— Nejvyšší správní soud

10 A 246/2010- 36 - text 15 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera ve věci žalobce: Obec Dolní Beřkovice, IČ: 00236799, se sídlem Obecní úřad Dolní Beřkovice, Klášterní 110, Dolní Beřkovice, zast. JUDr. Petrem Zikmundem, advokátem se sídlem Macharova 376, Mělník, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, za účasti: ČEZ a.s., Elektrárna Mělník, Horní Počaply 255, 277 03 Horní Počaply, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.8.2010, č.j. 1303/500/10,53319/ENV/10, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III.Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobou podanou Městskému soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje, Odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 29. 3. 2010, č.j. 188 270/2009/KUSK OŽP-Pat a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) byl podle ust. § 47 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) zamítnut návrh žalobce na vydání rozhodnutí, jímž by krajský úřad uložil provozovateli skládky „Odkaliště Panský les“, společnosti ČEZ, a.s. (dále též jen „ČEZ“, nebo „provozovatel skládky“) povinnost zaplatit žalobci dlužný poplatek za uložení odpadů na skládku v letech 2003 až 2007 ve výši 26.999.555,- Kč. Žalobce /bod II/ tvrdí, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť došlo k porušení ust. § 3, § 50 odst. 3, § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ správní řád“) oběma správními úřady, žalovaný dále porušil ust. § 90 odst. 1 správního řádu, neboť podle něho nepostupoval a namísto toho podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítl. V bodě III. žalobce uvádí, že návrhem ze dne 18. 12. 2009 se domáhal uložení povinnosti společnosti ČEZ jako provozovateli skládky „Odkaliště Panský les“ k zaplacení poplatku za uložení odpadu na této skládce odpadů za období od roku 2003, ležící též na katastrálním území obce Dolní Beřkovice s odkazem na ust. § 48 odst. 1 zákona o odpadech, podle něhož základní složka poplatku je příjmem obce, na jejímž katastrálním území skládka leží a v případě, že skládka leží na katastrálním území několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti části skládky ležících v katastrálních územích těchto obcí. Pro placení poplatků obci, na jejímž katastrálním území skládka leží, je podle žalobce rozhodující faktický proporcionální stav umístění skládky ležící na katastrálním území několika obcí. Žalobce proto poukazoval na to, že proporcionální poměr katastrálních územích obcí Cítov, Dolní Beřkovice a Horní Počaply, na nichž skládka „Odkaliště Panský les“ leží, jak byl formálně vymezen integrovaným povolením, vydaným rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje, Odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 23. 2. 2007, č.j. 11331/1276/2005/OŽP/65, ve znění rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 23. 5. 2007, č.j. 500/784/503 28/07 (dále též jen „integrované povolení“) byl jen potvrzením již dlouhodobě existujícího faktického stavu umístění skládky „Odkaliště Panský les“ na katastrálních území jednotlivých obcí, a že integrované povolení nezaložilo faktické nové umístění skládky „Odkaliště Panský les“ v terénu. K tomu pak předložil příslušné listinné doklady prokazující jeho skutková tvrzení o faktickém umístění skládky provozované společností ČEZ jako skládky k ukládání odpadů v období let 2003 až 2007. Krajský úřad zjistil, že skládku „Odkaliště Panský les“ provozuje společnost ČEZ jako vodní dílo od roku 1960, přičemž až do vydání integrovaného povolení žádným správním rozhodnutím nebyl stanoven proporcionální poměr katastrálních území jednotlivých obcí, na nichž je tato skládka odkaliště umístěna, současně bylo zjištěno, že až do dne 31. 5. 2007 byly poplatky rozdělovány podle geodetického zaměření provedeného geodetem Ing. J.H. v měsíci březnu 1998 bez ohledu na skutečnost, že docházelo ke změnám prostoru skládky „Odkaliště Panský les“, do něhož byl odpad ukládán, jak vyplývá z materiálů společnosti ČEZ předložených žalobcem jako navrhovatelem k vyjádření ze dne 17. 3. 