59 A 3/2013

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylová, LL.M. a Mgr. Karla Kosteleckého v právní věci žalobce: JTR, a.s., se sídlem XX, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, za účasti: Společenství vlastníků Spojovací 2,4, se sídlem Spojovací 3316/4, 466 02 Jablonec nad Nisou, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2012, č. j. OÚPSŘ 287/2012-330-rozh.,

takto:

31. 10. 2012, č. j. OÚPSŘ 287/2012-330-rozh., s e z a m í t á .

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Jablonec nad Nisou, odboru stavebního a životního prostředí, stavebního úřadu (dále jen ,,stavební úřad“) ze dne 21. 8. 2012, č. j. 60370/2012. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), vydáno stavební povolení na výstavbu plynové kotelny obytného domu č. p. XX a č. p. XX, XX.

Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí žalovaného a stavební povolení jsou nicotnými rozhodnutími, resp. že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné.

A. Důvody nicotnosti rozhodnutí

Důvody nicotnosti rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu žalobce spatřoval ve faktické a právní neuskutečnitelnosti rozhodnutí, která se nevypořádávají s tím, jak bude naloženo, resp. odstraněno stávající zařízení pro rozvod tepelné energie ve vlastnictví žalobce.

Podle žalobce musí žádost o stavební povolení a tím i projektová dokumentace řešit, zda zařízení (stávající zdroj) zůstane či bude z objektu odstraněno, k čemuž musí zajistit stanovisko vlastníka tohoto zařízení. K ponechání zařízení jako studené zálohy v objektu musí stavebník doložit dohodu stavebníka a žalobce jako vlastníka tohoto zařízení, k odstranění zařízení je třeba ukončení smluvního vztahu a postup po dohodě se žalobcem.

Projektová dokumentace neřešila změnu způsobu vytápění v souladu s ustanovením § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), je proto neúplná, což zapříčinilo faktickou a právní neuskutečnitelnost rozhodnutí. Stavební úřady

se o stanovisko žalobce nezajímaly, jen stanovily podmínky k ochraně zařízení žalobce,

ale bez znalosti požadavku žalobce. Dle žalobce není možné rozhodnutí, kterým se stanoví,

že původní zařízení zůstává v objektu, aniž by byl doložen právní důvod pro takové umístění a setrvání v budově. Na žalobci nelze požadovat, aby své zařízení v objektu ponechal bez smluvního vztahu jako studenou zálohu a na svůj náklad je v rámci plnění svých povinností dle energetického zákona udržoval bez existujícího právního důvodu. V této souvislosti zdůraznil, že teplárenství není tržním odvětvím. Ze znění § 77 odst. 5 energetického zákona žalobce dovozoval, že náklady na provedení změny způsobu vytápění a náklady odpojení od rozvodného tepelného zařízení mají být uhrazeny před provedením změny, a proto změna musí být ve stavebním řízení zohledněna. Pokud se mění zdroj, resp. je instalován nový zdroj, požadavkem je odstranění původního, což musí být v žádosti o stavební povolení jasně vyjádřeno. Protože žalobce nemá se stavebníkem uzavřenou smlouvu pro dodávku tepelné energie a nemá sjednaný způsob hrazení nákladů na udržování zařízení jako zálohového zdroje, nemá zájem na ponechání svého zařízení v objektu. Žalobce ale také nemůže udělit stavebníku souhlas s odstraněním zařízení, protože nebyly sjednány podmínky pro takový postup a náhrada nákladů na odpojení a změnu vytápění. Žalobce z toho dovozuje,

že stavebník musí v případě zájmu o změnu způsobu vytápění doložit souhlas vlastníka zařízení s demontáží zařízení nebo dohodu o tom, že vlastník zařízení souhlasí s ponecháním zařízení v objektu. Pokud rozhodnutí nepřímo nutí žalobce, aby vynakládal náklady na úkor jiných odběratelů, kteří nakonec musí provoz zařízení žalobce v objektu stavebníka zaplatit v ceně tepelné energie, ukládá rozhodnutí ve svém důsledku povinnost třetím subjektům

a zasahuje do jejich práv, což je v rozporu s principy dobré správy.

Dotčenost veřejných subjektivních práv žalobce dovozoval z vlastnického práva k soustavě centralizovaného zásobování teplem [dále jen „soustava CZT“, či s účinností

od 30. 5. 2012 také soustava zásobování tepelnou energií, dále také jen „SZTE“], která je umístěna v domě, s tím, že k zásahu do tohoto vlastnického práva dojde v důsledku stavební úpravy, která toto vlastnické právo omezuje nejméně v rozsahu užívání, údržby, ochrany a bezpečnosti a prevence škod, neboť soustava SZTE je způsobilá fungovat jako celek

a takto dojde k jejímu zmenšení.

Rozhodnutí je neuskutečnitelné, neboť v podmínce č. 14 stavebního povolení není uvedeno, jaké zařízení žalobce je stavebník povinen chránit a stavební úřad zmínil zákonná ustanovení pouze obecně, aniž by zákon aplikoval na konkrétní případ.

Rovněž podmínka č. 15 stavebního povolení je neurčitá, neboť z ní neplyne, na jaké rozvody má být plynová kotelna napojena, od čeho bude odpojení provedeno, kdo a kdy odpojení provede, přičemž stavební povolení může zavazovat jen stavebníka. Z toho žalobce dovodil, že odpojení provede stavebník, s čímž nesouhlasí, neboť rozhodnutí zasahuje do jeho práv.

Dodal, že v případě odstranění částí SZTE bude nutné vytvořit otvor, dojde tak k zásahu do nosné konstrukce budovy, případné odstranění bude v rozporu s vydaným stavebním povolením, proto by mělo být o odstranění rozhodnuto v rámci rozhodování o změně zdroje tepla.

Stavebník neoznačil řádně budovu, kde má být stavba povolena. Stavební úprava

se má týkat části budovy č. p. 3316/4, ovšem existuje dům č. p. 3316, č. p. 3317 a má existovat souhlas vlastníků budovy, jak je vymezena v katastru nemovitostí, nikoli pouze její části. A změna vytápění by se měla týkat celé budovy, nikoliv pouze její jedné části.

Stavební úřad si podle žalobcova mínění protiřečí, pokud uvádí, že stavbou nedojde ke změně užívání stavby, ale předpokládá, že stávající prostor kočárkárny bude využit jako kotelna.

B. Důvody nezákonnosti rozhodnutí

1) Žalobce namítal, že se žalovaný nevypořádal zcela s odvolacími důvody, rozhodl tak v rozporu s § 89 odst. 2 správního řádu, žalobce přitom v odvolání poukazoval na obsah svých námitek ve stavebním řízení.

