1 As 89/2008 — Nejvyšší správní soud

59 A 94/2019- 61 - text  59A 94/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X sídlem X zastoupen advokátem JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D. sídlem Karlovo náměstí 559/28, Praha 2 proti žalovanému: Český báňský úřad sídlem Kozí 748/4, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2015, č. j. X takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Českého báňského úřadu ze dne 27. 7. 2015, č. j. X, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území krajů Libereckého a Vysočina ze dne 15. 5. 2014, č. j. X, tak, že původně uložená pokuta ve výši 300 000 Kč byla snížena na 50 000 Kč, ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno. Tímto prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně shledal žalobce vinným správními delikty podle § 20 odst. 2 písm. q) zákona č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem, neboť žalobce: - Ke dni vydání rozhodnutí nesplnil povinnost podle § 23 odst. 2 zákona o nakládání s těžebním odpadem, podle které měl být od 1. 5. 2012 východní odval a západní odval na lomu X zařazen do kategorie podle § 4 téhož zákona a pro odvaly měl být schválen plán pro nakládání s těžebním odpadem podle § 5 téhož zákona, který může být nahrazen plánem podle jiných právních předpisů, pokud odpovídá požadavkům zákona o nakládání s těžebním odpadem. - Ke dni vydání rozhodnutí nesplnil povinnost podle § 23 odst. 6 zákona o nakládání s těžebním odpadem, podle které měl do 31. 8. 2009 ohlásit na Obvodní báňský úřad pro území krajů Libereckého a Vysočina ve věci jihozápadního odvalu na lomu X jeho umístění, druh uložené hmoty, aktuální stav sanací a rekultivací, pokud nebyly dokončeny, a termín předpokládaného uzavření. 2. Správní orgán prvního stupně vysvětlil, že na lomu X jsou neprodejné hmoty, které vznikly při dobývání nerostu, ukládány na odvaly. Tyto hmoty, jichž se žalobce zbavuje a které neslouží k rekultivaci, jsou těžebním odpadem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona o nakládání s těžebním odpadem, nikoli vedlejším produktem. Odvaly budou dle schváleného plánu rekultivace samy rekultivovány jejich překrytím a zalesněním. Protože se v daném případě jedná o těžební odpad, měl žalobce povinnosti podle § 23 odst. 2 a odst. 6 zákona o nakládání s těžebním odpadem, které nesplnil, za což mu byla uložena pokuta. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal, že na základě žádosti žalobce ze dne 9. 4. 2014 bylo před žalovaným zahájeno řízení o vydání rozhodnutí v pochybnostech dle § 2 odst. 1 zákona o nakládání s těžebním odpadem, jehož předmětem byla otázka, zda jsou zeminy získané a zpětně uložené v lomové jámě kamenolomu a na odvalech kamenolomu Krásný Les těžebním odpadem. Protože v uvedeném řízení byla řešena ve vztahu k řízení o uložení pokuty předběžná otázka, bylo odvolací řízení do jejího vyřešení přerušeno. Z řízení o předběžné otázce vzešlo rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2015, č. j. SBS 11268/2014/ČBÚ, podle nějž „hmoty a zeminy vzniklé při těžbě a úpravě nerostů v rámci hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem v kamenolomu Krásný Les a uložené na odvalech umístěných v kamenolomu Krásný Les, které nebudou využity pro sanaci a rekultivaci vytěženého prostoru, jsou těžebním odpadem dle zákona o nakládání s těžebním odpadem“. Žalobcem podaný rozklad proti tomuto rozhodnutí byl předsedou Českého báňského úřadu zamítnut rozhodnutím ze dne 22. 6. 2015, č. j. SBS 0694/2015. 4. Žalovaný odkázal na výsledek řízení o předběžné otázce a konstatoval, že hmoty uložené na odvalech jsou těžebním odpadem, nejedná se tedy o vedlejší produkt. Trvalé uložení hmot na odvaly není zajištěním dalšího využití vedlejšího produktu, nýbrž jde o zbavení se těžebního odpadu. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 4. 2002 ve věci C-9/00. Také z Plánu rekultivace kamenolomu X vyplývá, že hmoty uložené na odvaly nebudou využity pro sanaci a rekultivaci vytěženého prostoru, ale budou na odvalech ponechány a odvaly budou rekultivovány překrytím a zalesněním. Žalobce dle žalovaného nesplnil zákonné povinnosti uložené mu zákonem o nakládání s těžebním odpadem, žalovaný tak pouze snížil uloženou pokutu, neboť pokutu uloženou prvostupňovým správním orgánem považoval vzhledem ke společenské nebezpečnosti jednání žalobce za nepřiměřeně vysokou. 