2 Afs 196/2004 — Nejvyšší správní soud

43 Af 1/2021- 212 - text 35 43 Af 1/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci žalobkyně: THERMOIL s.r.o. v likvidaci sídlem Kubelíkova 1224/42, Praha 3 zastoupena advokátem Mgr. Martinem Kolářem sídlem Na Vinici 1227/32, Děčín proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 11. 2020, č. j. 12305-2/2020-900000-314, ze dne 12. 11. 2020, č. j. 12306-2/2020-900000-314, ze dne 12. 11. 2020, č. j. 123032/2020900000314, ze dne 12. 11. 2020, č. j. 12304-2/2020-900000-314, ze dne 16. 11. 2020, č. j. 23973-2/2020-900000-314, ze dne 16. 11. 2020, č. j. 32566-2/2020-900000-314, ze dne 16. 11. 2020, č. j. 32565-2/2020-900000-314, ze dne 20. 11. 2020, č. j. 59291/2020900000314, ze dne 30. 11. 2020, č. j. 60740/2020-900000-314, ze dne 2. 12. 2020, č. j. 61381/2020-900000-314, ze dne 2. 12. 2020, č. j. 61512/2020-900000-314, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabýval podmínkami, za jakých lze uplatnit nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů podle § 56 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pro příslušná zdaňovací období, použitých pro výrobu tepla. Vycházel ze závěru, že nárok nenáleží společnosti, která ve skutečnosti nebyla výrobcem tepla, ale jen dodavatelem topných olejů a nájemcem topných zařízení. Pokud v minulosti celní orgány nepostupovaly podle zákona a vracely společnosti daň, nezaložil tento nezákonný postup legitimní očekávání. 2. Ustanovení § 56 odst. 1 zákona o spotřebních daních zavádí pro minerální oleje podle § 45 odst. 1 písm. b) uvedené pod kódy nomenklatury 2710 19 43 až 2710 19 48 a 2710 20 11 až 2710 20 19 legislativní zkratku topné oleje, soud tak bude z této terminologie nadále vycházet. 3. Žalobkyně se žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), dodanými do datové schránky soudu ve dnech 13. 1. 2021 (sp. zn. 43 Af 1/2021), 18. 1. 2021 (sp. zn. 51 Af 2/2021), 25. 1. 2021 (sp. zn. 54 Af 3/2021) a 28. 1. 2021 (sp. zn. 51 Af 3/2021), které soud usnesením ze dne 1. 3. 2021, č. j. 43 Af 1/2021111, podle § 39 odst. 1 s. ř. s. spojil ke společnému projednání, domáhala zrušení následujících rozhodnutí: - Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2020, č. j. 12305-2/2020-900000-314, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr Celního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 25. 7. 2019, č. j. 296198/2019-610000-32.5. Tím celní úřad přiznal žalobkyni nárok na vrácení spotřební daně z topných olejů za zdaňovací období prosinec 2017 ve výši 0 Kč. - Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2020, č. j. 12306-2/2020-900000-314, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměry celního úřadu ze dne 13. 8. 2019, č. j. 319338/2019-610000-32.5, č. j. 319366/2019-610000-32.5, č. j. 319369/2019-610000-32.5, č. j. 319372/2019-610000-32.5, č. j. 319376/2019-610000-32.5. Těmi celní úřad přiznal žalobkyni nárok na vrácení spotřební daně z topných olejů za zdaňovací období únor 2018, březen 2018, duben 2018 a květen 2018 vždy ve výši 0 Kč. - Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2020, č. j. 12303-2/2020-900000-314, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr celního úřadu ze dne 26. 9. 2019, č. j. 379775/2019-610000-32.5. Tím celní úřad přiznal žalobkyni nárok na vrácení spotřební daně z topných olejů za zdaňovací období listopad 2017 ve výši 0 Kč. - Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2020, č. j. 12304-2/2020-900000-314, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr celního úřadu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 296202/2019-610000-32.5. Tím celní úřad přiznal žalobkyni nárok na vrácení spotřební daně z topných olejů za zdaňovací období leden 2018 ve výši 0 Kč. - Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2020, č. j. 23973-2/2020-900000-314, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr celního úřadu ze dne 14. 4. 2020, č. j. 149452/2020-610000-32.5. Tím celní úřad přiznal žalobkyni nárok na vrácení spotřební daně z topných olejů za zdaňovací období duben 2019 ve výši 0 Kč. - Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2020, č. j. 32566-2/2020-900000-314, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr celního úřadu ze dne 20. 5. 