3 As 89/2024 — Nejvyšší správní soud

77 A 41/2023- 66 - text  13 77 A 41/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: M M B Solar Partners v. o. s., IČ 29111064, Na Vypichu 288/13, 162 00 Praha 6-Liboc, zastoupené Mgr. Oldřichem Barochem, advokátem, Londýnská 730/59, 120 00 Praha 2, proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, IČ 61387584, Gorazdova 1969/24, 120 00 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. 902012523 ze dne 21. 7. 2023, č.j. SEI-16769/2023/90.221, takto: I. Rozhodnutí Státní energetické inspekce, ústředního inspektorátu, č. 902012523 ze dne 21. 7. 2023, č.j. SEI-16769/2023/90.221, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 342 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Oldřicha Barocha, advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [I] Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 8. 2023, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhala zrušení rozhodnutí žalované č. 902012523 ze dne 21. 7. 2023, č.j. SEI-16769/2023/90.221 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto žalobkynino odvolání a potvrzeno rozhodnutí Státní energetické inspekce, Územního inspektorátu pro Plzeňský a Karlovarský kraj (dále jen „inspektorát SEI“ nebo „prvoinstanční správní orgán“) č. 322016923 ze dne 11. 5. 2023, č.j. SEI-11180/2023/32.102 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla podle § 51 odst. 3 správního řádu zamítnuta žádost žalobkyně ze dne 3. 10. 2022 o stanovení individuálních podmínek podpory pro zdroj ID zdroje 016900_Z11 (Solar Mračnice), podaná podle § 34a odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podporovaných zdrojích energie“ nebo „zákon č. 165/2012 Sb.“ či „zákon o POZE“), neboť žalobkyně měla v okamžiku podání žádosti výrobnu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (dále jen „OZE“) v pronájmu a její náklady nezahrnovaly investiční náklady ani investiční podporu. Žalobkyně se domáhala též zrušení prvoinstančního rozhodnutí. 2. Financování podpory elektřiny z podporovaných zdrojů, tepla a biometanu z obnovitelných zdrojů a poskytnutí dotace operátorovi trhu na úhradu těchto nákladů upravuje zákon o podporovaných zdrojích energie. Správní řízení upravuje správní řád. [II] Žaloba 3. Žalobkyně v žalobě předně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v absenci důvodů zjištěného skutkového stavu i v absenci odůvodnění při výkladu právních norem. 4. S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 29/2007-64, nebo ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005-245, ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38), ze které se podává, kdy je rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, žalobkyně namítala, že byť se žalovaná určitým způsobem zabývala v napadeném rozhodnutí jejími námitkami, nedostála své povinnosti se s nimi vypořádat „přezkoumatelně“. Příkladmo uvedla žalobkyně následující. i) Byť to žalovaná popírá, nelze napadené rozhodnutí vyložit jinak, než že nárok na podporu/stanovení celkového množství elektřiny má pouze vlastník výrobny elektřiny, nikoliv uživatel. ii) Nájemné není investice výrobce do výrobny elektřiny. iii) Protože je žalobkyně nájemce výrobny elektřiny, nelze vypočítat vnitřní výnosové procento investic. 5. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí postrádalo nejen úvahy žalované týkající se výkladu právních norem, ale též informace o vypořádání se s námitkami žalobkyně – především ohledně toho, že je bezpředmětné, zda je žalobkyně vlastník či nájemce výrobny, protože je důležité, že byla vůbec učiněna investice do výrobny, je napadené rozhodnutí zatíženo vadou nesplnění náležitostí rozhodnutí správního orgánu vyplývající z § 68 správního řádu. 6. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné a zatíženo celou řadou vad. Žalovaná pouze shrnula, že není nutné provádět další dokazování, neboť byla zjištěna skutečnost - existence nájemní smlouvy - která znemožňuje žádosti vyhovět. Žalobkyně akcentovala, že existence nájemní smlouvy, resp. nájemního vztahu nezakládá takový stav, aby mohla žalovaná aplikovat § 51 odst. 3 správního řádu. Tato skutečnost nemá na posouzení žádosti žádný vliv a žalovaná není oprávněna se jí ani zabývat. 