2) Podle žalobce mělo být vedeno územní řízení podle § 81 odst. 2 písm. c) stavebního zákona, protože na danou změnu nedopadá ustanovení § 81 odst. 3 stavebního zákona, měl být použit restriktivní výklad pojmu stavební úpravy. Jednalo se o stavbu, která podstatně mění nároky na okolí. Žalobce upozorňoval na to, že nově působí stavba emise, zároveň má zvýšenou náročnost na dodávky plynu, v okolí stavby vznikne naddimenzovaná SZTE. Stavební úřady upřednostňují soukromý zájem stavebníka na úspoře ceny tepelné energie nad zájmem veřejným. Přímo sousedící stavba – SZTE je bezprostředně dotčena změnou vytápění, neboť dojde k poklesu potřeby jejího využití a soustava, jak byla vystavěna, není způsobilá k funkčnímu provozu při nastolení stavu pod určitými mezními hodnotami odběru. Přímým zásahem do žalobcova vlastnického práva je pak potřeba ke stavebním a technickým zásahům do SZTE. Žalobce zpochybňoval, že by teplárenství, jak ho žalobce vykonává, bylo tržním odvětvím. Upozorňoval dále na skutečnost, že žádal důkaz u příslušných správních orgánů, resp. osob odborně způsobilých, o tom, že stavba ohrožuje bezprostředně jeho vlastnické právo k SZTE. Rozhodnutí tak porušuje právo žalobce na ochranu jeho vlastnického práva. Správní orgány nezkoumaly soulad stavby s veřejným zájmem dle § 4 odst. 2 správního řádu, nezkoumaly soulad stavby s § 3 odst. 1 energetického zákona. Žalobce zdůraznil, že má jako účastník správního řízení právo na zákonné rozhodnutí a pokud namítá porušení norem chránících veřejný zájem, činí tak v intencích ochrany svých práv procesních, zejména práva na spravedlivý proces. Žalobce vyzval soud, aby se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou, zda danou stavbu posuzovat jako změnu stavby ve smyslu stavební úpravy nebo jako změnu stavby, kterou instalováním kotelny dojde ke snížení celkové plochy jednotek v domě, neboť bude zastavěn nebytový prostor a dojde tak ke změně spoluvlastnických podílů. Stavba tak mohla být provedena jen na základě smlouvy o výstavbě dle § 17 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. Žádost o vydání stavebního povolení nebyla úplná, neboť nebyl doložen konsensus všech vlastníků jednotek o úpravě spoluvlastnických vztahů. Toto zasahuje do věcných práv žalobce tím, že se mění poměry účastenství vlastníků jednotek na společné věci s dopadem do případného rozhodování ve vztahu k věcným právům žalobce. Mělo by být postupováno stejně, jako když jde o kotelny vně budovy, žalobce byl zbaven namítat rozhodné skutečnosti v územním řízení. Správní orgány postupovaly nesprávně, pokud k této námitce nepřihlédly v odvolacím řízení a navíc zamítly požadavek žalobce

na provedení důkazu zjištěním vlastnických vztahů k navrhované stavbě.

3) Žalovaný měl prvostupňové rozhodnutí zrušit, neboť stavební úřad nezdůvodnil, proč bylo upřednostněno lokální vytápění domu před dodávkou tepelné energie ze SZTE, když tato dodávka je upřednostněna územním plánem Statutárního města Jablonec nad Nisou. Rozhodnutí jsou tak v rozporu s platným územním plánem.

4) Žalobce zopakoval, že rozhodnutí ho nutí ponechat zařízení v provozuschopném stavu, aby neohrožovalo činnost celé SZTE. Odůvodnění splnění zákonných předpokladů je konstatováním určitého právního závěru, bez uvedení skutkových zjištění a důkazů, které vedly stavební úřad k těmto zjištěním.

5) Žalobce není schopen sám bez součinnosti vlastníka objektu své zařízení odstranit. Provedenou změnou dochází ke změně hydraulických parametrů SZTE, v tomto směru stavební úřad SZTE nijak neochránil, když posuzoval odděleně jen přípojku a nezabýval se SZTE jako celkem. Vada řízení spočívá v tom, že stavební úřady neprovedly žalobcem požadovaný znalecký důkaz z oboru teplárenství pro posouzení vlivu stavby

na soustavu CZT.

6) Napadené rozhodnutí nedostatečně řešilo odvolací námitky žalobce, pokud se týkaly stanovisek dotčených orgánů státní správy. Námitka se týkala nesprávné aplikace § 3 odst. 8 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, stavební úřady ani orgán ochrany ovzduší se nezabývaly podmínkami dle tohoto ustanovení, z rozhodnutí neplyne, jaká metoda pro výpočet ekonomické přijatelnosti byla použita, co konkrétně a s jakým výsledkem bylo správními orgány hodnoceno. Nebylo uvedeno, zda správní orgány hodnotily možnost vytápění zdrojem kombinujícím výrobu tepla a elektrické energie. Z pohledu doporučujícího stanoviska Ministerstva životního prostředí nedoložil stavebník všechny skutečnosti, rozhodnutí jsou v této části téměř nepřezkoumatelná, resp. nevypořádávají námitky a odvolací body žalobce. V řízení mělo být zajištěno stanovisko Státní energetické inspekce (dále jen „SEI“), nedoložení způsobuje rozpor stavby se zákonem a je tak zasaženo do vlastnického práva žalobce. Stavební povolení bylo vydáno v rozporu se zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energiemi, nebyla jasně vymezena energetická náročnost budovy ve vztahu ke změně způsobu vytápění.

7) Žalobce znovu zdůraznil potřebu ochrany jeho vlastnického práva k SZTE, neboť ta je provozována ve veřejném zájmu. Pokud se žalobce dovolával ochrany SZTE

ve veřejném zájmu, činí tak v souladu s § 114 stavebního zákona a k ochraně svého subjektivního veřejného práva, neboť provoz SZTE ve veřejném zájmu patří k vlastnictví SZTE. Žalobce zdůraznil, že nákup a investice do udržování a provozování SZTE činil v době, kdy SZTE požívala ochrany ve veřejném zájmu a pokud žalobce namítá nezákonnost rozhodnutí, činí tak k ochraně svého subjektivního veřejného práva (věcného práva k SZTE). Správním orgánům žalobce vytýkal, že upřednostnily individuální zájem subjektu na levnějším vytápění oproti zájmu společnosti na existenci provozuschopné SZTE, která byla vybudována jako nedílný celek závislý na tom, jak jednotlivé body fungují. Žalobce je jako vlastník SZTE oprávněn dovolávat se ochrany SZTE ve veřejném zájmu a nesouhlasí s postupem, kdy správní orgány toto právo žalobci upírají.

8) Dále bylo namítáno, že řízení bylo zatíženo vadou, když žalovaný nesprávně vyložil Krajskou energetikou koncepci, resp. Územní energetickou koncepci Města Jablonec nad Nisou (dnes Statutárního města Jablonec nad Nisou).

9) Rozhodnutí stavebního úřadu je nepřezkoumatelné, stavební úřad nevymezil, jaký skutkový stav byl vzat jako prokázaný, jak právní otázky řešil a podle jakých právních norem.

10) Restriktivní výklad § 114 odst. 1 stavebního zákona, který užily správní orgány obou stupňů, považuje žalobce za nezákonný.

11) Rozhodnutí jsou neurčitá a nevykonatelná, pokud se týká vymezení zařízení žalobce v prostorách předmětného domu s odkazem na podmínky č. 14 a 15, není přesně vymezeno. Z žádného rozhodnutí tak neplyne, jaké konkrétní zařízení žalobce požívá ochrany, a to s ohledem na energetický zákon a definice zařízení. Věc souvisí s tím, že nebylo rozhodnuto o odstranění zařízení žalobce. Pojem „zařízení ve vlastnictví“ žalobce je právně nepřesný a neurčitý, nebyla tak poskytnuta ochrana. Zdroj tepla je umístěn v budově č. p. 3316 a má sloužit i pro vytápění objektu č. p. XX, nejsou ale řešeny vztahy vlastníků těchto objektů, když se tak mění i spoluvlastnické vztahy ke společným částem domu. Lze též uvažovat i o vzniku práva odpovídajícímu věcnému břemeni k možnosti využití tepelného zdroje, kdy toto právo bude zasahovat do věcných práv žalobce, resp. bude s těmito právy křížit.

12) Stavební úřady se podle žalobce nezabývaly, zda bude vlastník objektu oprávněn k provozu daného zařízení, nezkoumaly podmínky provozu ve smyslu § 3 odst. 3 energetického zákona.

