4 As 28/2013 — Nejvyšší správní soud

37 A 12/2025- 22 - text 7 37 A 12/2025 [OBRÁZEK]ČEKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobce: J. Š. bytem X proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje sídlem Na Baních 1535, Praha 5 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Předmětem nyní projednávaného sporu je právní otázka spočívající v tom, zda má žalovaná právo pořizovat fotografii osoby podezřelé ze spáchání přestupku pro účely budoucího správního (přestupkového) řízení vedeného jiným správním orgánem [osoba podezřelá ze spáchání přestupku nesouhlasí s vyřízením věci vydáním příkazu na místě (příkazového bloku) podle § 91 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich], přičemž osoba podezřelá ze spáchání přestupku k prokázání totožnosti nepředloží řidičský průkaz (ani jiný doklad), avšak žalovaná tuto osobu dostatečně ztotožnila na základě sdělených identifikačních údajů. Žaloba a vyjádření žalované 2. Žalobce v žalobě podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tvrdil, že ho žalovaná dne 9. 12. 2024 kontrolovala pro podezření ze spáchání přestupku podle § 42a odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, jehož se měl v nevědomé nedbalosti dopustit tím, že bez úhrady časového poplatku užil zpoplatněnou pozemní komunikaci (dálnici D6) ve směru jízdy na Karlovy Vary. Žalobce žalované sdělil identifikační údaje, na jejichž základě byl ztotožněn v evidenci obyvatel včetně průkazové fotografie. Žalobce je rovněž vlastníkem a provozovatelem vozidla, v němž se přestupku měl dopustit, což byla další informace vyplývající z veřejných rejstříků. O žalobcově totožnosti proto nemohla mít žalovaná žádné pochybnosti. Žalovaná též ztotožnila žalobcovu spolujezdkyni, která také žalobcovu totožnost potvrdila. I přesto žalovaná pořídila žalobcovu fotografii, ačkoli jí žalobce sdělil, že s jejím pořizováním nesouhlasí. Nadto, žalobci ani nebyl předložen žádný úřední záznam či jiné potvrzení o pořízení fotografie. Podle žalobce pořízení fotografie nebylo účelné a důvodné. Žalobce žalované sdělil identifikační údaje, jež korespondovaly s údaji v evidenci obyvatel včetně žalobcovy fotografie. Pouze ze skutečnosti, že trval na projednání přestupku ve správním řízení není možné dovozovat neomezené oprávnění žalované pořizovat fotografie osoby podezřelé ze spáchání přestupku. Zároveň žalobci není zřejmé, jakým způsobem dochází ke zpracování a uchování žalobcových osobních údajů. Postup žalované představuje natolik výrazný zásah do žalobcových osobnostních práv, že je třeba upřednostnit žalobcova práva před postupem žalované směřujícím k získání a uchování žalobcových osobních údajů. Žalobce se proto domáhal, aby soud rozsudkem určil, že provedení identifikačního úkonu spočívajícího v pořízení žalobcovy fotografie bylo nezákonné, a žalované přikázal smazat a z policejní databáze odstranit žalobcovu fotografii. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ve shodě s žalobcem zopakovala, že žalobce kontrolovala při silniční kontrole pro podezření ze spáchání přestupku (užil dálnici, aniž by měl uhrazený časový poplatek). Žalobce vyzvala k předložení dokladů potřebných k provozu a řízení motorového vozidla, ale neměl je u sebe. Žalované tak sdělil identifikační údaje a byl ztotožněn. Žalobce spolupracoval, avšak nesouhlasil s tím, že spáchal přestupek podle § 42a odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Žalovaná proto sepsala oznámení o přestupku a žalobce jej podepsal. Oznámení o přestupku však není pro správní orgán, jemuž je projednání přestupku předáno, závazné. Slouží jen k předání informace o tom, že mohl být přestupek spáchán, v čem měl spočívat a kdo jej měl spáchat. Správní orgán má teprve po provedení dokazování vyhodnotit, zda dané jednání naplňuje všechny znaky přestupku. Žalovaná postupovala v souladu se zákonem a učinila nezbytná šetření ke zjištění totožnosti osoby podezřelé ze spáchání přestupku a k zajištění důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem. O zjištěných skutečnostech byl sepsán úřední záznam, který