9 As 172/2021 — Nejvyšší správní soud

75 A 4/2025- 45 - text  14 75 A 4/202 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: Z. D., narozen X bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Marií Huspekovou sídlem Zeyerova 710/36, 400 03 Ústí nad Labem proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2025, č. j. KUUK/007205/2025/DS/Chyt, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2025, č. j. KUUK/007205/2025/DS/Chyt, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Děčín (dále jen „městský úřad“) ze dne 2. 10. 2024, č. j. MDC/102834/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupků z nedbalosti dle § 125c odst. 1 písm. k), § 125c odst. 1 písm. i) bod 2 a § 125c odst. 1 písm. i) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Za uvedené přestupky byla žalobci uložena pokuta dle § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu ve výši 7 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř měsíců. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). 2. Přestupků se žalobce z nedbalosti dopustil tím, že dne 5. 4. 2024 v 14:15 hodin před domem na adrese X, jako řidič motorového vozidla tov. zn. Opel, reg. zn. X, nejprve po odbočení z ulice Krásnostudenecká do ulice Žatecká zastavil vozidlo za zde stojícím motorovým vozidlem tov. zn. Škoda, reg. zn. X, následně nevěnoval pozornost řízení a dostatečně nesledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích, v důsledku toho chybně odhadl odstup od vozidla zaparkovaného před ním a při rozjetí narazil levou přední částí svého vozidla do levé zadní části před ním stojícího vozidla, po dopravní nehodě se neřídil ustanoveními § 47 odst. 3, písm. b), odst. 4, písm. c) zákona o silničním provozu, když nesplnil povinnosti účastníka nehody, nenahlásil nehodu a nedovoleně místo nehody opustil. Žaloba 3. Žalobce v podané žalobě namítal, že žalovaný porušil zásadu presumpce neviny tím, že na něj správní orgány od počátku nahlížely jako na viníka dopravní nehody, aniž by si předvídaným způsobem opatřily důkazy prokazující jeho vinu. Odkázal přitom na článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na čl. 36 Listiny základních práv a svobod a uvedl, že v souladu s citovanými ustanoveními na něj správní orgány měly nahlížet jako na nevinného, dokud jeho vina nebyla pravomocně prokázána. 4. Dále žalobce v podané žalobě namítal, že žalovaný opomenul analyzovat všechna relevantní fakta a okolnosti případu, když dospěl k závěru, že správní orgán prvního stupně vzal za základ svého řízení a rozhodnutí dokumentaci zpracovanou Policií České republiky a výpověď svědka J. Z. Svou práci si tak správní orgány velmi zjednodušily a samy si neopatřily celou řadu informací. K žalobci správní orgány přistupovaly ryze povrchně a formalisticky, když se vůbec nezabývaly posouzením, zda incident označený za dopravní nehodu skutečně naplňuje všechny zákonné charakteristiky dopravní nehody. Citoval ustanovení § 47 odst. 1 zákona o silničním provozu a namítl, že nebyla řádně a úplně zdokumentována hmotná škoda na vozidlech zúčastněných na incidentu a že součástí správního spisu není žádný protokol o ohledání vozidel ve smyslu § 18 správního řádu, rovněž absentuje vyjádření poškozeného a odborný odhad výše škody. Namítal také, že správní orgány snížily zákonem požadovaný standard zjištění skutkového stavu, když se uvedenou důkazní mezeru snažily vyplnit odkazem na protokol o dopravní nehodě a nekvalitní fotodokumentaci. K tomu žalobce namítal, že se správní orgány nezabývaly otázkou důkazní hodnoty dokumentace poskytnuté policejním orgánem a jejich relevance pro potvrzení naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Žalobce rozporoval důkazní hodnotu protokolu o dopravní nehodě a úřední záznamy o podaných vysvětleních s odůvodněním, že jsou vytvářeny policejním orgánem a jedná se o formalizované dokumenty, dle názoru žalobce mohou být vodítkem pro další postup ve správním řízení, nikoli však primárním důkazem o průběhu dopravní nehody. Žalobce popřel, že by byl účastníkem dopravní nehody, a uvedl, že je vyloučeno, aby porušil či nesplnil povinnosti účastníka dopravní nehody. Popřel, že by se nehoda vůbec stala, neboť nebyl prokázán vznik škody v příčinné souvislosti s udávaným incidentem. K tomu žalobce namítl, že se správní orgány nezabývaly otázkou, zda byly naplněny všechny základní znaky skutkové podstaty přestupku ve smyslu § 5 zákona o přestupcích. 