29 Co 519/2014 — Nejvyšší správní soud

59 A 11/2015- 28 - text Pokračování 7 59A 11/2015 59A 11/2015-28 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL. M. a JUDr. Pavla Vacka v právní věci žalobce: J.R., nar. XX, bytem XX, zastoupený JUD. Robertem Vargou, advokátem se sídlem Vlastina 602/23, 323 00 Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2015, čj. KULK 3711/2015, takto : I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 12. 1. 2015, čj. KULK 3711/2015, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ředitelky Mateřské školy Jablonec nad Nisou ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 26 Za 33/2014-2, byl syn žalobce XX, nar. XX, bytem XX, podle § 34, § 165 odst. 2 písm. b) a § 183 odst. 1 zákona č. 561/2004, o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále též „školský zákon“) přijat od 1. 9. 2014 k předškolnímu vzdělávání v mateřské škole XX, XX, se zkušební dobou tři měsíce ode dne nástupu do mateřské školy. [2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce (sám za sebe – tedy nikoliv jménem syna jako jeho zákonný zástupce) odvolání, se kterým spojil i návrh na prominutí zmeškání úkonu podle § 41 správního řádu, neboť o přijetí svého syna do mateřské školy se dozvěděl až 5. 9. 2014. [3] Usnesením žalovaného ze dne 30. 9. 2014, čj. 64479/2014, bylo žalobci podle § 41 odst. 4 správního řádu prominuto zmeškání úkonu – podání odvolání proti rozhodnutí ředitelky Mateřské školy XX ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 26 Za 33/2014-2, o přijetí syna žalobce k předškolnímu vzdělávání. [4] Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 1. 2015, čj. KULK 3711/2015, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí. V něm žalovaný označil v souvislosti s tím, jaké procesní náležitosti je třeba splnit při podávání žádosti k přijetí dítě k předškolnímu vzdělávání, tvrzení otce, že má být vyžadován souhlas obou rodičů, za irelevantní. Žalovaný rozhodnutí ředitelky mateřské školy o přijetí syna žalobce k předškolnímu vzdělávání obhajoval s odkazem na § 876 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tedy že ředitelce mateřské školy svědčila dobrá víra, že matka syna žalobce, která přihlášku k předškolnímu vzdělávání podala, jednala se souhlasem druhého rodiče. Žalovaný poukázal na to, že syn žalobce byl svěřen do výchovy a péče matky, se kterou žije ve stejném bydlišti v Jablonci nad Nisou a vzdělává se logicky v mateřské škole v témže městě. Zrušení rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání v této mateřské škole, které požaduje otec v podaném odvolání, by mělo za následek ukončení vzdělávání dítěte, což je v přímém rozporu se zájmy nezletilého. Žalovaný dále konstatoval, že účastníkem řízení je dítě, zatímco rodič je v postavení zákonného zástupce. Žalovaný proto námitku žalobce, že byl krácen na právech účastníka řízení, označil za nedůvodnou, neboť účastníkem řízení není on, ale jeho syn. V případě § 67 odst. 1 správního řádu zakládá rozhodnutí mateřské školy právo na předškolní vzdělávání jmenovitě určené osobě, kterou je v tomto správním řízení XX. II. Žaloba [5] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce (opět sám za sebe – tedy nikoliv jménem syna jako jeho zákonný zástupce) včas podanou žalobou, neboť je přesvědčen, že žalovaný nesprávně interpretoval skutkový stav a vyložil nesprávně příslušné právní předpisy, jeho rozhodnutí je tak nezákonné. [6] Z § 855 odst. 1, § 858, § 865 odst. 2, § 876 odst. 1 a 877 odst. 1 o. z. žalobce má za nepochybné, že je nadán rodičovskou odpovědností vůči svému synovi a má na základě toho svá práva a povinnosti z ní vyplývající. Podle jeho názoru má být rodičovská odpovědnost vykonávána ve vzájemné shodě s matkou jeho syna. Obě strany u záležitostí jako je volba vzdělání syna, což je i určení místa jeho výkonu (volba školského zařízení), musí projevit shodu oba. Alternativně pak může vůlí jednoho rodiče nahradit rozhodnutí soudu. [7] Na základě § 27 odst. 1 písm. a) a § 27 odst. 2 správního řádu je žalobce přesvědčen, že je účastníkem řízení o přijetí syna k předškolnímu vzdělávání, neboť je dotčenou osobou, na kterou se pro společenství práv nebo povinností s jeho synem a pro dotčení práv a povinností rodiče musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a žalovaného. Žalobci však jeho účastenství ve správním řízení bylo upřeno správními orgány obou stupňů, takže žalobce nemohl v řízení projevit nesouhlas s žádostí matky jeho syna o přijetí do jiného školského zařízení. Žalobce je přesvědčen, že poté, co byla ke správnímu orgánu prvního stupně dne 19. 