7. Další žalobní námitkou byla chybná aplikace právních norem. 8. Meritum celé věci je chybná aplikace právních norem žalovanou, zejména § 34a odst. 2 zákona o podporovaných zdrojích energie. Žalovaná vylučuje, aby žádat stanovení celkového množství elektřiny, ze které se hradí odvod, mohla osoba, která není vlastníkem výrobny. Tento závěr nemá oporu v zákoně. Žádost dle § 34a odst. 2 zákona o podporovaných zdrojích energie může podat výrobce elektřiny, o povinnosti vlastnictví výrobny elektřiny není v komentovaném ustanovení stanoveno ničeho. 9. Žalovaná dále argumentovala tím, že není možné vyhovět žádosti dle § 34a odst. 2 zákona o podporovaných zdrojích energie, protože není možné vypočítat vnitřní výnosové procento investic. Pro výpočet vnitřního procenta investice je dle žalované nutné zahrnout investiční náklady či investiční podporu, kam nelze zahrnout nájemné. Tento závěr žalovaná dále nerozvádí a neodůvodňuje. V podstatě tímto výkladem došla žalovaná k závěru, že pouze a jen vlastník může žádat o stanovení celkového množství elektřiny. 10. Žalovaná vykládá a aplikuje ustanovení zákona o podporovaných zdrojích energie nejen chybně, ale v rámci svého výkladu jde dokonce až za hranice zákona a vykládá jej tím způsobem, co v uvedeném zákoně není. V § 34a odst. 2 zákona o podporovaných zdrojích energie je stanoveno, že výrobce [srov. § 2 odst. 1 písm. p) zákona o podporovaných zdrojích energie] může - nikoliv vlastník výrobny - žádat o stanovení celkového množství elektřiny, pokud hodnota vnitřního výnosového procenta investice do výrobny elektřiny nedosáhne 6,3 %. Zákon nestanovuje, že investice do výrobny elektřiny musí být vložena výrobcem/žalobkyní, nýbrž obecně mluví o investici do výrobny elektřiny. V tomto případě byla provedena jedním ze společníků žalobkyně, společností Solar Mračnice s. r. o., IČ: 290 84 491. 11. Pokud žalovaná razí názor, že náklady žalobkyně nezahrnují investiční náklady, když nájem není investičním nákladem, je její argumentace nepřiléhavá a mimo dikci zákona. Nejen, že nájem v této věci nehraje roli, ale zákon neříká nic o tom, že investiční náklady do výrobny musejí být vynaloženy přímo žalobcem, coby výrobcem, a contrario pokud by se použil výklad žalované, nikdo jiný, než vlastník výrobny by neměl právo nejen žádat o podporu, ale též podat žádost na stanovení celkového množství elektřiny dle § 34a odst. 2. Tímto výkladem by došlo ke značnému znevýhodnění/diskriminaci výrobců nevlastnících výrobny elektřiny a nájemci výrobny elektřiny by neměli rovné podmínky pro svoje podnikání. 12. Dle žalobkyně je bezpředmětné, zda zdroj ID 016900_Z11 žalobkyně vlastní nebo ho má v nájmu. Investiční náklady byly vynaloženy (společností Solar Mračnice s.r.o.) a komentované ustanovení nestanovuje ve své hypotéze podmínku vynaložení investičních nákladů žalobcem, coby výrobcem, nýbrž obecně zakotvuje vynaložení investičních nákladů (logickým a systematickým výkladem lze dojít k tomu, že je jedno, kým bude investiční náklad vynaložen). Výpočtu hodnoty vnitřního výnosového procenta investice ničeho nebrání (postačují hodnoty investiční náklad a příjem za prodej energie, neboť výpočet hodnoty IRR je v zásadě porovnání investičních nákladů oproti příjmu za prodej elektřiny), pokud žalobkyně ve své žádosti předložila technické a ekonomické údaje o výrobně elektřiny a jejím provozu v souladu s prováděcím předpisem. Hodnoty pro výpočet vnitřního výnosového procenta investice žalovaná měla, a tudíž jí nebránila žádná překážka žádosti nevyhovět, ať už skutková či právní. 13. Žalobkyně pro ilustraci popsala, že jako výrobce získává příjem za prodej elektřiny od ČEZu. Tento příjem putuje v podobě nájemného na společnost Solar Mračnice s.r.o. (vždy ve výši 99 % příjmu od ČEZu, 1 % je užito na náklady žalobkyně), současně společnost Solar Mračnice s.r.o. - vlastník výrobny - vynaložila investiční náklad na výrobnu elektřiny. Výrobce/žalobkyně podala v souladu s § 34a odst. 2 zákona. žádost, veškeré proměnné pro výpočet hodnoty vnitřního výnosového procenta investice jsou dané a výpočet dle příloh