1 Afs 220/2021 — Nejvyšší správní soud

30 Af 49/2018- 79 - text  48 30 Af 49/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. J. Škopka a soudců JUDr. Petra Kuchynky a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci žalobkyně: Česká síť s.r.o., IČ 26088983, Boženy Němcové 120, 344 01 Domažlice, zastoupené BDO Czech Republic s.r.o., IČ 26402220, společností oprávněnou k poskytování daňového poradenství, Nádražní 344/23, 150 00 Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 8. 2018, č.j. 35107/18/5200-11434-703000, ze dne 8. 8. 2018, č.j. 34983/18/5200-11434-703000, ze dne 23. 9. 2019, č.j. 36995/19/5200-11434-703000, a ze dne 23. 9. 2019, č.j. 36998/19/5200-11434-703000, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2018, č.j. 35107/18/5200-11434-703000, se zamítá. II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2018, č.j. 34983/18/5200-11434-703000, se zamítá. III. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2019, č.j. 36995/19/5200-11434-703000, se zamítá. IV. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2019, č.j. 36998/19/5200-11434-703000, se zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhR. nákladů řízení. Odůvodnění: [I] Předmět věci 1. Žalobou ze dne 8. 10. 2018, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2018, č.j. 35107/18/5200-11434-703000 (dále jen „napadené rozhodnutí I“) a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím I bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zamítnuto žalobkynino odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“ nebo „prvoinstanční správní orgán“) ze dne 8. 9. 2017, č.j. 1693023/17/2305-50522-402371 (dále jen „platební výměr I“ nebo „prvoinstanční rozhodnutí I“). Platebním výměrem I byla žalobkyni podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisu (dále jen „ZDP“ nebo „zákon o daních z příjmů“) a podle § 147 a § 139 odst. 1 daňového řádu vyměřena daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 ve výši 125 590 Kč. Předmětná žaloba byla soudem zaevidována pod sp. zn. 30 Af 49/2018. 2. Žalobou ze dne 18. 10. 2018, soudu doručenou téhož dne a zaevidovanou pod sp. zn. 57 Af 25/2018, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2018, č.j. 34983/18/5200-11434-703000 (dále jen „napadené rozhodnutí II“) a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím II bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu zamítnuto žalobkynino odvolání a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 11. 1. 2018, č.j. 16241/18/2305-50522-402371, č.j. 17097/18/2305-50522-402371 a č.j. 17543/18/2305-50522-402371 (dále jen „dodatečné platební výměry II“ nebo „prvoinstanční rozhodnutí II“). Dodatečnými platebními výměry II byla žalobkyni podle zákona o daních z příjmu a podle § 147 a § 143 odst. 1 a 3 daňového řádu doměřena daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2010, 2011 a 2012 vyšší o celkovou částku 305 330 Kč (77 330 Kč; 114 000 Kč; 114 000 Kč). Současně žalobkyni vznikla zákonná povinnost uhradit penále podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu ve výši 20 % z částek doměřených daní v celkové výši 66 066 Kč (15 466 Kč; 22 800 Kč; 22 800 Kč). Žalobkyně se domáhala též zrušení dodatečných platebních výměrů II. 3. Usnesením soudu ze dne 26. 9. 2019, č.j. 57 Af 25/2018-65, byla žaloba spojena ke společnému projednání se žalobou vedenou pod sp. zn. 30 Af 49/2018. 4. Žalobou ze dne 25. 11. 2019, soudu doručenou téhož dne a zaevidovanou pod sp. zn. 30 Af 35/2019, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2019, č.j. 36995/19/5200-11434-703000 (dále jen „napadené rozhodnutí III“) a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím III bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu zamítnuto žalobkynino odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 17. 10. 2018, č.j. 1843231/18/2305-50522-402371 (dále jen „dodatečný platební výměr III“ nebo „prvoinstanční rozhodnutí III“). Dodatečným platebním výměrem III byla žalobkyni podle zákona o daních z příjmu a podle § 147 a § 143 odst. 1 a 3 daňového řádu doměřena daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2014 vyšší o částku 114 000. Současně žalobkyni vznikla zákonná povinnost uhradit penále podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu ve výši 20 % z částky doměřené daně ve výši 22 800 Kč. Žalobkyně se domáhala též zrušení dodatečného platebního výměru III. 5. Usnesením soudu ze dne 10. 