7 As 25/2012 — Nejvyšší správní soud

57 A 18/2014- 44 - text 13 pokračování 57 A 18/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce Občanského sdružení NECHCEME BIOPLYN, IČ 45351724, se sídlem Smetanova 335, Horažďovice, zastoupeného JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou, se sídlem Platnéřská 2, Praha 1, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2014, čj. RR/1339/14, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2014, čj. RR/1339/14, s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12.228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Moniky Novotné, advokátky. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci 1. Žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2014, čj. RR/1339/14 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) jako nepřípustné zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 30. 9. 2013, čj. MH/13139/2013 (dále jen prvostupňové rozhodnutí), neboť žalovaný shledal, že žalobce nebyl účastníkem daného společného územního a stavebního řízení, když nesplnil podmínky stanovené v § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Žalobce požadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení. 2. Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad na základě žádosti společnosti ELTOP Plzeň, a.s., (dále jen „stavebník“) vydal ve společném územním a stavebním řízení podle § 79 a 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení na stavbu „Bioplynová stanice s kombinovanou výrobou tepla v lokalitě Horažďovice“ na pozemcích st.p.č. 1054/2, 1054/4, 1646 (zastavěná plocha a nádvoří), parc.č. 1907/1, 1907/15, 1907/53, 1907/55, 1907/57 (ostatní plocha) v katastrálním území Horažďovice (dále jen „stavba bioplynové stanice“), stanovil podmínky pro umístění stavby a provedení stavby a rozhodl o námitkách účastníků řízení. II. Důvody žaloby 3. Dle žalobce bylo jeho odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí zamítnuto žalovaným nezákonně. Prvostupňové rozhodnutí i jemu předcházející správní řízení před správním orgánem prvního stupně trpí závažnými právními i faktickými vadami, které byly důvodem podaného odvolání. Žalovaný se však k meritu podaného odvolání nevyjádřil a zamítl jej jako nepřípustné, neboť dovodil, že žalobce nebyl účastníkem společného územního a stavebního řízení, když nesplnil podmínky účastenství podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny. S tímto posouzením žalobce nesouhlasil. 4. K tomu žalobce uvedl, že jako občanské sdružení NECHCEME BIOPLYN vznikl dne 8. 11. 2012. Vstup do řízení jako účastník oznámil stavebnímu úřadu dne 14. 11. 2012, tedy šestý den po svém vzniku. V oznámení poukázal, že podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny je občanské sdružení oprávněno se podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny účastnit správního řízení pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným správním orgánem zahájení řízení oznámeno, a dovodil, že musí uvedená lhůta v jeho případě běžet až ode dne jeho vzniku. 5. Závěr žalovaného, že měl žalobce oznámit své účastenství v řízení nejpozději dne 29. 10. 2012, kdy žalovaný sám dovodil, že tuto lhůtu žalobce splnit nemohl, když vznikl až 8. 11. 2012, označil žalobce za nezákonný a v rozporu s ustálenou judikaturou. Citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2012, čj. 7 As 25/2012 – 21 (všechny rozsudku Nejvyššího správního soudu citované v tomto rozsudku jsou dostupné na www.nssoud.cz): „Je-li občanské sdružení založeno teprve po zahájení správního řízení a podá-li žádost podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pak je třeba je informovat o již zahájených řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, a umožnit mu účast v nich, lze-li toho ještě dosáhnout bez neúnosného prodloužení řízení.“ Ve shodě s tímto závěrem umožnil stavební úřad žalobci stát se účastníkem spojeného územního a stavebního řízení. Napadené rozhodnutí žalovaného je však v rozporu s tímto závěrem. Žalovaný ze zcela formalistických důvodů odpírá žalobci účast na správním řízení. Nadto za situace, kdy se žalobce zúčastnil správního řízení v prvním stupni, vykonával práva účastníka řízení a teprve poté, kdy podal odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí (tedy v době, kdy je zcela zřejmé, že umožněním jeho účasti nedošlo k neúnosnému prodloužení řízení), mu je právo na účast v řízení odmítáno. Žalovaný vykládá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny nepřípustně formalisticky a proti duchu a účelu daného zákona. 