9 Ao 37/2021 — Nejvyšší správní soud

41 A 33/2023- 24 - text 9 41 A 33/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Oulíkové, soudkyně Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobce: V. O., narozený X státní příslušník Ukrajiny bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Helenou Pindejovou sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 3. 2023, č. j. MV-26759-4/SO-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“) rozhodnutím ze dne 7. 12. 2022, č. j. OAM-69095-11/ZM-2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zamítlo žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce nesplňuje podmínku podle § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. 2. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. 3. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Dle žalobce správní orgány porušily poučovací povinnost a zatížily tak řízení vadou, která zakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Obsah podání účastníků 4. Žalobce zrekapituloval, že ho ministerstvo ve výzvě ze dne 1. 11. 2022 upozornilo na rozpor mezi sjednaným místem výkonu práce v pracovní smlouvě a v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty (dále jen „centrální evidence“) u pracovního místa evidovaného pod č. 24660460739. Žalobce takové poučení považuje za nedostatečné. Ministerstvo totiž poté v prvostupňovém rozhodnutí uvedlo, že žalobce nesplnil podmínku podle § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců a chce být zaměstnán na jiné pracovní pozici, než na kterou mu byla zaměstnanecká karta vydána. Důvodem pro zamítnutí žádosti tedy bylo, že žalobce měl dle předložené pracovní smlouvy vykonávat pracovní činnost na jiné pracovní pozici, a ne rozpor mezi místy výkonu práce. Ministerstvo tak porušilo poučovací povinnost a postupovalo v rozporu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Správní orgán má totiž ve výzvě poučit o případných nesrovnalostech a vadách bránících kladnému vyhovění žádosti. Poučení ve výzvě ministerstva však nekorespondovalo s jeho rozhodnutím. Žalovaná tento nezákonný postup ministerstva aprobovala a zároveň se odchýlila od své původní rozhodovací praxe. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí žalované v jiné věci ze dne 7. 9. 2022, č. j. MV1343684/SO2022, ve kterém odkazovala na rozsudky NSS ze dne 30. 1. 2019, č. j. 1 Azs 323/2019-30, a ze dne 13. 10. 2010, č. j. 1 As 51/2010-214. 5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce byl o existenci rozporu mezi pracovní smlouvou a centrální evidencí vyrozuměn. Ministerstvo tak žalobci poskytlo prostor, aby si sám zvolil, jak tento rozpor odstraní (ať již doložením opravené pracovní smlouvy, oznámením změny pracovní pozice či žádosti o změnu obsahu). Žalobce však na výzvu nijak nereagoval. Proto byla žádost zamítnuta. Žalobní námitky proto nekorespondují s průběhem řízení. Není zřejmé, v čem žalobce spatřuje nedostatečné splnění poučovací povinnosti či údajné uvedení jiného důvodu pro zamítnutí žádosti. Splnění procesních podmínek 6. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná. 7. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 8. Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 9. O věci rozhodl soud postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání. Žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil. Souhlas žalované se presumuje, neboť na výzvu soudu nesdělila, že by s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasila. 10. Dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť všechny rozhodné skutečnosti zjistil ze správního spisu, jehož obsahem se dokazování neprovádí. Soud neprováděl dokazování ani žalobcem předloženým rozhodnutím žalované o žádosti jiné osoby ze dne 7. 9. 2022, č. j. MV134368-4/SO-2022, neboť nijak nesouvisí s projednávanou věcí, a proto je irelevantní. Obsah správního spisu 11. Z výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR soud zjistil, že žalobce měl zaměstnaneckou kartu platnou do 17. 11. 2022 (v období od 8. 9. 