— Nejvyšší správní soud

9 A 274/2011- 38 - text 14 pokračování 9A 274/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: Pivovar HOLBA, a.s., se sídlem Hanušovice, Pivovarská 261, IČ: 64610276, zast. Mgr. Lukášem Lorencem, advokátem se sídlem Praha 5 – Smíchov, Elišky Peškové 735/15, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 19.7.2011, č.j.: O-156221/2689/2010/ÚPV t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) předseda Úřadu průmyslového vlastnictví zamítl rozklad podaný žalobcem proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 17.12.2009 o zrušení slovní ochranné známky č. 235155 ve znění „AMBROSIUS“ pro část výrobků a toto rozhodnutí potvrdil s tím, že předmětná ochranná známka se podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOZ“) zrušuje pro následující výrobky zařazené do třídy 32 mezinárodního třídění výrobků a služeb: „minerální vody, šumivé nápoje a jiné nápoje nealkoholické, nápoje a šťávy ovocné a sirupy a jiné přípravky ke zhotovování nápojů“ a ponechává se v platnosti pro výrobek „pivo“ zařazený ve třídě 32 mezinárodního třídění výrobků a služeb. V odůvodnění napadeného rozhodnutí orgán rozhodující o rozkladu nejprve konstatoval, že dne 30.7.2001 byla pod č. 235155 zapsána do rejstříku ochranných známek slovní ochranná známka ve znění „AMBROSIUS“ pro výrobky zařazené do třídy 32 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Návrhem doručeným Úřadu dne 27.7.2009 se Mgr. D. C. (dále jen „navrhovatel“) podle § 31 odst. 1 písm. a) ZOZ domáhal zrušení této ochranné známky pro všechny chráněné výrobky. Návrh byl odůvodněn tím, že napadená ochranná známka nebyla v České republice v posledních pěti letech předcházejících zahájení řízení o zrušení užívána v rozsahu chráněných výrobků. Úřad dne 17.12.2009 rozhodl o zrušení napadené ochranné známky č. 235155 pro část výrobků s odůvodněním, že žalobce jakožto vlastník napadené ochranné známky neprokázal její řádné užívání v rozsahu části výrobků zařazených do třídy 32 mezinárodního třídění výrobků a služeb, konkrétně „minerální vody, šumivé nápoje a jiné nápoje nealkoholické, nápoje a šťávy ovocné a sirupy a jiné přípravky ke zhotovování nápojů“, v uplynulých pěti letech před podáním návrhu. Užívání napadené ochranné známky v rozsahu výrobku „pivo“ zařazeného do třídy 32 mezinárodního třídění výrobků a služeb podle orgánu prvého stupně řízení bylo žalobcem prokázáno. Proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě formální rozklad, v němž uvedl, že odůvodnění rozkladu bude Úřadu zasláno v zákonné lhůtě jednoho měsíce. Formální rozklad v zákonné lhůtě jednoho měsíce však odůvodněn nebyl, věcné odůvodnění rozkladu bylo Úřadu předloženo až dne 18.2.2010. Orgán rozhodující o rozkladu následně citoval relevantní právní úpravu (§ 31 odst. 1 písm. a/, § 13 odst. 1, § 42 odst. 1 a 3 ZOZ, § 37 odst. 2, § 82 odst. 2 a § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů) a poté uvedl, že v daném případě byl podán formální rozklad splňující obecné náležitosti podání ve smyslu § 37 odst. 2 správního řádu. V rozkladu není uvedeno, v jakém rozsahu je rozhodnutí orgánu prvého stupně napadeno. S ohledem na větu druhou ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu tudíž platí, že podatel rozkladu se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že formální rozklad nebyl v zákonné lhůtě jednoho měsíce podle § 42 odst. 3 ZOZ věcně odůvodněn, podatel tak neuplatnil žádné námitky směřující ke správnosti rozkladem napadeného rozhodnutí. Orgán rozhodující o rozkladu upozornil na to, že jednoměsíční lhůta poskytovaná k odůvodnění rozkladu podle § 42 odst. 3 ZOZ je propadného charakteru a nelze ji prodloužit, ani prominout její zmeškání. Protože žalobce uvedenou lhůtu zmeškal, není možné vzhledem k výše uvedené speciální úpravě obsažené v ZOZ postupovat ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu, které jinak obecně správnímu orgánu ukládá povinnost pomoci podateli odstranit nedostatky podání, popř. vyzvat ho k jejich odstranění a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. Jelikož orgán rozhodující o rozkladu neshledal ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu v dané věci veřejný zájem a žalobce neuplatnil žádné námitky směřující ke správnosti rozkladem napadeného