4 Ads 13/2003 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 10/2019- 64 - text  8 16 Ad 10/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobce: J. A., narozený X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 18.1.2019 proti rozhodnutí žalované ze dne 26.11.2018 č.j. X o výši invalidního důchodu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Soud upozorňuje, že řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), a pro návrh na přezkoumání rozhodnutí je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce a žalovaný. Dle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.). Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 26.11.2018. 2. Včasnou žalobou ze dne 18.1.2019 k výzvě soud doplněnou dne 29.11.2019 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 26.11.2018 č.j. X, jehož kopie byla také připojena, protože s ním nesouhlasí, neboť jeho invalidní důchod po přiznání třetího stupně činí 1.759,-Kč, což není ani životní minimum a přitom má odpracováno víc ja 15 let v České republice (dále jen ČR), jiní mají invaliditu I. stupně a mají vyšší důchod než on. Dále uvedl, že je po těžké autonehodě v roce 2006, má posunutou plotýnku a také poškozený sluch z doby, kdy dělal 4,5 roku v Tisové. Důchod mu nestačí ani na nájem, na léky a živobytí a jen díky přítelkyni, se kterou vychovávají 3,5 letou dcerku, není na ulici. Také uvedl, že dostává důchod z Ukrajiny, raz za dva měsíce 75E€´, tj. kolem 1.700,-Kč. ČR dává vinu Ukrajině a ta zase ČR, nerozumí tomu a Ukrajina říká, že s tím nesouhlasí, protože úraz se mu stal v Čechách. Požadoval prošetření jeho invalidního důchodu. 3. K žalobě bylo mimo jiné připojeno i sdělení ombudsmana, veřejného ochránce práv, ze dne 11.1.2019 obsahující mimo jiné popsaný dosti podrobný postup pro případ podání žaloby proti rozhodnutí ČSSZ. Dále bylo uvedeno, že jeho dílčí invalidní důchod byl vypočten podle Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o sociálním zabezpečení, podle níž je pro výši českého dílčího invalidního důchodu rozhodující okolnost, kde měl ke dni 1.4.2003 trvalý pobyt. Pokud to bylo na Ukrajině, veškerá doba zaměstnání získaná před tímto datem se hodnotí pouze pro účely výpočtu ukrajinského důchodu a z hlediska českého dílčího důchodu je tato doba hodnocena jen pro získání nároku na důchod. Samotná výše jeho invalidního důchodu je dána tím, že byl stanoven pouze v poměrné (dílčí) výši ve vztahu k dosaženým českým dobám pojištění podle uvedené Smlouvy a nízkým vyměřovacím základům, které v uvedeném období dosahoval. 4. Napadeným rozhodnutím ze dne 26.11.2018 č.j. X byla námitky žalobce zamítnuty a potvrzeno rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 16.10.2018, jímž ČSSZ podle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s písm. b) a ustanovením § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), a s přihlédnutím k Smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o sociálním zabezpečení č. 29/2003 Sb. m. s. (dále jen Smlouva), byla účastníku řízení, tj. žalobci, zvýšena výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, který činí 1 759 Kč měsíčně. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 26.11.2018 bylo mimo jiné citováno ustanovení § 41 odst. 2 písm. a)-c) zákona a také poukázáno na den změny stupně invalidity žalobce, který byl stanoven na 25.7.2018. Celková výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně žalobce činí 1 759 měsíčně (1 057 základní výměra invalidního důchodu + 702 procentní výměra invalidního důchodu). K námitkám žalobce žalovaná uvedla, že přezkoumala napadené rozhodnutí (16.10.2018) v plném rozsahu a na základě kontroly provedeného výpočtu invalidního důchodu bylo zjištěno, že veškeré doby pojištění a vyměřovací základy byly žalobci zhodnoceny zcela v souladu s doloženými podklady o době pojištění. Invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně žalobce byl tedy vypočten správně a jeho nízká výše je dána jednak, tím, že se jedná o důchod pouze za doby pojištění získané v ČR, což by mělo být kompenzováno pobíráním ukrajinského důchodu, a další příčinou je nízká výše vyměřovacích základů žalobce, která závisí na výdělcích dosahovaných v ČR. Z uvedených důvodů nebylo proto námitkám žalobce vyhověno. 