7 As 73/2016 — Nejvyšší správní soud

59 A 96/2017- 47 - text  [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: T.L., a.s. sídlem XX zastoupen advokátem Mgr. Martinem Pecklem, sídlem Italská 753/27, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2017, č. j. OÚPSŘ 190/2017-330-rozh., takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 17. 8. 2017, č. j. OÚPSŘ 190/2017-330-rozh., se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) ze dne 18. 5. 2017, č. j. SURR/7130/251580/16-Ja, CJ MML 103609/17, jímž bylo k žádosti stavebníka XX vydáno stavební povolení na stavbu „stavební úpravy SO 01- Bytový dům XX – úprava vytápění (tepelné čerpadlo a elektrokotel), XX“. 2. Žalobce shodně jako v ostatních žalobách projednávaných zdejším soudem namítal, že napadené rozhodnutí žalovaného a stavební povolení jsou nezákonnými rozhodnutími, neboť byly vydány v rozporu se zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v rozporu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a v rozporu se zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií (dále jen „zákon o hospodaření energií“). 3. Žalobce nejprve obecně upozornil na to, že je účastníkem stavebního řízení z důvodů svého práva odpovídajícího věcnému břemeni ve smyslu energetického zákona a vlastnického práva k soustavě zásobování tepelnou energií v Liberci (dále „SZTE“), která zahrnuje i rozvod vedoucí k předmětnému bytovému domu. Změna způsobu vytápění bytového domu, zahrnující odpojení od SZTE, může mít za následek řadu technických problémů, jež se mohou projevit ve snížení účinnosti SZTE, což se dotýká žalobce jako vlastníka SZTE, nikoli pouze jako jejího provozovatele. Žalobce namítal, že došlo k zásahu do jeho procesních práv postupem žalovaného i stavebního úřadu tím, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s námitkami žalobce a nedostatečným způsobem přezkoumal stavební povolení. Stavební povolení se nevypořádalo s podmínkami podle stavebního zákona a energetického zákona a žalovaný nedal podnět k přezkoumání závazných stanovisek. 4. Žalobce namítal rozpor s § 2 odst. 2 písm. c) bod 3, § 3 odst. 2, § 77 odst. 5 energetického zákona, neboť nebyl správně posouzen soulad změny způsobu vytápění s územní energetickou koncepcí města Liberce. Podle žalobce je stavba v rozporu s územní energetickou koncepcí města Liberce, konkrétně se závěrem kapitoly 2 zabývající se mj. zohledněním vlivů koncentrace tepelných čerpadel v dané lokalitě. V územní energetické koncepci Libereckého kraje (kapitola 7.3.2) je doporučení ohledně postupu stavebního úřadu v případě žádostí o odpojení s ohledem na znění energetického zákona, který stanoví, že odpojení od soustavy je možné v souladu s územní energetickou koncepcí. Žalovaný přitom soulad stavby s územními energetickými koncepcemi neposuzoval. Ustanovení citovaná v této souvislosti žalovaným jsou obsažena v územním plánu, nikoliv v územní energetické koncepci. Podle žalobce musí být ustanovení § 77 odst. 5 energetického zákona aplikováno v plném rozsahu, územní energetická koncepce nemůže být považována jen za odborný podklad. Jako nesprávnou označil žalobce úvahu žalovaného, že povolovaný zdroj tepla je centrálním ve smyslu ustanovení § 16 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“). Takový pojem zákon nezná a povolovaný zdroj tepla nenaplňuje definici SZTE dle § 2 odst. 2 písm. c) energetického zákona. 5. Žalovaný měl posoudit, zda povolovaná stavba nebude ohrožovat veřejný zájem, tedy posoudit, zda bude zachováno provozování SZTE jako prioritního systému vytápění. Žalobce znovu zmínil vliv odpojení bytového domu na ekonomickou stránku provozování SZTE, kdy se v důsledku tvorby cen tepelné energie zvyšuje při poklesu zákazníků cena za jednotku tepla pro ostatní odběratele. Odpojením bytového domu (nehledě na odpojování dalších objektů v Liberci) pak může v SZTE vzniknout řada problémů technického rázu, což může ovlivnit funkčnost a provozuschopnost SZTE. Dle žalobce je rozhodnutí žalovaného nesrozumitelné co do posouzení stavby s veřejným zájmem. Naposledy žalobce zmínil, že soulad stavby s veřejným zájmem bylo třeba posoudit i s ohledem na projekt revitalizace SZTE na základě příslušných stavebních povolení. Investice do tohoto projektu má smyslu jen tehdy, bude-li komu tepelnou energii dodávat. Nesouhlasil se způsobem, jakým stavební úřad naložil s předloženým posudkem ohledně dopadů změny způsobu vytápění na lokalitu Františkov, a postojem žalovaného. Na závěr námitky žalobce konstatuje, že stavba je v rozporu s územní energetickou koncepcí a s veřejným zájmem. 