5 Ads 280/2023 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 6/2022- 98 - text  17 15 Ad 6/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: V. Č., narozený X bytem X zastoupený Mgr. Janou Slintákovou, advokátkou sídlem T. G. Masaryka 1838, 407 47 Varnsdorf proti žalovanému: generální ředitel Generálního finančního ředitelství sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2022, č. j. 71504/22/7400-11196-403266, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2022, č. j. 71504/22/7400-11196-403266, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí ředitele Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „služební orgán I. stupně“) ze dne 14. 6. 2022, č. j. 38953/22/7425-20290-506818, kterým byl žalobce s účinností ode dne 1. 7. 2022 dle § 61 odst. 1 písm. c) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“), převeden v rámci Finančního úřadu pro Ústecký kraj na služební místo č. X - odborný referent v sekci Územní pracoviště v Děčíně, Odbor kontrolní, Oddělení kontrolní III. Služba na uvedeném místě v oboru Daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění a hazardní hry, byla stanovena na dobu neurčitou, se služebním působištěm v Rumburku, s nástupem dne 1. 7. 2022. Předmětným rozhodnutím byl žalobce s účinností ode dne 1. 7. 2022 zařazen do 9. platové třídy, 9. platového stupně, přičemž mu byl určen měsíční plat v celkové výši 29 820 Kč, složený z platového tarifu ve výši 26 020 Kč a zvláštního příplatku ve výši 3 800 Kč. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud zrušil i nadepsané prvostupňové rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě nejprve zrekapituloval obsah napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí služebního orgánu I. stupně. Následně namítl, že žalovaný v rámci projednávaného případu nesprávně posoudil otázku vhodnosti služebního místa z hlediska zdravotní způsobilosti žalobce. K tomu žalobce poukázal na čl. 62 a 63 Metodického pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2019 (dále jen „metodický pokyn“), stanovující kritéria vhodnosti služebního místa. Dále uvedl, že je pro nyní řešenou věc stěžejní skutečností to, že byl v pracovní neschopnosti ode dne 8. 10. 2021 až do dne 31. 10. 2022, což bylo služebnímu orgánu I. stupně známo. V rámci poukazované pracovní neschopnosti byl pak žalobce převeden na jiné služební místo, které však pro něj bylo z hlediska jeho zdravotního stavu nevhodné. 3. Žalobce následně uvedl, že je v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazováno na lékařský posudek o jeho zdravotní způsobilosti k výkonu služby ze dne 2. 10. 2017. Žalovaný poté v napadeném rozhodnutí konstatoval, že nové služební místo je zařazeno ve stejné zdravotní náročnosti – kategorie I., se stejným druhem a režimem výkonu služby, jako dosavadní služební místo žalobce, které bylo v důsledku změny systematizace zrušeno. S tímto závěrem nicméně žalobce nesouhlasil, neboť odkazovaný metodický pokyn v čl. 63 výslovně uvádí, že zdravotní hledisko a hledisko zdravotní způsobilosti je relevantní zejména při převedení ze zdravotních důvodů, ale je třeba k němu přihlédnout i v případě převedení z jiných důvodů. Služební orgán I. stupně tudíž měl již v rámci převádění žalobce na jiné služební místo přihlédnout k jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu, avšak takto neučinil (resp. žalobce ani nevyzval k doložení jeho zdravotního stavu). Žalobce si přitom byl vědom toho, že dle metodického pokynu nebylo k převedení na jiné služební místo třeba jeho souhlasu, avšak metodický pokyn v čl. 45 též stanovuje, že se s ohledem na zásadu vstřícnosti a součinnosti s účastníky řízení a s ohledem na intenzitu zásahu do služebního poměru, doporučuje i v případech, kdy služební orgán hodlá vydat rozhodnutí o převedení jako první úkon v řízení, využít možnosti předchozího projednání tohoto opatření s konkrétním státním zaměstnancem, a to i s ohledem na nutnost řádného posouzení vhodnosti služebního místa, na které má být státní zaměstnanec převeden. S žalobcem však převedení na jiné služební místo takovým způsobem nebylo projednáno a nikdo jej nevyzval ani k tomu, aby doložil svůj aktuální zdravotní stav. Řešit zdravotní stav státního zaměstnance až po změně služebního zařazení se dle žalobce příčí zásadám správního řízení. 