6. 2020, č.j. 30 Af 35/2019-40, byla žaloba spojena ke společnému projednání se žalobou vedenou pod sp. zn. 30 Af 49/2018. 6. Žalobou ze dne 25. 11. 2019, soudu doručenou téhož dne a zaevidovanou pod sp. zn. 30 Af 36/2019, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2019, č.j. 36998/19/5200-11434-703000 (dále jen „napadené rozhodnutí IV“) a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím IV bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu zamítnuto žalobkynino odvolání a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 6. 12. 2018, č.j. 2052992/18/2305-50522-402371 a č.j. 2053526/18/2305-50522-402371 (dále jen „dodatečné platební výměry IV“ nebo „prvoinstanční rozhodnutí IV“). Dodatečnými platebními výměry IV byla žalobkyni podle zákona o daních z příjmu a podle § 147 a § 143 odst. 1 a 3 daňového řádu doměřena daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2015 a 2016 vyšší o celkovou částku 228 000 Kč (114 000 Kč, 114 000 Kč). Současně žalobkyni vznikla zákonná povinnost uhradit penále podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu ve výši 20 % z částek doměřených daní v celkové výši 45 600 (2 x 22 800 Kč). Žalobkyně se domáhala též zrušení dodatečných platebních výměrů IV. 7. Usnesením soudu ze dne 10. 6. 2020, č.j. 30 Af 36/2019-40, byla žaloba spojena ke společnému projednání se žalobou vedenou pod sp. zn. 30 Af 49/2018. 8. Všechny čtyři žaloby byly po jejich spojení vedeny pod sp. zn. 30 Af 49/2018. 9. Daň z příjmu právnických osob byla v rozhodném období upravena zákonem o daních z příjmů. Postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní, upravuje daňový řád. [II] Žaloby 10. Žalobkyně ve věci sp. zn. 30 Af 49/2018 týkající se doměření daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013 namítla prekluzi správce daně dodatečně stanovit daň. Stran napadeného rozhodnutí I žalobkyně již v podaném odvolání namítla prekluzi pravomoci správce daně daň z příjmů právnických osob (dále též „DPPO“) za zdaňovací období roku 2013 dodatečně stanovit, neboť má za to, že lhůta pro stanovení daně za předmětné zdaňovací období uplynula dne 10. 9. 2017, tj. den před doručením platebního výměru. 11. Správce daně zahájil daňovou kontrolu dne 10. 9. 2014. Úkon správce daně (zahájení daňové kontroly) v souladu s § 148 odst. 3 daňového řádu přerušil běh lhůty pro stanovení daně. „Nová“ tříletá lhůta pro stanovení daně počala běžet, opět v souladu s § 148 odst. 3 daňového řádu, dne 10. 9. 2014, tj. dnem, kdy byl tento úkon (zahájení daňové kontroly) učiněn. Lhůta pro stanovení daně tedy uplynula dne 10. 9. 2017. 12. Do konce lhůty pro stanovení daně dle § 148 daňového řádu má dle bohaté judikatury Nejvyššího správního soudu dojít k nabytí právní moci rozhodnutí správce daně o stanovení daně. Nestane-li se tak, správce daně ex lege ztrácí pravomoc daň stanovit, neb nastávají účinky prekluze. Daňový řád, konkrétně v § 148 odst. 2 připouští prodloužení běžící lhůty pro stanovení daně za dále stanovených hypotéz. Jednou z nich je i oznámení rozhodnutí o stanovení daně (srov. § 148 odst. 2 písm. b)). Aby došlo k prodloužení lhůty pro stanovení daně ve smyslu citovaného ustanovení, musel by správce daně příslušná rozhodnutí o stanovení daně doručit žalobci do dne 10. 9. 2017, tj. maximálně poslední den lhůty pro stanovení daně. Terminus technicus použitý v citovaném ustanovení hovoří o „oznámení“ rozhodnutí o stanovení daně. „Oznámením“ daňový řád ve svém § 101 odst. 6 rozumí „doručení rozhodnutí nebo jiný zaprotokolovaný způsob seznámení příjemce s obsahem rozhodnutí“. 13. Platební výměr I byl žalobci doručen dne 11. 9. 2017, tj. po uplynutí lhůty pro stanovení daně. Tato právní skutečnost (doručení rozhodnutí o stanovení daně) proto nebyla způsobilá přivodit v citovaném ustanovení předvídaný následek, tj. prodloužení lhůty pro stanovení daně o 1 rok. Žalobkyně stran hmotněprávních lhůt ke stanovení daně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 142/2016 (bod [20] odůvodnění), či sp. zn. 2 Afs 1/2015 (bod [36] odůvodnění). 14. Žalovaný odvolací námitku vypořádal v bodě [107] odůvodnění rozhodnutí o odvolání tak, že dle § 148 o