5. Z vyžádaného posudkového spisu vedeného u Okresní správy sociálního zabezpečení Tachov (dále jen OSSZ) ohledně žalobce a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě této OSSZ ze dne 13.8.2018 (žalobce byl přítomen) vyplývá, že žalobce byl nadále od 25.7.2018 uznán invalidní dle § 39 odst. 1 zákona nikoli pro invaliditu druhého stupně, ale pro invaliditu třetího stupně s tím, že rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII, odd. A, položce 2) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro něž byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 60%, která vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu ve smyslu § 3 odst. 1 citované vyhlášky byla zvýšena o 10 % na celkových 70%; doba platnosti posudku: 31.7.2023. 6. Žalovaná dne 8.2.2019 ve svém vyjádření k žalobě, které bylo zasláno i žalobci, zrekapitulovala průběh správního řízení a mimo jiné uvedla, že na základě žádosti byl žalobci rozhodnutím žalované ze dne 18.11.2008 přiznán částečný invalidní důchod, s jehož výší žalobce nesouhlasil, a proto již v roce 2008 proti tomuto rozhodnutí žalované podal žalobu. Pokud mu snad tehdy postup vypočtení výše důchodu nepřišel dostatečně srozumitelný, byl mu detailně vysvětlen ve vyjádření žalované ze dne 30.12.2008, které je rovněž součástí spisové dokumentace žalobce a i z tohoto důvodu vzal zřejmě žalobce žalobu zpět a Krajský soud v Plzni řízení zastavil svým usnesením ze dne 9.2.2009 pod č.j. 16 Cad 294/2008-14. Dále bylo uvedeno, že z dávkového spisu vyplývá, že od té doby žalobce opakovaně žádá o změnu výše invalidního důchodu a pravidelně nesouhlasí s jeho nízkou výší. Posudkem OSSZ ze dne 15.12.2014 byl od 10.12.2014 uznán invalidním pro invaliditu třetího stupně (rozhodnutí žalované ze dne 9.2.2015) a dne 25.3.2015 pak sám požádal o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zlepšení zdravotního stavu a byl uznán invalidním pro invaliditu druhého stupně (rozhodnutí žalované ze dne 2.6.2015). Žalobce dále dne 17.2.2016 zaslal žádost o prošetření správnosti výše jemu přiznaného invalidního důchodu na Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (dále jen MPSV), které však z důvodu věcné nepříslušnosti věc postoupilo k vyřízení žalované. Stížnostním oddělením žalované byl její postup žalobci znovu podrobně vysvětlen vyjádřením ze dne 14.1.2016, proto je tedy žalovaná přesvědčena, že již není třeba celý postup ve věci s odkazy na příslušná zákonná ustanovení opětovně detailně uvádět a rozepisovat, proto žalovaná na uvedené odkázala. Rovněž žalovaná uvedla, že postup pro výpočet procentní výměry invalidního důchodu třetího stupně byl žalobci naposledy znovu objasněn v námitkovém rozhodnutí, tudíž dle názoru žalované tak byl žalobce dostatečně seznámen se způsobem výpočtu, a stejně tak byl seznámen i s faktem, že tento výpočet vychází ze zcela jednoznačných zákonných ustanovení, která určují matematické hodnoty, z nichž se v dané problematice vychází. To tedy znamená, že je jasně daný zákonný postup pro případ změny invalidity z druhého na třetí stupeň. Jestliže s tímto postupem žalobce nesouhlasí, pak nelze než konstatovat, že žalovaná je výkonným orgánem vázaným zákonnými předpisy, které je povinna dodržovat, což v případě žalobce učinila. Žalovaná také uvedla, že žalobce námitky v průběhu celého řízení de facto nemění, a v nichž nijak blížeji nespecifikuje, v čem konkrétně se způsobem výpočtu výše svého invalidního důchodu nesouhlasí. V zásadě tytéž skutečnosti jsou navíc již uvedeny i v původní žádosti žalobce o invalidní důchod ze dne 4.12.2006, kterou vzal zpět. Žalovaná je tak přesvědčena, že žalobce uplatňuje stále tutéž námitku nespokojenosti s výší svého důchodu, přičemž z jeho strany nejde o uvádění žádných nových skutečností, nýbrž pouze o opakované obecné zpochybňování jejich p