4. Žalobce pak upozornil na fakt, že si pro účely odvolání opatřil alespoň lékařskou zprávu (nález) ze dne 30. 6. 2022, která uvádí, že není schopen pracovat na psychicky náročné pozici na kontrolním oddělení. Psychickou náročnost práce na kontrolním oddělení žalobce dovozuje nejen z doslechu, když z něj již dříve pro neshody s ředitelkou odboru odešlo přibližně 10 zaměstnanců, ale také z finančního ohodnocení – zvláštního příplatku ve výši 3 800 Kč. Nadto i sám žalobce v letech 2001 až 2005 vykonával službu na kontrolním oddělení, přičemž byl v roce 2006 přeřazen na méně náročnou pozici na oddělení majetkových daní. V daném kontextu poukázal také na § 148 zákona o státní službě ve spojení s § 6 nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 304/2014 Sb.“), týkající se zvláštního příplatku pro služební místo v rámci rozpětí stanoveném pro příslušnou skupinu správních činností podle podmínek výkonu služby. Žalobci jako státnímu zaměstnanci byl dle § 6 odst. 2 nařízení vlády č. 304/2014 Sb. určen zvláštní příplatek ve výši 3 800 Kč, a to právě dle pravděpodobnosti vzniku obtížných a konfliktních situací, podle intenzity negativního nebo nepřátelského prostředí a pravděpodobnosti přímého ohrožení. Z toho tedy podle žalobce rovněž vyplývá, že se jedná o náročnější pracovní pozici, jelikož na původním systematizovaném místě mu byl tento zvláštní příplatek stanoven pouze v částce 2 150 Kč. Riziko shora popsaných dopadů na žalobce na nově zařazené pracovní pozici je tedy nepochybně vyšší než na jeho dosavadním (zrušeném) místě, a proto ho nelze považovat za jiné vhodné služební místo pro žalobce. 5. Žalobce dále připomněl, že služební orgán I. stupně odpovídá z úřední povinnosti za to, že bude přesně a úplně zjištěn skutečný stav věci a za tím účelem si opatřuje potřebné podklady pro rozhodnutí. V posuzovaném případě však takto nejednal. 6. Dle žalobce poté žalovaný zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, čímž tak porušil ústavně a mezinárodněprávně garantované právo žalobce na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stejně tak měl žalovaný porušit i právo žalobce na uspokojivé pracovní podmínky (čl. 28 Listiny základních práv a svobod), jakož i další zásady ústavního pořádku České republiky týkající se uplatňování státní moci, ukládání povinností a omezení základních práv a svobod (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod). Dle žalobce byla porušena i zásada projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). K samotné zásadě projednání věci bez zbytečných průtahů a porušení práva na spravedlivý proces, pak žalobce odkázal na vyrozumění o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí, kterým dle žalobce žalovaný bezdůvodně prodloužil lhůtu k projednání odvolání o 30 dnů, pro údajnou složitost věci. Nadto žalovaný nevydal rozhodnutí o odvolání ani v takto prodloužené lhůtě pro vydání rozhodnutí. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhnul, aby ji soud jako nedůvodnou zamítl. Následně uvedl, že bylo v řešeném případě postupováno v souladu s čl. 63 metodického pokynu, neboť byl v rámci vyhodnocení kritéria zdravotní způsobilosti zohledněn lékařský posudek platný v době vydání rozhodnutí o převedení na nové služební místo. Žalovaný též doplnil, že bylo postupováno i v souladu se závěrem č. 32 zasedání poradního sboru náměstka ministra vnitra pro státní službu k zákonu o státní službě ze dne 6. 9. 2019, který mj. uvádí, že dočasná neschopnost k výkonu služby státního zaměstnance zařazeného mimo výkon služby z organizačních důvodů není překážkou pro převedení státního zaměstnance na jiné služební místo podle § 61 zákona o státní službě. 8. Současně žalovaný zdůraznil, že je povinností služebního orgánu za situace, kdy je státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, hledat vhodné volné služební místo a pokud je takové služební místo nalezeno, zařadit jej na toto služební místo, a to prostřednictvím rozhodnutí o převedení na nové služební místo, které je předběžně vykonat