na tuto dávku jen po kratší dobu, než je kalendářní čtvrtletí. Je-li příspěvek na bydlení vyplácen k poslednímu dni kalendářního čtvrtletí, náleží jeho výplata v bezprostředně následujícím kalendářním čtvrtletí, jen jestliže nejpozději do konce prvního kalendářního měsíce tohoto následujícího kalendářního čtvrtletí se prokáže výše rozhodných příjmů za kalendářní čtvrtletí, k jehož poslednímu dni byla dávka vyplacena. Neprokáže-li se rozhodný příjem podle věty třetí, zastaví se výplata příspěvku na bydlení od splátky náležející za kalendářní měsíc, do jehož konce je třeba prokázat výši příjmů pro výplatu příspěvku na bydlení na následující kalendářní čtvrtletí. Neprokáže-li se rozhodný příjem ani do konce kalendářního čtvrtletí, za které by se měla uvedená dávka vyplácet, nárok na příspěvek na bydlení zaniká. Ustanovení věty třetí až páté neplatí, jde li o příspěvek na bydlení vyplácený k poslednímu dni kalendářního čtvrtletí končícího dnem 30. června. Ustanovení věty třetí až šesté se vztahuje také na prokazování nákladů na bydlení. Prokáže-li se nárok na výplatu příspěvku na bydlení za dobu, za kterou výplata této dávky podle tohoto odstavce nenál