9 Ads 206/2016 — Nejvyšší správní soud

53 Ad 27/2025- 26 - text 8 53 Ad 27/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: Ing. E. H. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 5. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 11. 3. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaná podle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, žalobkyni snížila starobní důchod od 8. 4. 2025 na částku 29 494 Kč měsíčně. V odůvodnění uvedla, že na základě námitkového řízení bylo zahájeno řízení podle § 6 odst. 3 písm. u) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, na jehož základě byl vyhotoven evidenční list důchodového zabezpečení ze dne 6. 1. 2025. Žalovaná dodatečně provedla přepočet starobního důchodu a zhodnotila dobu zaměstnání od 1. 1. 1986 do 17. 10. 1986, kterou plně vyloučila pro účely důchodového pojištění z důvodu, že vyměřovací základ nelze zjistit, a od 18. 10. 1986 do 31. 12. 1986 zhodnotila vyměřovací základ 424 Kč. 2. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaná na základě žalobkyniných námitek změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobkynin starobní důchod zvýšila od 9. 6. 2016 na 17 452 Kč, a následně jej postupně valorizovala pro jednotlivá období a zvýšila o výchovné, takže od dne 1. 1. 2025 činil 29 638 Kč. V odůvodnění konstatovala, že s ohledem na požadavek žalobkyně na započtení vyměřovacího základu za dobu zaměstnání od 1. 1. 1986 do 17. 10. 1986 namísto původně vyloučené doby Pražská správa sociálního zabezpečení provedla řízení podle § 6 odst. 3 písm. u) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Žalobkyně uvedla, že od 12. 1. 1986 do 17. 10. 1986 byla výdělečně činná ve společnosti B. M. se sídlem v M. a její hrubý výdělek činil 6 720 Kč. Pražská správa sociálního zabezpečení však uzavřela, že hrubé výdělky žalobkyně se za období od 1. 1. 1986 do 17. 10. 1986 nepodařilo zjistit. Doba zaměstnání v roce 1986 je mj. potvrzena též v evidenčním listu důchodového zabezpečení ze dne 21. 3. 1994, který do evidence žalované zaslal žalobkynin zaměstnavatel P. a.s. s údaji – rok 1986, počet dnů 365 a hrubý výdělek 424 Kč. V námitkovém řízení žalovaná provedla (oproti prvostupňovému rozhodnutí) nový výpočet starobního důchodu tak, že započetla dobu zaměstnání od 1. 1. 1986 do 17. 10. 1986 (290 dnů) s vyloučenou dobou v počtu 290 dnů a od 18. 10. 1986 do 31. 12. 1986 v počtu 75 dnů, kterou nově vyloučila, a nahradila tak hrubý výdělek 424 Kč. 3. K žalobkyniným námitkám žalovaná uvedla, že prvostupňové rozhodnutí mění, neboť žalobkyně mj. doložila čestné prohlášení dvou svědků (spolupracovníků) ze dne 7. 5. 2025. Žalovaná tak provedla výše popsaný nový výpočet. Žalobkyně dále nově doložila potvrzení Ministerstva zahraničních věcí ze dne 16. 4. 2025, ve kterém se uvádí, že v roce 1986 při platu 2 200 Kč činil příplatek zahraniční služby pro M. 3 850 Kč. Žalovaná ovšem nadále vychází ze záznamu metodického útvaru ze dne 27. 1. 2025, dle nějž byl na základě potvrzení o době zaměstnání od 1. 1. 1986 do 17. 10. 1986 u společnosti B. M. v M. a o funkčním platu včetně přídavku zahraniční služby ve výši 6 720 Kč vyhotoven evidenční list důchodového zabezpečení za uvedené období s tím, že hrubé výdělky se nepodařilo zjistit. Do hrubých výdělků nemohl být zahrnut potvrzený funkční plat 6 720 Kč, neboť nebylo doloženo skutečné zúčtování příjmů v jednotlivých kalendářních měsících, a též proto, že do hrubého výdělku nelze zahrnout přídavky zahraniční služby. Ani nově doložené potvrzení ze dne 16. 4. 2025 nepotvrzuje příjmy žalobkyně. Součet částky 2 200 Kč a 3 850 Kč neodpovídá původně potvrzené výši funkčního platu včetně přídavků, tj. částce 6 720 Kč. Nestačí jen potvrzením (byť i ministerstva) rozdělit částku na funkční plat a přídavek platný pro M. Nelze pominout, že žádná z částek nebyla doložena skutečným zúčtováním příjmů v jednotlivých kalendářních měsících roku 1986. Žaloba 4. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. 5. Žalobkyně nesouhlasí s částí napadeného rozhodnutí týkající se doby výdělečné činnosti žalobkyně v M. od 1. 1. 1986 do 17. 10. 