4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

50 A 13/2024- 30 - text 10 50 A 13/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Josefem Strakou ve věci žalobce: Mgr. P. K. narozen X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Zdeňkem Burdou sídlem Fibichova 218, 276 01 Mělník proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2024, č. j. 090800/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. V této věci se soud zabývá přezkumem správního rozhodnutí o dopravním přestupku řidiče na úseku zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), a to především v rozsahu procesních otázek. 2. Žalobce byl na základě rozhodnutí Městského úřadu Poděbrady (dále jen „městský úřad“) ze dne 16. 11. 2023, č. j. MEUPDY/0079335/DOP/2023/IPe (dále je „prvostupňové rozhodnutí“) uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, jehož se dopustil tím, že dne 23. 7. 2023 ve 14:31 hodin v obci Poděbrady, Okřínek u č. p. 17 na silnici č. I/32, při řízení vozidla tov. zn. SSANGYONG REXTON reg. zn. X překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci, neboť mu byla naměřena rychlost 66 km.h-1 (resp. 63 km.h-1 po odečtení odchylky), čímž porušil obecnou povinnost řidiče podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a dále paušální náhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Městský úřad vycházel především ze záznamu o měření rychlosti poskytnutých dopravní policií. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 7. 2024, č. j. 090800/2024/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný se plně ztotožnil se skutkovým a právním hodnocením městského úřadu. 4. Proti napadenému rozhodnutí se nyní žalobce brání žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). 5. V žalobě uplatnil žalobce rozsáhlé námitky, v nichž poukazuje na nezákonnost, nicotnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, a dále řadu podstatných procesních vad majících za následek zásah do ústavně zaručených práv a svobod. Rozporuje, že by se skutek stal, nebo že by se jej dopustil. Obsah jednotlivých žalobních bodů soud shrne až níže v souvislosti s jejich vypořádáním. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou, odkazuje přitom na příslušné části napadeného či prvostupňového rozhodnutí, případně na příslušné podklady ve správním spise. Žalobu navrhuje zamítnout. Obsah vyjádření žalovaného soud rovněž shrne až v souvislosti s vypořádáním jednotlivých žalobních bodů. II. Posouzení soudem 7. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje formální náležitosti na ni kladené. Mohl proto přistoupit k jejímu věcnému projednání. 8. Soud ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání za podmínek § 51 s. ř. s., neboť žádný z účastníků k výzvě soudu nesdělil, že na nařízení jednání trvá, navíc v tomto případě lze žalobní body vypořádat jen na základě obsahu právního spisu. 9. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věty prví s. ř. s.), vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí. 10. Soud předesílá, že i když je žaloba velmi rozsáhlá s četnými odkazy a citacemi právních předpisů a judikatury, tak co do věcného obsahu je velmi chudá. Jsou v ní předkládána obsáhlá vysvětlení různých právních pojmů či procesních institutů, leč takřka bez spojitosti s obsahem napadeného či prvostupňového rozhodnutí. Sice jsou namítána obsáhlá pochybení ze strany správních orgánů, avšak argumentační polemika se skutečnými závěry žalovaného či městského úřadu takřka schází a je zcela minimální, zpravidla se s nimi spíše zcela míjí. Obsah žaloby mnohdy působí dojmem, jako by její autor leckdy ani pořádně netušil, s čím ve skutečnosti pracuje a proti čemu brojí, ale pouze generoval náhodné úryvky z rozhodnutí či z právních předpisů vztahujících se k tématu správního trestání. 11. Jak přitom opakovaně dovodila judikatura Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“), „[m]íra obecnosti a kvalita žalobních bodů přitom předurčuje míru obecnosti a kvalitu soudního přezkumu napadeného rozhodnutí, neboť není úkolem soudu aktivně vyhledávat důvody pro vyhovění žalobě nebo za žalobkyni dotvářet její argumentaci. Opačný postup by znamenal porušení zásady rovnosti účastníků soudního řízení, jelikož by soud přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012-42). 