5 As 104/2011 — Nejvyšší správní soud

15 A 181/2017- 37 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 10 15 A 181/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: B.H.D., narozen „X“, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem „X“, zastoupen Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem, sídlem Vinohradská 1233/22, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2017, č. j. MV-70537-4/SO-2017, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 13. 7. 2017, č. j. MV-70537-4/SO-2017, a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 11. 4. 2017, č. j. OAM-7577-29/PP-2016, se pro nezákonnost zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 13. 7. 2017, č. j. MV-70537-4/SO-2017, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 4. 2017, č. j. OAM-7577-29/PP-2016. Správní orgán I. stupně svým rozhodnutím zamítl žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), jelikož se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu. Žalobce se současně v žalobě domáhal toho, aby soud zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné a vzhledem k okolnostem případu nepřiměřené a nepřezkoumatelné. Poukázal na to, že správní orgány upozornily na nesrovnalosti v odpovědích žalobce a jeho manželky na otázky týkající se společného soužití před svatbou a krátce po ní; odkazují zejména na skutečnost, že oba uvedli špatně datum uzavření manželství, rozdílně uvedli otevírací dobu obchodu, výši příjmů manželky, rozdílně odpověděli, kde byli společně nakupovat, kdo doma vynáší smetí, a rozdílně popsali své plány do budoucna. Žalobce označil uvedené rozpory v jejich odpovědích za zcela banální, kdy jde spíše o rozpor v subjektivním vnímání reality nežli o důkaz toho, že by jejich manželství bylo účelové či nefunkční. Konstatoval, že pokud jde například o datum uzavření manželství, skutečnost, že si žalobce a jeho manželka spletli přesný den jeho uzavření, nemá žádnou vypovídací hodnotu, když je zřejmé, že manželství skutečně uzavřeli. Uvedl, že rovněž společné nákupy zjevně v rodině probíhají často, a tedy každý subjektivně odkázal na jiný. Zdůraznil, že společné plány do budoucna přitom oba uvedli co do obsahu shodně, přesto to považují správní orgány za rozpor. Upozornil na to, že pouze pochybnosti nestačí k učinění závěru o účelovosti manželství. Zdůraznil, že správní orgány v odůvodnění svých rozhodnutí neuvedly žádnou přezkoumatelnou úvahu k aktuálnímu vztahu žalobce a jeho manželky. Postup žalovaného, který konstatoval, že není nutné posuzovat existenci a stav manželství ke dni vydání rozhodnutí, nýbrž jen k okamžiku jeho uzavření, byl nesprávný. Manželství žalobce bylo prokazatelně uzavřeno, manželé žijí ve společné domácnosti, což bylo ověřeno provedenou kontrolou. Manželství bylo dle jeho názoru aktuálně plnohodnotně konzumováno, přičemž manželé plánují společné děti. Jestliže došlo k odlišným odpovědím, šlo toliko o podcenění správního řízení z jejich strany, kdy nepředpokládali, že by mohl někdo jejich vztah rozporovat. 3. Poukázal na to, že není povinností účastníka řízení dokazovat, že jeho manželství je účelové, nýbrž to je správní orgán, který musí toto v případě pochybností prokázat, a to v souladu se zásadami materiální pravdy a zásadami in dubio mitius či in dubio libertate. Zjištěný skutkový stav však účelovost manželství neprokázal. Uvedl, že výpovědi manželů trpí určitými nedostatky či rozpory, jde většinou o rozpory v nikoli zásadní oblasti společného života, a tyto tedy nijak neprokazují, že by vztah žalobce s jeho manželkou byl účelový či jinak nefungoval. Poukázal na to, že žalovaný si určité rozpory ve výpovědích naopak domýšlí a většinové odpovědi manželů, které jejich vztah i soužití prokazují, opomíjí. Žádným jiným důkazem nebyly pochybnosti o účelovosti manželství podpořeny, a to ani pobytovou kontrolou, kterou