8 As 22/2011 — Nejvyšší správní soud

5 A 167/2010- 34 - text 7 pokračování 5A 167/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: Městys Zlonice, nám. Pod Lipami 29, Zlonice, zastoupeného JUDr. Jiřinou Jirákovou, advokátkou se sídlem Třebízského 175, Slaný, proti žalovanému Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 8, o žalobách proti rozhodnutím předsedy rady žalovaného ze dne 14. dubna 2010, č. j. 72 044/2009-603, a ze dne 4. května 2010, č. j. 84 247/2009-603, t a k t o: I. Rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 14. dubna 2010, č. j. 72 044/2009-603, a rozhodnutí ze dne 4. května 2010, č. j. 84 247/2009-603, se zrušují a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 534 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou JUDr. Jiřiny Jirákové, advokátky. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se dvěma samostatně podanými žalobami domáhá zrušení rozhodnutí předsedy rady žalovaného označených v záhlaví tohoto rozsudku, kterými byly zamítnuty jeho rozklady proti usnesením žalovaného ze dne 15. 7. 2009, č. j. 103 071/2008-631/PRO/G VII. vyř. a ze dne 8. 9. 2009, č. j. 101 867/2008-631/RoŠ/G VI.vyř. Těmito rozhodnutími byl žalobce ustanoven opatrovníkem účastníkům řízení neznámého pobytu, a to v řízení ve věci sporu o plnění za poskytnuté služby elektronických komunikací. Žalobce v obsahově obdobných žalobách uvedl, že se jedná o ryze soukromoprávní záležitost, ve které žalobce na obranu účastníků řízení nemá žádné argumenty a vzhledem ke svému postavení ani mít nemůže, přičemž se svým ustanovením opatrovníkem nesouhlasí. Je otázkou, zda žalovaný skutečně využil všechny zákonné možnosti ke zjištění pobytu účastníků řízení a zda využil všechny zákonné možnosti směřující k účinnému doručování písemností. Žalovaný ve vyjádření k žalobám uvedl, že na základě § 32 odst. 4 správního řádu správní orgán ustanoví opatrovníkem toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu. Uvedené zákonné ustanovení tedy vymezuje okruh osob, ze kterých je správní orgán oprávněn ustanovit opatrovníka, alternativně s tím, že o „jiné vhodné osobě“ hovoří obecně, a nevylučuje tedy, aby se jinou vhodnou osobou stala osoba právnická. Na základě toho lze pak jako opatrovníka ustanovit jak osobu fyzickou (např. toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči), tak osobu právnickou. Souhlas dotyčné osoby správní řád nevyžaduje ani nepředpokládá, a tato osoba je povinna funkci opatrovníka přijmout, pokud jí v tom nebrání závažné důvody. Z uvedených důvodů nemůže být nezákonnost rozhodnutí spatřována pouze ve skutečnosti, že si správní orgán nevyžádal souhlas s ustanovením opatrovníkem. Požadavek na provádění vlastní detektivní činnosti na území celé republiky ze strany správního orgánu je nerealistický a jeho splnění je mimo možnosti žalovaného. Žalovaný může provádět šetření pobytu účastníka neznámého pobytu jen prostřednictvím nástrojů, které mu zákon dává k dispozici. Sem spadá omezený přístup do centrální evidence obyvatel a dotaz na GŘ Vězeňské služby ČR (tyto možnosti žalovaný také pravidelně využívá). Ostatní subjekty, včetně ČSSZ či Policie ČR nemají povinnost poskytovat žalovanému součinnost, a také jí zásadně neposkytují. Žalovaný trvá na svém názoru, že právě ustanovení žalobce, jenž je veřejnoprávní korporací, na jejímž území se nachází poslední známé bydliště opatrovance, je zcela logickou volbou a správní orgán má všechny důvody se domnívat, že tato volba opatrovníka nejlépe zajistí, za daných okolností, hájení práv a oprávněných zájmů opatrovance. Žalovaný konstatuje, že obce ustanovuje opatrovníkem pouze v případech, kdy rozsah, povaha řešených otázek a celková složitost případu nepředstavuje pro opatrovníka nadměrnou zátěž či nutnost důkladného právního posouzení. Sám řádný výkon funkce opatrovníka by žalobci zabral pouze zlomek času a energie, ve srovnání s časem, který musel vynaložit v rámci své obrany před ustanovením opatrovníkem. Žalovaný nepochybuje o tom, že je v možnostech opatrovníka do důsledku hájit zájmy účastníka. Žalovanému není známa žádná skutečnost, která by žalobci bránila v řádném výkonu jeho funkce, a není proto důvod se domnívat, že bude žalobce svou funkci vykonávat pouze formálně, žalobce je nepochybně osobou schopnou odpovídajícím způsobem hájit práva účastníka řízení. Je zřejmé, že ve většině případů nebude mít opatrovník k dispozici takové detailní informace o případu, kterými z podstaty věci může disponovat pouze samotný účastník předmětného smluvního vztahu. Činnost opatrovníka ve sporném řízení spočívá především v hájení procesních práv opatrovance a zajištění možnosti uplatnění obecných prostředků ochrany práv účastníka řízení, tak aby nemohlo dojít např. k přiznání zjevně neopodstatněného, promlčeného či nepodloženého nároku. Městský soud se v první řadě zabýval otázkou přípustnosti žaloby. Soud neshledal, že by napadená rozhodnutí o ustanovení opatrovníka byla vyloučena ze soudního přezkumu. Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka zakládá osobě, která je takto ustanovena, povinnost jednat v řízení namísto účastníka neznámého pobytu a hájit jeho práva, a vůči takto ustanovené osobě je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního (zákon č. 150/2002 Sb.; dále jen „s. ř. s.“), byť důvod k jeho vydání spočívá v tom, aby mohlo být dále vedeno jiné správní řízení. K obdobnému závěru došel Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 9 As 80/2008-58 ze dne 11. června 2009: „Bylo-li by rozhodnutí o ustanovení opatrovníkem vyloučeno ze soudního přezkumu, znamenalo by to, že při ustanovení a potvrzení ustanovení opatrovníka správními orgány, a to proti vůli opatrovníka, tj. bez zájmu řádně hájit práva a zájmy opatrovance, by proběhlo správní řízení opatrovance de facto bez řádného hájení jeho práv. Taková situace není přípustná.“ Městský soud v Praze proto přezkoumal napadená rozhodnutí v mezích žalobních námitek, jimiž je vázán, a vyšel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí (§ 75 s. ř. s.). Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť žalobce ani žalovaný k výzvě soudu nevyjádřili s takovýmto postupem nesouhlas. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti: K rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2010 soud zjistil, že návrhem ze dne 10. 11. 2008 se společnost Telefónica O2 Czech Republic, a.s., jako navrhovatel domáhala proti paní R. K. uložení povinnosti uhradit dlužné částky ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb ve výši 6024 Kč s příslušenstvím. Dne 11. 6. 2009 vydal správní orgán prvního stupně příkaz, kterým návrhu vyhověl; ten se však účastnici řízení nepodařilo doručit na adresu P. 297, Zlonice, což je adresa, kterou uvedl ve svém návrhu navrhovatel. Pošta uvedla, že se adresát odstěhoval bez udání adresy. Výpisem z centrální evidence obyvatel správní orgán zjistil, že účastnice řízení má adresu trvalého pobytu P. 297, Zlonice. Správní orgán následně u Vězeňské služby ČR zjistil, že se účastnice nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody či ve vazbě. Správní orgán dne 13. 7. 2009 vyžádal od Úřadu městyse Zlonice sdělení adresy pobytu účastnice či informace o osobách účastnici blízkých a sdělení kontaktních údajů na ně. Úřad městyse Zlonice správnímu orgánu v odpovědi sdělil, že účastnice řízení je hlášena k trvalému pobytu na adrese Zlonice, P. 297, kde se však již nejméně 2 roky nezdržuje, dům má nového majitele a její skutečný pobyt není znám. Rozhodnutím ze dne 15. 7. 2009 byl žalobce ustanoven opatrovníkem účastnice řízení; správní orgán uvedl, že se šetřením nepodařilo zjistit pobyt účastnice řízení. Rozklad proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 4. 2010, když uvedl, že se nepodařilo zjistit doručovací adresu účastnice řízení, a to ani na základě šetření, pročež lze konstatovat, že správní řízení je vedeno s účastníkem neznámého pobytu, kterému byl správní orgán povinen ustanovit opatrovníka dle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu, což učinil. „Jinou vhodnou osobou“ může být i osoba právnická, souhlas se nevyžaduje ani nepředpokládá. Bylo provedeno šetření za účelem zjištění bydliště účastnice, včetně dotazu do evidence obyvatel, dotazem na Generální ředitelství Vězeňské služby, rovněž Úřad městyse Zlonice byl žádán o spolupráci. Vzhledem k těmto skutečnostem byl ustanoven opatrovníkem žalobce, neboť nebyla známa adresa bydliště účastnice řízení ani jiná vhodná osoba. Volba obce – veřejnoprávní korporace, na jejímž území se nachází poslední známé bydliště účastníka řízení, je zcela logickou volbou. K rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2010 soud zjistil, že návrhem ze dne 10. 11. 2008 se společnost Telefónica O2 Czech Republic, a. s., jako navrhovatel domáhala proti panu J. S. uložení povinnosti uhradit dlužné částky ze smlouv