4 As 14/2012 — Nejvyšší správní soud

8 A 258/2011- 58 - text 6 pokračování 8A 258/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: A. D., státní příslušnost Arménie, zastoupen Mgr. Ilonou Sedlákovou, advokátkou v Brně, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, se sídlem Praha 1, Loretánské nám. 5, v řízení o žalobě proti usnesení Zastupitelského úřadu České republiky v Bratislavě č.j. 3974/2011-KO ze dne 12.7.2011, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou podanou dne 28.7.2011 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení usnesení Zastupitelského úřadu České republiky v Bratislavě č.j. 3974/2011-KO ze dne 12.7.2011, kterým podle § 169 odst. 13 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, bylo odloženo přijetí žádosti o povolení trvalého pobytu občana Arménie A. D., nar. X. Žádost datovanou dnem 12.7.2011 za žalobce podala jeho právní zástupkyně. Zastupitelský úřad České republiky v Bratislavě v napadeném usnesení odkázal na vyhlášku č. 429/2010 Sb., stanovící výjimky z povinnosti cizince požádat o vízum nebo povolení k pobytu na místně příslušném zastupitelském úřadu, podle níž není příslušný k přijetí žádosti od státního občana Arménie, který nemá povolení k pobytu na území Slovenské republiky nebo Maďarské republiky. Žalobce se ve svém podání domáhal zrušení napadeného usnesení a namítal, že je občanem Arménie, která není uvedena v předpise vydaném podle § 182 odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a proto je formálně povinen podle § 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců požádat o vydání povolení k trvalému pobytu na zastupitelském úřadu ČR, (dále jen „ZÚ ČR“), ve státě, jehož je státním občanem, tedy v Arménii. Česká republika však nemá v Arménii žádný zastupitelský úřad, a proto je žalobce oprávněn postupovat, jako kdyby ustanovení § 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců neexistovalo, tzv. že je oprávněn požádat o vydání povolení k trvalému pobytu na kterémkoliv ZÚ ČR, tedy i na ZÚ ČR v Bratislavě. Žalobce dále namítal, že ZÚ ČR se nijak nevypořádal s argumentací v průvodním dopise k žádosti, nereagoval na ni. ZÚ ČR není samostatným právní subjektem, nýbrž organizační součástí Ministerstva zahraničních věcí České republiky, ZÚ ČR v Bratislavě tedy nemá způsobilost být účastníkem řízení. Z vyjádření Ministerstva zahraničních věcí ze dne 1.12.2011 vyplývá, že ZÚ ČR Bratislava postoupil žádost žalobce podanou jeho právní zástupkyní Ministerstvu zahraničních věcí, které žalobce vyrozumělo dopisem č.j. 306670/2011-KKM ze dne 30.8.2011, že tento úřad není příslušný k podání žádosti o povolení trvalého pobytu žalobce. Příslušným úřadem je Velvyslanectví České republiky v Tbilisi, neboť diplomatické a konzulární záležitosti pro Arménskou republiku jsou vedeny nerezidentním mimořádným a zplnomocněným velvyslancem PhDr. Ivanem Jestřábem se stálým sídlem v Tbilisi v Gruzii. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 11.12.2012, při němž účastníci řízení, resp. jejich zástupci, setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. Podle § 70 písm. a) soudního řádu správního ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. Podle § 65 odst. 1 soudního řádu správního kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Městský soud v Praze zastával názor, že usnesení Zastupitelského úřadu České republiky v Bratislavě č.j. 3974/2011-KO ze dne 12.7.2011, jímž bylo odloženo přijetí žádosti o povolení trvalého pobytu žalobce z důvodu místní nepříslušnosti tohoto úřadu, není rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního. Žalobu podanou proti němu tedy musel odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního ve spojení s § 70 písm. a) téhož zákona. Usnesením č.j. 8 A 258/2011-22 ze dne 17. ledna 2012 žalobu proto odmítnul. Nicméně Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti žalobce a svým rozsudkem č.j. 4 As 14/2012-17 ze dne 30. května 2012 napadené usnesení zrušil. Podle názoru Nejvyššího správního soudu měl Městský soud v Praze pochybit, když dospěl k závěru, že toto usnesení je vyloučeno ze soudního přezkumu a žalobu pro nepřípustnost odmítl. S ohledem na tuto skutečnost dospěl Nejvyšší správní soud uložil Městskému soudu v Praze v dalším řízení posoudit, zda ZÚ ČR v Bratislavě byl příslušný k vyřízení žádosti stěžovatele o vydání povolení k trvalému pobytu. Nejvyšší správní soud konstatoval, že znění § 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců umožňuje ZÚ ČR, aby se zjednodušeným způsobem vypořádal s podáním, k jehož vyřízení není příslušný. Podle tohoto ustanovení se však žádost o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky nepostupuje příslušnému ZÚ ČR, takže se nejedná o obdobu § 12 správního řádu upravujícího postoupení podání pro nepříslušnost. Naopak podle § 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců při podání žádosti o trvalý pobyt v České republice u nepříslušného ZÚ ČR se věc usnesením odkládá bez zahájení řízení. Tento postup je tak výjimkou z jinak platné zásady, že řízení je zahájeno dnem doručení žádosti nebo návrhu věcně a místně příslušnému správnímu orgánu (§ 44 odst. 1 správního řádu), a též výjimkou ze zásady, podle níž se správní rozhodnutí vydává ve správním řízení. Usnesení o odložení věci vydané podle § 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců je tak do značné míry usnesením deklaratorním, kterým ZÚ ČR prohlašuje, že v důsledku nedostatku své příslušnosti nebylo správní řízení o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky vůbec zahájeno. Takové usnesení se navíc pouze poznamená do spisu, a proto podle § 76 odst. 5 věty třetí správního řádu se proti němu nelze odvolat. Jelikož tedy usnesením o odložení věci podle § 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců zastupitelský úřad věc končí a určuje její právní osud, je toto rozhodnutí významným zásahem do právní sféry žadatele o povolení k trvalému pobytu v České republice. Tento závěr je navíc podpořen tím, že odložení věci je činěno mimo správní řízení, v důsledku čehož nemá žadatel procesní postavení účastníka správního řízení a jeho žádosti nejenže není vyhověno, nýbrž dokonce není ani věcně posouzena. To vše svědčí pro soudní přezkoumatelnost takového úkonu ZÚ ČR. Podle § 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců cizinec, který není uveden v právním předpise vydaném podle § 182 odst. 1 písm. f), je povinen požádat o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu pouze na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je cizinec státním příslušníkem, popřípadě jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Nesplní-li cizinec tuto povinnost, řízení o žádosti není zahájeno a zastupitelský úřad věc usnesením odloží. Usnesení se pouze poznamená do spisu. Podle § 1 vyhlášky č. 429/2010 Sb. o udělení víza nebo o vydání povolení k dlouhodobému anebo trvalému pobytu i na jiném zastupitelském úřadu než ve státě, jehož je cizinec občanem, popřípadě jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt, je oprávněn požádat cizinec, který je státním příslušníkem země uvedené v příloze k této vyhlášce. V inkriminované věci je nesporné, že Arménie není uvedené v příloze vyhlášky č. 429/2010 Sb. - Seznamu zemí, jejichž státní příslušníci jsou oprávněni požádat o udělení víza nebo o vydání povolení k dlouhodobému anebo trvalému pobytu i na jiném zastupitelském úřadu než ve státě, jehož je cizinec občanem, popřípadě jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Ze správního spisu vzal soud za prokázané, že president České republiky Václav Klasu dne 23.5.2008 podepsal pověřovací listinu adresovanou