1986. Tvrdí, že v letech 1983 až 1986 následovala bývalého manžela do místa jeho služebního přidělení na X v M. Po celou dobu pracovala na československé majetkové účasti P. J. s názvem B. M.. Podle žalobkyně žalovaná pochybila použitím vyloučené doby a nezapočtením výdělku při výpočtu žalobkynina starobního důchodu. Žalobkyně má za to, že vyloučenými dobami jsou doby bez příjmů nebo s minimálním příjmem, což není její případ, neboť v zahraničí pobírala plat 6 720 Kč. 6. Žalovaná k opakovaným žádostem o přepočet sdělila, že se žalobkyniny výplatní pásky v J. nenašly, a tím pádem nelze dokázat její zaměstnání. Neupozornila žalobkyni na možnost použití čestných prohlášení za účelem nahrazení chybějících dokladů. To žalobkyně učinila až 22. 2. 2023. Žalovaná dále vůbec nereagovala na žalobkyniny dvě urgence v roce 2023. Žalobkyně se snaží domoci přepočtu důchodu s odkazem na m. zaměstnání již od roku 2016. 7. Žalobkyně pátrala po výši přídavku pro zahraniční službu a požádala Ministerstvo zahraničních věcí o potvrzení výše tohoto přídavku pro M. v roce 1986. Žalobkyně nebyla jeho zaměstnankyní, přesto se ministerstvo pokusilo alespoň vyhledat dokumenty bývalého manžela žalobkyně. To se nepodařilo. Žalobkyně se domnívá, že přídavek by měl být primárně odvozen z platového výměru jejího manžela. Byl vypočítáván ministerstvem v procentech na základě spotřebního koše pro každou zemi pro všechny občany Československa vysílané do zahraničí. Výši manželova přídavku žalobkyni nesdělilo ani M. v. jako jeho zaměstnavatel a on sám o tom dokument nemá. Ministerstvo zahraničních věcí žalobkyni alespoň vyhledalo v archívu pracovníka s podobným platem, jako byl žalobkynin, a vydalo jí potvrzení, že přídavek při platu 2 200 Kč činil 3 850 Kč. Z toho lze odvodit, že přídavek představoval 63,63 % ze součtu platu a přídavku. U žalobkyně by to tak při platu 6 720 Kč bylo 4 276 Kč. 8. Žalobkyně dále poukazuje na to, že již v roce 2013 oslovila správce konkurzní podstaty J. G. a.s. o vyhledání dokumentů. Evidenční list byl zaslán žalované po skončení pracovního poměru a obsahoval veškeré informace pro výpočet starobního důchodu, včetně zahraničního přídavku. To, že se nedohledal již v roce 2013, nebylo vinou žalobkyně. Žalobkyně nebyla kmenovým zaměstnancem J., ale P., který jí poskytl neplacené volno s ohledem na následování manžela do zahraničí. Proto žalobkynin evidenční list obsahuje jen toto volno. Je s podivem, že žalobkyně se o započítání doby v M. snaží celá léta, ale teprve z rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2025 se dozvěděla, že zahraniční přídavek není zahrnut do výpočtu a není znám. Pro žalovanou bylo jednodušší zahrnout dobu v M. do dob vyloučených. Kdyby žalovaná sdělila hned na počátku, že je třeba doložit výši přídavku, nebylo by to tak zdlouhavé, jako nyní. Žalobkyně nenese odpovědnost za ztrátu evidenčního listu. Ztrátu lze nahradit čestnými prohlášeními dvou osob, což žalobkyně učinila. Žalobkyně odkazuje na případ H. V., který pokládá za obdobný, neboť tato osoba také neměla dokumenty nutné pro výpočet důchodu. Vyjádření žalované 9. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Žalobkyně nerozlišuje, že čestnými prohlášeními lze podle § 85 odst. 5 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení prokázat pouze dobu pojištění, a nikoliv osobní vyměřovací základ. Spolehlivé a přesné stanovení vyměřovacího základu zásadně nemůže vycházet z údajů o hrubých výdělcích kolegů, logických výpočtů či odhadů. Tvrzení žalobkyně o tom, že zahraniční přídavek paušálně činil 63,63 %, vyznívá diskutabilně. Již Ministerstvo vnitra v přípisu ze dne 26. 11. 2021 žalobkyni zdůraznilo, že přídavek zahraniční služby se do hrubého výdělku nezapočítával. Pokud nebylo možné vyměřovací základ postavit najisto, uplatnil se pro výpočet postup podle § 16 odst. 4 písm. c) zákona o důchodovém pojištění (doba se považovala za vyloučenou), který se dle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) vztahuje i na doby pojištění před rokem 1996. Replika 10. Žalobkyně zdůrazňuje, že nebrojí proti době od 18. 10. 1986 do 31. 12. 1986, která byla řádně započtena. Nesouhlasí s tím, že u údajů o hrubém výdělku nelze vycházet z údajů o kolezích a výpočtů. Žalobkynin hrubý příjem ve výši 6 720 Kč byl potvrzen ředitelem afiliace J. Ing. L., správcem konkurzní podstaty J. G. Ing. K. i dvěma čestnými prohlášeními. Jde o důvěryhodné osoby a vedoucí pracovníky. Se správcem konkurzní podstaty žalovaná řešila jen evidenční list, a nikoliv přídavek zahraniční služby. Žalovaná si v