5 As 18/2017 — Nejvyšší správní soud

54 A 51/2024- 42 - text 12 54 A 51/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Miroslava Makajeva, soudkyně Věry Pazderové a soudce Davida Krysky ve věci žalobce: J. H. bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: město Příbram sídlem Tyršova 108, Příbram I, Příbram o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného takto: I. Žalovaný je ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku povinen rozhodnout o žalobcově žádosti o informace podané dne 12. 7. 2024, a to v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal poskytnutí informací: a) jak jsou data z rychloměru přenášena na server – zda toto probíhá automaticky, prostřednictvím jakého připojení probíhá přenos a jak je toto připojení zabezpečeno; b) po jak dlouhou dobu jsou data z rychloměru archivována. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 409,33 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Rebeky Moťovské Židuliakové. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) domáhá ochrany proti nečinnosti ve věci vyřízení své žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) podané dne 12. 7. 2024, kterou požádal o poskytnutí informací o rychloměru „na pozemní komunikaci v obci Příbram, ulice Zdabořská, v úseku mezi objekty čp. 72 a čp. 99, ve směru do centra“. Konkrétně žádal o tyto informace: a. zaslání kupní smlouvy, jejímž obsahem je nákup tohoto rychloměru; b. jak jsou data z rychloměru (tj. informace o naměřených rychlostech a fotografie) přenášena na server – zda toto probíhá automaticky, prostřednictvím jakého připojení přenos probíhá (včetně doložení smlouvy, jejímž předmětem je poskytování takového připojení), jak je toto připojení zabezpečeno a jak jsou zabezpečena přenášená data; c. zda jsou data z rychloměru opatřena elektronickým podpisem nebo časovým razítkem; d. po jak dlouho dobu jsou data z rychloměru archivována. 2. Požadovanou smlouvu (respektive smlouvy) [písm. a)] žalobci žalovaný poskytl, ale částečně anonymizované. V této části byl postup při vyřizování žádosti žalobce řešen zdejším soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 41 A 37/2024. 3. V projednávané věci žalobce brojí proti nečinnosti spočívající v neposkytnutí odpovědi na dotazy označené písmeny b) a d). Žalobce se domáhá, aby soud žalovanému uložil povinnost rozhodnout o jeho žádosti o informace ze dne 12. 7. 2024 v rozsahu „jak jsou data z rychloměru přenášena na server – zda toto probíhá automaticky, prostřednictvím jakého připojení přenos probíhá“, „doložení smlouvy, jejímž předmětem je poskytování příslušného připojení“, „jak je toto připojení zabezpečeno a jak jsou zabezpečena přenášená data“ a „po jak dlouho dobu jsou data z rychloměru archivována“, to vše ve vztahu k rychloměru nacházejícímu se na pozemní komunikaci v obci Příbram, ulici Zdabořská, v úseku mezi objekty č. p. 72 a č. p. 99, ve směru do centra. 4. Žalobce v žalobě uvádí, že žalovaný v zákonné 15denní lhůtě na jeho žádost nereagoval. Žalobce proto dne 30. 7. 2024 podal stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) informačního zákona. Žalovaný reagoval sdělením ze dne 31. 7. 2024, jímž žalobci oznámil, že ze závažných důvodů byla lhůta pro poskytnutí informace prodloužena o 10 dní, a poskytl mu část požadovaných informací (kupní smlouvu k rychloměru). Tvrzení o prodloužení lhůty je podle žalobce bez relevance, protože k prodloužení může podle § 14 odst. 6 informačního zákona dojít jen ve lhůtě pro poskytnutí informace. Jelikož žalovaný neposkytl požadované informace zcela, měl žalobcovu stížnost postoupit nadřízenému správnímu orgánu. Žalobce následně žalovaného neformálně upozornil, že mu nebyly poskytnuty všechny požadované informace a které, a výslovně uvedl, že na podané stížnosti trvá. Žalovaný reagoval písemností ze dne 21. 8. 2024, jíž žalobci sdělil další informace, mimo jiné i odpověď na otázku výše uvedenou pod písm. c). Žalobce nicméně neobdržel informace výše uvedené pod body b) a d). 