5. 2014 podána žádost o přijetí do školského zařízení jeho syna, která nebyla podepsána oběma rodiči jako zákonnými zástupci, měl daný správní orgán vyzvat žalobce k vyjádření ve věci. Poté, co by shledal, že mezi rodiči panuje neshoda, měl vyzvat matku, aby podala na příslušný soud návrh, kterým by byla nahrazena vůle žalobce. K rozhodnutí o převzetí syna k předškolnímu vzdělávání mělo být přistoupeno až po rozhodnutí soudu. [8] Podle žalobce žalovaný neargumentuje zájmy syna žalobce, nýbrž zájmy jeho matky, která se prý takto bude moci lépe o syna starat. Skutečné zájmy žalobcova syna však nebyly v řízení zkoumány po objektivní stránce. [9] S odkazem na § 852 odst. 3 o. z. žalobce tvrdí, že správní orgány obou stupňů měly buď požádat soud o určení opatrovníka, nebo mu jej měli sami ustavit postupem podle § 32 odst. 2 až 6 správního řádu. Vzhledem k tomu, že tak správní orgány neučinily, správní řízení bylo zatíženo vadou, pro kterou mohlo být vydáno nesprávné rozhodnutí. [10] Žalobce z § 876 odst. 3 o. z. a dále z rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu dovozuje, že správní orgán není v dobré víře tehdy, je-li sice subjektivně přesvědčen o správnosti svého postupu, ale při řádném výkonu své působnosti a pravomoci by musel vědět, že tomu tak není. Jestliže § 877 odst. 1 občanského zákoníku výslovně požaduje od změny školského zařízení soulad obou rodičů, pak správní orgán, kterého se předpokládá znalost právních předpisů, ani nemohl předpokládat, že v řízení jsou splněny zákonem předvídané náležitosti, kdy takový souhlas pouze ze strany jednoho z nich. Prvostupňový správní orgán tak nemohl být v dobré víře, protože při náležité a od něj vyžadované opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. [11] Další žalobní námitkou žalobce poukazuje na rozhodnutí soudů o předběžném opatření (usnesení Okresního soudu v Liberci čj. 30 P 248/2013-333 a Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci čj. 29 Co 519/2014-382), jimiž byl zamítnut návrh žalobce na nařízení předběžného opatření, kterým by byla matce nezletilých dětí (syna XX a XX a dcery XX) žalobce uložena povinnost zajistit školní docházku do předškolního zařízení společnosti XX – základní škola a mateřská škola, s.r.o. Žalobce zdůrazňuje, že jde o rozhodnutí o předběžném opatření, nikoli tedy o rozhodnutí ve věci samé, které stanovuje, mění či ruší práva a povinnosti definitivně. Předběžné opatření není způsobilé nahradit vůli žalobce, není tak rozhodnutím soudu ve smyslu § 877 odst. 1 o. z., a proto žalovaný k nim neměl vůbec přihlížet. [12] Žalobce konečně namítá, že žalovaný ve věci rozhodl, aniž by vyzval žalobce k seznámení se spisem, čímž bylo porušeno právo žalobce dané § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobci tak bylo upřeno právo se v dané věci vyjádřit. III. Vyjádření žalovaného [13] Ve vyjádření k žalobě žalovaný zdůraznil, že prvostupňový správní orgán v souladu s § 879 odst. 1 o. z. jednal ve věci přijetí syna žalobce k předškolnímu vzdělávání s matkou. Až z následného jednání žalobce správní orgán prvního stupně zjistil, že rodiče nejednají ve shodě, a proto doručil své rozhodnutí o přijetí i jemu. [14] Dále poukázal na to, že prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno až poté, co byl pravomocně zamítnut návrh žalobce na vydání předběžného opatření o uložení povinnosti zajistit školní docházku žalobcova syna do předškolního zařízení společnosti XX – základní škola a mateřská škola, s.r.o. [15] Podle žalovaného nebyl dán důvod k ustanovení opatrovníka nezletilému, neboť žalovaný rozhodl až poté, co soud konstatoval, že matka nejednala v rozporu se zájmy nezletilých dětí, když vypověděla smlouvy se společností XX – základní škola a mateřská škola, s.r.o. [16] Namítá-li žalobce porušení § 36 správního řádu, pak žalovaný uvádí, že žalobce po celou dobu řízení nevyvinul žádnou aktivitu směřující k tomu, aby navrhl důkazy, nečinil jiné návrhy ani nevyjádřil v řízení své stanovisko. Žalovaný nevyužil ani své právo nahlížet do spisu. [17] Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Replika žalobce [18] V replice k podané žalobě žalobce vyjadřuje podiv nad názorem žalovaného, že žalobce není účastníkem řízení a přitom při