8 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

6 A 148/2012- 29 - text 8 pokračování 6A 148/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Dany Černé v právní věci žalobce: P. P., proti žalované: Kancelář Poslanecké sněmovny, se sídlem Sněmovní 176/4, Praha 1, zastoupena JUDr. Michalem Nespalou, advokátem se sídlem Vyšehradská 21, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 2. 8. 2012, č.j. VKPS, t a k t o: I. Rozhodnutí Kanceláře Poslanecké sněmovny, vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 2. 8. 2012, č.j. VKPS se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,- Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 2. 8. 2012, č.j. VKPS, kterým byl potvrzen postup samostatného oddělení styku s veřejností Kanceláře Poslanecké sněmovny při vyřizování žádosti žalobce ze dne 11. 6. 2012 o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“). Žalobce v žalobě uvedl, že dne 11. 6. 2012 podal elektronickou poštou žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Předmětem žádosti bylo sdělení následujících informací: „1) dle jakého zákonného či zákonných ustanovení vstoupila dne 7. 6. 2012 na půdu sněmovny ozbrojená složka Policie ČR a byla přítomna jednání sněmovny. Tzn., že žádám přesný odkaz zákonného ustanovení, který umožňuje tento krok, ke kterému svolila bez dalšího madam Němcová. 2) žádám o poskytnutí ceníku jídla, nápojů a dalších věcí, které lze zakoupit v místech tomu určených v budově PS, tedy žádám zaslat ceníky, dle kterých poslanci sněmovny nakupují občerstvení a jiné věci, které lze na místě zakoupit. 3) žádám o celkovou cifru vyplacenou na odměnách všech zaměstnanců PS v roce 2011 a 2012 a dále stručné odůvodnění vyplacení a počet osob, kterých se odměny týkaly, tedy pouze počet osob, kterým byly vyplaceny odměny v roce 2011 a 2012 a dále kdo tyto odměny schválil.“ Žalobce dále uvedl, že mu povinný subjekt dne 20. 6. 2012 zaslal v zákonné lhůtě písemnost, jejímž obsahem mělo být dle žalované poskytnutí požadovaných informací. Proti tomuto přípisu podal žalobce stížnost podle § 16a zákona č. 106/1999 Sb. O podané stížnosti bylo následně rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Žalobce namítl, že žalovaná v rozporu se zákonem potvrdila postup povinného subjektu, který byl rovněž v rozporu se zákony. Povinný subjekt dle žalobce svým přípisem ze dne 20. 6. 2012 nepostupoval v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., jelikož žalobci neposkytl informace, které žalobce požadoval ve své žádosti. Žalobce dále namítl, že rozhodnutí žalované trpí zjevnými vadami a je nezákonné. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je dle žalobce v rozporu s ustanovením § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaná se dále dle žalobce nedostatečně vypořádala s námitkami, které žalobce uvedl ve své stížnosti ze dne 7. 7. 2012. Žalovaná ve svém písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobci bylo na jeho žádost o informace odpovězeno zcela v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb. Žalovaná dne 20. 6. 2012 žalobci dostatečně odpověděla na všechny jím vznesené dotazy. Vzhledem k tomu, že byla žádost vyřízena v plném rozsahu, nevydala vedoucí oddělení styku s veřejností žalované ani rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti. K bodu č. 1) žádosti žalobce žalovaná uvedla, že dotaz žalobce směřoval k zákonnému ustanovení, které by umožňovalo vstup ozbrojených složek. Zcela správně tak bylo žalobci odpovězeno, že tímto ustanovením je § 52 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 90/1995 Sb.“), které umožňuje vstup do jednacího sálu těm, kdo mají výslovné svolení předsedy sněmovny. Nadto žalovaná uvedla, že jí není známo, že by dne 7. 6. 