13) Žalobce zopakoval, že žalobní body směřují k ochraně jeho veřejného subjektivního práva na zákonný proces, dobrou správu, zákonnost a předvídatelnost rozhodnutí a souvisí s ochranou jeho vlastnického práva k SZTE. Proto všechny žalobní body mohl žalobce činit z titulu svého účastenství dle § 109 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Ustanovení § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší primárně slouží k ochraně ovzduší, sekundárně však k ochraně CZT, a proto je právem i povinností žalobce použít i argumentaci směřující k ochraně SZTE, včetně argumentací ekonomickými zájmy.

14) Dále žalobce namítal porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu Listiny základních práv a svobod, práva na ochranu vlastnictví a při extenzivnímu výkladu také právu nebýt podroben nuceným službám.

15) Byla vznesena také námitka rozporu se zákonem o hospodaření s energií,

kdy měla být zjištěna energetický náročnost budovy a další skutečnosti zákonem požadované. Výkon kotlů není dle žalobce dostatečný pro ohřev teplé vody.

16) Žalobce spatřuje jako zásah do vlastnického práva k zařízení tvořícímu část soustavy SZTE umístěnému v objektu a práva k výkonu věcného břemene, pokud žalovaný jako odvolací orgán uložil podmínku k umožnění přístupu žalobce k zařízení stavebníkovi, kterým je SBD LIAZ, nikoliv vlastníku objektu, aniž by zkoumal, zda stavebník a vlastník jsou stejné osoby.

17) Naposledy žalobce namítal, že autorizovaní technici Ing. Antonín Horych,

Ing. Otakar Novotný a Jan Müller nebyli a nejsou osobou schopnou posoudit ochranná pásma a bezpečnostní pásma plynových zařízení a projektová dokumentace neřeší otázku bezpečnostního pásma kotlů. Tuto námitku žalobce logicky spojuje s předchozím žalobním bodem.

Z uvedených důvodů žalobce navrhoval zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení a požadoval náhradu nákladů řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný označil žalobní námitky za nedůvodné, neboť žalobce v nich neuvádí, jak se jím tvrzené skutečnosti dotkly jeho vlastnických práv k zařízení v předmětném objektu, hodnověrnými důkazy neprokázal, jak bude do jeho práv zasaženo, proto navrhnul zamítnutí žaloby. Podotkl, že oprávněné zájmy účastníků řízení jsou chráněny předpisy správního práva, jimž musela povolovaná stavba vyhovět. Umístění stavby se nedotkne zařízení žalobce. Žalovaný odkázal na projektovou dokumentaci a kontrolní prohlídku ze dne 7. 8 2012, ze které byl pořízen protokol, z něhož plyne, že umístěním plynových kotlů nebude zařízení ve vlastnictví žalobce dotčeno, zástupce žalobce byl přítomen. Bylo konstatováno, že zařízení žalobce se nachází v jiné části, dle půdorysu technického podlaží se zakreslením zařízení k vyjádření ze dne 13. 1. 2012, jakož i z výkresu č. F.1.4.2.1 ověřené projektové dokumentace plyne, že napojení bude mimo zařízení žalobce, nově budou osazeny protipožární dveře. Dodávka tepla do objektu je pak soukromoprávní záležitostí, nejedná se o právo vyplývající z věcného břemene ani veřejný zájem o dodávku tepelné energie ze zařízení žalobce, jak judikoval Nejvyšší správní soud. O vydání stavebního povolení požádal oprávněný subjekt, podklady byly zpracovány oprávněnými osobami v dostatečném rozsahu pro posouzení povolované změny způsobu vytápění. Byla vydána kladná stanoviska dotčených orgánů státní správy, plyne z nich, že povolovaná stavba splňuje požadavky § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší, požadavky hygienické, požární ochrany a bezpečnosti a požadavky z hlediska § 77 odst. 5 energetického zákona, záměr byl posouzen také z hlediska energetické koncepce města a Libereckého kraje. Na základě zjištění, že stavba nebude mít vliv na okolí, a na základě zjištění, že stavební úpravy nejsou v rozporu se závěry a cíli územního plánování, zejména s územní plánovací dokumentací, nebyly zjištěny skutkové okolnosti a právní důvody pro zamítnutí žádosti o stavební povolení. Výrok rozhodnutí je určitý, předmět řízení i účastníci řádně označeni. V odůvodnění jsou obsaženy úvahy o tom, jak se žalovaný vypořádal s odvolacími námitkami týkajícími se stanovisek dotčených orgánů, v tomto směru žalovaný na odůvodnění svého rozhodnutí odkázal. Protože povolení stavebních úprav nevyvolá potřebu jakéhokoli zásahu do stávajícího zařízení žalobce, tj. potřebu odstranění, nebyl dán důvod k rozhodování o zařízení žalobce. Podmínkami č. 13 až 15 stavebního povolení byl zajištěn řádný výkon vlastnického práva žalobce k příslušnému zařízení, bylo zajištěno, aby při napojení nového zdroje vytápění na stávající vnitřní rozvody nedošlo ke kolizi v dodávce tepelné energie. Věcné břemeno se vztahuje k právu strpění zařízení žalobce v předmětném objektu, nikoli k právu na dodávku tepelné energie, toto je čistě v rovině soukromoprávní a do tohoto vztahu mezi žalobcem a odběratelem nepřísluší žalovanému zasahovat. K podmínce, jež se vztahuje k přístupu žalobce ke svému zařízení, žalovaný dodal, že jí nemůže být dotčeno žalobcovo právo odpovídající věcnému břemeni přístupu, neboť toto právo žalobci plyne přímo z energetického zákona, a omezuje každého vlastníka objektu. Žalobce pak neuvádí, jak se umístění plynové kotelny pouze v jednom z objektů, při dodávce tepelné energie také do objektu druhého, dotkne jeho vlastnických práv či věcných práv, a je třeba tuto námitku odmítnout.

Ze správního spisu vyplývá, že dne 16. 4. 2012 podal stavebník – XX, žádost o vydání stavebního povolení na stavbu dle přiložené projektové dokumentace. Žádost byla následně k výzvě stavebního úřadu ze dne 26. 4. 2012 postupně doplněna.

K žádosti o stavební povolení stavebník mimo jiné doložil:

- projektovou dokumentaci k vybudování plynové kotelny, podle níž je plynová kotelna umístěna v technickém podlaží domu č. p. 3316, s tím, že bude provedeno napojení na stávající vnitřní systém potrubí, před napojením kotlů budou instalovány kulové uzávěry, zpětné ventily, manometry a tlakoměry, když bude na patě ÚT zaslepen stávající teplovod žalobce;

- vyjádření žalobce ze dne 13. 1. 2012 k umístění jeho zařízení s tím, že objektová předávací stanice, měřící zařízení, armatury, datový kabel a přípojka ve vlastnictví žalobce budou demontovány s tím, že tyto náklady hradí odběratel a demontáž provede žalobce;

- ekonomickou studii změny vytápění;

- smlouvu o připojení k distribuční soustavě uzavřenou s RWE GasNet, s.r.o..

Stavebníkem byla doložena souhlasná stanoviska orgánů státní správy, a to:

- Městského úřadu Jablonec nad Nisou, oddělení životního prostředí, ze dne

26. 4. 2012 - souhrnné stanovisko, v němž z hlediska ochrany ovzduší nebyly vyjádřeny námitky s tím, že byla splněna povinnost dle § 3 odst. 8 zákona

o ochraně ovzduší, neboť stavebník předložil ekonomickou přijatelnost vytápění;

- Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje, územního odboru Jablonec nad Nisou (HZS), ze dne 15. 3. 2012, coby dotčeného orgánu státní správy na úseku požární ochrany;

- Krajské hygienické stanice Libereckého kraje (KHS) ze dne 12. 4. 2012 jako orgánu státní správy na úseku ochrany zdraví - s podmínkou ověření dodržování limitů hluku;

Stavebník předložil také vyjádření Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Liberecký kraj (SEI) ze dne 15. 3. 2012, v němž tento správní orgán vyjádřil, že podle

§ 2 odst. 4 vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 195/2007 Sb. není oprávněn vydat ke stavbě závazné stanovisko z hlediska zájmů chráněných zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energií, neboť jde o zdroj tepla do výkonu 1 MWt.