2020, č. j. 199173/2020-610000-32.5. Tím celní úřad přiznal žalobkyni nárok na vrácení spotřební daně z topných olejů za zdaňovací období květen 2019 ve výši 0 Kč. - Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2020, č. j. 32565-2/2020-900000-314, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr celního úřadu ze dne 20. 5. 2020, č. j. 199199/2020-610000-32.5. Tím celní úřad přiznal žalobkyni nárok na vrácení spotřební daně z topných olejů za zdaňovací období červen 2019 ve výši 0 Kč. - Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2020, č. j. 59291/2020-900000-314, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměry celního úřadu ze dne 5. 11. 2019, č. j. 444492/2019-610000-32.5, č. j. 444580/2019-610000-32.5, a č. j. 444514/2019-610000-32.5. Těmi celní úřad přiznal žalobkyni nárok na vrácení spotřební daně z topných olejů za zdaňovací období červenec 2018, srpen 2018 a září 2018 vždy ve výši 0 Kč. - Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2020, č. j. 60740/2020-900000-314, kterým žalovaný změnil dodatečný platební výměr celního úřadu ze dne 25. 10. 2019, č. j. 428208/2019-610000-32.5, tak, že žalobkyni byla za zdaňovací období květen 2017 doměřena spotřební daň z topných olejů ve výši 969 030 Kč. Dále žalovaný změnil dodatečný platební výměr celního úřadu ze dne 29. 10. 2019, č. j. 429355/2019-610000-32.5, tak, že žalobkyni byla za zdaňovací období červen 2017 doměřena spotřební daň z topných olejů ve výši 501 494 Kč. - Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2020, č. j. 61381/2020-900000-314, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr celního úřadu ze dne 25. 10. 2019, č. j. 428083/2019-610000-32.5. Tím celní úřad přiznal žalobkyni nárok na vrácení spotřební daně z topných olejů za zdaňovací období červenec 2017 ve výši 0 Kč. - Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2020, č. j. 61512/2020-900000-314, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr celního úřadu ze dne 25. 10. 2019, č. j. 428101/2019-610000-32.5. Tím celní úřad přiznal žalobkyni nárok na vrácení spotřební daně z topných olejů za zdaňovací období srpen 2017 ve výši 0 Kč. (společně dále jen „napadená rozhodnutí“). Lze shrnout, že výše uvedenými (dodatečnými) platebními výměry ve spojení s napadenými rozhodnutími celní správa odmítla vrátit žalobkyni spotřební daň z topných olejů dodávaných osobám užívajícím tyto oleje pro výrobu tepla za zdaňovací období měsíců květen, červen, srpen, listopad, prosinec 2017, leden až květen 2018 a červenec až září 2018, duben až červen 2019 v celkové částce 11 887 446 Kč. Rovněž žalobkyni doměřila spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období měsíců květen a červen 2017 v celkové částce 1 470 524 Kč. Obsah žalob 4. Žalobkyně nesouhlasí s žalovaným, že není výrobkyní tepla, a proto jí nenáleží nárok na vrácení spotřební daně z topných olejů podle § 56 zákona o spotřebních daní. V souvislosti s její obchodní činností uvedla, že v roce 2004 koupila část závodu společnosti PORTOIL s.r.o. s předmětem podnikání výroba tepla včetně provozování tepelných zdrojů. Vyrábí teplo z nakoupených topných olejů a současně topné oleje dále prodává. Nabízí buď dodávky tepla formou výroby z vlastních topných olejů v tepelných zdrojích pronajatých od zákazníků (žalobkyni vznikne nárok na vrácení spotřební daně), anebo dodávky topných olejů (nárok na vrácení spotřební daně vznikne zákazníkům). Pokud jde o dodávky tepla, obsahem nájemních smluv byl závazek žalobkyně pronajmout si od zákazníka tepelné zařízení, provozovat jej na vlastní náklady, vyrábět a dodávat teplo. Je nerozhodné, zda nárok na vrácení daně uplatní žalobkyně, nebo zákazník, jelikož výše vrácené daně bude shodná. Žalobkyně se jen snažila nabídnout zákazníkům službu s větším pohodlím. Pokud by bylo ze zákona o spotřebních daní, metodik celní správy či jiných informací zřejmé, že nemá nárok na vrácení spotřební daně, upravila by svou obchodní činnost. Své legitimní očekávání žalobkyně dovozuje z toho, že obchodní model provozuje od roku 2004 a ani jednou nebylo v rámci daňových kontrol či postupů k odstranění pochybností uzavřeno, že nemá nárok na odpočet daně. Podle žalobkyně byla praxe daňových orgánů konstantní po 13 let a o její změně se dozvěděla až v září 2017. I žalovaný v napadených rozhodnutích uznal, že se před daňovou kontrolu za zdaňovací období roku 2014 [zpráva o daňové kontrole ze dne 22. 9. 2017, č. j. 125274/2017-620000-52 (dále jen „zpráva o DK 2014“)] mohla žalobk