1 Afs 58/2017 — Nejvyšší správní soud

54 A 4/2024- 73 - text 10 54 A 4/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka, soudkyně Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a soudce JUDr. Davida Krysky ve věci žalobce: L. K. t. č. Věznice Jiřice, Ruská cesta 404, Jiřice proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Jiřice sídlem Ruská cesta 404, Jiřice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované takto: I. Zásah žalované spočívající ve vyřazení žalobce z pracoviště rozhodnutím ředitele žalované ze dne 18. 1. 2024 byl nezákonný. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 280 Kč. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá určení nezákonnosti zásahu žalované spočívajícího ve vyřazení žalobce z práce na pracovišti SHČ (střediska hospodářské činnosti) u společnosti Bilsing Automation Czech s.r.o., IČO: 25737635 (dále jen „společnost Bilsing“). 2. Žalobce v žalobě uvádí, že byl shledán zdravotně způsobilým k pracovnímu zařazení na pracovišti SHČ u společnosti Bilsing ve Věznici Jiřice, udělil souhlas s pracovním zařazením, jeho pracovní zařazení doporučila odborná komise a dne 6. 12. 2023 jej schválil ředitel žalované. Dne 3. 1. 2024 nastoupil do práce. Byl zaškolen a seznámen se všemi předpisy a náplní práce. Ve dnech 3., 4. a 5. 1. 2024 odpracoval celou směnu. Na konci směny dne 5. 1. 2024 mu vedoucí zaměstnanec na pracovišti předložil k podpisu listinu, v níž bylo uvedeno, že žalobce „nebyl přijat pro nadbytečnost“. Žalobce dne 8. 1. 2024 informoval ředitele žalované, že trvá na svém pracovním zařazení u společnosti Bilsing. Přípisem ze dne 10. 1. 2024 vedoucí oddělení zaměstnávání vězněných osob (dále jen „OZVO“) žalobci sdělil, že společnost Bilsing požádala v listopadu 2023 o navýšení lidských zdrojů na pracovišti od 1. 1. 2024. Po dohodě s odbornými zaměstnanci oddělení výkonu trestu byl k doplnění pracoviště vybrán žalobce. Žalobce byl k práci plánován v prvním kalendářním týdnu. Na druhý a třetí mu bylo naplánováno pracovní volno. Dne 8. 1. 2024 obdržel vedoucí OZVO žalobcův Popis pracovní činnosti, kde je v kolonce vyhodnocení zkušební doby uvedeno, že „nebyl přijat pro nadbytečnost“. Na žádost o vysvětlení společnost Bilsing uvedla, že začátkem ledna došlo ke snížení objemu předpokládaných zakázek a v návaznosti na to byl vydán pokyn snížit počet pracovníků na původní stav. Vedoucí OZVO konstatoval, že stanovení počtu pracovníků, organizace práce a výběr konkrétních pracovníků je výlučným právem společnosti Bilsing. Je logické, že došlo k ukončení pracovního zařazení osoby, která ještě nebyla kompletně zaučena a neskončila jí zkušební doba. Vedoucí OZVO tedy ve vyřazení žalobce neshledal žádné diskriminační důvody. V nejbližší době proto navrhne jeho vyřazení z pracoviště z organizačních důvodů. Doplnil, že momentální situace neznamená, že žalobce nemůže být opětovně zařazen, bude-li třeba lidské zdroje navýšit nebo doplnit. 3. K tomu žalobce uvádí, že v listopadu 2023, kdy společnost Bilsing žádala navýšení lidských zdrojů, u ní bylo pracovně zařazeno devět odsouzených. Jeden z nich byl dne 25. 12. 2023 propuštěn z výkonu trestu. Žalobce byl tedy vybrán k doplnění na původní stav, nikoliv navýšení. Když bylo žalobci v prvním týdnu roku 2024 naplánováno pracovní volno na druhý a třetí týden, stále trval požadavek společnosti Bilsing na navýšení lidských zdrojů. Opačná argumentace se objevuje až v přípisu vedoucího OZVO. Další odsouzený zařazený na toto pracoviště je pak v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Z devíti odsouzených tak fakticky pracuje jen sedm. Jeden odsouzený byl dne 8. 1. 2024 na veřejném zasedání o žádosti o podmíněné propuštění a společnost Bilsing nemohla vědět, zda nebude propuštěn. Přes jeho absenci nebyl žalobce do práce povolán. I tento pracovník se tedy jeví jako nadbytečný. 4. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 349/2023 Sb. (dále jen „zákon o výkonu trestu“) ani vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění vyhlášky č. 225/2021 Sb. (dále jen „řád výkonu trestu“) nestanoví postup při vyřazení odsouzeného z práce. Podle žalobce je tak třeba postupovat analogicky podle § 52 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 6. 