Stavební úřad oznámil zahájení řízení ostatním účastníkům a dotčeným orgánům státní správy s tím, že námitky podle § 114 odst. 1 stavebního zákona mohou uplatnit nejpozději při nařízeném ústním jednání. Žalobce vznesl písemně své námitky. Upozornil, že má v domě umístěno zařízení pro rozvod tepelné energie a změna způsobu vytápění se dotýká jeho věcných práv odpovídajících věcnému právu užívat nemovitost k účelům dle energetického zákona. Dle něj nebyla splněna podmínka § 77 odst. 5 energetického zákona,

neboť projektová dokumentace neřeší odpojení CZT, kdy nejprve musí být rozhodnuto

o odstranění zařízení, neřeší také vzájemné vlivy stávajícího a nového zařízení, zejména vlivy obou na domovní rozvody, které nejsou dimenzovány na jejich koexistenci, není tak zajištěna ochrana zařízení ve vlastnictví žalobce. Nové zařízení je samostatnou stavbou, stavebník ale nedoložil nabývací titul. Projektová dokumentace neobsahuje dostatečné zakreslení zařízení žalobce, byla nedostatečně vymezena stávající věcná břemena váznoucí na budově. Namítal, že se jedná o novou stavbu ve stávající stavbě. Řešení nesplňuje bezpečností předpisy

ve vztahu k ochraně CZT, zřejmě ani požární předpisy. Žalobce dále vznesl námitku nesouladu s územní energetickou koncepcí i krajskou, námitku nedostatečného řešení odvodu spalin, námitku absence územního řízení, porušení zákona o ochraně ovzduší s tím, že dle něj výkon kotelen k vytápění a ohřevu vody nedostačuje. Navrhovaná protipožární opatření jsou nedostatečná, neodpovídají příslušným normám, oddělení příčkou je nedostatečné.

Dle žalobce je stavba v rozporu s veřejným zájmem dle energetického zákona, neboť jí dojde k zásahu do CZT, proto žalobce navrhoval zajistit posudek o vlivu stavby na soustavu CZT a stanovisko Energetického regulačního úřadu (ERÚ) k možným vlivům odpojení a souladu s veřejným zájmem na ochraně CZT. Stavba je také v rozporu s § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší, nebyla prokázána ekonomická přijatelnost záměru, důkazy byly v tomto směru nedostatečné a stavební úřad si je má v tomto směru zajistit sám.

Dle protokolu o ústním jednání ze dne 7. 8. 2012 byla v předmětném domě provedena také za přítomnosti pracovníků žalobce obhlídka. Bylo zjištěno, plynová kotelna bude umístěna v technickém nadzemním podlaží objektu č. p. 3316, v prostorách, kde se nenachází komunikační kabely, je zde přívodní potrubí a šachta žalobce. Vlastní topné zařízení žalobce je v samostatné vedlejší místnosti.

Dne 21. 8. 2012 stavební úřad vydal dle § 115 stavebního zákona stavební povolení na výstavbu plynové kotelny domu č. p. XX a č. p. XX, XX na pozemku st. p. XX s tím, že kotelna bude umístěna v technickém nadzemním podlaží domu XX v prostoru bývalé kočárkárny a oddělena požárními dveřmi a bude napojena na stávající vnitřní systém potrubí. Podmínkou č. 1 bylo stanoveno, že stavba bude provedena podle projektové dokumentace, podmínkou č. 11 bylo stanoveno, že nesmí dojetí k dotčení a znepřístupnění stávajícího zařízení žalobce vně i uvnitř objektu, podmínkou č. 13 stavební úřad vyslovil, že nesmí dojít k dotčení stávajícího zařízení žalobce vně i uvnitř objektu při provádění stavby, podmínkou č. 14 stavební úřad stavebníku uložil, aby žalobci umožnil přístup k jeho zařízení v domě s odkazem na příslušná ustanovení energetického zákona, podmínkou č. 15 bylo stanoveno, že plynová kotelna bude napojena na rozvody topné vody a rozvody TUV po odpojení těchto rozvodů do zařízení soustavy CZT žalobce. Stavební úřad konstatoval, že žádost o povolení stavby přezkoumal z hledisek dle § 111 stavebního zákona, projednal ji s účastníky a dotčenými orgány a zjistil, že uskutečněním nebo užíváním nejsou ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem, předpisy vydanými k jeho provedení a zvláštními předpisy, a projektová dokumentace splňuje obecné technické požadavky na stavby. Stavební úřad zajistil vzájemný soulad předložených závazných stanovisek dotčených orgánů vyžadovaných zvláštními předpisy, která konkrétně konstatoval. Stavební úřad se zabýval důvodem účastenství žalobce ve stavebním řízení a z tohoto pohledu hodnotil jím uplatněné námitky z hlediska § 114 odst. 1 stavebního zákona. Námitku neúplné projektové dokumentace neshledal důvodnou. Řízení je návrhové, stavebník o odstranění zařízení žalobce nežádal, jedná se o požadavek žalobce, odpojení je věcí soukromoprávní. Protože stavební úpravy nevyvolají potřebu stavebně technického zásahu (odstranění zařízení žalobce) a stavebník o ně nežádal, není toto nutné zohlednit v projektové dokumentaci, když k posouzení možného zásahu do zařízení žalobce postačilo vyznačení jeho umístění v domě v rozsahu žalobcem poskytnutém, postačí uzavření hlavního uzávěru topného média. Zařízení žalobce bylo řádně zakresleno, žalobce se s projektovou dokumentací neseznámil. K námitce nedostatečných bezpečnostních a protipožárních opatření stavební úřad uvedl, že nejsou důvodné a odkázal na souhlasné stanovisko HZS. Ostatní námitky byly posouzeny v rámci splnění zákonných podmínek pro vydání stavebního povolení. K námitkám týkajícím se provozu CZT stavební úřad konstatoval, že stavebním povolením nebude nijak licence žalobce pro výrobu tepelné energie dotčena, jedná se o námitku k ochraně ekonomických zájmů. Kdo je vlastníkem nového zařízení na výrobu tepelné energie, jde nad rámec § 114 odst. 1 stavebního zákona. SEI v daném případě závazné stanovisko nevydává, žádné připomínky neuplatnila. Dále stavební úřad uvedl, že námitky žalobce směřující do porušení energetických koncepcí jdou nad rámec § 114 odst. 1 stavebního zákona. Podle stavebního úřadu současně platný územní plán Města Jablonec nad Nisou nemá v sobě zapracovanou územní energetickou koncepci, ta se nestala součástí závazné části územního plánu. Územním plánem nelze uložit zákaz odpojit se či připojit se k CZT, případný nesoulad nemá spojitost s žalobcovými věcnými právy. Uvedl, že stavba je v souladu s územně plánovací dokumentací, když územní plán hovoří o přednostním zásobováním CZT v zóně A, ale zároveň připouští další obnovitelné ekologické zdroje. Energetická koncepce Libereckého kraje pak preferuje systém CZT před dalšími zdroji vytápění, stabilizací soustav CZT je nutno rozumět doporučení k vymezení nových rozvojových ploch pro zástavbu, případně stávajících odběrů vhodných pro připojení k CZT jako kompenzaci poklesu odběru vlivem realizace energetických úspor, nemůže zakázat odpojení od stávajících rozvodů CZT. Protože se jedná o stavební úpravy stávajícího domu dle § 2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona, není nutno vést územní řízení s odkazem na § 77 odst. 1 písm. c) a § 81 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. K námitce porušení § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší stavební úřad podotknul, že součástí podkladů bylo stanovisko Městského úřadu Jablonec nad Nisou, oddělení životního prostředí, v němž bylo splnění této povinnosti uvedeno, a stavebník splnil zákonnou povinnost dle § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší, neboť součástí projektové dokumentace bylo ekonomické vyhodnocení. Námitky žalobce rozporu stavby s veřejným zájmem označil stavební úřad za jdoucí nad rámec žalobcova oprávnění dle § 114 odst. 1 stavebního zákona, jde o námitku k ochraně ekonomických zájmů, není v kompetenci ERÚ vyjadřovat se k povolovanému záměru.