6. Žalobce dále dovozoval, že důvodem vydání napadeného rozhodnutí jsou administrativní chyby na straně stavebního úřadu. Žalobce podal odvolání do prvostupňového rozhodnutí v zákonné lhůtě dne 14. 10. 2013 elektronickou cestou (e-mailem právního zástupce žalobce). Současně dne 14. 10. 2013 podal týž právní zástupce odvolání jako zástupce účastníka řízení BOHEMIA SPORT, spol. s r. o., se sídlem Praha 5, Stodůlky, Ovčí hájek 2159/169, jehož zájmy jsou v souladu se zájmy žalobce. Odvolání společnosti BOHEMIA SPORT, spol. s r. o., bylo žalovanému (v uvedeném odstavci je v žalobě žalovaný označován jako žalobce – soud v rámci reprodukce žaloby označil žalovaného pro přehlednost správně) předloženo stavebním úřadem dne 19. 12. 2013 a dne 10. 2. 2014 o něm bylo žalovaným rozhodnuto tak, že bylo prvostupňové rozhodnutí rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 2. 2014, čj. RR/16/14, zrušeno a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání a rozhodnutí. V závěru tohoto rozhodnutí uvádí žalovaný, že „okruh účastníků odvolacího řízení byl ponechán totožný s okruhem účastníků územního a stavebního řízení stanoveným stavební úřadem“ a výslovně do něj zahrnul též žalobce. Nato se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce domáhal nápravy nedostatku spočívajícího v tom, že o odvolání žalobce nebylo rozhodnuto. Přitom při respektování zákonného postupu dle správního řádu by měl žalovaný vyhovět odvolání žalobce (které bylo podáno z věcně obdobných důvodů jako odvolání společnosti BOHEMIA SPORT, spol. s r.o.) jedním a týmž rozhodnutím, kterým rozhodl o odvolání společnosti BOHEMIA SPORT, spol. s r. o. Tím, že žalovaný zrušil prvostupňové rozhodnutí již na základě odvolání společnosti BOHEMIA SPORT, spol. s r. o., aniž by rozhodl o odvolání žalobce, ocitl se v procesně obtížné situaci. Pokud by mělo být o odvolání řádně (meritorně) rozhodnuto, musel by mu žalovaný vyhovět, jenže odvolání žalobce obdržel zřejmě vinou stavebního úřadu až dne 13. 2. 2014, tedy prakticky čtyři měsíce po podání (!) a navíc v době, kdy již rozhodl o zrušení prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný se tak ocitl v situaci, kdy by měl zrušit již zrušené rozhodnutí. Tuto procesně nelehkou situaci se zřejmě snažil žalovaný vyřešit tak, aby nemusel revokovat své předcházející rozhodnutí a napravovat chybu správního orgánu prvního stupně a jednoduše upřel žalobci postavení účastníka řízení. Byť má účastník řízení pochopení pro obtížnou situaci žalovaného, musí odmítnout jeho nezákonný postup, kterým mu žalovaný odepřel hájit práva veřejnosti v předmětném spojeném územním a stavebním řízení. 7. Vzhledem k tomu, že stavební úřad spojil územní a stavební řízení, navrhoval žalobce, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek. Pokračování ve správním řízení bez žalobce by pro žalobce a potažmo též veřejný zájem, který žalobce chrání, mohlo představovat závažnou újmu, a to nepoměrně větší na straně žalobce (veřejnosti) než na straně stavebníka. Přiznání odkladného účinku žalobě je tudíž v souladu s veřejným zájmem. V dané věci probíhá spojené územní a stavební řízení a nepřiznání odkladného účinku by znamenalo nejen vydání rozhodnutí o umístění stavby, ale též stavebního povolení a realizaci stavebního záměru stavebníka. Nepřiznání odkladného účinku žalobě by tak mohlo vést k tomu, že rozhodnutí, kterým soud žalobě vyhoví, by bylo víceméně akademickým rozhodnutím bez faktického dopadu do právního stavu. Žalobci by tak byla jednou pro vždy odňata možnost uplatňovat námitky ve spojeném územním a stavebním řízení a tato újma by nemohla již být žádným způsobem napravena. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Odmítl tvrzení žalobce, že posouzení odvolání žalobce ovlivnila skutečnost, že mu jej stavební úřad postoupil až dne 13. 2. 2014, kdy již bylo