12. Právě uvedené je zcela zásadní i pro hodnocení žalobních bodů uplatněných v nyní posuzované věci. 13. Hned v prvním žalobním bodu žalobce namítá podstatné vady řízení spočívající v tom, že mu nebylo umožněno se seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí. V této souvislosti zdůrazňuje práva obviněného seznámit se s tím, co je mu kladeno za vinu, a to až na úroveň ústavního pořádku, k čemuž velmi obsáhle cituje z judikatury NSS i Ústavního soudu, jakož i z ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a z Listiny základních práv a svobod. 14. K tomu žalovaný ve vyjádření uvádí, že výzva k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí byla žalobci zaslána a že ji dne 22. 9. 2023 osobně převzal. 15. Soud konstatuje, že je to přesně tak, jak uvádí žalovaný ve svém vyjádření. 16. Jak totiž vyplývá z obsahu správního spisu, jedním z posledních procesních úkonů před vydáním prvostupňového rozhodnutí bylo vydání písemnosti ze dne 21. 9. 2023, č. j. MEUPDY/0066086/DOP/2023/IPe, nadepsaného jako „Výzva k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí“. Z obsahu této písemnosti vyplývá, že městský úřad oznamoval žalobci, že již shromáždil podklady potřebné pro vydání rozhodnutí o přestupku, poučil jej o právu vyjádřit se k těmto podkladům, a stanovil mu k tomu lhůtu do 1. 11. 2023 do 10:00 hodin. Z připojené poštovní doručenky žurnalizované na rubové straně zmiňované písemnosti vyplývá, že dne 22. 9. 2023 byla doručena žalobci, a to tak, že ji osobně převzal. Z dalších částí správního spisu vyplývá, že žalobcův zástupce Mgr. Z. B. si telefonicky domlouval termín nahlédnutí (viz záznam ze dne 22. 9. 2023 na č. l. 19 správního spisu), následně zaslal městskému úřadu plnou moc k zastupování žalobce (viz plná moc na č. l. 21 správního spisu) i substituční plnou moc k zastupování O. S. za účelem nahlédnutí do spisu (viz plná moc na č. l. 21 správního spisu), přičemž posledně jmenovaný O. S. byl dne 25. 9. 2023 nahlížet do spisu (viz protokol o nahlížení na č. l. 23). Úplně posledním úkonem před vydáním prvostupňového rozhodnutí je záznam úřední osoby ze dne 1. 11. 2023, že uvedeného dne se do 10:00 hodin již nikdo nedostavil k nahlížení do spisu. 17. Právě uvedená zjištění plynoucí ze správního spisu jednoznačně potvrzují závěr, že žalobce byl k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí nejen řádně vyzván, ale dokonce tohoto práva i využil, neboť prostřednictvím svého zástupce (resp. jeho substituta) nahlížel do spisu. 18. Ve světle tohoto poznatku není soudu vůbec zřejmé, k čemu má směřovat obsáhlá analýza na str. 36 žaloby. Žalobce zde sice správně popisuje procesní důsledky toho, když je obviněný zkrácen na svém právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a rovněž k tomu cituje příslušnou judikaturu a příslušná ustanovení Listiny či správního řádu, zároveň ale vůbec nijak nereflektuje obdržení výzvy městského úřadu ze dne 21. 9. 2023, ani nahlížení do spisu, které realizoval jeho substituční zástupce. 19. Soud naproti tomu v žalobě (zejména v částech na str. 35) nenalézá žádná tvrzení, jimiž by byla například zpochybňována platnost doručení výzvy městského úřadu ze dne 21. 9. 2023, nebo jimiž by byla namítána neplatnost plné moci či navazující substituční plné moci, případně jimiž by byla namítána nedostatečnost lhůty k seznámení se s podklady. Nic takového v žalobě obsaženo není, celá část na str. 3-6 žaloby je pouze rozsáhlou slohovou esejí na téma vady řízení v důsledku neseznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, aniž by z ní bylo patrné nějaké smysluplné propojení s žalobcovou věcí. Soud proto zcela souhlasí s vyjádřením žalovaného, že žalobní námitka brojící proti vadě řízení – mající spočívat v neseznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí – se naprosto míjí se skutečným průběhem řízení, jak je zaznamenáno ve správním spisu. Je tedy nutně nedůvodná. 20. Žalobce dále namítá nepřiměřenost uložené sankce, k čemuž cituje § 38 a § 39 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), v nichž je obsažen výčet okolností nutných pro posouzení pov