V odvolání žalobce namítal absenci závazného stanoviska orgánů ochraně ovzduší dle § 77 odst. 5 energetického zákona, nesplnění podmínek § § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší, nesplnění podmínek dle zákona o hospodaření energií s odkazem na nutnost průkazu energetické náročnosti, absenci stanoviska SEI s odkazem na § 77 odst. 5 energetického zákona, nesoulad s územní energetickou koncepcí města Jablonec nad Nisou, neaplikaci krajské energetické koncepce, neprovedení územního řízení, zmenšení soustavy CZT.

Rozhodnutím ze dne 31. 10. 2012 žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil vydané stavební povolení. Podle žalovaného byl zjištěn stav, o němž nejsou pochybnosti, byly naplněny zákonné podmínky pro vydání stavebního povolení, když byla zajištěna závazná stanoviska dotčených orgánů, projektová dokumentace byla zpracována autorizovanými osobami a v rozsahu postačujícím k posouzení povolované stavby a jejího souladu se zákonem. Žalovaný odkázal na zjištění učiněná při ústním jednání dne 7. 8. 2012, kdy bylo ověřeno, že instalací plynových kotlů nedojde k žádnému zásahu do zařízení žalobce,

když topné zařízení žalobce se nachází ve vedlejší místnosti a v prostoru nově navržené plynové kotelny se nenachází žádné komunikační kabely ani topné zařízení, nebude tak do práv žalobce nijak zasaženo. Podle žalovaného byly podmínky § 3 odst. 8 zákona na ochranu ovzduší splněny, když z ekonomického zhodnocení obsahující porovnání nákladů plyne,

že vytápění plynovou kotelnou bude oproti vytápění CZT ekonomicky výhodnější. Žalovaný shodně jako stavební úřad uvedl, že účastník řízení může uplatnit jen námitky v souladu s § 114 odst. 1 stavebního zákona, proto námitky žalobce, které se přímo netýkaly jeho vlastnických práv, byly přezkoumány jen z hlediska zákonnosti rozhodnutí. Námitky žalobce proti obsahu závazných stanovisek žalovaný považoval za jdoucí nad rámec § 114 odst. 1 stavebního zákona, když zdůraznil, že těmito stanovisky orgány státní správy chrání veřejné zájmy chráněnými zvláštními zákony. Ochrana těchto veřejných zájmů není dána soukromému subjektu, který má v řízení postavení účastníka z důvodu práva odpovídajícího věcnému břemeni k budově. Dotčené orgány ve stanoviscích nevznesly vůči žalobci žádné požadavky a žalobce svoje tvrzení nespojuje s tím, jak by se závazná stanoviska alespoň mohla dotknout jeho hmotných práv. Žalovaný shledal, že námitky žalobce v tomto směru nelze považovat za podnět k přezkoumání stanovisek dotčených orgánů ve smyslu

§ 149 správního řádu, proto je nepostupoval nadřízeným správním orgánům. Dle žalovaného podle § 17 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona o ochraně ovzduší s odkazem na § 4 odst. 1, 4 a 5 cit. zákona se u malých zdrojů znečišťování ovzduší závazné stanovisko orgánu ochrany ovzduší nevyžaduje. Splnění podmínek § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší nemá spojitost s ochranou věcných práv žalobce. Žalovaný připustil, že v odůvodnění stavebního povolení se stavební úřad výslovně splněním podmínek podle cit. ustanovení nezabýval, nicméně z obsahu spisu plyne, že k závaznému stanovisku orgánu ochrany ovzduší byla předložena ekonomická koncepce, jež je založena ve spise a z níž plyne, že vytápění domu plynovou kotelnou je ekonomicky výhodnější než stávající vytápění CZT, když ekonomická přijatelnost je hodnocena z pohledu stavebníka, nikoliv z pohledu žalobce jako provozovatele CZT. Nepředložení průkazu energetické náročnosti jde opět nad rámec žalobcova oprávnění vznášet námitky. V daném případě nejde o stavební úpravy, které ovlivňují energetickou náročnost budovy, povinnost předkládat průkaz energetické náročnosti se na stavebníka nevztahovala. Nebylo třeba vyžádat závazné stanovisko SEI, žalovaný odkázal na vyjádření SEI, územního inspektorátu pro Liberecký kraj ze dne 15. 3. 2012, který uvedl, že není v dané věci jako dotčený orgán státní správy oprávněn závazné stanovisko vydávat, žalovaný nepřisvědčil žalobci, že je nutné předmětnou stavbu posuzovat jako záležitost celé soustavy CZT. K námitkám týkajícím se energetických koncepcí žalovaný poznamenal, že jdou opět nad rámec ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona. Žalovaný se plně ztotožnil se závěry stavebního úřadu o tom, že stavební úpravy jsou v souladu s energetickou koncepcí města Jablonec nad Nisou vyhlášenou vyhl. č. 5/2004 ze dne 15. 4. 2004, která sice jako preferovanou formu vytápění uvádí CZT, z vyhlášky však přímo neplyne její výhradní upřednostnění, když CZT není definována a nelze dovozovat, že se jedná jen o žalobcův CZT. Energetická koncepce Libereckého kraje obsahuje určitá doporučení, počítá s využitým plynných paliv jako jedné z forem zásobování energiemi a nelze z ní dovodit nepřípustnost využití plynných paliv pro vytápění objektů. Dále bylo konstatováno, že předmětná stavba je stavební úpravou, která podle § 81 odst. 3 písm. a) stavebního zákona nevyžaduje územní rozhodnutí o změně stavby ani územní souhlas, nezvyšuje se kapacita bytů, ani její nároky na okolí, nemění se nároky na veřejnou infrastrukturu, a to ani z hlediska zvýšené potřeby plynu. Námitku vlastnictví zdroje vytápění nebyl žalobce oprávněn vznášet, nespojuje ji s dotčením na svých vlastnických právech. K námitce zmenšení soustavy CZT žalovaný uvedl,

že k posuzování této otázky není povolán na základě žádného zákona a upozornil, že smyslem účastenství žalobce v řízení má být ochrana jeho věcných práv k nemovitosti v důsledku umístění jeho rozvodného tepelného zařízení v domě. Je-li žádost o stavební povolení a podklady pro rozhodnutí v souladu se zákony, může být stavební povolení vydáno. Žalovaný dodal, že žalobce sám připravuje realizaci zásobování stávajících domů teplem z vlastních nezávislých zdrojů a v jejím důsledku odpojení od stávající soustavy CZT, a že je čistě jeho věcí, jak zamezí výpovědím z uzavřených smluv na dodávku tepla ze soustavy CZT, kdy hlavním důvodem zřizování vlastních zdrojů tepla je vysoká cena tepelné energie

ze soustavy CZT.

Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s..

Nejprve se soud musel zabývat žalobní výtkou nicotnosti rozhodnutí žalovaného a stavebního úřadu, k níž by ostatně musel přihlédnout z úřední povinnosti dle § 76 odst. 2 s. ř. s..