bylo ověřeno, že žalobce se svojí manželkou žije na adrese společného bydliště. Bylo přitom zjištěno, že na předmětné adrese žijí i další členové manželčiny rodiny, správní orgán I. stupně však tyto osoby coby svědky nevyslechl. Žalobce připomněl, že k žádosti doložil oddací list a veškeré nezbytné náležitosti, a měl tedy za to, že splnil zákonné podmínky pro vydání povolení k přechodnému pobytu. Uvedl, že správní orgán I. stupně nepřihlédl ke zjištěním svědčícím v jeho prospěch a vyšel pouze z protokolu o jeho výslechu, ačkoliv tento důkaz sám o sobě účelovost manželství neprokazuje. 4. Žalobce dále namítal, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v rozporu se zjištěným skutkovým stavem a v rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a je tedy nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí dle žalobce vyplynula ze skutečnosti, že žalovaný neopírá své rozhodnutí o dostatečně prokázané závěry a též z toho, že vychází z okolností, které nejsou pro posouzení žádosti relevantní. Dle názoru žalobce měly správní orgány při posuzování jeho žádosti zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí do základních práv a svobod jak jeho samotného, tak i jeho manželky. Správní orgán I. stupně se však tímto aspektem nezabýval a žalovaný odmítl tuto námitku s odůvodněním, že neposouzení těchto okolností nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Žalobce na základě výše uvedeného shrnul, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 2, § 3, § 4, § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 správního řádu, jakož i v rozporu s § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, jakož i s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či v rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Uvedl, že v napadeném rozhodnutí jsou srozumitelným a přezkoumatelným způsobem popsány důvody, pro které byla žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítnuta. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí též vypořádal se všemi námitkami žalobce vznesenými v odvolacím řízení. V ostatním odkázal na obsah správního spisu. Správní spis 6. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Dne 26. 5. 2016 žalobce podal žádost pro občany Evropské unie a jejich rodinné příslušníky o povolení k přechodnému pobytu ve smyslu § 87b zákona o pobytu cizinců. Jako účel pobytu žalobce uvedl „sloučení rodiny manželka ČR“. Ze zprávy Policie České republiky ze dne 7. 6. 2016, č. j. KRPU-115174-1/ČJ-2016-040026, vyplývá, že dne 6. 6. 2016 byla hlídkou Policie České republiky na adrese Sadová 350, Dolní Poustevna provedena pobytová kontrola za účelem zjištění, zda se žalobce zdržuje na uvedené adrese. Pobytovou kontrolou bylo zjištěno, že se v přízemí domu na uvedené adrese nachází provozovna obchodu, v prvním patře se nachází bytová jednotka o velikosti 3+1. V době provádění pobytové kontroly zde byl zastižen žalobce společně se svojí manželkou. Dále bylo zjištěno, že v domě bydlí další členové rodiny manželky žalobce, a to její matka, sestra, bratr a teta. 7. Dle protokolu ze dne 18. 8. 2016 manželka žalobce T.N.P., která je občanskou České republiky, vypověděla, že se s manželem zná asi od léta roku 2012, kdy si začali psát přes Yahoo a poté i přes Facebook. Manžel ji oslovil jako první. Psali si skoro každý den až do doby, než přiletěl do České republiky. Uvedla, že poprvé se s manželem osobně setkala 21. 10. 2015, kdy přiletěla do Vietnamu. Toho dne za ní přijel společně s jejím otcem do Hanoje. Pobyli spolu asi hodinu, poté však musel jet domů se svou sestrou, která také přiletěla do Hanoje, ona zas jela za svým otcem. Poté se s manželem viděli až 23. 10. 2015, kdy za ní přijel do domu jejího otce, nic předem neřekl a požádal ji o ruku. K žádosti o ruku uvedla, že proběhla odpoledne, dostala od manžela červené růže a