2020 do 28. 2. 2022 byl zaměstnán u zaměstnavatele Kolečkárna Tlumočov, s. r. o., od 16. 3. 2022 byl zaměstnán u zaměstnavatele Volodymyra Hohy). Dne 7. 10. 2022 požádal o prodloužení zaměstnanecké karty na pracovní pozici v centrální evidenci pod č. 24660460739 u zaměstnavatele Volodymyra Hohy, IČO: 27362281, sídlem Všeradice 16, okres Beroun, na pracovní pozici dělníka s místem výkonu práce v okrese Beroun, a to od 1. 10. 2022. Přílohou žádosti je mj. pracovní smlouva ze dne 1. 10. 2022 se sjednaným místem výkonu práce „Česká republika“. 12. Ve spisu je založen výpis k volnému pracovnímu místu evidovanému v centrální evidenci pod č. 24660460739 s místem výkonu práce: X. Dále je ve spisu souhlasné závazné stanovisko Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Příbrami ze dne 21. 10. 2022 o prodloužení zaměstnanecké karty žalobce. 13. Dne 1. 11. 2022 ministerstvo vyzvalo žalobce k seznámení se s poklady pro vydání rozhodnutí. Ve výzvě uvedlo, že v předložené pracovní smlouvě je jako místo výkonu práce uvedena „Česká republika“. V centrální evidenci je však u volného pracovního místa č. 24660460739 uvedeno místo výkonu práce „č. pX“. Kvůli tomuto rozporu nelze prodloužit dobu platnosti zaměstnanecké karty. Ministerstvo poučilo žalobce, že pokud ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy nebude tento rozpor odstraněn, jeho žádost bude zamítnuta. Žalobce si výzvu převzal dne 14. 11. 2022. Ve stanovené lhůtě (ani později) však na výzvu nereagoval. 14. Dne 7. 12. 2022 vydalo ministerstvo prvostupňové rozhodnutí tak, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku. V odůvodnění ministerstvo uvedlo, že žalobce dne 16. 3. 2022 řádně oznámil změnu zaměstnavatele, kterým je nyní Volodymyr Hoha, IČO: 273 62 281, na pracovní pozici evidovanou v centrální evidenci pod č. 24660460739, s místem výkonu práce na adrese č. p. X, okres Beroun. Dne 8. 4. 2022 mu bylo vydáno souhlasné sdělení o změně zaměstnanecké karty. Žalobce nyní žádá o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty k tomuto pracovnímu místu. V předložené pracovní smlouvě je však sjednáno místo výkonu práce na území celé České republiky. Dosavadní zaměstnanecká karta opravňovala žalobce k výkonu práce pouze na adrese č. p. X, nikoliv na území celé České republiky. Žalobce by v takovém případě musel získat sdělení o splnění podmínky pro takovou změnu a pak teprve by mohl na požadovanou pracovní pozici nastoupit. Žalobce tudíž nesplňuje podmínku podle § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Zaměstnanecká karta opravňuje cizince pouze k výkonu práce na volném pracovním místě, pro které byla vydána, tj. s místem výkonu na adrese č. p. X, nikoliv na území celé České republiky. Ministerstvo dalo žalobci možnost se k tomuto rozporu vyjádřit (výzva doručena dne 14. 11. 2022), žalobce však svého práva nevyužil. Závěrem ministerstvo uvedlo, že si je vědomo bezpečnostní situace na Ukrajině. Nicméně není to důvodem pro prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. V takovém případě může žalobce požádat o dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území. 15. Dne 20. 12. 2022 podal žalobce blanketní odvolání. Dne 8. 1. 2023 žalobce požádal o nahlédnutí do spisového materiálu. Dne 10. 1. 2023 ministerstvo vyzvalo žalobce k odstranění vad odvolání. Žalobce odvolání ve stanovené lhůtě nedoplnil. Dne 12. 1. 2023 ministerstvo poučilo žalobce o možnosti nahlédnout do správního spisu, čehož využil dne 16. 1. 2023. 16. Dne 29. 3. 2023 vydala žalovaná napadené rozhodnutí tak, jak je uvedeno v bodě 2 tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedla, že nesplnění podmínky podle § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců spočívá v tom, že žalobce má být podle předložené pracovní smlouvy zaměstnán na jiné pracovní pozici, než je pracovní pozice evidovaná v centrální evidenci pod č. 24660460739, pro kterou byla žalobci zaměstnanecká karta vydána. U této pracovní pozice bylo uvedeno místo výkonu práce na konkrétní adrese „X“. Žalobce požádal o p