5. K dotazu na přenos dat [písm. b)] žalovaný žalobci sdělil, že ze Smlouvy kupní a servisní z roku 2016 lze vyčíst, že „přenos dat bude probíhat pomocí WIFI nebo pomocí dat mobilního operátora“. Informace, že rychloměr umožňuje přenášet data přes WIFI i mobilní data, ale neodpovídá na dotaz žalobce, protože z ní není jasné, zda žalovaný využívá obě možnosti současně, nebo data přenáší výhradně přes WIFI, nebo výhradně přes mobilní data. Žalobce se dále nedozvěděl, zda přenos probíhá automaticky, nebo zda jsou data stahována manuálně (například stahováním jednotlivých dávek). Žalobci nebyla poskytnuta ani smlouva, jejímž předmětem je poskytování připojení, jehož prostřednictvím přenos probíhá. Žalovaný tvrdí, že smlouvu zaslal, ale předmětem smlouvy, kterou žalobci poskytl, je podle „Poznámky“ v této smlouvě zřízení připojení dvou kamer v ulici Rožmitálská, nikoliv rychloměru v ulici Zdabořská. Tato smlouva se rychloměru v ulici Zdabořská nemohla týkat už proto, že byla uzavřena v roce 2016, zatímco rychloměr byl instalován na konci roku 2021. Žalovaný žalobci dále nesdělil, jak je zabezpečeno připojení a data. Jen obecně uvedl, že se práva a povinnosti stran smlouvy řídí právem České republiky, což o zabezpečení připojení a přenášených dat nic neříká. Relevantní není ani tvrzení, že zvolený způsob zabezpečení je v souladu se „směrnicí WELMEC MID 2014/32/EU“, protože nejde o směrnici, ale o koordinační metrologickou nezávaznou příručku, která sama uvádí, že je ryze poradní a nezakládá žádná omezení či požadavky mimo požadavků vyplývajících z předpisů EU. Žalobci tedy nebyly poskytnuty informace o tom, jak je zabezpečeno připojení, jehož prostřednictvím jsou přenášena data z rychloměru a jak jsou zabezpečena přenášená data. 6. K dotazu na dobu archivování [písm. d)] žalovaný uvedl, že zařízení musí být schopno uchovat záznam o průjezdu všech vozidel minimálně po dobu 7 dnů a že neexistuje horní hranice archivace dat, byť není garantována. Žalobce se ale netázal na smluvní garanci či teoretické možnosti toho, jak dlouho uchovává data samotný rychloměr (tzn. jak dlouho jsou data uložena přímo v rychloměru), nýbrž na to, jak dlouho žalovaný data fakticky uchovává. Žalovaný musí vědět, po jak dlouhou dobu archivuje data získaná z rychloměru, patrně za tímto účelem disponuje i interním předpisem upravujícím jejich skartaci (typicky skartační řád). Žalobci tedy nebyla poskytnuta ani informace, po jak dlouhou dobu jsou data z rychloměru archivována. 7. Žalobci byly tedy požadované informace poskytnuty jen částečně, navíc až po podání stížnosti. Tu přitom žalovaný přes sdělení žalobce, že na podané stížnosti trvá, nepředal nadřízenému správnímu orgánu. 8. Žalobce stížnost podal dne 30. 7. 2024. Od tohoto dne počala plynout 22denní lhůta sestávající ze 7denní lhůty pro postoupení spisu nadřízenému orgánu (§ 16a odst. 5 informačního zákona) a 15denní lhůty pro rozhodnutí o stížnosti (§ 16a odst. 8 informačního zákona). Posledním dnem této lhůty byla středa 21. 8. 2024. Nadřízený správní orgán o stížnosti dosud nerozhodl, patrně protože mu ji žalovaný nepředložil. Žalobce tedy bezvýsledně vyčerpal prostředek na ochranu proti nečinnosti. 9. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Obsah správního spisu žalovaného 10. Žalobce žádostí o informace podanou dne 12. 7. 2024 požádal o informace uvedené v bodě 1 tohoto rozsudku. Jelikož mu nebyly požadované informace poskytnuty ani nebylo o žádosti vydáno jiné rozhodnutí, podal žalobce dne 30. 7. 2024 stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. 11. Žalovaný na stížnost reagoval přípisem ze dne 31. 7. 2024, č. j. MeUPB 84428/2024, jímž žalobci oznámil, že lhůta pro poskytnutí informací byla podle § 14 odst. 6 písm. a) informačního zákona ze závažných důvodů prodloužena o 10 dnů. Bylo totiž třeba přistoupit k vyhledání a sběru požadovaných informací v úřadovnách sídlících odděleně od úřadovny vyřizující jeho žádost. Lhůta tedy končí dne 6. 8. 2024 a nebyla překročena. S ohledem na plné vyhovění žádosti postupoval žalovaný podle § 16a odst. 5 informačního zákona. Žalobci v příloze zaslal kupní smlouvu o nákupu dotčeného rychloměru ze dne 5. 10. 2016, č. j. 964/SOSH/2016, (dále jen „kupní smlouva“), a to včetně technické dokumentace. Ohledně „jím žádaných detailů“ žalobce konkrétně odkázal na str. 2 smlouvy, bod 3 hlavy IV Předmět smlouvy. Dále žalobci zaslal smlouvu o dílo ze dne 21. 10. 2021, č. j. 1008/MP/2021, která se týká přemístění rychloměru (dále jen „smlouva o dílo“). 12. Žalobce reagoval přípisem ze dne 1. 8. 2024, v němž poděkoval za „částečné poskytnutí informací“. Jelikož ale stále neobdržel informace uvedené pod písm. b) až d) v bodě 1 tohoto rozsudk