Za nicotný je podle doktríny a dosavadní judikatury správních soudů třeba považovat správní akt, který trpí vadami takové intenzity, že již vůbec nelze o správním aktu hovořit. Typicky jsou takovými vadami neexistence zákonného podkladu pro rozhodnutí, nedostatek pravomoci, nejtěžší vady příslušnosti, absolutní nedostatek formy, absolutní omyl v osobě adresáta, neexistence skutkového základu způsobující bezobsažnost, požadavek trestného plnění, požadavek plnění fakticky nemožného, neurčitost, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost). K nicotnosti přezkoumávaného správního rozhodnutí je soud povinen přihlédnout nejen k námitce žalobce, ale z úřední povinnosti. Vlastní definici nicotnosti pak obsahuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Podle jeho § 77 odst. 1 je nicotné rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal.

Podle odst. 2 uvedeného ustanovení je nicotné dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Nicotnost z těchto důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu správního. Z uvedeného vyplývá, že nicotným je správní akt, který trpí natolik intenzivními vadami shora zmíněnými, že jej vůbec za rozhodnutí ani považovat nelze. Tyto vady jsou natolik závažné, že způsobí faktickou neexistenci samotného správního aktu.

Žádné shora popsané vady napadených rozhodnutí soud nenalezl. O nicotnost

se nejednalo ani z důvodu žalobcem namítané faktické a právní neuskutečnitelnosti rozhodnutí. Soud konstatuje, že s obdobnou námitkou téhož žalobce se již ve své rozhodovací činnosti vícekrát setkal, a nevidí důvod odchýlit se od svých dřívějších závěrů obsažených např. v rozsudku ze dne 26. 1. 2011, č. j. 59 A 68/2010-104, přezkoumaném Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 As 52/2011-159, www.nssoud.cz,

či rozsudku ze dne 5. 12. 2012, č. j. 59 A 65/2011-65, ale postupně i dalších vydaných

ve věcech pod sp. zn. 59 A 10/2012, sp. zn. 59 A 18/2012 či sp. zn. 59 A 40/2012, atd.

Podle § 77 odst. 5 energetického zákona může být změna způsobu vytápění provedena pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů ochrany životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí. Soud nesdílí názor žalobce, že by snad „odpojení“ ve smyslu odstranění některých částí rozvodného tepelného zařízení ve vlastnictví žalobce muselo být nutně uskutečněno a muselo být vždy řešeno jako součást stavebních úprav souvisejících s povolovanou změnou způsobu vytápění. Pokud se povolovaná změna způsobu vytápění bytového domu a s ní související stavební úpravy nedotknou rozvodného tepelného zařízení žalobce (s výjimkou „odpojení“ od jeho zařízení uzavřením uzávěru a následného zaslepení teplovodů) a umístění nového zdroje tepla a jeho napojení na stávající vnitřní rozvody nevyvolá nutnost stavebně technického odstranění jeho částí (topné zařízení žalobce je dle zákresu a dle vyjádření žalobce ze dne 13. 1. 2012 v jiných prostorách, jinde, než kam bude umístěn nový zdroj vytápění – tj. do prostoru vedlejší místnosti, kde bude oddělen protipožárními dveřmi; shodně pak plyne i z projektové dokumentace, zejména z výkresu č. F.1.4.2.1), je otázka dalšího setrvání částí žalobcova rozvodného tepelného zařízení (konkrétně vyjmenovaného žalobcem právě ve shora zmíněném vyjádření ze dne

13. 1. 2012) v prostorách bytového domu otázkou soukromoprávní, k jejímuž řešení nebyl stavební úřad a žalovaný v daném návrhovém stavebním řízení povoláni. Stěží mohlo být do stavebního povolení zahrnuto odstranění žalobcova rozvodného tepelného zařízení,

když k jeho odstranění nedal žalobce dosud souhlas, jak v žalobě zdůrazňuje. Shodně se k danému problému postavil i Nejvyšší správní soud, který v rozsudku ze dne 9. 11. 2011,

č. j. 9 As 52/2011-159, www.nssoud.cz, rovněž konstatoval, že zabezpečení či odstranění částí zařízení žalobce je otázkou týkající se soukromoprávního vztahu mezi žalobcem

a stavebníkem. Jak již soud konstatoval ve shora zmíněných rozsudcích, řešení otázky dalšího setrvání žalobcových částí rozvodného tepelného zařízení či jejich odstranění bude vyžadovat součinnost obou stran, bude věcí jednání a dohody žalobce a stavebníka, případně předmětem soudního sporu, v tomto směru se soud ztotožňuje se žalobcem. Na rozdíl od něj má ale za to, že předmětná otázka nemusí být za daných skutkových okolností vyřešena ve stavebním řízení a nemusí být součástí stavebního povolení na změnu způsobu vytápění ve smyslu § 77 odst. 5 energetického zákona. Z citovaného ustanovení také nelze dovodit, že náklady na provedení změny způsobu vytápění a náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení musí být uhrazeny ještě před provedením takové změny a že změna způsobu vytápění by byla závislá na předchozí úhradě těchto nákladů. Soud nesouhlasí s názorem žalobce, že pro setrvání tepelného zařízení žalobce není právní důvod, neboť toto zařízení bylo v bytovém domě jistě umístěno v rámci výstavby bytového domu, když vytápění je nedílnou součástí stavby. Z žádného zákonného ustanovení nelze dovodit povinnost stavebníka doložit souhlas žalobce jako vlastníka rozvodného tepelného zařízení s dalším ponecháním v zařízení v objektu jako nutnou podmínku pro vydání stavebního povolení na změnu způsobu vytápění. Stavební povolení ve spojení s rozhodnutím žalovaného nejsou právně a fakticky neuskutečnitelnými rozhodnutími jen proto, že neřeší odstranění částí žalobcova rozvodného tepelného zařízení, když s jeho setrváním v předmětném objektu žalobce z důvodu vyšších nákladů na jeho údržbu nesouhlasí (na druhou stranu však k odstranění souhlas nedal). Žalobce se mylně domnívá, že napadená rozhodnutí jej nepřímo nutí vynakládat náklady na udržení jeho zařízení v domě a přenášet tyto náklady na další odběratele. Jak již soud uvedl, tato otázka je soukromoprávní, a musí-li žalobce dle svého tvrzení vynakládat náklady na setrvání a údržbu svého rozvodného tepelného zařízení v domě, pak je to v důsledku toho,

že odstranění svého zařízení nebyl schopen se stavebníkem uspokojivě vyřešit. Jestli tyto tvrzené zvýšené náklady žalobce přenáší na další odběratele, jedná se o jeho podnikatelské rozhodnutí, nikoli důsledek napadených rozhodnutí. Namítá-li pak ještě žalobce,

že odstraněním jeho zařízení dojde k zásahu do nosné konstrukce a postup bude v rozporu s vydaným stavebním povolením, nezbývá než zopakovat, že odstranění zařízení žalobce v daném stavebním řízení nebylo předmětem řízení a nerozhodovalo se o něm, a to ani v tom smyslu, že by k němu následně nesmělo dojít. V tomto směru lez odkázat na část odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, v níž stavební úřad zmínil zákonnou úpravu vztahující se k odstraňování technické infrastruktury. V namítaných skutečnostech soud neshledal ani nezákonnost přezkoumávaných rozhodnutí.