5. K závěrům správních orgánů o existenci hmotné škody na vozidle poškozené žalobce namítal, že správní orgány převzaly bez dalšího popis poškození vozidla Fabie od policejního orgánu, a není možné konstatovat konkrétní poškození, např. deformaci povrchu karoserie nebo poškrábání či popraskání laku v důsledku kontaktní události s jiným objektem. Pořízená dokumentace pak tím méně umožňuje dovozovat jasnou příčinnou souvislost mezi údajným nárazem vozidla žalobce do vozidla poškozené a popsaným oděrem na zadní části vozidla Škoda. Nebylo prokázáno, zda spolu poškození obou vozidel vzájemně korespondují, není tedy vyloučeno, že k poškození vozidla Škoda vzniklo v důsledku jiné události. Dále namítal, že poškození typu „otěr“ ani nemusí nutně vytvořit nějakou strukturální škodu a jeho oprava může zahrnovat pouhé vyčištění či vyleštění poškozené oblasti. Z napadeného rozhodnutí nadto nevyplývá, že by poškozená musela vynaložit byť minimální finanční prostředky na opravu. 6. Žalobce dále namítal, že správní orgán prvního stupně nehodnotil věrohodnost, pravdivost a úplnost svědecké výpovědi J. Z., který popsal, jak k nárazu do stojícího vozidla došlo. Ze spisové dokumentace není zřejmé, kde se svědek v době údajného nárazu nacházel, a zda byl schopen objektivně vnímat situaci, o níž vypovídá. Správní orgány nezjišťovaly, zda byl svědek v přímém zorném poli, zda zde byly nějaké překážky, které mohly ovlivnit jeho výhled apod. Vůbec pak nezohlednily skutečnost, že svědek v době události sám řídil motorové vozidlo a pravděpodobně věnoval větší pozornost řízení vozidla a dopravní situaci, když dával přednost jinému vozidlu. V situaci, kdy proti sobě stálo tvrzení svědka proti tvrzení žalobce, z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů vyplývá preference důkazu výpovědí svědka, aniž by existoval byť jen náznak zdůvodnění této preference. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Žalovaný konstatoval, že přestupkové jednání žalobce bylo náležitě kvalifikováno na základě podkladů zpracovaných Policií České republiky a výpovědi svědka J. Z. učiněné při ústním jednání správního orgánu prvního stupně dne 4. 9. 2024. Žalovaný na základě předložených důkazů posuzoval, zda byl skutkový stav zjištěn natolik spolehlivě a dostatečně, že bylo možné učinit závěry o vině žalobce. Součástí spisového materiálu je protokol o nehodě v silničním provozu ze dne 5. 4. 2024, ze kterého je zřejmé, že policejní orgán provedl ohledání vozidla Škoda Fabia a zjistil čerstvý otěr na zadní části vozidla ve výšce od 40 do 50 cm; dále provedl ohledání vozidla žalobce a zjistil otěr na levé přední části vozidla ve výšce od 42 do 50 cm; z ohledání provedl fotodokumentaci. Skutečnost, že ke škodě na vozidle Škoda Fabia došlo na daném místě v daném čase svědčí skutečnost, že v době ohledání bylo poškození čerstvé a nacházelo se ve stejné výšce jako poškození vozidla žalobce. Je zcela nepravděpodobné, že by si svědek náhodou vybral vozidlo žalobce, které na sobě mělo zjištěné stopy po střetu, a nadto toto vozidlo v předmětnou dobu vyfotografoval na svůj mobilní telefon. Svědek J. Z. nejprve podal vysvětlení, ve kterém popsal průběh dopravní nehody, svou výpověď pak svědek zopakoval po zákonném poučení i před správním orgánem prvního stupně dne 4. 9. 2024, kam byl předvolán na žádost žalobce. Nebylo zjištěno, že by svědek J. Z. byl v jakémkoli vztahu se žalobcem, měl jakýkoli zájem na projednávané věci, či vypovídal účelově, jedná se tak o důvěryhodného svědka. Co se týče škody, tato byla ze strany policie odhadnuta na 5 000 Kč, ze strany poškozené nebylo předloženo přesné vyčíslení škody, avšak z dotazu Kooperativa pojišťovny, a.s., ze dne 19. 6. 2024 vyplývá, že poškozená uplatnila nárok na pojistné plnění u této pojišťovny. V dané věci není podstatné, k jak velké škodě na majetku poškozené došlo, ale pouze to, že došlo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozid