8 Afs 51/2007 — Nejvyšší správní soud

51 Af 30/2020- 50 - text 9 51 Af 30/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. et Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobkyně: GEMOS CZ, spol. s r. o. sídlem B. Smetany 1599, 250 88 Čelákovice zastoupená advokátem Mgr. Michalem Šimků sídlem Šítkova 233/1, 110 00 Praha proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2020, č. j. 12271-2/2020-900000-314, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2020, č. j. 12271-2/2020-900000-314, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 19 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Michala Šimků, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž k odvolání žalobkyně částečně změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 6. 2. 2020, č. j. 62235/2020-610000-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání pokračování v přestupku podle § 47 odst. 3 písm. b) zákona č. 242/2016 Sb., celního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „celní zákon“), kterého se dopustila v časovém období od 10. 11. 2015 do 22. 12. 2017 v pozici deklaranta tím, že uvedla v položce č. 1 třiceti tří celních prohlášení blíže specifikovaných v prvostupňovém rozhodnutí (dále jen souhrnně „celní prohlášení“) nesprávné údaje v kolonce č. 31 „popis zboží“ a kolonce č. 33 „zbožový kód“. Za spáchání uvedeného přestupku byl žalobkyni v souladu s § 47 odst. 4 celního zákona uložen správní trest pokuty ve výši 35 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Soud již na tomto místě poznamenává, že nyní projednávaná věc úzce souvisí s dalším řízením vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 43 Af 35/2019, v rámci kterého se soud zabýval přezkumem rozhodnutí žalovaného ze dne 6. srpna 2019, č. j. 5054-14/2019-900000-311 (dále jen „rozhodnutí o celním zařazení“ nebo též „podkladové rozhodnutí“). V něm žalovaný posuzoval správnost sazebního zařazení zboží žalobkyní v celních prohlášeních. Rozhodnutí o celním zařazení tak mělo vliv i na odpovědnost žalobkyně za přestupek, neboť z něj žalovaný vycházel i v napadeném rozhodnutí. Soud proto řízení v nyní posuzované přestupkové věci přerušil a vyčkal na pravomocné skončení řízení vedeného pod sp. zn. 43 Af 35/2019. 3. Ze spisu sp. zn. 43 Af 35/2019 vyplývá, že zdejší soud nejprve rozhodnutí o celním zařazení zrušil rozsudkem ze dne 28. 6. 2021, č. j. 43 Af 35/2019-38 (dále jen „první rozsudek 43 Af 35/2019-38“), avšak Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) tento rozsudek zdejšího soudu ke kasační stížnosti žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 21. 4. 2022, č. j. 4 Afs 231/2021-42. Po vrácení věci zdejšímu soudu a po jejím opětovném projednání byla žaloba žalobkyně zamítnuta rozsudkem ze dne 20. 12. 2022, č. j. 43 Af 35/2019-81. Ke kasační stížnosti žalobkyně byl i tento rozsudek zdejšího soudu zrušen rozsudkem NSS ze dne 30. 10. 2023, č. j. 4 Afs 8/2023-52 (dále jen „rozsudek 4 Afs 8/2023-52“), včetně rozhodnutí o celním zařazení. Z důvodu zrušení rozhodnutí o celním zařazení pro nezákonnost vrátil NSS věc přímo žalovanému, nikoli zdejšímu soudu, neboť ten by nemohl učinit nic jiného, než uvedené rozhodnutí rovněž zrušit. Ze závěrů posledně označeného rozsudku NSS soud vychází i při posouzení přestupkové věci žalobkyně. Obsah podání účastníků 4. Žalobkyně v žalobě uvedla, že jí bylo třiceti třemi dodatečnými platebními výměry celního úřadu doměřeno clo v celkové výši 429 236 Kč, a to z důvodu nesprávného sazebního zařazení a popisu deklarovaného zboží v celních prohlášeních. Odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům žalovaný nevyhověl a rozhodnutím o celním zařazení je potvrdil (proti tomuto rozhodnutí žalobkyně brojila žalobou, vedenou pod výše již zmíněnou sp. zn. 43 Af 35/2019). V návaznosti na to byla žalobkyně prvostupňovým rozhodnutím ve znění napadeného rozhodnutí uznána vinnou z pokračování v přestupku podle § 47 odst. 3 písm. b) celního zákona. 5. Žalobkyně namítá, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou předčasná, nesprávná a nezákonná, neboť se přestupku, který je jí kladen za vinu, nedopustila. Argumentuje, že jako deklarant a příjemce předmětné zboží v celních prohlášeních deklarovala přesně podle jeho charakteru. Dle žalobkyně je základem sporu otázka řádného posouzení zařízení SYDO Traffic Zeus (dále jen „SYDO“), které orgány celní správy správně neprovedly. Argumentaci žalobkyně k jejímu náhledu na celní zařazení zboží není třeba blíže rozvádět, neboť se shoduje s jejími tvrzeními uplatněnými v řízení vedeném pod sp. zn. 43 A 35/2019, pročež jsou s ní účastníci (shodní jako v nyní projednávané věci) obeznámeni – pozn. soudu. 6. Žalobkyně dále uvádí, že upozorňovala i na to, že ve věci se jedná o opakující se dovozy totožných výrobků, které orgány celní správy opakovaně zařadily do rozdílných celních nomenklatur, což narušuje důvěru ve správnost správního rozhodnutí, a jsou tak porušovány základní zásady správního řízení a nařízení komise (EU) č. 927/2012. Jinými slovy žalobkyně namítá, že nemůže být trestána za nesprávné zařazení určitého výrobku, pokud si jeho celním zařazením v různých případech není jist ani orgán celní správy. Žalobkyně navrhuje zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a žádá přiznat náhradu nákladů řízení. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě, jež učinil po vydání prvního rozsudku 43 Af 35/2019-38, k námitce, že přestupek spáchán nebyl, jelikož předmětné zboží bylo v celních prohlášeních deklarováno přesně podle jeho charakteru, poukázal na to, že se obdobnou námitkou zabýval již v odvolacím řízení. Přitom dospěl k závěru, že posouzení správnosti sazebního zařazení zboží nebylo předmětem řízení o přestupku, neboť již bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím o celním zařazení, které v řízení o přestupku bylo podkladovým rozhodnutím. Toto rozhodnutí žalovaný považoval za správné a souladné s právními předpisy a byl jeho závěry v řízení o přestupku vázán. Předmětem řízení o přestupku bylo naplnění skutkové podstaty spočívající v deklarování nesprávných údajů v celních prohlášeních. Skutečnost, že posléze bylo rozhodnutí o celním zařazení soudem v jiném řízení zrušeno, nemění nic na tom, že z něj žalovaný podle zásady presumpce správnosti správních aktů nejen mohl, ale musel vycházet. Dle žalovaného byla obě rozhodnutí vydána za spolehlivě zjištěného skutkového stavu, který potvrzoval spáchání přestupku. 8. Žalovaný připustil, že rozhodnutí o celním zařazení, na jehož základě měl spáchání přestupku za prokázané, bylo soudem zrušeno (míněn první rozsudek 43 Af 35/2019-38 – pozn. soudu). Důvodem zrušení však nebylo to, že by žalobkyní deklarované údaje v celních prohlášeních byly správné, neboť v případě SYDO byl potvrzen právní názor žalovaného. V případě zboží označeného jako NF9M-2930 a NF3E-2930 dospěl soud k závěru, že povinností žalobce bylo je sazebně zařadit do zbožového kódu 8471 80 00 KN. Žalobce přitom zboží NF9M-2930 a NF3E-2930 v celních prohlášeních sazebně zařadil do podpoložky KN 8529 90 20 TARIC kód 00. Žalovaný proto navrhl žalobu zamítnout, náhradu nákladů nepožadoval. 9. V replice žalobkyně konstatovala, že žalovaný v napadeném rozhodnutí vychází z rozhodnutí o celním zařazení, přitom právě to bylo Krajským soudem v Praze zrušeno. Žalovaný tak rozhodoval v mezích, které mu byly stanoveny nezákonným a zrušeným rozhodnutím, pročež nemůže být jeho závěry vázán. Jestliže žalovaný závěry v něm uvedené nepřezkoumal, musí být nezákonné i napadené rozhodnutí, a to přinejmenším proto, že nebylo vydáno v diskreční pravomoci žalovaného. 10. Po vydání rozsudku NSS č. j. 4 Afs 8/2023-52 umožnil soud účastníkům, aby se v případě jejich zájmu k věci v souvislosti s rozsudkem NSS vyjádřili. Žalobkyně této možnosti využila a argumentovala, že s ohledem na závěry NSS v tomto rozsudku zařadila zboží sazebně správně. Napadené rozhodnutí je tak nesprávné a nezákonné. Pro vyměření pokuty neexistuje žádný podklad. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 11. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro posouzení věci podstatné skutečnosti: V období od 9. 4. do 29. 10. 2018 byla u žalobkyně provedena kontrola po propuštění zboží, jejíž předmětem bylo prověření správnosti celní hodnoty a sazebního zařazení zboží uvedeného v celních prohlášeních, které bylo sazebně zařazeno do kombinované nomen