Důvodem nicotnosti správních rozhodnutí pak není ani přesný popis zařízení žalobce v podmínkách stavebního povolení, neboť, jak již bylo řečeno, podstatou věci bylo vydání stavebního povolení na předmětnou stavbu, jejíž součástí zařízení žalobce ani jeho odstranění nebylo. Stavební úřad vycházel z toho, jak bylo zařízení žalobce jím označeno a zakresleno jeho umístění. Žalobce se mýlí, pokud se domnívá, že je jen věcí stavebníka, aby zařízení žalobce přesně označil. Žalobce zcela opomíjí povinnosti, které mu jako vlastníku technické infrastruktury [kterou je i jeho rozvodné tepelné zařízení ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) bod 2. stavebního zákona] ukládá ustanovení § 161 odst. 1 stavebního zákona, podle něhož vlastníci technické infrastruktury jsou povinni vést o ní evidenci, která musí obsahovat polohové umístění a ochranu, a v odůvodněných případech, s ohledem na charakter technické infrastruktury, i výškové umístění. Na žádost pořizovatele územně analytických podkladů, územně plánovací dokumentace, obecního úřadu, žadatele o vydání regulačního plánu nebo územního rozhodnutí, stavebníka nebo osoby jím zmocněné sdělí vlastník technické infrastruktury ve lhůtě do 30 dnů údaje o její poloze, podmínkách napojení, ochrany a další údaje nezbytné pro projektovou činnost a provedení stavby. Ke splnění této povinnosti byl žalobce jako vlastník technické infrastruktury stavebníkem (k výzvě stavebního úřadu k doplnění podkladů pro žádost o stavební povolení) vyzván, žalobce se k umístění zařízení a podmínkám jeho ochrany vyjádřil dne 13. 1. 2012 a ze skutečností jím uvedených

a ze zakreslení rozsahu jeho rozvodného zařízení v bytovém domě tak, jak jej učinil přímo žalobce, správní orgány při posouzení žádosti stavebníka o změnu vytápění vycházely.

Rozhodnutí nelze označit za nicotné ani pro formulaci podmínky č. 15. Stanovením této podmínky stavební úřad naopak chrání zařízení žalobce, neboť napojení nově vybudované plynové kotelny váže až na odpojení od žalobcova zdroje vytápění,

čímž je zabezpečena ochrana před kolizí dvou topných systémů. Z této podmínky pro provedení stavby nelze dovodit, že by nová plynová kotelna měla být napojena na rozvody žalobce. Stavební povolení zásadně nemůže ukládat povinnosti jiným účastníkům řízení než stavebníku, je pak na něm, aby při provádění stavby nezasahoval do práv jiných subjektů a postupoval v souladu s ověřenou projektovou dokumentací. „Odpojením rozvodů“,

o němž hovoří podmínka č. 15 stavebního povolení, pak zásadně nelze rozumět odstranění či dotčení jakékoli části zařízení ve vlastnictví žalobce.

Výrok popisující povolovanou stavbu pak soud považoval za dostatečně určitý,

když stavba byla nejen vymezena stručnou definicí, ale i popisem toho, co zahrnuje, včetně vymezení podmínek provedení stavby, zcela v intencích § 115 odst. 1 stavebního zákona. Není na místě, aby do samotného povolovacího výroku stavebního povolení ale ani do podmínek pro provádění stavby stavební úřad zahrnul všechny technické podrobnosti,

v nichž povolovaná stavba spočívá, technologický postup stavebních úprav a detaily úprav rozvodů a jejich napojení na nový zdroj vytápění; dle soudu postačí, definoval-li stavební úřad stavební úpravy spočívající ve vybudování plynové kotelny nezaměnitelným způsobem, s tím, že stavba bude provedena dle ověřené projektové dokumentace, jež veškeré podrobnosti stavby řeší. Podle soudu byla označena i dostatečně nemovitost, jíž se povolovaná změna týká. Z výroku stavebního povolení plyne, že v katastru je bytový dům zapsán jako nemovitost, kterou tvoří dvě budovy se samostatnými č. p. XX a č. p. XX, zároveň je v části výroku stavebního povolení obsahujícího popis stavby vymezeno, kde přesně bude plynová kotelna umístěna (v technickém nadzemním podlaží dobu č. p. XX) a že bude sloužit pro vytápění celého bytového domu. Námitky žalobce ohledně nutnosti souhlasu všech vlastníků obou částí bytového domu jdou zcela nad rámec ochrany jeho práv. Stejně tak není soudu zřejmé, jak by mohl být žalobce zasažen změnou využití stávajícího prostoru, kam bude plynová kotelna umístěna. V tvrzeném rozporu pak v žádném případě nelze shledat důvod nicotnosti stavebního povolení.

Lze tak konstatovat, že napadené rozhodnutí žalovaného a stavební povolení nejsou nicotnými rozhodnutími, a soud přistoupil k jejich přezkumu.

Další žalobní námitky pak soud posuzoval s ohledem na specifické postavení žalobce v řízení před správními orgány. Již ve svých předchozích rozsudcích (ze dne 22. 9. 2010,

č. j. 59 Ca 87/2009-64, a ze dne 19. 10. 2010, č. j. 59 A 7/2010-36, ze dne 5. 12. 2012,

č. j. 59 A 65/2011-65, ale i dalších shora označených) soud zaujal právní názor ohledně účastenství vlastníka rozvodného tepelného zařízení a současně dosavadního dodavatele tepelné energie do objektu, jehož se týkají stavební úpravy spočívající v umístění nového zdroje vytápění, a jeho práva uplatňovat ve stavebním řízení svoje výhrady proti povolovanému záměru změny způsobu vytápění. Soud má nadále za to, že omezená možnost ostatních účastníků stavebního řízení uplatňovat své výhrady proti povolované stavbě

(v daném případě možnost žalobce uplatňovat námitky proti stavebním úpravám za účelem vybudování plynové kotelny v bytovém domě) dle § 114 odst. 1 stavebního zákona,

navíc ještě omezená lhůtou stanovenou v duchu zásady koncentrace správního řízení, determinuje také možnost žalobce vznášet úspěšně pouze některé žalobní námitky v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu správní soudy poskytují ochranu každému, kdo tvrdí, že byl na těchto právech zkrácen nezákonným správním rozhodnutím. Soud setrvává na svém názoru, že se nejedná o všeobecnou soudní kontrolu zákonnosti rozhodování správního orgánu v dané věci. To je ještě zdůrazněno dispoziční (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.) a koncentrační zásadou (§ 72 odst. 1 ve spojení s § 71

odst. 2 s. ř. s.), kterými je soudní přezkum ve správním soudnictví ovládán. Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu nelze úspěšně vznášet k ochraně veřejných subjektivních práv jiné osoby či pouze k ochraně veřejného zájmu (zde je nutno poznamenat, že s výjimkou případu, kdy je určitému subjektu přiznáno účastenství v řízení před správním orgánem právě a jen za účelem ochrany veřejného zájmu v rozsahu vymezeném zvláštním právním předpisem tak, jak je tomu typicky v případě občanských sdružení, které jsou aktivně legitimovány k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 odst. 2 s. ř. s., kdy lze ale s úspěchem namítat jen porušení procesních práv, srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 7 A 139/2001-67, publ. ve Sb. NSS č. 379/2004). Skutečnost, jaká práva fyzické či právnické osoby mohou být přímo nebo v důsledku porušení jejích práv v předcházejícím řízení (tedy procesních) zkrácena, se odvíjí od toho, co bylo předmětem řízení před správním orgánem, a také od toho, co založilo účastenství fyzické či právnické osoby v takovém řízení. Tyto skutečnosti jsou důležité pro posouzení žalobní legitimace a následně i důvodnosti podané žaloby, neboť jak bylo soudem uvedeno shora, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je soud povolán o ochraně práv žalobce,

nikoli k obecné kontrole zákonnosti žalobou napadeného správního rozhodnutí a celého správního řízení, které jeho vydání předcházelo. Z uvedeného vyplývá závěr již judikovaný správními soudy, že „žalobce může namítat jen tu nezákonnost rozhodnutí, kterou byl zkrácen na svých právech, přičemž zkrácením na právech je třeba rozumět nejen zkrácení na právech hmotných, ale také na právech procesních (§ 65 s. ř. s.)“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 7 A 139/2001-67, publ. ve Sb. NSS č. 379/2004, obdobně rozsudek ze dne 11. 7. 2007, č. j. 2 As 10/2007-83, www.nssoud.cz). Z takového pojetí rozhodování soudů ve správním soudnictví soud vycházel při posouzení podané žaloby a uvážení o vznesených námitkách žalobce.