byl zaslán příslušnému správnímu orgánu. Též úřední záznam však poskytuje jen předběžnou informaci o věci a sám o sobě jako důkazní prostředek neobstojí. Z tohoto důvodu žalovaná zaslala správnímu orgánu společně s úředním záznamem i evidenční kartu řidiče a žalobcovu fotografii. Podle žalované byl tento postup nezbytný, neboť v praxi opětovně dochází k tomu, že se osoby podezřelé ze spáchání přestupku vydávají za jiné osoby a v následujícím správním řízení identifikace pachatele stojí jen na svědectví policistů, kteří si konkrétního pachatele nemusí pamatovat. Obrazové záznamy v řízení o přestupcích zlepšují důkazní situaci. Oproti úředním záznamům jsou přesnější, detailnější a dá se s nimi obtížněji manipulovat. Zvyšují objektivitu správního řízení a výrazně přispívají k ochraně osob podezřelých ze spáchání přestupku. Přispívají též k předcházení korupce. Žalovaná dodala, že pořízená fotografie je evidována výhradně pro účely řízení o daném přestupku a fotografie není osobní údaj, jenž by byl přístupný z jiných policejních systémů. Posouzení věci soudem 4. Žaloba byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou. Je přípustná, neboť žalobce nemá k dispozici jiný prostředek ochrany (§ 85 s. ř. s.). Tím není ani upozornění podle § 97 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“), které je jen pouhým podnětem pro správní orgán např. k provedení úkonů v rámci služebního dohledu a stěžovatel nemá právní nárok, aby na základě jeho stížnosti byly provedeny určité dozorčí nebo jiné úkony (viz Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 649 s., marg. č. 823). Takový postup proto neskýtá dostatečný prostor k poskytnutí ochrany či nápravy před nezákonným zásahem. Jedná se totiž o formální spíše než faktický prostředek nápravy a ochrany (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2010, č. j. 4 Aps 2/2010-44, č. 2339/2011 Sb. NSS). Pasivně procesně legitimována je žalovaná (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2024, č. j. 57 A 64/2024-76, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2015, č. j. 48 A 57/2015-63). 5. Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce s tímto postupem ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) a žalovaná vyjádřila souhlas a soud zároveň neprováděl dokazování (skutkové okolnosti nejsou mezi stranami sporné). 6. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 7. Podle ustálené judikatury správních soudů je žaloba proti nezákonnému zásahu podle § 82 a násl. s. ř. s. důvodná, jsou-li současně splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a přitom byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Neníli splněna byť jen jediná z takto kumulativně formulovaných podmínek důvodnosti ochrany podle § 82 s. ř. s., je nutno takovou ochranu odepřít a žalobu, která se jí domáhá, zamítnout (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, či ze dne 6. 2. 2020, č. j. 2 As 79/2019-61). 8. Soud má za to, že pořízení žalobcovy fotografie bylo zásahem, který nebyl rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti žalobci. Nemá však za to, že se jednalo o zásah nezákonný, a proto je žaloba nedůvodná. 9. Žalovaná je bez zbytečného odkladu povinna oznamovat příslušným správním orgánům důvodné podezření, že byl spáchán přestupek (§ 73 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Oznámení má být kvalitním podkladem pro příslušný správní orgán (má obsahovat údaje o osobě podezřelého, popis skutku atd.), avšak žalovaná není v pozici oznamujícího orgánu povinna sama rozhodující okolnosti spáchání přestupku prošetřovat. Zvláštní povinnost provádět nezbytná šetření ke zjištění osoby podezřelé ze spáchání přestupku a k zajištění důkazních prostředků má žalovaná pouze ve vztahu k taxativně vypočteným přestupkům podle § 74 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky. V případech uvedených v tomto ustanovení zákon žalované ukládá, aby aktivně vyhledávala a opatřovala důkazy pro případné budoucí přestupkové řízení (viz imperativ „učiní nezbytná šetření“). To ale neznamená, že v ostatní