6 As 49/2008 — Nejvyšší správní soud

7 A 272/2011- 60 - text 6 pokračování 7A 272/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobců: a) Mgr. J. Č., b) Mgr. V. Č., oba bytem P., oba zastoupeni JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem sídlem Praha 2, Sokolovská 490/31, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem: Praha 1, Jungmannova 29, za účasti osoby zúčastněné na řízení: F.Ř., bytem P., zastoupen JUDr. Janou Jankotovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Andrštova 1078/7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 1.7.2011, sp.zn.: S-MHMP 931016/2010/OST/Ne/Jn, t a k t o: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 1.7.2011, sp.zn.: S-MHMP 931016/2010/OST/Ne/Jn se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 9.320,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců advokáta JUDr. Jindřicha Zadiny. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobci se podanou žalobou domáhali přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo vyhověno odvolání manželů Ř. a zrušeno kolaudační rozhodnutí Obvodního úřadu v Praze 8, odboru územního rozvoje (dále též „stavební úřad“) ze dne 17.2.1994, sp.zn.: OÚR/23005/94-3053, kterým bylo žalobcům (vlastníkům stavby) povoleno užívání „vestavby a úpravy podkrovního bytu majitelů manželů Č., Kubišova 988/14, Praha 8. Dostavbou původního bytu o jedné místnosti vznikl byt 3+1.“ a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný vypořádával s odvolacími námitkami manželů Ř., že stavební úpravy byly provedeny v rozporu se stavebním povolením. Poukazovali na to, že byt žalobců původně sestával z jedné obytné místnosti, přičemž provedením stavebních úprav z něj vznikl byt o velikosti 3 + 1, stavebním povolením jim však bylo povoleno vybudovat jen jednu obytnou místnost navíc. Dále namítali, že stavební úpravy byly rozšířeny do prostor, které nejsou ve vlastnictví stavebníků. Vytýkali nesoulad údajů uvedených v kolaudačním rozhodnutí s faktickým stavem, neboť dosud nedošlo k odstranění závad zjištěných při místních šetření. Dále upozornili, že v rozporu s projektovou dokumentací byla zvednuta střecha a změněn její charakter, vyzděn přístavek, instalována kamna WAW, proseknuty římsy kolem domu a narušeno plechování. Žalovaný se před posouzením uplatněných odvolacích námitek zabýval včasností odvolání, neboť zjistil, že odvolatelé - manželé Ř. nebyli v době vydání napadeného rozhodnutí účastníky stavebního řízení. Manželům Ř. totiž v té době nesvědčilo vlastnické právo k dotčené nemovitosti, právní nástupnictví na ně přešlo v mezidobí z původního vlastníka, tj. účastníka řízení spol. BESTSERVIS s r.o. Stavební úřad však se spol. BESTSERVIS s r.o. nejednal jako s účastníkem řízení a nedoručil jí odvoláním napadené rozhodnutí. Žalovaný tak dospěl k závěru, že lhůta pro podání odvolání spol. BESTSERVIS s r.o., resp. manželům Ř., počala běžet až ode dne 4.8.2008, kdy jim bylo dotčené rozhodnutí správním orgánem řádně doručeno. Proto bylo jejich odvolání ze dne 19.8.2008 shledáno včasným. Následně žalovaný odvoláním napadené rozhodnutí posoudil jako nepřezkoumatelné, neboť neobsahovalo dostatečné identifikační údaje stavebníků a stavby. Uvedl, že stavba nebyla provedena v souladu se stavebním povolením a z odůvodnění rozhodnutí nevyplývalo, kdy bylo provedeno místní šetření a zda byl o něm pořízen protokol. Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Proti uvedenému směřuje podaná žaloba. Žalobci v podané žalobě nejprve stručně zrekapitulovali skutkový stav. Nesouhlasili s posouzením včasnosti odvolání manželů Ř. ze dne 19.8.2008 podaného proti kolaudačnímu rozhodnutí ze dne 17.2.1994 zn. OÚR/23005/94-3053. Zdůraznili, že právnímu předchůdci manželů Ř., tj. společnosti BESTSERVIS s r.o. nebyla upřena práva účastníka stavebního řízení, neboť žalovaný na základě odvolání této společnosti zrušil předchozí kolaudační rozhodnutí ze dne 2.11.1992. Poukázali na to, že již dne 14.3.2005 manželé Ř. požádali stavební úřad o přezkoumání právní moci žalobou napadeného rozhodnutí. V této souvislosti odkázali na judikát rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009 č.j. 2 As 25/2007 – 118, který řeší otázku opomenutí účastníka stavebního řízení. Dále