Žalobce v souzeném případě napadl rozhodnutí o povolení stavby – změnu stavby,

jež spočívala ve změně způsobu vytápění bytového domu (vybudování plynové kotelny), o jehož vydání požádala jiná osoba odlišná od žalobce, žalobce tak nebyl „přímým adresátem“ vydaného povolení stavby. Se žalobcem bylo stavebním úřadem i žalovaným jednáno jako s účastníkem od počátku řízení o povolení stavby, z něhož vzešla napadená rozhodnutí. Stavební úřad i žalovaný si byli vědomi procesního postavení žalobce ve stavebním řízení a z tohoto pohledu posuzovali námitky žalobcem vznášené, jasně deklarovali, že žalobce mohl jako účastník řízení úspěšně vznášet podle § 114 odst. 1 stavebního zákona jen ty námitky, kterými poukáže na přímé dotčení svých práv – práv odpovídajících zákonnému věcnému břemeni za účelem přístupu ke svému rozvodnému tepelnému zařízení v domě (podrobně se odůvodněním této otázky soud zabýval ve svých předchozích rozsudcích), resp. vlastnických práv k tomuto zařízení. Soud se s tímto výkladem ztotožňuje a nepovažuje tak za důvodnou námitku žalobce nesprávného restriktivního výkladu § 114 odst. 1 stavebního zákona [žalobní bod 10)]. K této otázce se shodně vyslovil i Nejvyšší správní soud ve shora cit. Rozsudku ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 As 52/2011-159, www.nssoud.cz, ve kterém se zabýval omezenou možností ostatních účastníků stavebního řízení vznášet proti povolované stavbě námitky, a to i z pohledu samotné ústavnosti tohoto ustanovení. Shodně hodnotil Nejvyšší správní soud omezenou možnost účastníka vznášet námitky ve stavebním řízení o změně způsobu vytápění a následně jeho omezenou možnost úspěšně uplatňovat žalobní námitky před správním soudem i v rozsudku ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 108/2010-71. Případná nejasně vymezená energetická náročnost budovy nijak do žalobcovy právní sféry zasáhnout nemůže. Soud má za to, že žalovaný na odvolací námitky žalobce reagoval, a to způsobem odpovídajícím možnosti žalobce vznášet v předmětném stavebním řízení relevantní námitky. Lze tedy uvést, že stavební úřad i žalovaný postupovali v souladu se zákonem, pokud se zabývali jen těmi námitkami žalobce, které spadaly do rámce vymezeného v ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona, ostatními pak v podstatě v rámci zkoumání zákonných předpokladů pro vydání napadených rozhodnutí. Žalobní bod 10) je tak nedůvodný.

S ohledem na argumentaci žalobce a jeho opětovné dovolání se veřejného zájmu na ochraně SZTE soud znovu zdůrazňuje, že § 77 odst. 5 energetického zákona sice stanoví,

že změna způsobu dodávky nebo změna způsobu vytápění může být provedena pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí, ale z tohoto ustanovení ani žádného dalšího ustanovení energetického zákona ani jiného právního předpisu nelze dovodit, že by žalobce jako držitel licence

na rozvod tepla a vlastník a provozovatel SZTE a dosavadní dodavatel tepelné energie

do předmětného bytového domu byl účastníkem stavebního řízení z důvodu možnosti chránit veřejný zájem na SZTE a vznášet v tomto směru ve stavebním řízení námitky mimo rámec § 114 odst. 1 stavebního zákona, byť soud nijak nezpochybňuje, že soustava SZTE

je zřizována a provozována ve veřejném zájmu.

Pokud se žalobce dovolával ochrany svého vlastnického práva k SZTE ve veřejném zájmu [žalobní bod 2) a 7)], učinil tak obecně. Nespecifikoval, jak se konkrétní povolené stavební úpravy za účelem změny způsobu vytápění předmětného domu konkrétně dotknou jeho možnosti SZTE či části rozvodného tepelného zařízení užívat, neuvedl, jaké zásahy stavební a technické do SZTE bude muset činit za účelem jejího udržení. Žalobce ani v řízení před stavebním úřadem a žalovaným nedokázal tyto skutečnosti specifikovat, jednotlivé námitky a odvolací námitky s konkrétním ohrožením svého zařízení v domě či přístupu k němu, ale ani s konkrétním ohrožením SZTE nespojoval. Přitom, jak plyne z projektové dokumentace a vyjádření žalobce a jeho zákresu umístění jeho zařízení v předmětném domě ze dne 13. 1. 2012 a ze zjištění učiněných stavebním úřadem při ústním jednání dne

7. 8. 2012, plynové kotle jako nový zdroj tepla a ohřevu TUV budou umístěny v jiné části bytového domu č. p. 3316 (a odděleny protipožárními dveřmi), než se nachází žalobcovo topné zařízení, které je umístěno v jiné místnosti. Z takto zjištěného skutkového stavu stavební úřad a žalovaný vycházeli a na základě tohoto zjištění dovozovali, že vlastnická ani jiná věcná práva žalobce nebudou dotčena. S jejich závěrem pak žalobce v žalobě polemizuje jen v obecné rovině, konkrétní zjištění nezpochybňuje, pouze uvádí, že byla nedostatečná, aniž by byl schopen říci, jaké skutečnosti měly být ve stavebním řízení ještě zjištěny k posouzení věci. Rovněž žalovaný vycházel ze zjištění plynoucích z ústního jednání a příslušné projektové dokumentace, přitom zmíněnými podklady je prokázáno, že část zařízení žalobce je nadále umístěna v daném objektu, a to v jiném prostoru než je nový zdroj vytápění (plynová kotelna), čemuž se žalobce ani při ústním jednání dne 7. 8. 2012 nijak nebránil, když potvrdil, že topné zařízení je umístěno jinde. Z obsahu správního spisu nevyplývají skutečnosti svědčící o tom, že by věcná práva žalobce (právo odpovídající zákonnému věcnému břemeni přístupu) měla být omezena, žalobci ve výkonu vlastnických práv k jeho zařízení také nic nebrání.

Z žádného ustanovení právního předpisu pak neplyne [a soud má za to, že tak neplyne ani z ustanovení § 3 odst. 2 energetického zákona, podle kterého přenos elektřiny, přeprava plynu, distribuce elektřiny a distribuce plynu, uskladňování plynu, výroba a rozvod tepelné energie se uskutečňují ve veřejném zájmu, ani z ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) bod

Soud proto ani nedoplnil dokazování žalobcem přeloženým Odborným posudkem dopadu odpojení objekt Spojovací 2 a 4 na provoz okruhu VS EC 1, který si žalobce nechal vypracovat. Jak již soud uvedl, otázka zhoršení ekonomiky provozu žalobcovy soustavy SZTE nemohla být řešena v probíhajícím stavebním řízení a nemohla by být důvodem pro odepření vydání povolení na změnu způsobu vytápění při splnění zákonných podmínek. K vznášení námitek ve vztahu k ochraně ovzduší a vlivu povolené plynové kotelny na kvalitu ovzduší není žalobce v soudním řízení správním oprávněn, jak soud ještě podrobně rozvede. Řeší-li tento posudek otázky vlivu odpojení předmětného bytového domu na provozuschopnost žalobcovy soustavy a nutnost případných investic do jejího zachování na úrovni před odpojením předmětného bytového domu, pak rovněž tuto část posudku považuje