2024 (dále jen „zákoník práce“). Společnost Bilsing nebyla oprávněna rozhodnout o nepřijetí žalobce pro nadbytečnost, protože žalobce již byl pracovně zařazen rozhodnutím ředitele žalované. Argumentaci společnosti Bilsing uvedenou ve sdělení vedoucího OZVO nelze podřadit pod důvod výpovědi ze strany zaměstnavatele podle § 52 písm. c) zákoníku práce, nýbrž jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele podle § 209 odst. 1 zákoníku práce, pro kterou nelze dát zaměstnanci výpověď, a tedy ani dát podnět k vyřazení žalobce z práce. Společnost Bilsing tedy uvedla nepravdivý důvod pro vyřazení žalobce z práce. 5. Smlouva mezi věznicí a jiným subjektem, na základě které se uskutečňuje zařazení odsouzených do práce (§ 30 odst. 2 zákona o výkonu trestu), je obdobou kolektivní smlouvy u agenturního zaměstnávání podle § 309 odst. 8 zákoníku práce. Podle druhé věty § 23 odst. 1 zákoníku práce se nepřihlíží k ustanovením kolektivní smlouvy, která ukládají zaměstnancům povinnosti nebo zkracují jejich práva stanovená tímto zákonem. 6. S odkazem na § 29 odst. 2 písm. a) zákona o výkonu trestu žalobce uvádí, že nelze sjednat zkušební dobu podle § 35 zákoníku práce, protože vhodného uchazeče již vybral ředitel žalované. Odsouzený navíc nemá právo zrušit pracovní poměr ve zkušební době podle § 66 zákoníku práce. Sjednání zkušební doby by tak zvýhodňovalo pouze zaměstnavatele. 7. Ředitel žalované schválil vyřazení žalobce z práce již v sobotu 6. 1. 2024, aniž by odborná komise nebo vedoucí OZVO podali návrh na vyřazení žalobce z práce a aniž měl v den pracovního klidu možnost přezkoumat důvody vyřazení. Tento postup nese znaky libovůle. Členové odborné komise připojili své podpisy dne 18. 1. 2024 a žalobce byl o vyřazení z práce vyrozuměn dne 22. 1. 2024. 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žaloba je zjevně neopodstatněná. Žalobce vychází z mylného přesvědčení, že mezi ním a společností Bilsing existuje pracovněprávní vztah. Ustanovení zákoníku práce o výpovědi ze strany zaměstnavatele a o překážkách v práci se na projednávanou věc neuplatní ani analogicky. Zákon o výkonu trestu v § 32 odst. 1 taxativně stanoví, která ustanovení zákoníku práce se na zaměstnávání odsouzených použijí. Žalobce tedy nebyl v postavení zaměstnance. Právním titulem vyřazení žalobce z práce nebyla výpověď, ale rozhodnutí ředitele žalované ze dne 18. 1. 2024 vydané na základě doporučení komise odborných zaměstnanců ze dne 18. 1. 2024, č. j. VS-2026-05/ČJ 2024-802432. Podnět k vyřazení žalobce dala společnost Bilsing zápisem ze dne 5. 1. 2024 (kdy s ním byl seznámen i žalobce) na formuláři popisu pracovní činnosti. Důvody konkretizovala e-mailem ze dne 9. 1. 2024. Žalobce byl vyřazen s účinky ex tunc od 6. 1. 2024. Důvodem byly v souladu s § 12 odst. 2 písm. c) nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 45/2015, o výběru a zařazování odsouzených, obviněných a chovanců na pracoviště, (dále jen „nařízení č. 45/2015“) organizační důvody. Byl dodržen postup stanovený § 12 odst. 1 nařízení č. 45/2015 a žalobce byl seznámen s rozhodnutím podle § 16 odst. 2 tohoto nařízení. Tvrzení žalobce týkající se pracovního zařazení ostatních odsouzených nejsou relevantní. Není pravda, že ředitel žalované rozhodl o vyřazení žalobce již dne 6. 1. 2024, protože rozhodl až 18. 1. 2024 poté, co návrh na vyřazení žalobce projednala komise odborných zaměstnanců. 9. Žalobce v replice s odkazem na § 30 odst. 2 zákona o výkonu trestu uvedl, že žalovaná nedoložila smlouvu mezi věznicí a společností Bilsing, aby bylo možno ověřit, za jakých podmínek může tato společnost dát podnět k vyřazení odsouzeného z práce. Nařízení č. 45/2015 na ni totiž nedopadá. Žalobce dále citoval z přípisu ředitele žalované ze dne 8. 2. 2024 ohledně vyřízení jeho stížnosti mimo jiné: „Dne 18. 1. 2024 byl odbornou komisí projednán Návrh na zrušení volného pohybu ve věznici k vaší osobě, návrh byl odbornou komisí doporučen k vyřazení. Návrh ředitel věznice schválil s tím, že jste byl z pracoviště vyřazen ke dni 6. 1. 2024“ (důraz žalobce zachován). Ředitel žalované v přípise odkázal na § 12 odst. 4 nařízení č. 45/2015, které umožňuje, aby odsouzený z důvodů, pro které lze navrhnout jeho vyřazení, po určitou dobu, ne delší než 1 kalendářní měsíc, na pracoviště nenastupoval. Žalobce odkázal na sdělení vedoucího OZVO ze dne 10. 1. 2024, podle kterého měl žalobce na dr