5. Žalobce v podané žalobě stejně jako v předchozím odvolání zpochybňuje správnost posouzení hmot uložených na předmětných odvalech jako těžebního odpadu. Nelogičnost výkladu žalovaného je dle žalobce zřejmá z toho, že pokud jsou hmoty použity k zavezení vytěženého prostoru, žalobce se jich nezbavuje, zatímco pokud jsou v souladu s Plánem sanace a rekultivace použity k vytvoření odvalu, pak se jich dle názoru žalovaného zbavuje. Odkaz žalovaného na rozsudek Soudního dvora EU považuje žalobce za nepřípadný, neboť zmíněný judikát řeší ukládání zbytků kamene, které jsou uloženy na neurčitou dobu do doby jejich dalšího použití. V případě žalobce však jde o definitivní využití hmot jako vedlejšího produktu k tvorbě plánovaného a předem schváleného odvalu. Žalovaný nesprávně interpretuje § 1 odst. 2 písm. d) zákona o nakládání s těžebním odpadem, podle nějž se tento zákon nevztahuje na hmoty získané při těžbě a úpravě nerostů podle zvláštního zákona, které jsou podle plánu otvírky, přípravy a dobývání nebo plánu využití ložiska určeny pro sanační a rekultivační práce nebo jsou jejich součástí anebo jsou určeny pro zajištění důlních děl. Hmoty používané jako skrývkový materiál k rekultivaci nebo sanaci nejsou považovány za odpad ani ve smyslu zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. 6. Dle žalobce nejsou hmoty získané při hornické činnosti odpadem, pokud jsou součástí sanačních a rekultivačních prací a naplňují všechny znaky vedlejšího produktu ve smyslu § 3 odst. 5 zákona o odpadech. Žalobce se předmětných hmot nezbavuje, neboť od počátku činnosti v kamenolomu počítá s jejich využitím k tvorbě odvalů jako krajinotvorného prvku. Využití hmot k tvorbě odvalů je zakotveno v Plánu rekultivace kamenolomu X, který je nedílnou součástí Plánu otvírky, přípravy a dobývání, podle nějž byla žalobci povolena hornická činnost. Využitím hmot je podle žalobce jakákoli činnost, jejímž hlavním výsledkem je, že předmětné hmoty začnou sloužit konkrétnímu užitečnému účelu. Žalobce se hmot nechce zbavit např. uložením na skládku, nýbrž pro ně má využití jako součásti sanačních a rekultivačních prací. 7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a dále rozvedl argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí. Uvedl, že žalobce používá stále stejnou argumentaci, kterou správní orgány ve svých rozhodnutích vypořádaly. Při využití vytěžené hmoty k vyplnění vytěženého prostoru nepožaduje zákon o nakládání s těžebním odpadem plnění povinností, které se vztahují k vytěženému odpadu. Opačná je situace, kdy se těžební organizace hmot zbavuje ukládáním na odvaly. Zákon o odpadech je subsidiárním právním předpisem ve vztahu k zákonu o nakládání s těžebním odpadem. Žalobce již ve své žádosti o vydání rozhodnutí v pochybnostech uvedl, že zeminy vzniklé při těžbě budou použity k realizaci odvalů, což je stanoveno také v Plánu rekultivace kamenolomu X. Tyto hmoty nebudou využity k sanaci, ale naopak budou samy rekultivovány. Uložení hmot na odvaly není využitím vedlejšího produktu ve smyslu § 3 odst. 5 zákona o odpadech. Taková interpretace by odporovala smyslu právní úpravy. Žalovaným zmíněný rozsudek Soudního dvora EU považoval za odpad i uložené zbytky kamene do doby jejich možného použití. V případě žalobce jde o definitivní uložení na odvaly, které zůstávají zařízením pro ukládání těžebních odpadů. Provedením sanace a rekultivace odvalů těžební organizace pouze plní své zákonné povinnosti. Sám žalobce tvrdí, že jediným využitím hmot je jejich uložení na odvaly a nemá pro ně další využití. Uložení nevyužitých a neprodejných hmot nelze považovat za využití k užitečnému účelu. Žalovaný v závěru vyjádření upozornil, že soudně bylo přezkoumáváno také rozhodnutí o předběžné otázce. 8. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 4. 3. 2014 oznámil správní orgán prvního stupně zahájení řízení žalobci. Dne 1. 4. 2014 se ve věci konalo ústní jednání a dne 15. 4. 2014 bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které k odvolání žalobce přezkoumal žalovaný. Žalobce již v průběhu prvostupňového řízení, jakož i v podaném odvolání zpochybňoval povahu hmot uložených v řešených odvalech jako těžebního odpadu. Odvolací řízení bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 6. 2014 přerušeno do nabytí právní moci rozhodnutí o předběžné otázce. První rozhodnutí o předběžné otázce bylo předsedou Českého báňského úřadu k podanému r