2012 na půdu Poslanecké sněmovny vstupovala nějaká část ozbrojených složek. K bodu č. 2) žádosti žalobce žalovaná uvedla, že žalobci byl poskytnut ceník, který obsahuje ceny nápojů, jídla a dalších, a to restaurace Sněmovní 4 v Poslanecké sněmovně, kterou využívají poslanci, jejich asistenti, zaměstnanci Kanceláře Poslanecké sněmovny a pracovníci poslaneckých klubů, novináři a další hosté Poslanecké sněmovny. Žalovaná uvedla, že vzhledem k jazykové povaze dotazu žalobce, lze předpokládat, že žalobce vyžaduje právě a pouze jen jeden ceník. Nelze se dle žalované domnívat, že by bylo možné vyžádat si ceník ze všech míst, kde lze zakoupit jídla a nápoje, přičemž je potřeba vzít v potaz množství automatů na občerstvení a na pití a dalších gastronomických zařízení umístěných v budově Poslanecké sněmovny. Žalovaná uvedla, že vzhledem k tomu, že neexistuje nic jako centrální ceník všech gastronomických středisek, nebylo jiné možnosti než jedno z nich zvolit a jeho ceník týkající se nápojů, jídel a dalších zaslat. K bodu č. 3) žádosti žalovaná uvedla, že žalobci bylo zodpovězeno v souladu s tehdy platným stanoviskem Úřadu pro ochranu osobních údajů a žalobci tak byly sděleny informace o platech zaměstnanců Kanceláře Poslanecké sněmovny. Rovněž mu byly podány informace ohledně výše a zdůvodnění odměn vyplacených v letech 2011 – 2012 tak, jak bylo žalobcem požadováno. Ke stížnosti žalobce ze dne 7. 7. 2012 žalovaná uvedla, že vzhledem k tomu, že dospěla k závěru, že bylo postupováno v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., bylo v napadeném rozhodnutí konstatováno a zdůvodněno, že při vyřizování žádosti o poskytnutí informací bylo postupováno v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb. Na tomto svém závěru žalovaná setrvala. Při ústním jednání před soudem žalobce odkázal na podanou žalobu. Dále uvedl, že napadené rozhodnutí není v souladu s ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu, jelikož je nedostatečně odůvodněno, přičemž žalobce odkázal na nález Ústavního soudu III.ÚS 35/99 ze dne 14. 10. 1999 a na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2004, č.j. 6 A 143/2001-151. Dále žalobce uvedl, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí nebylo uvedeno zákonné ustanovení ani myšlenkové pochody, kterými se žalovaný řídil při tomto rozhodnutí. Dle žalobce je postup povinného subjektu v rozporu se zákonem č. 106/1999 Sb., protože povinný subjekt neposkytl informace v souladu s žádostí. Jestliže žádost v bodu č. 3) požadoval poskytnout informace o konkrétní částce, která byla v uvedených letech vyplacena na odměnách, a počtu osob, kterým byly odměny vyplaceny, přičemž povinný subjekt ve svém sdělení ze dne 20. 6. 2012 pouze specifikoval, kolik činí průměrný plat zaměstnance Kanceláře Poslanecké sněmovny a jak se počítá, potom se k obsahu žádosti nevyjádřil. Po podané stížnosti se s tímto pochybením nevypořádala žalovaná ani v napadeném rozhodnutí. Stejně tak tomu bylo dle žalobce i u bodu č. 2) žádosti. Žalobce zdůraznil, že ve vyjádření k podané žalobě žalovaná uvedla, že byly poskytnuty ceníky nápojů, což se však dle žalobce nikdy nestalo, přičemž dokonce v napadeném rozhodnutí je uvedeno, že byl poskytnut pouze jídelní lístek. Žalovaná tak podle názoru žalobce vůbec nerespektovala zákon č. 106/1999 Sb., neposkytla žalobci informace a ani nevydala rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Zástupce žalované při ústním jednání před soudem uvedl, že žalobce v podané žalobě opomněl uvést, jak byl přímo zkrácen na svých právech napadeným rozhodnutím. Odkaz na porušení ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu nemůže obstát, protože toto ustanovení klade nároky na náležitosti napadeného rozhodnutí, které byly v napadeném rozhodnutí uvedeny. Nezbytnou podmínkou žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je, aby žalobce tvrdil zkrácení ve svých subjektivních právech, přičemž žalobce tuto povinnost dle žalované nesplnil. K bodu č. 1) uvedl, že odkazem na zákonné ustanovení byla žádost žalobce o informace v tomto bodu zcela vyčerpána. K bodu č. 2) uvedl, že byl žalobci poskytnut jídelní lístek z restaurace v Poslanecké sněmovně, kterou provozuje oddělení gastronomie, odbor hospodářské správy, Kanceláře Poslanecké sněmovny ve smyslu organizačního řádu Kancelářské sněmovny. Jiný ceník žalovaná poskytnout nemohla, protož jiný neexistuje. K bodu č. 3) uvedl, že žalovaná nemohla poskytnout tyto informace, tj. celkový seznam všech zaměstnanců včetně jejich platových poměrů a počet osob, kterým byly odměny vyplaceny, a kdo tyto odměny schválil z důvodu toho, že by tyto informace byly v rozporu s ústavním právem těchto osob na ochranu soukromého života a osobních údajů. Žalobce k argumentu žalované, že nesplnil podmínky pro podání žaloby podle § 65 s.ř.s., odkázal na rozsu