10 As 46/2025 — Nejvyšší správní soud

62 A 9/2025- 24 - text  18 62 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Burianovou ve věci žalobce: P. Č. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2025, č.j. KK/239/DS/25-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím Magistrátu města Karlovy Vary (dále jen „magistrát“) ze dne 13. 12. 2024, č. j. 50669/OD-P/24 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), byl žalobce uznán vinným ze spáchání tří přestupků podle § 125f odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterých měl dopustit tím, že jako provozovatel vozidel registračních značek Xa a Xb v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití těchto vozidel byla na pozemní komunikaci dodržována pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu, kdy (a) dne 22. 6. 2024 v 10:31 hodin, mimo obec, v úseku Karlovy Vary - Olšová Vrata, na silnici I/6 (km 112,3-108,04), ve směru jízdy na Prahu, nezjištěný řidič vozidla registrační značky Xa jel průměrnou rychlostí 103 km/h v úseku, kde je nejvyšší dovolená rychlost stanovena obecnou úpravou na 90 km/h, čímž v měřeném úseku překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec minimálně o 13 km/h, (b) dne 29. 6. 2024 v 12:24 hodin, mimo obec, v úseku Karlovy Vary - Olšová Vrata, na silnici I/6 (km 112,3-108,04) ve směru jízdy na Prahu, nezjištěný řidič vozidla registrační značky 4K33909 jel průměrnou rychlostí 111 km/h v úseku, kde je nejvyšší dovolená rychlost stanovena obecnou úpravou na 90 km/h, čímž v měřeném úseku překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec minimálně o 21 km/h, (c) dne 3. 8. 2024 v 10:42 hodin, mimo obec, v úseku Karlovy Vary - Olšová Vrata, na silnici I/6 (km 112,3-108,04) ve směru jízdy na Prahu, nezjištěný řidič vozidla registrační značky Xb jel průměrnou rychlostí 117 km/h v úseku, kde je nejvyšší dovolená rychlost stanovena obecnou úpravou na 90 km/h, čímž v měřeném úseku překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec minimálně o 27 km/h. Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobci podle § 88 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. 2. Odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 15. 4. 2025, č.j. KK/239/DS/25-4 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s., jíž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k novému rozhodnutí. II. Žaloba 3. Žalobce namítl, že správní orgán přes žádosti žalobce nekonal ústní jednání, že úřední osoba jednající za magistrát nesplňovala požadavky § 18 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, a že měření rychlosti proběhlo zařízením umístěným v ochranném pásmu komunikace bez stavebního povolení a nemá potřebné certifikace a kalibrace časoměrů. Dále žalobce uvedl, že fotografie a údaje o registračních značkách byly získány a zpracovány bez povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů, že správní orgány neuvedly, z jakých důkazů vycházely, neumožnily žalobci vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a neopatřily protokol o provádění důkazů. Dále žalobce namítl, že v rozhodnutí chybí přesné určení času a místa přestupku a není jasné, zda se jednalo o jeden či více přestupků, kdy pokuta nebyla řádně odůvodněna, správní orgán nepřihlédl k osobním poměrům žalobce a sankce je likvidační. Žalobce dále správním orgánům vytkl, že mu neumožnily nahlížení do spisu v zákonné lhůtě, nesprávně sloučily řízení bez oznámení žalobci a neprovedly kroky ke zjištění řidiče. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Podle žalovaného byl skutkový stav řádně zjištěn na základě oznámení Policie ČR a fotodokumentace, doložen kalibračními a ověřovacími listy, osobní údaje byly zpracovány v souladu s příslušnými právními předpisy a výzvy obsahovaly všechny náležitosti. Žalovaný dodal, že námitka nezákonného umístění zařízení nebyla doložena, ústní jednání se podle zákona nenařizuje a úřední osoba splňovala zákonné podmínky. Výše pokuty byla odůvodněna, fotografie dokazují průjezd úsekem, sloučení řízení bylo oznámeno v příkazu a u přestupku provozovatele se nezkoumá forma zavinění, postačí objektivní naplnění skutkové podstaty. IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání 5. Vzhledem k tomu, že žalobce nevyjádřil k výzvě soudu ze dne 4. 7. 2025, č. j. 62 A 9/2025-14, nesouhlas s projednáním věci bez jednání, a žalovaný takový souhlas udělil v podání ze dne 16. 7. 2025, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. V. Posouzení věci soudem 6. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů je napadené rozhodnutí nezákonné. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. - takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 7. Žaloba byla nedůvodná. 8. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu se provozovatel vozidla dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. 9. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu stanoví, že se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost o 10 km/h a více. 10. Podle § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu smí jet řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg mimo obec rychlostí nejvýše 90 km/h. 11. Z hlediska soudního přezkumu představují rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jeden celek (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS). 12. Žaloba není obsahově strukturovaná, a proto soud pro přehlednost vypořádá jednotlivé žalobní námitky v pořadí, v jakém je žalobce uvedl v žalobě. Úřední osoba 13. Žalobce namítl, že úřední osoba projednávající věc na magistrátu nesplňovala požadavky dle § 18 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, neboť neměla dostatečnou kvalifikaci, ukončené vstupní vzdělání a neprohlubuje si kvalifikaci průběžným vzděláváním. Z toho žalobce dovodil, že tím ztratila status úřední osoby i právo rozhodovat o právech a povinnostech druhých osob. 14. Žalobní námitka nebyla důvodná. 15. Totožnou odvolací námitku žalobce vypořádal žalovaný na str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí. Zde žalovaný uvedl, že oprávněná úřední osoba magistrátu, Bc. K. K., vykonala dne 30. 11. 2022 zkoušku odborné způsobilosti úřední osoby oprávněné k provádění úkonů v řízení o přestupcích podle přestupkového zákona č. j. 800135641 a dne 13. 2. 2023 zkoušku k ověření zvláštní odborné způsobilost dle zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, ve věcech bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a správních řízení souvisejících č. j. 800134860. Žalovaný akcentoval, že zajištění odborné způsobilosti úředních osob je povinností správního orgánu. Žalovaný z toho učinil závěr, že oprávněná úřední osoba je dostatečné odborně způsobilá vykonávat přestupkovou agendu. 16. Podle § 15 odst. 2 správního řádu provádějí úkony správního orgánu v řízení úřední osoby oprávněné k tomu podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřené vedoucím správního orgánu. 17. Žalobce netvrdil, že by úřední osoba, která prováděla úkony za magistrát, nebyla k tomu oprávněna vnitřními předpisy správního orgánu ani nebyla pověřena vedoucím správního orgánu. Žalobce netvrdil ve vztahu k úřední osobě žádné porušení procesních pravidel, jimiž se řídila jeho věc. Žalobci nepřísluší žalobou podle § 65 s. ř. s. namítat nedostatky odborné kvalifikace a vzdělanosti úředních osob, nýbrž pouze vady výstupů a postupů úředních osob správních orgánů, které se mohly negativně