žalobci namítali nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, neboť manželé Ř. nejsou bezprostředními právními nástupci BESTSERVIS spol. s r.o. Nesouhlasili s právním posouzením věci dle § 78 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“). Dle tohoto zákonného ustanovení totiž byl účastníkem kolaudačního řízení pouze stavebník. Ke změně došlo až v roce 2000 nálezem Ústavního soudu, kdy se účastníkem kolaudačního řízení stal též vlastník stavby. Z uvedených důvodů žalobci navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc se vrátila žalovanému zpět k projednání Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný zdůraznil správnost posouzení včasnosti odvolání podaného manželi Ř. dle § 54 odst. 2 ve spojení s § 179 odst. 1 a s § 84 odst. 1 správního řádu. Připustil, že se společností BESTSERVIS spol. s r.o. bylo v odvolacím řízení jednáno jako s účastníkem, ale po zrušení kolaudačního rozhodnutí ze dne 2.11.1992 již nikoli. Proto dospěl k závěru, že stavební úřad společnosti BESTSERVIS spol. s r.o. upřel práva účastníka řízení, čehož se nyní mohou s úspěchem dovolávat její právní nástupci. Akcentoval postavení manželů Ř. jakožto oprávněných právních nástupců spoluvlastníka společnosti BESTSERVIS spol. s r.o., jejíž účastenství žalovaný potvrdil rozhodnutím ze dne 1.7.1993, kterým zrušil kolaudační rozhodnutí ze dne 2.11.1992. Odmítl námitku dřívějšího seznámení manželů Ř. s napadeným rozhodnutím, jelikož se na žalovaného obrátili, aniž by znali jeho obsah, čímž je v tomto případě vyloučena možnost použití § 84 odst. 2 správního řádu. Nesouhlasil s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009 č.j. 2 As 25/2007 – 118, neboť je v něm řešena situace, kdy byl v plném rozsahu aplikován zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, a nikoli zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobci v replice i v následných dvou podáních pouze stručně opakovali již v žalobě uplatněné námitky. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření poukázala na správné odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a zdůraznila včasnost podaného odvolání. Navrhla, aby soud žalobou napadené rozhodnutí potvrdil. Soud o věci rozhodoval bez nařízení ústního jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci takový postup soudu akceptovali. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.). Žaloba je důvodná. Stěžejní otázkou sporu mezi účastníky řízení v této věci je posouzení, zda odvolání podané manželi Ř. proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 17.2.1994 zn. OÚR/23005/94-3053 bylo podáno oprávněnými osobami a včas. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy: Podle § 78 odst. 1 stavební zákon účastníkem kolaudačního řízení je stavebník, popřípadě uživatel (provozovatel), je-li v době zahájení řízení znám. Podle § 51 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění rozhodném, se rozhodnutí účastníkovi řízení oznamuje doručením písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. Den doručení je dnem jeho oznámení. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění rozhodném, rozhodnutí, proti kterému se nelze odvolat (podat rozklad), je v právní moci. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti: Dne 17.7.1989 Obvodní národní výbor v Praze 8 – odbor výstavby vydal žalobci a) stavební povolení zn. Výst.: 1791/89,1322/89/Výborná, kterým mu byly povoleny stavební úpravy v jeho bytě včetně jeho rozšíření půdní vestavbou, spočívající na vybudování jedné obytné místnosti a dvou komor v domě čp. 988 v Praze – Libni, ul. Kubišova. Rozhodnutí bylo dle rozdělovníku doručováno oběma žalobcům a Obvodnímu podniku bytového hospodářství pro Prahu 8. Dne 2.11.1992 Obvodní úřad v Praze 8 – odbor územního rozvoje vydal kolaudační rozhodnutí zn. OÚR 2677/811/92/Kš, kterým povolil užívání půdní vestavby vlastníka, tj. žalobce a) v objektu Kubišova 14, Praha 8 za podmínky, že do 10.11.1992 bude provedena oprava fasády u odvětrání WAW. Rozhodnutí bylo dle rozdělovníku doručováno účastníkovi řízení, tj. žalobci a) a dále JUDr. M. J., právnímu zástupci nové majitelky domu M. M. a Obvodní hygienické stanici pro Prahu 8. Dne 1.7.1993 Magistrát hl.m. Prahy – odbor výstavby r