2010. Přes tuto skutečnost v rozporu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu krajský úřad v odůvodnění rozhodnutí prvního stupně uvádí, že až do nabytí právní moci integrovaného povolení byly poplatky za ukládání odpadu do odkaliště rozdělovány mezi jednotlivé obce v poměru odpovídajícím podílu území jednotlivých obcích na vodním díle „Odkaliště Panský les“, přestože podle názoru žalobce k tomuto skutkovému závěru neměl dostatečný podklad v prováděném dokazování. Krajský úřad se nevypořádal s námitkami žalobce, pouze uvádí, že s argumenty žalobcem tvrzenými nemůže souhlasit, aniž bych se s nimi věcně vypořádal. Pod bodem IV. žalobce tvrdí, že žalovaný jako odvolací orgán nepostupoval podle § 89 odst. 2 správního řádu, nepřezkoumal soulad odvoláním napadeného rozhodnutí s právními předpisy, a to v rozsahu námitek jím uplatněných, dospěl pak k závěru, že po celé období let 1998 až 2007 byla plocha odkaliště vymezena beze změny a současně akceptoval námitky žalobce jako odvolatele, že odpad nebyl ukládán na celou tuto plochu odkaliště, přičemž se nezabýval skutečností, že tato plocha odkaliště nebyla vymezena žádným správním rozhodnutím, ale pouze geodetem v roce 1998 na základě požadavku společnosti ČEZ. Přesto žalovaný dospěl k závěru, že není pro úhradu ukládání poplatku rozhodný skutečný stav věci, ale formální stav založený nabytím právní moci integrovaného povolení. Žalovaný vychází dále ze závěru, že pro placení poplatků podle ust. § 48 odst. 1 zákona o odpadech není rozhodující faktický stav, ale formálně právní stav a dovozuje, že žalobce jako odvolatel se domáhá retroaktivity individuálního správního aktu. S tím žalobce nesouhlasí, neboť od počátku tvrdil a prokazoval, že faktická změna umístění skládky „Odkaliště Panský les“ na katastrálních územích jednotlivých obcí oproti stavu zaměřeném geodetem Ing. J.H. v březnu 1998 nevznikla až právní mocí integrovaného povolení dne 31. 5. 2007, ale že tato faktická změna vznikla již dříve, a to v roce 2003. Pokud za tohoto stavu žalovaný rozhodnutí krajského úřadu nezměnil podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu ani nezrušil podle § 90 odst. 1 písm. b) téhož zákona, ale odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, považuje žalobce toto rozhodnutí žalovaného z výše uvedených důvodů za nezákonné. V bodě V. žalobce shrnul své námitky s odkazem na již citovaná ustanovení správního řádu tak, že žalovaný nezjistil faktický stav umístění skládky „Odkaliště Panský les“ na katastrálních územích obcí přede dnem 31. 5. 2007 a v důsledku toho nesprávně v rozporu ust. § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil rozhodnutí krajského úřadu, žalovaný i krajský úřad v rozporu s ust. § 3 správního řádu nezjistili velikost skládky „Odkaliště Panský les“ v katastrálním území Dolní Beřkovice v letech 2003 až 2007, přestože jde o základní předpoklad rozhodnutím o nároku žalobce na úhradu poplatku za ukládání odpadů. Proto navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného stejně tak i rozhodnutí krajského úřadu zrušil, a to bez jednání podle ust. § 78 a § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě k bodu II žaloby poukázal na to, že jde toliko o citaci ustanovení správního řádu bez bližšího odůvodnění, nejde tak o seriózní žalobní důvod. Skutečnost, že žalovaný nevyhověl návrhu žalobce, nepředstavuje nezákonnost rozhodnutí. Námitkám v bodu III. oponoval tím, že podle žalobce poměr katastrálních územích obcí, na nichž se nacházela skládka „Odkaliště Panský les“, jak byl formálně vymezen integrovaným povolením, je pouze potvrzením dlouhodobě existujícího faktického stavu umístění dané skládky. Podle žalovaného podíl jednotlivých obcí na poplatku za uložení odpadů byl stanoven podle zmiňovaného zaměření provedeného geodetem Ing. J.H. v březnu 1998. Za celou dobu, kdy byl na základě tohoto zaměření rozdělován poplatek za uložení odpadů nebylo toto poměrné rozdělení nikým ani žalobcem zpochybňováno. Je pak logické, že pokud jiné zaměření provedeno nebylo, bylo postupováno podle tohoto jediného zaměření. Po celou danou dobu se velikost skládky, tj. prostor, na němž byla skládka provozována, nijak neměnila. Podstatné pro daný případ je, že žalobce se domnívá, jak vyplývá z jeho vyjádření ze dne 17. 3. 2010, že poplatek by měl být odváděn obcím na jejichž katastru je odpad v tu danou konkrétní dobu skutečně ukládán. Takový náhled je nesprávný, neboť je nutno vycház