6. Žalobce také brojil proti absenci územního řízení a vydání územního rozhodnutí na předmětnou stavbu. Podle žalobce mělo být před vydáním stavebního povolení vedeno územní řízení podle § 81 odst. 2 stavebního zákona, protože stavba bude mít významné dopady na okolí, včetně popsaných dopadů na SZTE a životní prostředí, které měly být kvalifikovaně posouzeny v územním řízení. Stavba, kterou dojde ke změně v užívání části prostor bytového domu, není pouhou stavební úpravou. Pokud jsou zkoumány dopady v území při připojení, je nutné též zohlednit účinky při odpojení. 7. S odkazem na § 7, § 7a a § 9a zákona o hospodaření energií, žalobce namítal, že stavebník nedoložil energetický posudek, stavební povolení proto nemělo být vydáno, neboť jeho vydáním byl porušen zákon o hospodaření energií. Žalobce namítal, že v posuzovaném případě bylo doložení energetického posudku povinné, neboť zamýšlený systém vytápění zahrnující i elektrokotle nelze považovat pouze za alternativní systém dodávek energie. Z tohoto důvodu nepředložení energetického posudku způsobilo nezákonnost vydání předmětného stavebního povolení. 8. Dále žalobce namítal porušení svých procesních práv. Žalovaný se nedostatečně vypořádal s jeho námitkami, které do značné míry odmítl s poukazem na ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona. Přitom z ustanovení § 89 odst. 2 ve spojení s § 149 odst. 4 správního řádu žalobce dovozoval, že žalovaný byl povinen vyžádat si potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného, a to bez ohledu na obsah odvolacích námitek. Tuto skutečnost podtrhuje i fakt, že žalobce nemohl v rámci stavebního řízení uplatnit námitky před stavebním úřadem. Žalovaný byl povinen postupovat dle § 149 odst. 4 správního řádu ve vztahu k závaznému stanovisku Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje, což neučinil. Rovněž bylo porušeno ustanovení § 3 správního řádu tím, že žalovaný připustil, že se úplným a správným zjištěním stavu věci nehodlá zabývat, když odmítl žalobcovu argumentaci s poukazem na omezenou možnost podávání námitek ve stavebním řízení, ani se jím nezabýval, když neposoudil soulad stavby s územní energetickou koncepcí. 9. V závěru žalobce poukázal na čistě formalistický přístup správních orgánů s ohledem na § 114 stavebního zákona, § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší, § 77 odst. 5 energetického zákona, aniž by byla posouzena daná věc z hlediska vůle zákonodárce a orgánů územní samosprávy (energetická koncepce, veřejný zájem, ekonomické zájmy žalobce atd.). 10. S ohledem na nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce uvedl, že jsou případně splněny podmínky pro zrušení rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), jakož i pro zrušení stavebního povolení vydaného v prvním stupni správního řízení. Žalobce požadoval náhradu nákladů řízení před soudem. II. Vyjádření žalovaného 11. V úvodu písemného vyjádření žalovaný konstatoval, že umístění stavby se nedotkne zařízení žalobce, které nebude odstraňováno ani přemísťováno, předmětná stavba nikterak nezasáhne do zařízení žalobce. Dále vyzdvihl, že předmětem řízení nebylo odpojení od SZTE nebo odstranění zařízení ve vlastnictví žalobce. Žalovaný zdůraznil zákonnost rozhodnutí stavebního úřadu a napadeného rozhodnutí. Dodávka tepla do objektu je pak soukromoprávní záležitostí, nejedná se o právo vyplývající z věcného břemene. Žalovaný uvedl, že stavební úřad ve stavebním povolení vycházel ze zjištěného skutkového stavu, přihlédl ke všem závazným stanoviskům, výrok stavebního povolení je určitý. Zařízení žalobce stále zůstává v předmětném objektu a žalobci svědčí zákonné věcné břemeno k tomuto zařízení, které, jak žalovaný konstatoval, se týk