rozhodnutí, orgán rozhodující o rozkladu se správností rozhodnutí dále nezabýval a omezil se pouze na zkoumání, zda bylo rozhodnutí Úřadu a řízení, jež jeho vydání předcházelo, v souladu s právními předpisy. Orgán rozhodující o rozkladu dále uvedl, že užívání napadené ochranné známky v rozsahu výrobku „pivo“ zařazeného do třídy 32 mezinárodního třídění výrobků a služeb bylo doklady předloženými žalobcem prokázáno. Žalobce jakožto vlastník napadené ochranné známky však předloženými doklady neprokázal její řádné užívání v rozsahu části výrobků zařazených do třídy 32 mezinárodního třídění výrobků a služeb, konkrétně jsou jimi „minerální vody, šumivé nápoje a jiné nápoje nealkoholické, nápoje a šťávy ovocné a sirupy a jiné přípravky ke zhotovování nápojů“, v uplynulých pěti letech před podáním návrhu. Vzhledem k výrobkům, pro něž byla užívána napadená ochranná známka v rámci hodnocení dokladů provedeného orgánem prvého stupně řízení, jimiž je „pivo“, a to včetně piva nealkoholického, orgán prvého stupně řízení dospěl k závěru, že bylo prokázáno užívání napadené ochranné známky pro výrobek „pivo“, který takto konkrétně má napadená ochranná známka uveden v jejím seznamu výrobků a služeb. Ve smyslu rozhodnutí Tribunálu (dříve Soudu prvního stupně) T-126/3 ve věci „ALADIN/ALADDIN“ orgán prvého stupně řízení konstatoval, že nealkoholické pivo lze sice chápat rovněž jako nealkoholický nápoj, stejně jako např. u minerálních vod, ale v případě nealkoholických nápojů se jedná o pojem významově nadřazený, a za situace, kdy seznam přímo vymezuje konkrétně položku pivo, nelze za použití principu podobnosti výrobků a služeb usoudit, že v seznamu mohou být ponechány nealkoholické nápoje typu minerálních vod, když bylo prokázáno užívání napadené ochranné známky pouze pro piva. Žalobce společně s věcným odůvodněním rozkladu předložil následující doklady, resp. jejich kopie: 1. výtisky z webových stránek vlastníka; 2. pětistránkový záměr vlastníka ze dne 5.5.1999; 3. třístránkovou nabídku na stáčení nápojů, včetně limonád a minerální vody společnosti NATE - nápojová technika a.s., Chotěboř, ze dne 24.7.2001; 4. několik stránek nabídky společnosti FORTEX – AGS, a.s., Šumperk, ze dne 20.1.2003; 5. první stranu nabídky společnosti SAN-JV s.r.o., Šumperk, ze dne 3.12.2003; 6. první strany nabídky společností REBEX TRADE s.r.o., Zeleneč, ze dne 11.3.2002 a společnosti ALTEC spol. s r.o., Chotěboř, ze dne 14.5.2002. K těmto dokladům nelze dle orgánu rozhodujícího o rozkladu přihlédnout z toho důvodu, že byly předloženy jako součást věcného odůvodnění rozkladu, které bylo Úřadu zasláno až po uplynutí zákonné lhůty. Na okraj orgán rozhodující o rozkladu podotkl, že rozhodné období v rámci návrhu na zrušení napadené ochranné známky trvalo ode dne 26.7.2004 do dne 26.7.2009, z důvodu čehož nelze akceptovat doklady č. 2-6. Vypovídací schopnost dokladu č. 1 by i v případě jeho akceptace byla nedostatečná, neboť to, že byl v oblasti pivovaru objeven a vystrojen vlastní zdroj vody, není pro řízení rozhodné, stejně jako množství finančních prostředků, které byly investovány do technického a technologického rozvoje pivovaru, o němž v textu není ani konstatováno, zda se týkalo zavádění výroby nealkoholických nápojů, přičemž kromě toho uvedené tvrzení žalobce na jeho internetových stránkách navíc nebylo ani jakkoliv důkazně podloženo. Předloženými doklady se zřejmě žalobce pokouší doložit svůj podnikatelský záměr v době předcházející rozhodnému období, v němž tento záměr nemohl být realizován z jím uváděných důvodů, které vnímá jako ospravedlňující neužívání napadené ochranné známky. S ohledem na skutečnost, že tyto důvody nebylo možno akceptovat z důvodu předložení věcného odůvodnění rozkladu po uplynutí zákonné lhůty, přičemž tyto důvody by i za opačné situace nebyly shledány jako liberační, byla i otázka průkaznosti předložených dokladů shledána jako pro řízení nerozhodná, protože i kdyby předložené doklady z doby před rozhodným obdobím průkazné byly, nebylo by možno následné pětileté neužívání napadené ochranné známky v rozsahu části výrobků liberovat. Orgán rozhodující o rozkladu závěrem uvedl, že žalobce v podání ze dne 27.4.2011 avizoval předložení dalších dokladů o užívání napadené ochranné známky, k němuž mělo docházet třetí oso